Vrchní soud v Praze 12 Cmo 92/2026-108 – O zaplacení směnečné pohledávky ve výši 250 000 Kč s postižn

Shora označeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že proti rozsudku ze dne 22. 1. 2026, č. j. 24 Cm 71/2025-68, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz, podal žalovaný včasné odvolání a v návaznosti na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 12 500 Kč požádal o osvobození od soudního poplatku. Soud vyzval žalovaného k vyplnění prohlášení a doložení požadovaných listin. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije v domácnosti s manželkou, s níž mají rozdělené společné jmění, a synem, který je na něm finančně závislý. Má příjmy z podnikání ve výši 325 000 Kč po odečtení daně za poslední zdaňovací období, měsíčně hradí daně 9 984 Kč, výdaje na telefon 1 000 Kč, na syna 14 000 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč. Manželka přispívá na chod domácnosti a na syna 14 000 Kč měsíčně. K žádosti přiložil kopie faktur, na nichž je uveden jako dodavatel, soud z nich zjistil, že žalovaný v roce 2025 vyúčtoval jako dodavatel služeb celkem 777 200 Kč. Dále soud z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že žalovaný je jednatel společnosti , právnická osoba, Soud postupoval podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Neshledal, že by podané odvolání bylo svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, žalovaný však řádně nedoložil své majetkové poměry. Uvedl, že má pouze příjem z podnikání, k čemuž doložil faktury, nedoložil však tvrzený příjem 325 000 Kč. Zamlčel, že vykonává funkci jednatele ve společnosti , právnická osoba, a přes výzvu soudu nepředložil výpisy z bankovních účtů. Žalovaný je zastoupen advokátem, což předpokládá náklady na právní zastoupení. Soud si nemohl učinit objektivní přehled o poměrech žalovaného z předložených listin. Dle tvrzení žalovaného činí jeho měsíční příjem přibližně 41 000 Kč (příjmy z podnikání a příspěvek od manželky), po odečtení tvrzených výdajů mu zbývá měsíčně přibližně 14 000 Kč, soudní poplatek činí 12 500 Kč, žalovaný je tak schopen soudní poplatek uhradit i na základě poměrů vylíčených v žádosti. Osvobození od soudních poplatků je výjimečným institutem vyhrazeným pro osoby zcela nemajetné, což není případ žalovaného. Soud uzavřel, že žalovaný nesplnil svou povinnost věrohodně a úplně prokázat své poměry, což není úkolem soudu, proto žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal.2. Proti shora uvedenému usnesení podal žalovaný včasné odvolání, v jehož následném doplnění navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnil tak, že se žalovanému přiznává osvobození od soudního poplatku. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně posoudil jeho žádost příliš formalisticky, nezohlednil celkový smysl institutu osvobození od soudních poplatků. Zákon vyžaduje komplexní posouzení majetkových, příjmových a sociálních poměrů žadatele, nikoli pouhé konstatování, že některá tvrzení nebyla doložena. Soud prvního stupně poukázal na výkon funkce jednatele ve společnosti , právnická osoba, , což bývá úplatná funkce, žalovaný však nemá žádné jiné příjmy, než jaké uvedl v Prohlášení. Dále dle žalovaného náklady na právní zastoupení nemohou být důvodem nepřiznání osvobození, neboť soudu není známo ujednání mezi žalovaným a právním zástupcem. Soud došel k nesprávným skutkovým zjištěním i ohledně jeho příjmů, když dle vyplněného Prohlášení manželka žalovaného přispívá 14 000 Kč na domácnost sdílenou s nezletilým synem, stejnou částku přispívá na domácnost i žalovaný. Po odečtení všech výdajů žalovanému zbývá měsíčně částka ve výši stovek korun českých, nikoliv 14 000 Kč, z této částky žalovaný není schopen uhradit soudní poplatek.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání přecházelo, bez nařízení jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 22. 1. 2026, č. j. 24 Cm 71/2025-68. Na výzvu soudu ze dne 20. 2. 2026 k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 12 500 Kč, která byla doručena dne 23. 2. 2026, reagoval žalovaný ve lhůtě k zaplacení žádostí o osvobození od soudních poplatků. Přípisem soudu ze dne 13. 3. 