Vrchní soud v Praze 12 Cmo 23/2026-176 – O zaplacení 1 238 240 Kč s příslušenstvím a odměnou

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 25. 9. 2024, č. j. 20 Cm 194/2024-12 výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 49 731 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení částky 1 238 240 Kč s postižními právy ze směnky vlastní vystavené žalovaným v , Anonymizováno, dne 2. 3. 2023 a splatné dne 31. 12. 2023 na adrese , adresa, . Na směnku nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že spornou směnku podepsal, ale nevyplňoval, a dále, že celou směnečnou sumu ještě před podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu zaplatil, a to částku 500 000 Kč převodem na účet který mu sdělil žalobce, ve splátkách po 50 000 Kč a 100 000 Kč ve dnech 15. 9. 2023, 22. 9. 2023, 5. 10. 2023, 13. 10. 2023, 23. 10. 2023 a 31. 10. 2023. Dále žalovaný uhradil v hotovosti dne 20. 12. 2023 za přítomnosti svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, částku 500 000 Kč a dne 7. 1. 2024 za přítomnosti svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, částku 300 000 Kč. Dne 12. 1. 2024 požádal žalovaný o vydání směnky, což však žalobce neučinil a dne 14. 1. 2024 žalovanému sdělil, že bude požadovat opětovné zaplacení směnky, neboť potřebuje peníze.2. Žalobce ve svém vyjádření k námitkám potvrdil provedení bezhotovostních plateb uvedených v námitkách, s tím, že tyto platby byly poukazovány na bankovní účet paní , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , která žalovanému v roce 2017 na základě ústní dohody zapůjčila finanční prostředky ve výši 500 000 Kč za účelem koupi nemovitosti. Zápůjčka byla paní , Anonymizováno, vrácena ve splátkách specifikovaných v námitkách. Z těchto plateb nelze nijak dovodit, že by úhrada byla provedena na spornou směnku. Provedení obou hotovostních plateb žalobce popřel a uvedl, že dne 23. 12. 2023, kdy mělo dojít k úhradě částky 500 000 Kč, se nacházel mimo území České republiky.3. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný dne 2. 3. 2023 vystavil směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit na řad žalobce dne 31. 12. 2023 na adrese , adresa, částku 1 238 240 Kč. Směnka je opatřena doložkou „bez protestu“, podpis žalovaného je úředně ověřen. Dne 21. 6. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího vymáhání. Podle potvrzení o odchozí úhradě byla z účtu č. , č. účtu, vedeného pro žalovaného, na účet č. , č. účtu, dne 15. 9. 2023 zaslána částka 100 000 Kč, dne 22. 9. 2023 částka 100 000 Kč, dne 5. 10. 2023 částka 100 000 Kč, dne 13. 10. 2023 částka 100 000 Kč, dne 23. 10. 2023 částka 50 000 Kč a dne 31. 10. 2023 částka 50 000 Kč. Za období od 15. 9. 2023 do 31. 10. 2023 tak byly na uvedený účet žalovaným zaslány finanční prostředky v celkové výši 500 000 Kč. Podle potvrzení o vedení účtu je majitelkou účtu, na něž byly výše uvedené prostředky poukazovány, paní , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, . Dále soud provedl dokazování snímky obrazovky komunikace v aplikaci WhatsApp, z níž zjistil, že si ve dnech 11. 9. 2023 a 12. 9. 2023 sjednávali schůzku, dne 12. 9. 2023 žalobce napsal žalovanému zprávu „, Anonymizováno, , , č. účtu, “. Komunikace účastníků týkající se místa a času jejich setkání pokračovala i ve dnech 7. 1. 2024, 12. 1. 2024 a 13. 1. 2024. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že dne 24. 8. 2023 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . smlouvu, na jejímž základě čerpal dne 1. 9. 2023 úvěr na bydlení ve výši 1 000 000 Kč. Kupní smlouvou ze dne 5. 1. 2024 prodal žalovaný , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , osobní automobil , Anonymizováno, , rok výroby 2012, za kupní cenu ve výši 300 000 Kč. Ze smlouvy o zájezdu a boarding pasu soud dále zjistil, že žalobce se v době od 20. 12. 2023 do 2. 1. 