Shora označeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.2. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení směnečného peníze ve výši 175 000 Kč s příslušenstvím z titulu směnky, současně požádala o osvobození od soudního poplatku. Žalobkyně byla soudem vyzvána dne 8. 4. 2026 k vyplnění Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“), doložení příjmů za poslední 3 roky a výpisů z bankovních účtů za posledních 6 měsíců, výpisu z katastru nemovitostí a z evidence motorových vozidel. Žalobkyně ve vyplněném Prohlášení uvedla, že je vdova, nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem z podnikání ve výši 105 000 Kč za poslední zdaňovací období po odečtení daně, nemá příjmy a výnosy z majetku, jiné dávky nepobírá, nemá žádný nemovitý nebo hodnotnější movitý majetek, nemá žádné jiné závazky, neuvedla žádné výdaje, jako jiné okolnosti uvedla vysoký věk a špatný zdravotní stav. K Prohlášení přiložila výměru starobního a vdovského důchodu od ledna 2026 ve výši 28 913 Kč měsíčně, přehled vlastnictví, ze kterého vyplývá přídatné spoluvlastnictví v k. ú. , adresa, a k. ú. , adresa, , potvrzení Magistrátu města , Anonymizováno, , že není vlastník ani provozovatel žádného vozidla, nekompletní přiznání k dani za roky 2022, 2023 a 2024. Dalším podáním ze dne 21. 4. 2026 doplnila další podklady se sdělením, že na výpisu z jejího spořícího účtu je částka přes 1 000 000 Kč, kterou tam však poslal její syn z důvodu vyššího úročení, a přiložila výpis z účtu za období 6/2025, potvrzení o zaslání platby, a ostatní výpisy z účtů. Soud prvního stupně dále zjistil, že žadatelka má živnostenské oprávnění s oborem činnosti zprostředkování obchodu a služeb, poradenská a konzultační činnost a další, není v insolvenčním řízení a k bytu na adrese , adresa, ve vlastnictví , Anonymizováno, má zřízeno věcné břemeno. Soud prvního stupně taktéž uvedl, že mu je z jeho vlastní činnosti známo, že žalobkyně u tohoto soudu uplatnila celkem 5 žalob vůči žalované z titulu směnek v celkové částce 5 325 000 Kč. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobkyně neuvedla žádné závazky, a to ani vůči synovi, stejně tak neuvedla důvod převedení veškerých vydělaných prostředků za rok 2025 (279 000 Kč) na účet syna, když v té době již věděla, že bude podávat žaloby a měla si ponechat prostředky na úhradu soudních poplatků. Soud prvního stupně poukázal na účel osvobození od soudních poplatků a mimořádnost tohoto institutu, nutnost přihlédnout k celkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku a k dalším okolnostem, a na povinnost žadatele věrohodným způsobem prokázat soudu své poměry. Soud prvního stupně vyčíslil soudní poplatek v dané věci na částku 8 780 Kč a dále konstatoval, že žalobkyně v období od listopadu 2022 do února 2023 dobrovolně půjčila žalované celkem přes 5 300 000 Kč, přičemž měla zvážit možnosti žalované peníze vrátit a případnou nutnost podat žalobu a uhradit soudní poplatek. Z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně byla v nepříznivé finanční situaci z důvodů zásahu vyšší moci, její důchod je v nadstandardní výši, neuvedla žádné výdaje, nevysvětlila toky peněz mezi svými účty a účty syna. Dle závěru soudu prvního stupně tak žalobkyně neposkytla úplný a pravdivý obraz o své majetkové situaci. Soud prvního stupně neshledal, že by se po zaplacení soudního poplatku mohla ocitnout v hmotné nouzi a uvedl, že jí případně může prostředky na jeho úhradu poskytnout syn, který disponuje částkou minimálně 1 000 000 Kč a majetkem, který nabyl dědictvím po otci.3. Proti shora uvedenému usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se žalobkyni přiznává plné osvobození od soudních poplatků, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně uvedla, že tvrzení soudu o neúplnosti daňových přiznání není pravdivé, takto byla podána na finanční úřad a zpracoval je daňový