Vrchní soud v Praze 12 Cmo 195/2025-284 – O zaplacení směnečného peníze ve výši 2 716 250 Kč s postižn

Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. 11. 2023, č. j. 41 Cm 134/2023-84 Kč a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 117 854 Kč.2. Soud prvního stupně uvedl, že k návrhu žalobkyně rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. V nich uvedl, že mu směnečný platební rozkaz nebyl doručen do vlastních rukou. Pohledávky, které měla směnka zajišťovat, byly uhrazeny. Žalobkyně dodávala společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “) elektroinstalační materiál. V roce 2017 byly pohledávky žalobkyně za společností , Anonymizováno, zajištěny blankosměnkou, avalovanou žalovaným (dále jen „směnka 1“), a uzavřena dohoda o zajištění (dále jen „dohoda 1“). V červnu roku 2020 byla uzavřena nová dohoda (dále jen „dohoda 2“) a k zajištění pohledávek vystavena nová blankosměnka (dále jen „směnka 2“), čímž měly být nahrazeny dohoda 1 a směnka 1. Žalobkyně se zavázala, že směnku 1 zničí. Směnka 2 nebyla avalována žalovaným. Postup žalobkyně je nepoctivý. Dále namítl vnitřní rozpor směnky a její neplatnost, když nelze jednoznačně určit platební místo. Platební místo není uvedeno, je uveden domicilát s uvedením adresy. Podle čl. I § 76 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“) je platebním místem místo vystavení směnky. Směnka byla podepsána v Karlových Varech, které je místem vystavení. V rozporu s tím je jako místo vystavení uvedeno „v Plzni“. Není zřejmé, kde by měl žalovaný svůj závazek zaplatit splnit. Směnka je neplatná i pro vnitřní rozpor data vystavení uvedeného na směnce s datem uvedeným na ověřovací doložce. Dále namítl, že směnka 1 byla po jeho podpisu jako avala změněna, ačkoliv pozdější změna textu směnky nebyla mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuta, když se žalovaným nebyla uzavřena dohoda o směnečném vyplňovacím právu. Žalovaný je vázán pouze textem, který směnka obsahovala v době, kdy směnku podepsal. K tomu dni nebyla na směnce uvedena splatnost a směnečná suma a jednalo se o směnku neplatnou. Dále vznesl námitku promlčení práva žalobkyně nejpozději k 24. 5. 2020, když směnka byla vystavena dne 16. 5. 2017 nebo dne 24. 5. 2017. Žalobkyně neuvádí, kdy směnku vyplnila, ale s ohledem na data splatnosti dlužných faktur se tak nemohlo stát dříve než 23. 3. 2021.3. Po provedeném dokazování (důkazy specifikovanými v odůvodnění rozsudku) má soud za zjištěný následující skutkový stav: Jednatelem společnosti , Anonymizováno, byl v době od 22. 6. 2005 do 27. 6. 2022 žalovaný. Žalobkyně jako prodávající uzavřela se společností , Anonymizováno, jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat specifikované zboží včetně dopravy a služeb a závazek společnosti , Anonymizováno, zaplatit kupní cenu způsobem, ve výši a lhůtách smlouvou stanovených. Nedílnou součástí kupní smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky ze dne 24. 3. 2009, které stanovily smluvní úrok z prodlení z dlužné částky za každý den prodlení ve výši 0,05 % a splatnost daňových dokladů v délce 90 dnů od jejich vystavení. K zajištění stávajících i budoucích pohledávek žalobkyně za společností , Anonymizováno, (vyplývajících z dodávek zboží) vystavila společnost , Anonymizováno, na řad žalobkyně blankosměnku s chybějícím údajem směnečného peníze a splatnosti směnky. Žalobkyně se se společností , Anonymizováno, ohledně doplnění chybějících údajů dohodla tak, že je oprávněna vyplnit blankosměnku kdykoliv se společnost , Anonymizováno, dostane do prodlení se splácením pohledávek více než 30 dnů po splatnosti. Směnečný peníz může být vyplněn až do výše splatného dluhu včetně příslušenství v okamžiku realizace vyplňovacího práva. Do údaje data splatnosti vyplní žalobkyně datum, ve kterém realizuje vyplňovací právo. Za společnost , Anonymizováno, dohodu podepsal žalovaný. V roce 2020 odebrala společnost , Anonymizováno, od žalobkyně zboží za celkovou kupní cenu 1 888 860,02 Kč, která byla vyúčtována sedmnácti fakturami č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , splatných v rozmezí 19. 