2024 zdržoval v zahraničí. Zájezd zahrnoval leteckou dopravu s odletem dne 20. 12. 2023 v 15.10 hod. z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a následně v 22.25 hod. z , Anonymizováno, na , Anonymizováno, . Na základě toho byl žalobci vydán boarding pass na let společnosti Turkish Airlines číslo , Anonymizováno, dne 20. 12. v 15.10 hod. Z výpovědi svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žádný z nich nebyl přítomen žádné schůzce mezi účastníky, na které by došlo k předání peněz v hotovosti.4. Důkazy písemným potvrzením , Anonymizováno, a výslechem svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, soud neprovedl s odůvodněním, že šlo o důkazy navržené žalobcem k prokázání jím tvrzeného důvodu bezhotovostních plateb žalovaného ve výši 500 000 Kč, tedy k prokázání skutečnosti, ohledně které žalobce netíží důkazní břemeno. Dokazování bylo vedeno za účelem prokázání tvrzení žalovaného, že platby sloužily na umoření směnečného dluhu, nikoli za účelem prokázání tvrzení žalobce, že se jednalo o vrácení prostředků , Anonymizováno, na základě ústní dohody o zápůjčce. Provedení těchto důkazů by tedy bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení a mohlo by sloužit nejvýše k vyvrácení tvrzení žalovaného, což však nebylo potřeba za situace, kdy žalovaný na podporu svých tvrzení žádné další důkazy neoznačil. Soud dále neprovedl dokazování výslechem žalobce a žalovaného, a to s poukazem na relativní výjimečnost tohoto důkazního prostředku, který lze provést pouze v případě, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. čl. I § 75, § 16 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 odst. 1 a 2 a § 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“).6. Spornou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující všechny náležitosti předepsané čl. I § 75 ZSŠ, jejímž podpisem se žalovaný jako její výstavce zavázal v souladu s čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ za použití čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ k zaplacení celého směnečného penízu.7. Povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem se žalovaný bránil tvrzením, že směnečnou sumu již před podáním žaloby zaplatil. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázáno, že tvrzené bezhotovostní platby v celkové výši 500 000 Kč v období od 15. 9. 2023 do 31. 10. 2023 skutečně proběhly, nikoli však již to, že se jednalo o placení na spornou směnku. Finanční prostředky byly zaslány na účet vedený pro paní , Anonymizováno, , což žalovaný vysvětloval tím, že jednal na pokyn žalobce. K tomu doložil konverzaci z aplikace WhatsApp, ve které mu žalobce dne 12. 9. 2023 v 10.54 hod. napsal jméno a číslo účtu paní , Anonymizováno, . Této zprávě však předcházela zcela běžná konverzace, resp. jí nepředcházel výslovný pokyn žalobce, ani dotaz žalovaného, na jaký účet má žalovaný uhradit žalobci spornou směnečnou pohledávku. Není tedy jasné, z jakého důvodu žalobce tento účet žalovanému poslal. Předloženou konverzací ani potvrzeními o provedených platbách však účel plateb tvrzený žalovaným nebyl prokázán. Prokázány dále nebyly ani platby v hotovosti ve výši 500 000 Kč a 300 000 Kč, neboť všichni svědci, kteří jim měli být přítomni, vypověděli, že se žádné schůzky mezi žalobcem a žalovaným, na níž by došlo k předání peněz v hotovosti, nezúčastnili. Dne 20. 12. 