12 Cmo 30/2025-588 – Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) výše uvedeným rozsudkem rozhodl, že žaloba se ohledně zbylého bodu V. zamítá ve vztahu k , Jméno navrhovatele B, , narozenému , Datum narození navrhovatele B, , , Jméno navrhovatele C, , , Jméno navrhovatele D, a , Jméno navrhovatele E, se určuje, že na článek 19 odst. 1 písm. k) stanov , Anonymizováno, , schválených dne 30. 12. 2023 se hledí, jako by nebyl přijat (výrok II.), že žaloba s tím, že se ve vztahu k , Jméno navrhovatele A, , , Jméno navrhovatele C, , , Jméno navrhovatele D, a , Jméno navrhovatele E, určuje, že na článek 13 odst. 1 písm. m) stanov , Anonymizováno, , schválených dne 30. 12. 2023 se hledí, jako by nebyl přijat, se zamítá (výrok III.), že přistoupení dalších účastníků , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, , se nepřipouští (výrok IV.), že žalobci, určeni ve výroku II., mají nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 127 359 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce těchto žalobců (výrok V.), a že zbylí žalobci, v jejichž části nároku bylo řízení zastaveno, a žalovaný nemají navzájem nárok na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).2. Soud prvního stupně nejprve rozebral, jak dospěl v průběhu řízení k výsledném meritu věci, o kterém rozhodl. Uvedl, že , Jméno navrhovatele A, se původním návrhem (když soud prvního stupně vždy namísto návrh používá pojem „žaloba“) ze dne 16. 9. 2016 domáhal určení neplatnosti shromáždění delegátů dne 16. 6. 2016. Následně byl návrh měněn, přičemž „podstatné je rozšíření žaloby z č. l. 38 ze dne 4. 5. 2017, kde se tento předmět řízení vymezil na celkem pět bodů, dva se týkaly shromáždění delegátů dne 16. 6. 2016, třetí a čtvrtý voleb delegátů ve dnech 6. 3. – 2. 5. 2017 a pátý zněl Určuje se, že se na článek 13 odst. 1 písm. m) a článek 19 odst. 1 písm. k) stanov , Anonymizováno, se sídlem , adresa, , IČ , IČO, hledí, jako by nebyly přijaty.“ Soud prvního stupně dále odkazuje na to, že „o prvých dvou bodech takto určených rozhodl soud rozsudkem 18 C 2016/2016-176 dne 7. ledna 2019 tak, že jim vyhověl, zbylé tři zamítl. Po rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 113/2019-230 ze dne 13. června 2019 nabylo právní moci rozhodnutí v prvých dvou bodech žaloby, kdy prvému bodu bylo vyhověno a druhý byl Vrchním soudem v Praze zamítnut jako nadbytečný. Tento stav se nezměnil ani po dovolání u Nejvyššího soudu, kdy bylo toto dovolání odmítnuto usnesením č.j. 27 Cdo 3620/2019-325. O třetím a čtvrtém bodu žaloby bylo rozhodnuto na základě zpětvzetí ze dne 14. 2. 2024 usnesením č.j. 18 Cm 168/2016-505 tak, že řízení bylo zastaveno, a toto usnesení doposud nenabylo právní moci, protože se žalovaný odvolal.“ Soud prvního stupně dále citoval bod 5 z podání ze dne 4. 5. 2017, a to „v návaznosti na naše doplnění stran členství v družstvu navrhujeme ještě prohlášení nicotnosti části stanov žalovaného. Čl 19 odst. 1) písm. k) je nicotný, protože obchází kogentní ustanovení zákona o obchodních korporacích“ (zřejmě míněn taxativní výčet možného ukončení členství v družstvu). Článek 13 odst. 1 písm. m) je neurčitý a nesrozumitelný, což nelze překlenout ani výkladem, a ve spojení s čl. 19 odst. 1 písm. k) stanov je taktéž nicotný.“ Soud prvního stupně dále zmiňoval podrobnosti z argumentace navrhovatelů (když vždy v odůvodnění svého rozhodnutí hovoří o „žalobcích“) s tím, že tito konstatovali „právní závadnost prakticky všech tehdejších shromáždění delegátů družstva ve sledovaném období“ a také zjevnou účelovost celé konstrukce obou článků, jejichž cílem bylo fakticky ukončení členství zhruba 15 400 tzv. nebydlících členů“, kterým byl stanoven poplatek za administrativu a následně automaticky zrušeno členství, poplatek 300 Kč považovali navrhovatelé za nespravedlivý.3. Soud prvního stupně se dále zabýval vývojem okruhu účastníků. Uvedl, že , Anonymizováno, přistoupil v průběhu jednání dne 10. 9. 2018, avšak zemřel dne , Anonymizováno, , takže řízení bylo ve vztahu k němu zastaveno usnesením č. j. 18 Cm 168/2016-505. , Jméno navrhovatele B, , , Jméno navrhovatele C, a , Jméno navrhovatele D, přistoupili k řízení na základě podání z 1. 8. 2022, , Jméno navrhovatele E, přistoupil dne 2. 8. 2022. Soud prvního stupně taktéž uvedl, že po provedení větší části dokazování podáním z 8. 3. 2024 se „pokoušeli do řízení vstoupit“ , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , který svůj návrh ještě před rozhodnutím o něm odvolal dne 14. 6. 