2026, č. j. 24 Cm 71/2025-89 byl žalovaný vyzván k předložení vyplněného Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) a doložení výpisů z bankovních účtů za poslední tři měsíce a důkazů prokazující tvrzené skutečnosti. Žalovaný v Prohlášení uvedl, že je ženatý, žije ve společné domácnosti s manželkou a nezletilým synem, který je na něm finančně závislý; žalovaný má příjmy z podnikání za poslední zdaňovací období ve výši 325 000 Kč, nevlastní žádný majetek. Manželka, s níž má rozděleno společné jmění manželů, přispívá na domácnost a syna částkou 14 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného představují částky 9 984 Kč měsíčně za daně, 14 000 Kč měsíčně představující příspěvek na domácnost a syna, 1 000 Kč měsíčně za telefon a internet a 2 000 Kč za ostatní výdaje.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je kumulativní splnění dvou předpokladů, tedy že takové rozhodnutí odůvodňují poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z obsahu spisu přitom odvolacímu soudu nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by podané odvolání představovalo svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, tento předpoklad lze tedy pro účely rozhodování o osvobození od soudního poplatku považovat za splněný.7. Druhý předpoklad pro osvobození od soudních poplatků představující poměry žalovaného, které odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nepovažuje za dostatečně prokázané. Dle ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3426/2017, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017) je to žadatel, který povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry a nese důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků pro zaplacení soudního poplatku.8. Žalovaný přes výzvu soudu nedoložil téměř žádné požadované listiny, zejména výpisy z bankovních účtů a další listiny prokazující tvrzení uvedená v Prohlášení (daňová přiznání, výpis z katastru nemovitostí a registru vozidel). Žalovaným přiložené kopie faktur nejsou dostatečným důkazem jeho majetkových poměrů, neboť poskytují pouze informaci o tom, jaké částky žalovaný jako dodavatel služeb účtoval svým zákazníkům v období roku 2025; o jeho čistém příjmu a měsíčních výdajích nejsou způsobilé poskytnout relevantní obraz. Nelze přehlédnout ani to, že žalovaný zamlčel skutečnost, že vykonává funkci jednatele ve společnosti , právnická osoba, To, že s výkonem této funkce není spojen žádný příjem, jak tvrdil v odvolání, zůstalo v rovině ničím nedoloženého tvrzení. Na adrese, kterou žalovaný označil jako své bydliště, se nachází bytový dům. Pokud v něm žalovaný nevlastní bytovou jednotku (tvrzená absence nemovitého majetku zůstala v rovině ničím nedoloženého tvrzení), byť i s jejím vlastnictvím by byly spojeny výdaje, chybí tvrzení (a důkazy) o výši nákladů vzniklých v souvislosti s užíváním bytové jednotky (nájemné, zálohy na služby spojené s užíváním bytu, zálohy na elektřinu, příp. plyn a další). Žalovaný nic neuvedl ani k poměrům manželky (majetkovým a výdělkovým), přestože s ní žije ve společné domácnosti, jak uvedl v Prohlášení. Rozdělené společné jmění manželů není z hlediska rozhodování o osvobození od soudního poplatku relevantní. Jak uvedl Nejvyšší soudu např. v usnesení ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015, soud přihlíží (mimo jiné) k celkovým majetkovým poměrům žadatele, které nelze zkoumat (pouze) ve vztahu k účastníkovi, který o přiznání osvobození žádá, ale i s přihlédnutím k poměrům v jeho rodině, např. k příjmům a majetku jeho manžela (manželky), žijí-li ve společné domácnosti, neboť i tyto (ostatní) poměry ovlivňují závěr, zda účastník je či není schopen zaplatit soudní poplatky.9. Žalovaný sám správně poukázal na to, že „zákon vyžaduje komplexní posouzení majetkových, příjmových a sociálních poměrů žadatele, nikoli pouhé konstatování, že některá tvrzení nebyla doložena“. Velkoryse však již přehlíží, že uvedenému předchází jeho povinnost komplexně majetkové, příjmové a sociální poměry vylíčit a doložit. Protože tak neučinil, nelze závěru soudu prvního stupně o tom, že žalovaný své poměry nevylíčil úplně a věrohodně, tj. nesplnil jeden z předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, vytknout nesprávnost.10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.11. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 o. s. ř.).