11. 2020 a 22. 3. 2021. Na faktury bylo zaplaceno 128 804,56 Kč. Ke dni 30. 10. 2023 představuje úrok z prodlení celkem 956 194,58 Kč. Celková pohledávka žalobce za společností , Anonymizováno, činí 2 716 250,04 Kč. Společnost , Anonymizováno, vystavila v Plzni dne 16. 5. 2017 směnku na řad žalobkyně, na částku 2 716 250 Kč, splatnou 30. 10. 2023 u , právnická osoba, , pobočka , adresa, , s doložkou bez protestu. Na směnce je uveden žalovaný jako směnečný rukojmí, který zároveň směnku podepsal jako jednatel výstavce. Dne 1. 6. 2020 uzavřela žalobkyně se společností , Anonymizováno, další dohodu, jejíž obsah byl shodný s předchozí dohodou o směnečném zajištění obchodního vztahu. Na blankosměnce, která byla společností , Anonymizováno, vystavena v Plzni dne 1. 6. 2020, je uveden žalovaný jako směnečný rukojmí, avšak absentuje jeho podpis.4. Žalovaný neprokázal, že bylo sjednáno, že dohoda 1 bude nahrazena dohodou 2. Bylo sjednáno to, že nové zajištění bude poskytnuto výstavcem. Nebylo prokázáno ani tvrzení o nahrazení směnky 1 směnkou 2 a že směnka 1 bude při podpisu směnky 2 vrácena. Žádný ze svědků o existenci takové dohody nevypovídal. Svědek , Anonymizováno, sice vypověděl, že pokud končila platnost jedné směnky, pokračovalo se další, ale zda nová směnka nahrazovala tu předchozí, nevěděl. Nebyl schopen ani vysvětlit, co se dělo s původními směnkami. Svědkyně , Anonymizováno, (účetní žalobkyně) se nemohla vyjádřit, z jakého důvodu bylo vystaveno více směnek, protože směnečné obchody nezajišťovala. Stávalo se, že bylo více směnek u jednoho odběratele. Svědek , Anonymizováno, vypověděl, že v rámci jednání o odkupu pohledávky za společností , Anonymizováno, společností , právnická osoba, se řešil i závazek žalovaného z titulu směnky. V podkladech, které mu byly poskytnuty, nejprve směnka 1 nebyla. Byla mu předána až 13. 6. 2023. Svědkyně , Anonymizováno, vypověděla, že další směnka nenahrazovala původní směnku, jen doplňovala zajištění. Vysvětlila, z jakého důvodu nebyla směnka 1 svědkovi Urbánkovi zaslána a za jakých okolností a jakým způsobem mu byla předána. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že váha svědecké výpovědi , Anonymizováno, je nižší, protože svědkyně je jako finanční ředitelka žalobkyně angažovaná na výsledku sporu. Svědkyně vypovídala po poučení o následcích křivé výpovědi, v její výpovědi nebyly shledány rozpory, stejně tak nebyly shledány rozpory mezi její výpovědí a ostatními provedenými důkazy. Ničím není podloženo ani tvrzení žalovaného, že svědkyně byla patrně „strůjcem“ nestandardního nakládání se směnkou 1 a nelze očekávat, že by svou výpovědí přiznala pochybení či dokonce protiprávní jednání.5. Při právním posouzení vyšel soud z čl. I § 10 a čl. I § 32 z. s. š. Jednotlivé námitky vyhodnotil jako nedůvodné.6. Právní následky předložení směnky k placení vůči přímému směnečnému dlužníku nastávají doručením směnečného platebního rozkazu se stejnopisem směnečné žaloby tomuto dlužníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1937/2000); tento závěr se vzhledem k ustanovení čl. I § 47 odst. 2 z. s. š. uplatní nejen ve vztahu k výstavci směnky vlastní či směnečníkovi směnky cizí, ale i ve vztahu ke směnečnému rukojmímu. Směnečný platební rozkaz byl spolu se žalobou doručen žalovanému do vlastních rukou dne 11. 