2023, kdy mělo dojít k první z těchto plateb, se navíc žalobce nacházel na palubě letadla směřujícího do , Anonymizováno, . Předání uvedených částek nelze dovozovat ani z toho, že svědek , Anonymizováno, od žalobce obdržel částku 200 000 Kč, neboť není zřejmé, o jaké peníze se mělo jednat, od koho je žalobce získal a zda, případně jak souvisely se spornou směnkou. Všichni svědci dále potvrdili, že věděli o dluhu žalovaného vůči žalobci, přičemž to, že peníze již měly být vráceny, jim měl sdělit žalovaný. Předání peněz nebylo prokázáno ani z komunikace prostřednictvím aplikace WhatsApp, v níž nebyla domluvena žádná schůzka za účelem zaplacení směnky. Z žádných důkazů dále neplyne, jak žalovaný naložil s prostředky ve výši 1 300 000 Kč, které měl k dispozici na konci roku 2023, resp. na začátku roku 2024, kdy čerpal úvěr ve výši 1 000 000 Kč a dále získal 300 000 Kč za prodej automobilu svědkovi , Anonymizováno, , ani to, že by žalobce odmítl vydat žalovanému spornou směnku i přes to, že tato směnka měla být zaplacena. Svědek , Anonymizováno, získal informaci o požadavku žalobce na opětovné proplacení směnky od žalovaného, svědek , Anonymizováno, se od žalobce dozvěděl, že žalovanému nechce vrátit spornou směnku, avšak neuvedl, z jakého důvodu. Tímto důvodem může být stejně tak skutečnost, že směnka zaplacena nebyla. Neochota předat žalovanému spornou směnku nevyplývá ani z žádné z doložených konverzací z aplikace WhatsApp, ve kterých není slovo směnka zmíněno ani jednou. Protože žalovaný přes poučení ze strany soudu nenavrhl žádné další důkazy na podporu svých námitkových tvrzení, soud uzavřel, že jeho obrana nebyla prokázána.8. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.9. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci, neúplně zjištěný skutkový stav a nesprávné hodnocení důkazů. Za zásadní vadu označil nepřiznání prokazatelné úhrady částky 500 000 Kč, a to formou převodu na účet , Anonymizováno, , který mu byl sdělen žalobcem dne 12. 9. 2023 prostřednictvím zprávy v aplikaci WhatsApp. Tato skutečnost byla prokázána, žalobce ani netvrdil, ani nedoložil, že by mu žalovaný dlužil další finanční prostředky, nebo že by cokoli dlužil jeho tchýni, paní , Anonymizováno, . Ze všech provedených důkazů je tedy zřejmé, že bylo ze strany žalovaného plněno na směnku. Soud se spokojil s tvrzením žalobce, že šlo „o soukromý dluh“, aniž by zkoumal kontext, účel převodu či souvislosti s datem splatnosti směnky. Omezil se jen na prostou negaci, což lze i ve směnečném řízení hodnotit jako nedostatečné a v rozporu s důkazní situací. Soud zcela pominul, že k vyplacení částky 500 000 Kč došlo v době krátce před splatností směnky, nehodnotil logiku jednání žalovaného ani žalobce. Formálně odkázal na neunesení důkazního břemene, avšak nevysvětlil, proč platby učiněné podle pokynu věřitele nelze považovat za splnění dluhu ze směnky. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Odvolatel rovněž odkázal na svědecké výpovědi, které potvrdily, že disponoval takovou hotovostí, že by schopen dluh ze směnky postupně uhradit, a dále soudu vytkl, že se nevypořádal s důkazem – komunikací ze dne 12. – 13. 1. 2024 a s výpovědí svědka , Anonymizováno, , když je prokázáno, že žalovaný žádal o vydání směnky, kterou uhradil.10. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že platby provedené převodem na účet paní , Anonymizováno, byly platbami na spornou směnku. K prokázání tohoto svého tvrzení předložil žalovaný pouze nicneříkající komunikaci v aplikaci WhatsApp, z níž vyplývá pouze to, že paní , Anonymizováno, má na své jméno veden účet č. , č. účtu, a dále důkazy o úhradě částky 500 000 Kč na uvedený účet. Co však z doložených důkazů nevyplývá, je, že by byl žalovanému bankovní účet sdělován pro potřeby uhrazení směnečné sumy. Toto tvrzení žalobce kategoricky popřel a k prokázání důvodu sdělení čísla účtu své tchyně a ozřejmění skutečného důvodu splátek označil i odpovídající důkazy. Tvrzení žalovaného nepodporuje ani fakt, že platby učiněné na účet třetí osoby postrádají specifikaci, resp. označení, že se jedná o úhradu směnečné sumy. Dle názoru žalobce se žalovaný snaží ex post propojit nesouvisející finanční toky s tímto směnečným řízením. Žalobce proto považuje závěry soudu prvního stupně za správné. Ostatní odvolací důvody žalovaného vnímá žalobce jako zcela irelevantní a účelové.