9 Cmo 74/2024-726 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále též soud I. stupně) výše specifikovaným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 175 320 Kč s přísl., ve výroku II. částečně, co do částky ve výši 163 834 Kč s přísl. řízení zastavil z důvodu úhrady této částky v průběhu řízení žalovaným, ve výroku III. žalobu ve zbývající části ohledně nároku na zaplacení částky ve výši 67 631 Kč s příslušenstvím zamítl. Současně v dalších výrocích rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 38 841,69 Kč, ve výroku V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 529,10 Kč a ve výroku VI. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 3 340,40 Kč.2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že se žalobou ze dne 21. 9. 2016 žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 640 464 Kč s příslušenstvím sestávající z nároku na zaplacení částky 532 462 Kč s příslušenstvím, jakožto vypořádacího podílu a z částky ve výši 108 002 Kč s příslušenstvím představující požadavek na vrácení vkladů poskytnutých žalobkyní do fondů zřizovaných žalovaným.3. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že pravomocně bylo již skončeno řízení ohledně celého nároku na zaplacení částky 108 002 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vrácení vkladů do fondů žalovaného, kde byla žalobkyně úspěšná v rozsahu částky 18 260 Kč s příslušenstvím a ve zbytku požadavku na vrácení vkladů poskytnutých žalobkyní do fondů zřizovaných žalovaným byl naopak nárok žalobkyně zamítnut.4. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že nadále probíhající řízení o zbývajícím nároku na zaplacení částky ve výši 532 462 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vyplacení vypořádacího podílu bylo rovněž částečně pravomocně skončeno zamítnutím nároku v rozsahu částky 125 677 Kč s příslušenstvím. Z uvedených důvodů proto soud I. stupně ve shora uvedeném rozsudku již rozhodoval pouze o nároku na zaplacení vypořádacího podílu po vystoupení žalobkyně z žalovaného bytového družstva ve výši 406 785 Kč s příslušenstvím. Když žalovaný v průběhu řízení zaplatil žalobkyni na úhradu vypořádacího podílu částku 163 834 Kč s přísl., po zastavení řízení v uvedeném rozsahu výrokem II. shora uvedeného rozsudku soudu I. stupně, bylo rozhodováno již toliko o zbývajícím požadavku na zaplacení vypořádacího podílu v částce 242 951 Kč, z čeho nárok v částce 175 320 Kč s přísl. byl podle soudu I. stupně po právu, avšak nikoli ve zbytku představovaném částkou 67 631 Kč s příslušenstvím, ačkoli žalobkyně i v tomto zbývajícím rozsahu 67 631 Kč s příslušenstvím poukazoval na první znalecký posudek č. , Anonymizováno, ze dne 26. 8. 2020 , tituly před jménem, , v němž znalkyně stanovila výši tržní ceny družstevního podílu žalobkyně v , Anonymizováno, právě na částku 406 785 Kč. V druhém (doplňujícím) znaleckém posudku č. , Anonymizováno, ze dne 12. 10. 2023 znalkyně sice snížila výši tržní ceny družstevního podílu žalobkyně v , Anonymizováno, na částku 356 580 Kč, avšak v každém případě podle žalobkyně by jí mělo být, jak vyplývá ze znaleckých posudků , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, ze dne 26. 8. 2020 a č. , Anonymizováno, ze dne 12. 10. 2023, vyplaceno na vypořádacím podílu více, než žalovaným dobrovolně zaplacených 163 834 Kč s přísl.5. Soud I. stupně ve svém závěru o skutkovém stavu věci považoval za nejvýznamnější zjištění, že žalobkyně splnila vůči žalovanému vkladovou povinnost k základnímu vkladu ve výši 2 500 Kč, jakož i vkladovou povinnost k dalšímu členskému vkladu ve výši 336 654 Kč a celkem tak splnila vůči žalovanému vkladovou povinnost ve výši 339 154 Kč a tato částka by jí podle soudu I. stupně měla být vyplacena jako vypořádací podíl v souladu se zákonem stanovenými pravidly (§ 748 odst. 2 ZOK) vycházejícími ze stavu neexistence úpravy výpočtu vypořádacího podílu ve stanovách, jak tomu bylo podle soudu I. stupně i v případě , Anonymizováno, .6. Výše vypořádacího podílu stanoveného podle zákona by se podle soudu I. stupně obecně neměla podstatně lišit od skutečné (tržní) ceny družstevního podílu v minulosti náležejícího žalobkyni a spojeného s právem nájmu družstevního bytu a za tím účelem měla být znalecky zjišťována tato tržní cena, a to např. jednou ze znaleckých metod založených na porovnávání tržních cen obdobných družstevních podílů převáděných v daném