12. 2023, jak plyne z obsahu spisu. Opakovaně byl směnečný platební rozkaz doručen v souladu s § 49 odst. 1 o. s. ř. jeho právnímu zástupci na základě plné moci (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2002 sp. zn. 5 Cmo 236/2002). K řádnému doručení směnečného platebního rozkazu žalovanému tak došlo dne 10. 4. 2024.7. Námitku neexistence kauzy, odůvodněnou tím, že pohledávky, které měla směnka zajišťovat, již byly uhrazeny, neshledal soud důvodnou. Žalovaný ani přes poučení nenavrhl k jejímu prokázání žádné důkazy.8. Nebyly prokázány ani námitky, že směnka 1 a dohoda 1 budou nahrazeny směnkou 2 a dohodou 2 a že směnka 1 bude po vystavení směnky 2 zničena. Jak soud již uvedl, žádný ze svědků existenci takové dohody nepotvrdil. Bylo nadbytečné zjišťovat, jakým způsobem žalobkyně postupovala ve vztahu k ostatním odběratelům.9. Pokud jde o namítanou rozpornost údajů, směnka 1 byla vystavena v Plzni a obsahuje mimo jiné doložku „splatno u , právnická osoba, , pobočka , adresa, “ s uvedením čísla účtu a kódu banky. Mezi náležitosti směnky patří mimo jiné datum a místo vystavení směnky, údaj místa, kde má být placeno. V posuzované věci není na směnce platební místo uvedeno, jedná se o směnku umístěnou neboli domicilovanou. Označit na směnce domicil (čl. I § 4 z. s. š.), tedy určit třetí osobu, u které je směnka splatná, je vždy právem výstavce směnky, neboť určením domicilu se obvykle určuje i platební místo na směnce. Domicil platební místo v sobě zpravidla konzumuje, odkaz na ustanovení čl. I § 76 odst. 3 z. s. š. není přiléhavý. Tvrzení žalovaného, že směnka byla vystavena v Karlových Varech, jestliže z ověřovací doložky na směnce vyplývá podpis směnky v Karlových Varech, nebylo prokázáno. Žalovaným tvrzený rozpor mezi skutečným místem vystavení a místem vystavení, které je na směnce uvedeno „v Plzni“, soud neshledal. Neztotožnil se ani s tvrzením žalovaného, že jestliže na směnce je jako datum vystavení uvedeno 16. 5. 2017, avšak ověřovací doložka pro legalizaci je datována až dne 24. 5. 2017, jde o dvě různá data jejího vystavení. Lze přisvědčit, že datum vystavení směnky by mělo korespondovat s datem jejího podpisu. Údaj o datu, kdy byla směnka vystavena, nemusí být pravdivý; simulace je možná. Zákon k platnosti směnky požaduje podpis výstavce. Ze směnky 1 vyplývá, že po jejím vystavení byla podpisem opatřena. Přestože podpis byl úředně ověřen až následně po vystavení směnky, soud rozpor mezi datem vystavení směnky a datem jejího podpisu neshledává.10. Nedůvodná je i námitka změny textu směnky po jejím vystavení (doplnění údaje směnečného peníze a údaje splatnosti směnky) a námitka absence dohody mezi žalobkyní a žalovaným o směnečném vyplňovacím právu. Bylo na žalovaném, aby namítl a následně prokázal, že původně šlo o blankosměnku, která měla být vyplněna jinak, a obsah vyplňovacího práva, které bylo porušeno. Dle názoru Nejvyššího soudu, pokud fyzická osoba, která směnku jménem výstavce podepsala, bez dalšího tuto směnku avaluje (v daném případě žalovaný podepsal směnku 1 jako aval a zároveň jako jednatel výstavce), má tato fyzická osoba s remitentem dohodnuto obsahově totožné směnečné ujednání jako výstavce, ledaže by bylo prokázáno, že uzavřeli smlouvu jinou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007 či rozsudek ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2861/2014). V řízení byla prokázána existence dohody 1, kterou žalovaný jako jednatel společnosti , Anonymizováno, podepsal. V souladu s uvedenou dohodou byla blankosměnka vyplněna. Existence jiné smlouvy o směnečném vyplňovacím právu mezi žalobkyní a žalovaným prokázána nebyla.11. Důvodná není ani námitka promlčení. Směnečné nároky se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky (čl. I § 70 odst. 1 z. s. š.), nikoliv ode dne vystavení směnky, jak tvrdí žalovaný. Uvedená lhůta se týká všech přímých dlužníků, kterým je i žalovaný jako směnečný rukojmí. Jestliže směnka byla splatná dne 30. 