poradce, soud prvního stupně měl případně žalobkyni tento názor sdělit. Součástí jednoho daňového přiznání byla příloha z důvodu, že odvolatelka měla mít v tomto roce příjem z pronájmu, přestože v tomto roce již nevlastnila žádné nemovitosti. Nyní žádné nemovitosti nevlastní, majetku se nezbavovala úmyslně, ale z důvodu věku a zdravotního stavu se o svůj majetek nebyla schopna starat. Nelze ani přihlížet k tomu, že se v roce 2014 vzdala dědictví. Dále soud žalobkyni vytkl, že nedoložila výpisy z účtů za červenec a srpen 2025, ty po ní však soud nežádal (přikládá je však k odvolání), výslovně vyžadoval výpisy od září 2025, které žalobkyně doložila. Výpis za červen 2025 doložila pouze z důvodu, že částka na spořícím účtu jsou peníze jejího syna. K odvolání přiložila výpis ze spořícího účtu, z něhož jsou patrné transakce mezi účty syna a žalobkyně. Dále žalobkyně uvedla, že žalobu podala kvůli blížícímu se promlčení, do té doby byla v kontaktu s dlužníkem a řešili návrh dohody o narovnání. Soud prvního stupně konstatoval vysoký důchod žalobkyně, ale nepřihlédl k jejímu vysokému věku a vážnému zdravotnímu stavu, nemůže si zvýšit příjem prací. Poplatek ve výši 105 350 Kč představuje téměř čtyřnásobek jejího měsíčního příjmu, nejde o jedinou žalobu, v ostatních řízeních byla osvobození zamítnuta a musí v nich hradit soudní poplatky přesahující její roční příjem z důchodu. Odvolatelka platí měsíčně 8 000 Kč za byt, 700 Kč za léky a 1 500 Kč za dopravu, vynakládá další běžné výdaje na stravu apod. Nepřípustný je závěr soudu, že by jí prostředky na soudní poplatek měl poskytnout její syn, neboť se jedná o osobní povinnost žalobkyně, syn k ní nemá vyživovací povinnost a jeho majetkové poměry jsou v této věci irelevantní. Dále soud vycházel z nepravdivé informace, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku 5 300 000 Kč; žalobkyně poskytla 4 200 000 Kč jako zálohu na koupi dvou bytů, k níž nedošlo, avšak peníze nebyly vráceny a byly zajištěny směnkami, další peníze s tím souvisely a sloužily k vrácení celé kupní ceny.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 1. 4. 2026 po žalované domáhá zaplacení 175 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, v návrhu rovněž požádala o osvobození od soudních poplatků. Na výzvu soudu prvního stupně předložila žalobkyně dne 21. 4. 2026 vyplněné Prohlášení, oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 12. 2025 o zvýšení vyplácených důchodů, přehled vlastnictví a jiných věcných práv z katastru nemovitostí ke dni 6. 3. 2026, sdělení Magistrátu města , Anonymizováno, ze dne 16. 4. 2026 o tom, že není zapsána jako vlastník ani provozovatel žádného vozidla, kopii přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023, včetně příloh, za rok 2022, včetně příloh, a za rok 2024, včetně příloh. V dalším podání ze dne 21. 4. 2026 žalobkyně předložila potvrzení o provedení platby ve výši 1 000 000 Kč dne 30. 6. 2025 z účtu , Anonymizováno, na účet , Jméno žalobkyně, u , Anonymizováno, , výpis z účtu u , Anonymizováno, za období od 1. 9. 2025 do 31. 1. 2026, a výpis ze dvou účtů u , Anonymizováno, za období od 1. 9. 2025 do 31. 1. 2026. K odvolání žalobkyně přiložila kupní smlouvu ze dne 28. 11. 2022 mezi žalovanou jako prodávající a žalobkyní jako kupující, a výpisy ze dvou účtů u , Anonymizováno, za období od 1. 7. do 31. 8. 