9 Cmo 127/2025-14 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové coby soud prvního stupně odmítl žalobu povinného na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2024 č. j. 4 Cmo 200/2024-17 (dále jen „žaloby“).2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že povinný zapracoval do svého podání ze dne 30. 12. 2024 mimo jiné žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího (dále jen „odvolací soud“). Stran žaloby pro zmatečnost pouze obecně odkázal na ustanovení § 229 odst. 1 písm. b), e), f) a g) a odst. 3 a 4 o. s. ř., aniž by po skutkové a právní stránce jakkoli ozřejmil použité zmatečností důvody. Pokud šlo o žalobu na obnovu řízení, bez dalšího pouze odkázal na ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. Z obsahu spisu vyplynulo, že odvolací soud svým usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“), kterým byla odmítnuta žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost. Nynější žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení nelze kvalifikovat jinak než jako dysfunkční návrhy na zahájení řízení. Soudu prvního stupně je z úřední činnosti známo, že povinný a další členové jeho rodiny podávají nezměrné množství mimořádných opravných prostředků v podobě dovolání, žalob na obnovu řízení a žalob pro zmatečnost, protkaných námitkami podjatosti soudců, aniž by tato svá podání jakkoliv odůvodnili po stránce skutkové či právní, a to s očividným záměrem (v rozporu s ustanovením § 2 o. s. ř.) co nejvíce zneprůchodnit exekuční či nalézací řízení. I v tomto případě žaloby postrádají esenciální náležitosti předepsané zákonem (viz § 232 odst. 1 o. s. ř.). Soudu prvního stupně je z úřední činnosti rovněž známo, že usnesení s výzvou k odstranění vad různých podání povinného (a dalších členů jeho rodiny) se vždy míjejí účinkem a pouze utvrzují povinného v jeho procesním obstrukčním postupu. Povinnému nemůže být nejasné, jaké náležitosti musí jeho podání obsahovat. Soud prvního stupně proto povinného nevyzval k odstranění vad žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení, resp. ho nevedl k doplnění těchto žalob (§ 43 odst. 1 o. s. ř.), a obě tyto žaloby podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 2906/23, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023 sp. zn. 4 Cmo 159/2023 a usnesení téhož soudu ze dne 14. 9. 2023 sp. zn. 5 Co 176/2023). Nadto, žaloba pro zmatečnost je proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost nepřípustná (§ 230 odst. 3 o. s. ř.), uzavřel soud prvního stupně.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal povinný odvolání. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení a přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně, nebo zjistit a prohlásit jeho nicotnost (paakt), protože nejen všechna předchozí podání byla a jsou objektivně důvodná i včasná a objektivně neměla a nemají nedostatek, pro který nelze pokračovat v řízení před konečně objektivně nepodjatými a nestrannými soudy/soudci I. a II. stupně v konečně spravedlivém procesu a tím, že předmětné žaloby jsou projednatelné. Namítli podjatost samotné samosoudkyně JUDr. Martiny Borovcové a i „všech soudců i nesoudců zdejšího krajského, vrchního i okresního soudu“ s návrhem na jejich neprodlené vyloučení a předložení věci k rozhodnutí podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace nutná). Akcentoval, že nejde o sudičství, ale o „nápravu zločinů“.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné.5. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda ve věci nerozhodoval v řízení před soudem prvního stupně vyloučený soudce s ohledem na uplatněnou námitku podjatosti a shodně tak se zabýval tím, zda sám není z projednání a rozhodnutí této věci vyloučen.6. Povinný v odvolání namítá podjatost samosoudkyně JUDr. Martiny Borovcové, všech soudců a nesoudců soudu krajského, vrchního i okresního a domáhá se delegace nutné dle § 12 odst. 1 o. s. ř. a přidělení této věci k řádnému projednání jiným soudům prvního i druhého stupně.7. Z obsahu spisu a úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že povinní uplatňují obecné námitky podjatosti soudců opakovaně a zneužívají tento procesní institut k procesním obstrukcím. Jako k procesnímu úkonu zneužívající povahy dle § 2, § 6 věta druhá o. s. ř., proto k němu jako procesně nepřípustnému procesnímu úkonu