2024. Následně do řízení vstupoval ještě , Anonymizováno, u jednání dne 22. 7. 2024. Soud prvního stupně jejich vstup nepřipustil, neboť od podání původního návrhu uplynulo osm let a od návrhu „předchozích žalobců“ dva roky, takže „noví žalobci tedy zřejmě nepociťují újmu na svých právech jako příliš podstatnou, když s návrhem čekají řadu let.“, navíc by ve vztahu k novým navrhovatelům bylo nutno provést další dokazování, o kterém měl soud prvního stupně za to, že je již v samém závěru.4. Soud prvního stupně rovněž popsal obranu účastníka (jehož ve svém rozhodnutí vždy označoval jako „žalovaného“) s tím, že převážně spočívala ve zpochybňování aktivní věcné legitimace navrhovatelů, kteří podle jeho názoru nebyli členy účastníka, a to převážně z důvodu zániku členství v důsledku nezaplacení poplatku podle čl. 13 odst. 1 písm. m) stanov. Ve vztahu k , Jméno navrhovatele A, pak účastník namítal, že nemá naléhavý právní zájem na „zkoumání otázky čl. 19 odst. 1 písm. k)“. Podle osudu prvního stupně spočívala obrana účastníka i v tvrzení, že „co se týče článku 13 odst. 1 písm. m), pak jde o běžné administrativní rozhodnutí, kde není žádný důvod nicotnost spatřovat, protože jde o poplatek, který má pokrýt náklady, spojené s administrativou, nutnou třeba jen pro evidenci jednotlivého člena“. Účastník taktéž namítal neurčitost návrhu.5. Soud prvního stupně měl za prokázané, že všichni navrhovatelé, s výjimkou navrhovatele b) (který z účastníka vystoupil), jsou členy účastníka. Dále měl soud prvního stupně za zjištěné, že účastník přijal v roce 2011 změnu stanov v tom smyslu, že tzv. „nebydlícím členům“, kteří neužívají družstevní byt ani garáž, a přesto jsou členy družstva, uložil roční administrativní poplatek ve výši 300 Kč. Po shromáždění delegátů 30. 12. 2013 bylo uvedené ustanovení jinak systematicky označeno, a to na čl. 13 odst. 1 písm. m), a „vzniklo nové ustanovení čl. 19 odst. 1 písm. k), které navazuje na předchozí a zavádí automatický zánik členství těm, kdo uvedený poplatek 300 Kč neuhradí“. Soud prvního stupně dále jako své skutkové zjištění uvedl, že „vazba mezi oběma ustanoveními vznikla mimo veškerou pochybnost až v roce 2013, v roce 2011 nelze žádnou souvislost ustanovení o poplatku s členstvím dovozovat“. Soud prvního stupně měl rovněž za prokázané, že „shromáždění delegáti dne 30. 12. 2013 byli voleni voliteli, kteří byli voleni na shromáždění vlastníků bytových jednotek, kde nevystupovali a nevolili výhradně členové družstva“. Soud prvního stupně taktéž prezentoval jako své skutkové zjištění, že „uvedená ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. m) a 19 odst. 1 písm. k) byla uplatněna prokazatelně proti několika žalobcům, mimo pochybnost jde o , Jméno navrhovatele A, a , Jméno navrhovatele D, , pravděpodobně úplně o všechny žalobce“. Konečně soud prvního stupně popsal jím zjištěný skutkový stav tak, že „žalovaný ví nejméně od roku 2018, že článek 19 odst. 1 písm. k) je nezákonný, protože tak rozhodl zdejší soud (bod 9). V souvislosti s tím přestal uplatňovat přímý zánik členství pro nezaplacení poplatku podle doslovného výkladu článku 19 odst. 1 písm. k) stanov, jak byl patrný v případě , Jméno navrhovatele B, v roce 2016, ale začal přemlouvat členy k tomu, aby samostatně členství opustili (a přidal k dopisu i příslušný formulář).“6. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce (respektive tato ustanovení v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl) podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dále podle § 610 a § 702 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „z. o. k.“) a podle § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rovněž citoval § 90 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).7. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh navrhovatele b) byl zamítnut z důvodu absence jeho členství v družstvu. U navrhovatele a) pak soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem na „zkoumání otázky čl. 19 odst. 1 písm. k)“. Ohledně tohoto ustanovení soud prvního stupně dále uzavřel, že obchází kogentní ustanovení z. o. k. a tento „problém …se skutečně týká nicotnosti“ a že „tvrzená neurčitost a nesrozumitelnost článku 13 odst. 1 písm. m) by se rovněž týkala nicotnosti; z obdobných důvodů, tvrzená účelovost obou napadených článků, sloužících k ukončení členství „nebydlících členů“, by se opět týkala nicotnosti; tvrzená nespravedlivost výše platby 300 Kč pro nebydlící členy, výrazně vyšší než u ostatních, je potom jasný pro