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.12. Pokud jde o námitku zaplacení sporné směnky, ztotožnil se odvolací soud se závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně. Placení na směnku podle čl. I § 38 a násl. ZSŠ předpokládá, že k němu dojde nejen při splatnosti směnky (tedy nikoli dříve), ale také po jejím předložení a při jejím současném vydání majitelem. Jen tímto způsobem může dlužník dosáhnout stažení směnky z oběhu a vyloučit, aby se následně kdokoli jiný domáhal jejího zaplacení. Vedle toho může dlužník požadovat, aby vrácená směnka byla opatřena kvitancí (potvrzením o zaplacení). Plní-li dlužník před splatností směnky, bez toho, aby požadoval vydání směnky a plní-li dokonce do rukou osoby, která není ze směnky legitimována jako její majitel ani se nevykáže plnou mocí opravňující ji k inkasu, vystavuje se tím riziku, že skutečný majitel směnky bude následně požadovat její (opětovné) proplacení. V posuzované věci žalovaný v námitkách uvedl, že část směnečné sumy ve výši 500 000 Kč uhradil v září a říjnu 2023, tedy před splatností směnky, na účet, který mu sdělil žalobce. Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit v tom, že v záznamu komunikace účastníků prostřednictvím aplikace WhatsApp v období od 11. 9. 2023 do 31. 10. 2023, kdy měla být provedena poslední bezhotovostní platba, se o placení na směnku vůbec nic neuvádí a nelze z něho zjistit ani důvod, pro nějž byl žalovanému sdělen údaj o čísle účtu paní , Anonymizováno, , kam byly platby poukazovány. Předložený záznam neobsahuje ani vyjádření žalobce, z něhož by vyplývala jeho ochota předčasné splacení směnky přijmout (čl. I § 40 odst. 1, § 77 odst. 1 ZSŠ), tím méně souhlas s částečným plněním na směnku několik měsíců před datem její splatnosti, provedený bezhotovostním způsobem na účet vedený pro jinou osobu. Obsahem zpráv mezi účastníky řízení není ani logicky se nabízející požadavek žalovaného na opatření směnky kvitancemi, které by takto riskantně prováděné platby prokazovaly (čl. I § 39 odst. 3, § 77 odst. 1 ZSŠ). Jedná se o běžnou konverzaci osob domlouvajících si schůzky, jejichž účel není (s výjimkou „vyzvednutí smrku“, k němuž mělo dojít dne 13. 1. 2024) ve zprávách vyjádřen. Odvolateli proto nelze přisvědčit v tom, že sdělení žalobce ze dne 12. 9. 2023 (tj. informaci o čísle účtu paní , Anonymizováno, ) „nelze vnímat jinak, než jako pokyn věřitele k provedení úhrady.“13. Odvolatel soudu prvního stupně neprávem vytýká, že „nevysvětlil, proč platby provedené podle pokynu věřitele nelze považovat za splnění dluhu z předložené směnky“. Touto otázkou se soud naopak v rámci hodnocení důkazů podrobně zabýval (bod 20 odůvodnění rozsudku) a vyložil, že provedeným bezhotovostním platbám (jejichž účel nebyl vyjádřen ani v potvrzeních banky o jejich provedení) předcházela běžná konverzace mezi účastníky řízení, neobsahující ani dotaz žalovaného, na jaký účet má uhradit částku odpovídající směnečné sumě (která byla splatná, jak mu muselo být známo, v hotovosti dne 31. 12. 2023 na adrese žalobce), ani žalovaným tvrzený pokyn žalobce k zaplacení směnky na účet uvedený ve zprávě ze dne 12. 9. 2023. Napadený rozsudek tak netrpí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti, která mu je odvolatelem vytýkána.14. K výhradě, že ohledně výše uvedených bezhotovostních plateb se soud spokojil s tvrzením žalobce, že šlo o „soukromý dluh“, aniž by zkoumal kontext, účel převodů či souvislosti s datem splatnosti směnky, odvolací soud konstatuje, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu o jakémkoli kontextu provádění bezhotovostních plateb nic neuvádějí, a tedy ani nebylo, čím by se soud v tomto směru mohl a měl zabývat. Žalovaným tvrzený účel (důvod) plateb nebyl, jak je výše uvedeno, provedenými důkazy prokázán a nelze nalézt ani žádnou souvislost mezi datem splatnosti směnky a dobou, kdy byly