12 Cmo 32/2026-233 – Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 7. 4. 2025, č. j. 49 Cm 16/2025-17 a v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit každé ze žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši 65 552,91 Kč.2. Uvedl, že k návrhu žalobce rozhodl soud směnečným platebním rozkazem, proti němuž podaly žalované včasné námitky, v nichž uvedly, že dne 26. 4. 2023 uzavřeli účastníci neplatně smlouvu o půjčce. Žalované uzavřely smlouvu v postavení spotřebitelek, jde o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚ“). Žalobkyně neposoudila jejich úvěruschopnost. Ze smlouvy nebylo plněno, peníze byly poskytnuty společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “) a nikoliv osobě, která uzavřela smlouvu o půjčce. Ustanovení § 112 SpotřÚ vylučuje použití směnky ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru.3. Žalobce uvedl, že zapůjčená částka sloužila k tomu, aby společnost , Anonymizováno, koupila pozemek v hodnotě 2 150 000 Kč. Úvěruschopnost byla řádně posouzena.4. Soud vyšel z § 2 odst. 1 SpotřÚ, podle něhož je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytována nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 2 odst. 2 písm. b), bod 2 SpotřÚ je spotřebitelským úvěrem na bydlení spotřebitelský úvěr k výstavbě nemovité věci nebo součástí nemovité věci.5. Po provedeném dokazování (důkazy v odůvodnění rozsudku blíže specifikovanými) soud uzavřel, že smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou „i v souladu s článkem 3.4 této smlouvy, tedy smlouvy ze dne 26. dubna 2023 k půjčce č. , Anonymizováno, “. Došlo naplnění citovaných ustanovení SpotřÚ, neboť žalobce poskytl půjčku ve výši 731 430 Kč na financování části kupní ceny dle smlouvy o budoucí smlouvě kupní č. , Anonymizováno, , uzavřené s budoucím prodávajícím – společností , Anonymizováno, . Došlo k poskytnutí spotřebitelského úvěru za účelem stavby nemovité věci. Dodatkem č. 1 ze dne 17. 8. 2023 bylo dohodnuto, že společnost , Anonymizováno, postaví rodinný dům na pozemku, který bude zakoupený za půjčku poskytnutou od žalobce. Celou věc je nutno posuzovat „jako jednání , Anonymizováno, a žalobkyně jednou osobou, a to v souladu s Nálezy Ústavního soudu, ve zkratce řečeno, dvojdomosti jednání jednatele obou společností pana , Anonymizováno, , kdy obě společnosti jednají ve shodě stejnou osobou“. Důležitým znakem spotřebitelského úvěru je úplatnost. Ve smlouvě sice není uvedena, soud ji však dovozuje z úroků z prodlení jdoucích ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění směnky. Půjčka měla být vrácena dne 29. 4. 2024, směnka je splatná dne 7. 2. 2025 a vzniká zde osmiměsíční volný prostor, aniž by byla požadována půjčená částka zpět. V této věci není požadována smluvní pokuta (jako v jiných sporech žalobkyně), ale „je požadovaný úrok z prodlení a opět začíná běžet, respektive je vymáhán až po osmi měsících od doby, kdy měla být splatnost směnky, tudíž zde dochází ke skryté splatnosti, tedy jakémusi odloženému úroku, byť je opět kamuflován za úrok z prodlení, na který samozřejmě má osoba, která je věřitelem, právo od dlužníka, nicméně v daném případě je model naprosto jasný a srozumitelný. Jde opět o skrytý úrok skrytou zpoplatnění toho úvěru, který se tváří jako bezplatná půjčka, respektive zápůjčka, ale upomínka je až ze 7. 2. 2025, přičemž půjčka měla být vrácena 29. 4. 2025, takže celkem uplynulo devět měsíců, než začala být částka uplatněna tak, aby žalobce dostal řádně, včas své „úroky“, tedy zpoplatněnou půjčku.“6. Při právním posouzení vycházel soud i z § 86 odst. 1, věta druhá, a § 87 odst. 1 SpotřÚ.7. Soud došel k závěru, že žalobce řádně nezkoumal schopnost úvěr vrátit, a to ze dvou důvodů. Za prvé zde máme dvojdomost účastníka, tedy společnost , Anonymizováno, a žalobce. Žalované chtěly postavit rodinný dům za cenu 9 500 000 Kč, přičemž z dotazníků i účastnických výpovědí vyplynulo, jaké jsou jejich limity, „a že tedy pokud budou v komplexu chtít mít postavený dům za tuto cenu, můžou sice zaplatit za pozemek ve výši 2 milionů Kč, přičemž půjčka byla 750 000 Kč, ale žalobkyně nezohlednila to, že bude muset být placena i výstavba domu a že by měla býti z hypotéky.