nebylo přihlédnuto (§ 41a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud odkazuje, pokud jde o procesní postup při zneužívání námitek podjatosti účastníkem, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSCR 104/2017, přičemž ústavní konformita tohoto postupu byla shledána usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18.8. Odvolací soud tedy uzavírá, že samosoudkyně soudu prvního stupně JUDr. Martina Borovcová není vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci a vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci nejsou ani soudci odvolacího senátu.9. Pokud se povinný domáhá delegace nutné, tak dle komentářové literatury (k tomu obdobně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 - 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 71 s.) okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem dle § 14 až § 16b o. s. ř. a nejde o předběžnou otázku vlastního řízení o delegaci nutné. O přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. se rozhoduje teprve tehdy, je-li nadřízeným soudem pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a příslušný soud proto nemůže jednat (k tomu obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 1980, sp. zn. Ncdf 132/79). Předpoklady pro rozhodování o delegaci nutné tak nebyly vůbec naplněny.10. Odvolací soud je zajedno se soudem prvního stupně v tom, že žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost podaná povinným zákonné náležitosti nesplňují. Speciální náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost jsou upraveny v § 232 odst. 1 o. s. ř. a obecné náležitosti podání účastníka jsou upraveny v § 42 odst. 4 o. s. ř., přičemž podání povinného označené jako žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost zákonem předepsané náležitosti neobsahuje. Povinný dokonce vůbec nerozlišuje ani mezi těmito dvěma mimořádnými opravnými prostředky, přičemž přípustnost každého z těchto mimořádných opravných prostředků je stanovena zákonem rozdílně, což musí respektovat i podatel z hlediska vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů k prokázání důvodnosti té které žaloby. Nic takového však předmětné podání neobsahuje. Shrnuto, žalobní návrhy mají takové vady, že o nich nelze vést řízení. K nutnosti poskytnout v případě této konkrétní (několikáté v pořadí) žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení, poučení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud uvádí, že z obsahu spisu a ze skutečností jemu známých z rozhodovací činnosti je zřejmé, že povinný a další členové jeho rodiny (dále jen „povinní“) reagují na jakékoli rozhodnutí žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení, tyto mimořádné opravné prostředky jsou podávány prakticky „automaticky“ proti každému rozhodnutí soudu. Všechna tato podání jsou zcela nedostatečná, ze zákonných náležitostí je u nich splněno jen označení rozhodnutí, proti kterému směřují. Povinní byli opakovaně poučováni, jak mají nedostatky žalob odstranit a že neučiní-li tak, bude její podání odmítnuto. Odvolacímu soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že podobný (obstrukční) procesní postup (podávání všech existujících řádných i mimořádných opravných prostředků proti všem rozhodnutím) povinní volí i ve všech dalších řízeních, jichž se účastní, přičemž i v nich byli mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti musí žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost, splňovat, aby byla projednatelná. Z uvedeného je podle odvolacího soudu možno uzavřít, že povinným, resp. v daném případě povinnému je a musí být dobře známo, jaké náležitosti má jeho podání obsahovat a i ve světle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. IV. ÚS 1280/24, je odvolací soud přesvědčen, že poučení o nutnosti odstranit vady žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost proti předmětnému usnesení Vrchního soudu v Praze nebylo nutné a soud prvního stupně postupoval správně, že i bez jeho poskytnutí, tyto žaloby odmítl.11. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vzhledem k ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odpadá, neboť o nákladech řízení přísluší rozhodnout soudnímu exekutorovi.13. Pro úplnost odvolací soud poukazuje na závěr ohledně dlouhodobého zneužívání práva na soudní ochranu ze strany povinných podáváním neurčitých, pří