bezhotovostní platby žalovaným poukazovány či mezi výší těchto plateb a výší směnečného peníze. Již vůbec pak není představitelný žádný rozumný důvod k tomu, aby bylo placeno na účet třetí osoby, která neměla žádnou vazbu ke směnečnému vztahu účastníků řízení – nejen, že nikdy nebyla majitelem směnky (a to ani na základě prokuraindosamentu ve smyslu čl. I § 18, § 77 odst. 1 ZSŠ), ale současně nebylo zjištěno (a nutno dodat, že ani tvrzeno) to, že by směnku měla někdy ve svém držení a disponovala plnou mocí opravňující jí k přijetí částečných plateb, k vyznačení kvitancí a vydání potvrzení o nich (čl. I § 39 odst. 3, § 77 1 ZSŠ), jak by bylo možné logicky očekávat v případě plateb v řádu statisíců korun.15. Argumentaci žalobce, že se žalovaný snaží ex post propojit nesouvisející finanční toky s tímto směnečným řízením, proto považuje odvolací soud za plně opodstatněnou. Jinými slovy - vytýká-li žalovaný soudu prvního stupně, že „nehodnotil logiku jednání žalovaného ani žalobce“, pak nelze než uvést, že žalovaným předestřená (a provedenými důkazy neprokázaná) verze skutkového stavu věci se jeví jako zcela nelogická.16. K výhradě odvolatele, že podle výpovědí svědků disponoval takovou hotovostí, že byl schopen v tvrzeném čase a výši dluh ze směnky postupně zaplatit, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že zjištění, že žalovaný dne 1. 9. 2023 čerpal hypotéční úvěr ve výši 1 000 000 Kč a dále, že mu byla ve dnech 21. 12. 2023 a 5. 1. 2024 uhrazena kupní cena osobního automobilu v celkové výši 300 000 Kč, nevypovídá nic o tom, jakým způsobem byly tyto prostředky žalovaným následně použity. Nelze na nich tedy založit ani závěr, že z nich žalovaný uhradil svůj směnečný dluh vůči žalobci.17. Soud prvního stupně nepochybil ani při hodnocení důkazu výpovědí svědka , Anonymizováno, , který krom toho, že (stejně jako svědci , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) popřel svou přítomnost u některé z obou hotovostních plateb, dále uvedl, že informaci o zaplacení „celé částky“ získal od žalovaného. Nejedná se tedy o přímý poznatek svědka, ale o informaci získanou od žalovaného jako osoby mající zájem na výsledku řízení, k níž z tohoto důvodu nelze brát zřetel. Svědek dále uvedl, že mu žalobce sdělil, že spornou směnku nechce žalovanému vrátit; z jeho výpovědi však již nebylo zjištěno, zda a jaké vysvětlení mu v této souvislosti žalobce poskytl. Z výsledků provedeného dokazování nicméně vyplynulo, že s ohledem na to, že minimálně platba ve výši 500 000 Kč, která se měla dle žalovaného uskutečnit dne 20. 12. 2023 v Praze, nebyla a z důvodu na straně žalobce ani objektivně nemohla být realizována, bylo negativní stanovisko žalobce k požadavku na vydání nezaplacené směnky vcelku pochopitelné.18. Opodstatněnou neshledal odvolací soud ani výtku žalovaného, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl důkaz jeho účastnickým výslechem. Podle názoru odvolacího soudu bylo provedeno dokazování v rozsahu dostatečném k řádnému a úplnému zjištění právně relevantních skutečností, které soud následně správně právně posoudil. S ohledem na to, že předmětem dokazování v posuzované věci bylo tvrzení žalovaného o zaplacení směnky, nikoli tvrzení žalobce k odlišnému důvodu bezhotovostních plateb na účet paní , Anonymizováno, , nelze soudu prvního stupně vytknout ani pochybení spočívající v tom, že neprovedl žalobcem navržené důkazy.19. Protože se žalovaný prostřednictvím podaných námitek neubránil povinnosti, která mu byla uložena směnečným platebním rozkazem, byl napadený rozsudek ve výroku I., jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.20. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobci, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 33 275 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 13 300 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 5 775 Kč.