“ Z účastnického výslechu žalované č. 2 bylo zjištěno, že hypotéka by jí byla přiznána, pokud by měla příjem větší než 100 000 Kč, což žalobce věděl. Prozkoumal tedy úvěruschopnost žalovaných, ale špatně ji vyhodnotil. Proto je smlouva o půjčce neplatná a z toho vychází i neplatnost části, která se týká vystavené směnky. Vymáhání této částky prostřednictvím směnky je nepřípustné. Proto soud směnečný platební rozkaz zrušil.8. Námitka, že půjčka nebyla poskytnuta, je nedůvodná, neboť účastníky bylo domluveno, že částka bude poskytnuta společnosti , Anonymizováno, prostřednictvím žalobce. Protože jde o osoby personálně propojené, je zde dvojdomost uvažovaná nejen Ústavním soudem, ale i Nejvyšším soudem, a proto je nutné posuzovat úkony těchto společností jako úkony jedny. Použití směnky je vyloučeno i s ohledem na § 112 SpotřÚ, když ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek.9. Další důkazy soud nehodnotil nebo zamítl, neboť je považoval za nadbytečné, když se důkazy provádějí jen k námitkám žalovaných.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji ve sporu úspěšným žalovaným.11. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předně žalobce namítl nesoulad mezi ústním a písemným odůvodněním. Po vyhlášení rozsudku soudce v odůvodnění uvedl, že byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla půjčka ve výši 170 000 Kč, a sjednaná smluvní pokuta je skrytým úrokem. V posuzované věci však byla poskytnuta půjčka v jiné výši a smluvní pokuta sjednána nebyla. Uvedené je porušením § 157 odst. 2, poslední věta o. s. ř. a představuje vadu, která má za následek nesprávnost napadeného rozsudku. Rozsudek je ale i věcně nesprávný. Soud prvního stupně nesprávně dovozuje úplatnost poskytnuté půjčky ze zákonného úroku z prodlení. Ve smlouvě o půjčce nebyla pro případ prodlení sjednána žádná sankce v podobě smluvní pokuty, ani úroku. Jde tedy o bezúročný a nezpoplatněný spotřebitelský úvěr a soudem prvního stupně zmíněná ustanovení upravující povinnost posoudit úvěruschopnost se nepoužijí. Zákonný úrok z prodlení nemůže být považován za sjednanou odměnu, jde o zákonný následek prodlení s úhradou peněžitého dluhu a nečiní ze smlouvy o půjčce úplatný spotřebitelský úvěr. Žalobce odkazoval na rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 7. 2025, č. j. 214 C 4/2025-124, který předmětnou zápůjčku posoudil jako bezúročnou. Smlouvu o půjčce nelze hodnotit jako neplatnou. Soud prvního stupně neprovedl důkazy navržené k prokázání rozhodných skutečností (např. čestné prohlášení paní , Anonymizováno, ), neúplně tedy zjistil skutkový stav. Neprovedení důkazů nadto řádně nezdůvodnil. Nesprávně soud aplikoval i § 112 SpotřÚ, když výjimku zákon stanovil právě pro spotřebitelské úvěry na bydlení (směnku je možné užít po dobu kdy není možné úvěr zajistit zástavním právem k nemovitosti). V posuzované věci závazek žalovaných ze smlouvy o půjčce nemovitostí zajištěn nebyl. Závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2337/21 na danou věc nedopadá, neboť v posuzované věci jde o bezúročnou půjčku. Závěrem žalobce uvedl, že smlouva o půjčce je platným právním jednáním, z níž vyplývající závazky mohly být směnkou zajištěny.12. Žalované se k odvolání proti rozsudku nevyjádřily.13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 a o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání přecházelo, a neshledal důvody ani pro potvrzení rozsudku, ani pro jeho změnu.14. Žalobce v řízení uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž mu dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalované č. 1 jako výstavci směnky a žalované č. 2 jako směnečné rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).15. Podle § 79 odst. 3 o. s. ř. soud doručí žalobu ostatním účastníkům do vlastních rukou. Z obsahu spisu se podává, že žalobu soud prvního stupně doručoval oběma žalovaným společně se směnečným platebním rozkazem, přičemž u této zásilky bylo náhradní doručení vyloučeno (§ 175 odst. 1 o. s. ř.). Takto se podařilo zásilku doručit pouze žalované č. 1. Žádná další zásilka adresovaná žalované č. 2 či jejímu právnímu