10. 2023 a žaloba byla soudu doručena dne 16. 11. 2023, práva žalobkyně vůči žalovanému z ní plynoucí nejsou promlčena. Lze uzavřít, že žalobkyně uplatnila právo z platné směnky vlastní, z níž jí podle čl. I § 32 z. s. š. vznikl vůči žalovanému v pozici směnečného rukojmího nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).12. Protože se žalovaný neubránil své platební povinnosti, byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti v plném rozsahu. Výrok o náhradě nákladů námitkového řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náhrada ve sporu úspěšnému účastníkovi.13. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil důkazy, kterými žalovaný prokazoval existenci dohody o nahrazení směnky 1 směnkou 2. Tvrzenou dohodu potvrdil svědek , Anonymizováno, , když vypověděl, že směnka 2 měla sloužit jako jediné zajištění a směnka 1 měla být skartována. Svědek , Anonymizováno, vypověděl, že směnka 1 nebyla součástí dokumentace žalobkyně k osvědčení pohledávky a jejího zajištění. Existence směnky 1 byla doložena až později. Svědkyně , Anonymizováno, pak uvedla, že směnka 1 nebyla uložena mezi ostatními dokumenty, což svědčí pro závěr, že se směnkou 1 bylo nestandardně zacházeno. Rovněž uvedla, že staré směnky se vracely zákazníkům. Verzi žalovaného nepotvrdila pouze svědkyně , Anonymizováno, , váha její výpovědi je však nižší s ohledem na její zainteresovanost na výsledku. Žalovaný trvá na tom, že na směnce není výslovně uvedeno platební místo a je sporné, zda lze místo u domicilátova jména považovat za údaj platebního místa. I kdyby tomu tak bylo, nejedná se o přímé určení platebního místa a na směnce jsou tak dvě platební místa. Jedno u domiciláta v Plzni a druhé tzv. zákonné v Karlových Varech (čl. I § 76 odst. 3 z. s. š.). Jeho názor podporuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1933, sp. zn. Rv II. 944/32. Směnka je neplatná i pro rozpor dat a míst vystavení směnky. Směnka obsahuje dvě různá data vystavení směnky, a to 16. 5. 2017 (v samotném textu) a 24. 5. 2017 (v ověřovací doložce) a dvě různá místa vystavení, a to Plzeň (v samotném textu) a Karlovy Vary (v ověřovací doložce). Zdůraznil, že dle ověřovací doložky byla listina před ověřující osobou podepsána, což znamená, že směnka byla podepsána až dne 24. 5. 2017, tj. v jiný den, než byla směnka dle svého textu vystavena. Protože směnka byla podepsána v Karlových Varech, byla podepsána na jiném místě, než na kterém měla být vystavena.14. Následně své odvolání doplnil tak, že ani ve směnečném řízení nelze soudní ochranu přiznat výkonu práva, který je zjevně zneužívající a v rozporu se zásadami poctivého obchodního jednání (§ 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Pokud dlužník uplatní kauzální námitky a tvrdí porušení vyplňovací dohody, jsou soudy povinny posoudit, zda majitel směnky nejedná v rozporu se zásadami poctivosti. Vyplnění blankosměnky a její uplatnění přesto, že bylo dohodnuto její zničení, není poctivé a naplňuje znaky zneužití práva (§ 8 citovaného zákona). Smluvní strany uzavřely po určité době novou dohodu o vyplňovacím právu směnečném a byla vystavena nová blankosměnka. Tento postup byl motivován nahrazením původní blankosměnky, nikoliv jejich kumulací. Je nelogické držet dvě blankosměnky zajišťující tentýž obchodní