2025.6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.7. Podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je kumulativní splnění dvou předpokladů, tedy že takové rozhodnutí odůvodňují poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z obsahu spisu přitom odvolacímu soudu nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, tento předpoklad lze tedy pro účely rozhodování o osvobození od soudního poplatku považovat za splněný. Odvolací soud však shodně se soudem prvního stupně shledal, že žalobkyně nevylíčila a neosvědčila řádně své poměry.8. Odvolací soud podotýká, jak vyplývá rovněž z ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3426/2017, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017), že žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry a nese důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků pro zaplacení soudního poplatku. Nebylo tedy na soudu prvního stupně, aby poměry žalobkyně sám ze své aktivity vyšetřoval (jak v odvolání naznačuje) nebo ji dále vyzýval k doplnění tvrzení a důkazů či ji o svých pochybnostech stran obsahu některých doložených listin (daňového přiznání) či potřebě splnění její povinnosti prokázat poměry poučoval.9. Z doložených listin vyplývá, že žalobkyně má příjmy z podnikání, dle daňového přiznání za poslední zdaňovací období (2024) měla příjmy 262 500 Kč, výdaje 157 500 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji a základ daně 105 000 Kč, jak uvedla ve vyplněném prohlášení. Na kopii přiloženého daňového přiznání není podpis ani otisk podacího razítka. Žalobkyně v prohlášení neuvedla, že pobírá dávky důchodového pojištění, přiložila však oznámení České správy sociálního zabezpečení, z něhož vyplývá, že pobírá starobní a vdovský důchod v celkové výši (od ledna 2026) 28 913 Kč měsíčně. Žalobkyně neuvedla žádné výdaje, ani na daně, pojištění a bydlení. Z přiložených výpisů z účtu je patrné pouze to, že z účtu u , Anonymizováno, měsíčně platí zálohy na zdravotní pojištění 591 Kč, na tento účet měsíčně pobírá důchod starobní a vdovský, a uvedenou částku obratem vybírá téměř v celé výši v hotovosti z bankomatu. V prosinci 2025 byla na tento účet připsána platba z účtu , Anonymizováno, ve výši 279 000 Kč, a následně byla tato částka ve dvou platbách obratem převedena na jiný účet , Anonymizováno, . Za dané období na tomto účtu žádný jiný pohyb nebyl patrný. Ke každému měsíci byl na tomto účtu zůstatek přibližně 3 000 Kč. Z výpisů ze dvou účtů u , Anonymizováno, nejsou patrné žádné pohyby, pouze zúčtování úroků ke každému měsíci, na prvním z účtů byl k 31. 1. 2026 zůstatek 12 707,98 Kč, na druhém (spořícím) účtu byl k témuž dni zůstatek 1 017 056,06 Kč.10. Žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila výši svých obvyklých výdajů, zejména není zřejmé, jaké výdaje hradí za bydlení a z jakého titulu (nájemní smlouva apod.), dávky důchodového pojištění obratem vybírá v hotovosti a platby od syna (zřejmě příjmy z podnikání) obratem posílá na jiný účet syna. V odvolání sice nějaká tvrzení k výdajům uvedla, avšak ta nelze z žádného žalobkyní doloženého dokladu, jakkoliv ověřit. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně, že prostředky ve výši 1 000 000 Kč na jejím spořícím účtu patří synovi, který je na něj vložil jen z důvodu vyššího zúročení. Nebylo totiž ani tvrzeno, ani prokázáno, že by na straně syna existovala jakákoliv překážka zřídit si vlastní spořící účet a že je tedy v tomto ohledu odkázán na žalobkyni. Odvolací soud bere v úvahu námitku žalobkyně, že soud prvního stupně nesprávně poukázal na zápůjčku žalované ve vysoké výši přes 5 000 000 Kč, přičemž ve skutečnosti šlo o zálohu na kupní cenu, tato skutečnost však nemá vliv na aktuální majetkové poměry žalobkyně. Odvolací soud si je vědom i vysokého věku žalobkyně, avšak s ohledem na výši soudního poplatku 8 780 Kč a další výše uvedené skutečnosti a okolnosti případu není její věk rozhodujícím kritériem. Svůj tvrzený špatný zdravotní stav žalobkyně navíc opět nijak nedoložila.11. Vylíčení majetkových poměrů žalobkyně je ze všech výše uvedených důvodů neúplné, nevěrohodné a nedostatečně prokázané, takže nedává možnost získat objektivní obraz o její skutečné situaci. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že vzhledem k výše popsanému nelze žalobkyni osvobození od soudních poplatků přiznat.12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.