místě a čase, případně porovnáváním tržních cen převáděných bytů ve vlastnictví osob, podrobených určité 10-15 % korekci.7. Podle soudu I. stupně v konkrétním případě výše vypořádacího podílu stanovená dle zákonného ustanovení § 748 odst. 2 ZOK ve výši 339 154 Kč, se nijak podstatně nelišila od znalkyní , tituly před jménem, určené skutečné (tržní) ceny předmětného družstevního podílu, když tuto tržní cenu znalkyně určila částkou ve výši 356 580 Kč s ohledem na tržní ceny obdobných bytů ve vlastnictví osob v daném místě a čase. Znalkyně přitom konstatovala nutnost vycházet z pomocného kritéria cen převodů obdobných bytů ve vlastnictví osob s ohledem na neexistenci v daném místě a čase reprezentativního vzorku převodů družstevních bytových podílů.8. K výše uvedenému soud I. stupně konstatoval, že znalkyně odmítla provést korekci takto zjištěné tržní ceny, ačkoli ceny družstevních podílů spojených s právy bydlení v družstevních bytech jsou o 10-15 % nižší než ceny bytů ve vlastnictví. Soud I. stupně konstatoval, že pokud by znalkyně provedla korekci porovnávaných zjištěných tržních cen bytů jejích snížením o 10%, činila by tržní hodnota družstevního podílu žalobkyně částku ve výši 319 253 Kč, tedy částku mírně nižší, než je výše vypořádacího podílu stanovená dle zákonného ustanovení § 748 odst. 2 ZOK ve výši 339 154 Kč. To by v zásadě nevedlo k závěru o neodůvodněném podstatném rozdílu mezi výší vypořádacího podílu určeného dle zákonné úpravy a skutečnou (tržní) hodnotou daného družstevního podílu zjištěnou znalkyní. Postup stanovení výše vypořádacího podílu v žalovaném bytovém družstvu podle § 748 odst. 2 ZOK tak podle soudu I. stupně neměl za následek zjevnou nespravedlnost či nepoctivost ve vypořádání mezi žalovaným bytovým družstvem a žalobkyni - jeho bývalou členkou, a to i při zvážení soudem I. stupně uváděné skutečnosti, že žalobkyně po dobu pěti let bezplatně užívala nový byt ve vlastnictví žalovaného bytového družstva, když na místo placení nájmu splácela další členský vklad, jenž jí však ve formě vypořádacího podílu bude vrácen. Proto soud I. stupně návrh ve zbývajícím uplatňovaném rozsahu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., vzhledem k částečnému zastavení řízení v důsledku částečného plnění žalovaného.9. Proti rozsudku soudu I. stupně v rozsahu výroku I. o povinnosti doplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku 175 320 Kč s přísl., jakož i v rozsahu závislých výroků IV. a VI. o nákladech řízení žalovaný podal písemné odvolání, doplněné při ústním jednání odvolacího soudu a navrhl žalobu zamítnout i v požadavku na doplacení částky 175 320 Kč s přísl. a tomu přizpůsobit i závislé výroky o nákladech řízení.10. Nesprávnost napadeného rozsudku žalovaný spatřuje v důvodech podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když soud I. stupně především neúplně zjistil skutkový stav věci a podle žalovaného věc nesprávně i posoudil, neboť:1) Soud I. stupně neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Odvolatel přitom akceptoval rozhodovací praxi soudů, podle níž musí vypořádací podíl odpovídat skutečné (tržní) hodnotě příslušného družstevního podílu.2) Podle tohoto odvolatele soud I. stupně nepostupoval správně, jestliže s ohledem na nutnost zjištění skutečné hodnoty předmětného družstevního podílu správně nehodnotil převodní smlouvy navržené žalovaným, když z těchto listin vyplývá, že tržní hodnota družstevního podílu v žalovaném družstvu mohla vzhledem k výše uvedeným skutečnostem v nejpříznivější variantě pro žalobkyni činit maximálně 163 834 Kč a žaloba v dalším přiznaném rozsahu 175 320 Kč s přísl. proto měla být také zamítnuta.3) Žalovaný dále argumentoval názorem, že financování bytového družstva funguje na principu průběžného financování a družstvo je tedy zatíženo úvěry na výstavbu bytových domů a tyto úvěry jsou spláceny anuitními splátkami.4) Žalovaný s poukazem na jím předestřené tabulky se vyjadřoval v tom smyslu, že poskytnuté splácení dalšího členského vkladu představuje splácení úvěru na byt poskytnutého družstevníkovi družstvem, kdy platby na účel „byt - hypotéka“ tak byly určeny na splácení dalšího členského vkladu (jistiny) a část na platby do úvěrového fondu (úroky), když družstvo a výstavba bytových domů je financována pomocí úvěrů. Podle odvolatele však jednotlivé měsíční platby žalobkyně při tomto anuitním splácení nezahrnovaly vždy stejnou čá