vztah, aniž by bylo dohodnuto, že obě mají vedle sebe trvat. Uplatnění směnky z roku 2017 až v roce 2023, tj. po delší době, kdy navíc měla být vrácena nebo zničena, je okolností podporující závěr o jejím zneužití (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1292/2023). Směnečný peníz odpovídá součtu dílčích pohledávek žalobkyně, které měly být současně zachyceny v notářském zápisu o uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti. Uplatnění „staré“ blankosměnky je za této situace nadbytečné a nepoctivé. Jde o nepřiměřené přezajištění, jehož jediným cílem je, že žalobkyně chce zajištěný nárok vymáhat nikoliv po výstavci, ale po avalovi. V odvolacím řízení byl měl být proveden důkaz notářským zápisem.15. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila.16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.), a odvolání žalovaného neshledal důvodné. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování, zjištění soudu prvního stupně považuje za úplná a správná a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Stejně tak se ztotožňuje s právním posouzením věci provedeným soudem prvního stupně.17. Soud prvního stupně postupoval správně, doručil-li směnečný platební rozkaz žalovanému, který činil jeho doručení do vlastních rukou sporným, opětovně. K jeho řádnému doručení došlo dne 10. 4. 2024, kdy byl doručen právnímu zástupci žalovaného. Bez ohledu na uvedené, jedinými včas podanými námitkami jsou ty obsažené v podání ze dne 21. 12. 2023.18. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud uvádí:19. K námitce neplatnosti směnky z důvodu vnitřního rozporu co do údaje platebního místa, odvolací soud doplňuje, že úprava tzv. zákonného platebního místa (čl. I § 76 odst. 3 z. s. š.) se uplatní v případě, kdy ve směnce nebude přímo označeno platební místo, a to alespoň prostřednictvím domicilu. Domicil tak, jak je na předmětné směnce určen, určuje i platební místo, kterým je Plzeň, , Anonymizováno, . Úprava tzv. zákonného platebního místa se tedy neuplatní. Rozhodnutí žalovaným odkazované (sp. zn. Rv II. 944/32) se na danou věc neuplatní, neboť řešilo, kdo může býti domiciliátem. Odvolací soud neshledal ani rozpor v údajích místa vystavení. Ověřovací doložku pro legalizaci nelze považovat za součást směnečného prohlášení, a proto z ní ohledně náležitostí směnky nelze cokoliv dovozovat. I kdyby tomu tak nebylo, dlužníka ze směnky zavazují pouze zápisy na směnce, které jsou kryté jeho podpisem. Ověřovací doložka pro legalizaci je umístěna pod podpisem žalovaného, a tudíž jsou údaje v ní uvedené i z tohoto důvodu na posouzení platnosti směnky bez vlivu. Na směnce je s ohledem na uvedené tedy jediný údaj místa vystavení, a to , adresa, . Uvedené lze vztáhnout i námitky tvrzených rozporných údajů data vystavení (rozdíl v údaji data vystavení uvedeného na směnce s datem, kdy došlo k ověření podpisu žalovaného, uvedeným v ověřovací doložce pro legalizaci). To, že byla směnka žalovaným fakticky podepsána (vystavena) jiného dne, než který je uveden v údaji data vystavení, nemá na platnost směnky vliv, neboť datum vystavení směnky (stejně jako místo vystavení) nemusí být údajem pravdivým.20. Stěžejním bodem odvolání učinil žalovaný výhrady k hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně, kterými prokazoval existenci dohody o nahrazení směnky 1 směnkou 2.21. Předně je třeba říci, že dohoda 2 ujednání o tom, že by jí měla být nahrazena dohoda 1, neobsahuje, stejně jako neobsahuje ujednání o tom, že by směnka 2 měla nahradit směnku 1, případně že by tato měla být žalobkyní zničena. Listinné důkazy námitku žalovaného neprokazují. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že nebyla prokázána ani důkazy výslechem svědků.22. Výhrada žalovaného k „váze“ důkazu výslechem svědkyně , Anonymizováno, není namístě. Procesní předpis nerozlišuje důkazy podle jejich „váhy“. Jako důkaz může sloužit vše a je na soudu, aby důkazy, zejména vzájemně si odporující, vyhodnotil a vysvětlil, který z důkazů případně považuje za nevěrohodný a proč. Měl-li žalovaný „váhou“ důkazu na mysli jeho nevěrohodnost, není pracovní poměr k žalobkyni sám o sobě důvodem nevěrohodnosti. V civilním řízení je naprosto běžné, že svědci jsou v určitém poměru k některému z účastníků, ať již příbuzenském, obchodním, pracovním apod. Nadto, obsah výpovědi svědkyně , Anonymizováno, není v rozporu s obsahem výpovědí dalších svědků. Svědek , Anonymizováno, vypovídal ohledně osudu starších blankosměnek rozporně. Jednak uváděl, že předpokládá, že dvě (myšleno směnky) souběžně neběžely a že předpokládá, že nová nahradila původní a že původní se skartovaly. Současně však vypověděl, že o obsahu směnečné dohody mu nebylo nic známo, nechal podepsat, co mu na centrále dali. Je evidentní, že svědek vyslovil ohledně nakládání se směnkou 1 pouze domněnky, když u uzavření směnečné dohody nebyl a nemohl mít tudíž povědomí o obsahu ujednání, na nichž se žalobkyně se společností , Anonymizováno, dohodla. Sám uvedl, že neví, že by po podpisu nové směnky ohledně té staré něco sliboval. Svědkyně , Anonymizováno, vypověděla, že směnek mohlo být v jedné obchodní věci více, byly uchovány v trezoru, do kterého měla přístup i svědkyně , Anonymizováno, jako její nadřízená. Nedokázala říct, zda se pozdější směnky vracely či skartovaly, což je logické za situace, kdy současně vypověděla, že se společností , Anonymizováno, řešila jen zápočty a „směnečné obchody“ nezajišťovala. Stejně jako svědek , Anonymizováno, tedy žádné informace o dohodě provázející směnku 2 neměla a ani mít nemohla, když u jejího uzavření zcela zjevně nebyla přítomna. Svědkyně , Anonymizováno, pak vypověděla, že směnka 2 doplňovala zajištění, nenahrazovala směnku 1. Uvedené je v souladu s výpovědí svědka , Anonymizováno, , který jménem společnosti , Anonymizováno, jednal se žalobkyní o odkupu pohledávky za žalovaným, a to v roce 2023. Emailová komunikace, která probíhala od ledna do srpna 2023, prokazuje, že svědkovi byly v lednu 2023 zaslány dokumenty včetně blankosměnky z roku 2020 a že v červnu téhož roku se svědkyní , Anonymizováno, domluvil na setkání na terminálu 2 na letišti. Jednal-li svědek , Anonymizováno, o odkoupení pohledávky za , Anonymizováno, v první polovině roku 2023, musel si být žalovaný vědom, že pohledávka žalobkyně za ním v této době (zhruba o tři roky později, než byla uzavřena dohoda 2) existuje. To vyvrací jeho obranu, že již v roce 2020 se se žalobkyní dohodl, že směnka 2 (vystavená společností , Anonymizováno, ) nahradí směnku 1. Pokud by tomu tak bylo, nebyl důvod informovat společnost , Anonymizováno, o pohledávce, kterou vůči němu má žalobkyně, ani důvod zahajovat v roce 2023 se žalobkyní jednání o odkupu pohledávky. Pokud se tak stalo, je zřejmé, že si žalovaný musel být vědom, že k uzavření tvrzené dohody a ke zničení směnky 1, kterou podepsal jako směnečný rukojmí, nedošlo.23. Nelze souhlasit s názorem žalovaného, že držení dvou směnek, zajišťujících tentýž obchodní vztah, není logické. Naopak, držení dvou blankosměnek umožňuje věřiteli, v případě dlouhodobého neplnění závazků z obchodního vztahu, doplnit chybějící údaje do jen jedné z nich, aniž by přišel o prostředek zajištění pro případ, že ani další závazky (nově vzniklé) nebudou hrazeny řádně a včas.24. Pokud jde o námitku promlčení, žalovaný se nebránil promlčením směnečného nároku, které soud prvního stupně posuzoval, ale promlčením práva blankosměnku doplnit. Odvolací soud ji neshledal důvodnou, neboť právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje. Tento závěr formuloval Vrchní soud v Praze již v rozsudku ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004. V dohodě o směnečném zajištění obchodního vztahu se žalobkyně se společností , Anonymizováno, dohodly, že „do údaje data splatnosti směnečného peníze vystavené blankosměnky vyplní věřitel datum, ve kterém realizuje vyplňovací právo“. Právo realizovat vyplňovací práva nebylo časově omezeno, a proto, realizovala-li žalobkyně až dne 30. 10. 2023, nic jí nebránilo toto datum doplnit jako datum splatnosti. To, že doplněné datum splatnosti nesmí předcházet v případě zajišťovací směnky datu splatnosti zajišťovaného dluhu, splněno bylo (splatnost zajištěných pohledávek byla v rozmezí 19. 11. 2020 a 22. 3. 2021).25. Závěr, že výkon práva spočívající ve vyplnění blankosměnky (v souladu s dohodou o vyplňovacím právu) v údaji data splatnosti může být v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.), prezentovaný v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1292/2023, se v poměrech posuzované věci neuplatní. Důvodem je, že v tam řešené věci byla blankosměnka doplněna a právo z ní uplatněno až mnoho let poté, co zanikl kauzální vztah, což bylo majiteli směnky známo. O takový případ v nyní řešené věci nešlo.26. Odvolací řízení je ovládáno zásadou tzv. neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.), která omezuje možnosti účastníků uplatnit skutečnost a důkazy, které jimi nebyly uplatněny před soudem prvního stupně (§ 205a o. s. ř.). Založil-li žalovaný své odvolání zčásti na „nepřiměřeném přezajištění“ odůvodněné existencí směnek a notářského zápisu o uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti, jde o „nové“ skutečnosti, které nebyly v řízení před soudem prvního stupně uplatněny. Pouze pro úplnost, i kdyby k sepisu notářského zápisu došlo až po vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku, ani tak by nebylo možné se tvrzeným zabývat, neboť tato obrana byla uplatněna až po uplynutí zákonné lhůty k podání námitek. Předmětem projednání v námitkovém řízení, potažmo odvolacím řízení mohou být jen námitky včasné (za předpokladu, že jsou odůvodněné). Zcela nad rámec odvolací soud uvádí, že stěží lze uvažovat o „přezajištění“ za situace, kdy k uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti ve formě notářského zápisu nedošlo, jak vypověděla svědkyně , Anonymizováno, .27. Shodně se soudem prvního stupně lze uzavřít, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž žalobci vznikl dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 2 710 250 Kč spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 ZSŠ). Protože se žalovaný platební povinnosti ze směnky neubránil, jak bylo shora uvedeno, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni. Náklady odvolacího řízení vynaložené v souvislosti s jejím právním zastoupením v celkové výši 26 755,50 Kč představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 19 220 Kč (účast na jednání před odvolacím soudem dne 17. 6. 2026) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět ve výši 900 Kč (6 půlhodin jedna zpáteční cesta x 150 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cestu , adresa, a zpět (190 km) ve výši 1 542 Kč, vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 6,5 l/100 km a cenou motorové nafty - 34,10 Kč. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb. a č. 573/2025 Sb. Náklady řízení tvoří nakonec i 21% daň z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 4 643,50 Kč.