Vrchní soud v Praze 12 Cmo 97/2026-78 – O neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku

V záhlaví citovaným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele na určení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 11. 9. 2025, č. j. 66 Cm 125/2025-39 (výrok I.) a usnesení ze dne 27. 10. 2025, č. j. 66 Cm 125/2025-50 (výrok II.) a odmítl odvolání navrhovatele proti usnesení ze dne 27. 10. 2025, č. j. 66 Cm 125/2025-50 (výrok III.).2. Soud v odůvodnění uvedl, že usnesení ze dne 11. 9. 2025 bylo navrhovateli doručováno do vlastních rukou na adresu , adresa, . Navrhovatel si zásilku v desetidenní úložní době nevyzvedl a ta se vrátila soudu s poznámkou „má odnos“ a „nemá schránku“. O nedoručení písemnosti bylo dne 30. 10. 2025 na úřední desce soudu vyvěšeno sdělení dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Usnesení ze dne 27. 10. 2025 bylo doručováno navrhovateli na tutéž adresu jako jiná písemnost. Zásilka se soudu vrátila s poznámkou „nemá DS“. Dne 18. 11. 2025 bylo na úřední desce soudu vyvěšeno oznámení s výzvou k vyzvednutí zásilky dle § 50 odst. 2 o. s. ř. Toto usnesení bylo doručeno dne 28. 11. 2025 a nabylo právní moci dne 16. 12. 2025. Navrhovatel se podáním doručeným soudu dne 28. 4. 2026 domáhal vyslovení neúčinnosti doručení obou usnesení s odůvodněním, že s ohledem na zřízení „odnosu“ je třeba doručovat pomocí obálky typu I. Je osobou se zdravotním postižením a soud má vůči takové osobě zvláštní povinnost dle čl. 13 odst. Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Pošta „, adresa, “ má dlouholetý problém s vystavováním výzev k zásilkám. Dne 29. 4. 2026 podal navrhovatel odvolání proti usnesení 27. 10. 2025. Soud při právním posouzení vyšel z § 49 odst. 4, § 50 a § 50d o. s. ř. a uzavřel, že navrhovatel má zřízenou službu odnášky podle § 21 odst. 1 vyhlášky č. 464/2012 Sb. Podotkl, že usnesení ze dne 11. 9. 2025 bylo doručováno obálkou typu I., tuto zásilku si navrhovatel nevyzvedl ani na poště, ani na soudu. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 813/2016, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 2 As 35/2015-68 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 5 As 336/2019 neshledal soud v postupu provozovatele poštovních služeb při doručování zásilek pochybení. Povinností soudu není doručovat navrhovateli zásilky dle jeho preferencí, ale právními předpisy předepsaným způsobem. Usnesení o zastavení řízení pro neuhrazení soudního poplatku je možné zasílat jako jinou písemnost neurčenou do vlastních rukou adresáta. Jestliže si navrhovatel u poskytovatele poštovních služeb zřídil „odnášku“, avšak nezřídil si poštovní (domovní) schránku, jde nezanechání zásilky v místě doručování k tíži navrhovatele, když pošta není oprávněna soudní písemnost doručovanou obálkou typu III. ponechat v úložní době u sebe. Navrhovatel si však nevyzvedl v úložní době ani zásilku doručovanou obálkou typu I., jak je vidno z pokusu o doručení usnesení 11. 9. 2025. Navrhovatel nebyl krácen na svých právech v přístupu k soudu, neboť doručování zásilky s usnesením bylo navrhovateli navíc oznámeno vyvěšením na úřední desce soudu dle § 50 odst. 2 o.s.ř. Zdravotní omezení uváděná v lékařské zprávě ze dne 27. 11. 2018 navrhovatele neomezují v přebírání zásilek či zřízení poštovní schránky. Desetidenní lhůta k vyzvednutí zásilky (ať již u pošty, co se týče prvního doručovaného usnesení nebo u soudu, co se týče druhého doručovaného usnesení) je dostatečně dlouhá i pro osobu se zdravotním postižením v podobě snížené vizuomotorické koordinace. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že navrhovatel je schopen se k soudu (nebo na poštu) dostavit a písemnosti si vyzvednout, když svá podání nečiní pouze elektronicky, ale také osobně na podatelně. Přestože byl navrhovatel u soudu dne 8. 4. 2026 a 29. 4. 2026, zásilku s usneseními (přestože již po uplynuté lhůtě) si nevyzvedl. Navrhovatel tak svým jednáním způsobil, že se s doručovanými usneseními neseznámil, ačkoli takovou možnost měl. Nešlo odhlédnout ani od toho, že navrhovatel ve svém návrhu neuvedl, kdy se s předmětnými usneseními měl nebo mohl seznámit, a nebylo možné ověřit, zda byl návrh na určení neúčinnosti dodání písemností podán včas ve lhůtě 15 dní od chvíle, kdy se s usneseními mohl seznámit (§ 50d odst. 1 o.s.ř.). Již jen z tohoto důvodu návrhu nelze vyhovět. Proto soud rozhodl, že se návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení zamítá, neboť navrhovateli obě usnesení byla doručena fikcí doručení dle § 49 odst. 4 a § 50 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování včasnosti odvolání vyšel soud z § 204 odst. 1, § 208 odst. 1 a § 57 o. s. ř. Usnesení ze dne 27. 10. 2025 bylo navrhovateli doručeno fikcí vyvěšením na úřední desce soudu dne 28. 11. 2025. Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání skončila dnem 15. 12. 2025. Navrhovatel odvolání proti uvedenému usnesení podal až dne 29. 4. 2026, tedy po zákonem stanovené lhůtě. Proto jej soud jako opožděné odmítl.3. Proti usnesení, konkrétně výroku III., podal navrhovatel včasné odvolání a navrhl usnesení v napadeném rozsahu zrušit (usnesení ve výrocích I. a II., kterými byly zamítnuty návrhy na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 11. 9. 2025 a ze dne 27. 10. 2025, nabylo právní moci, neboť nebylo napadeno odvoláním). Odvolání navrhovatel odůvodnil tím, že závěr soudu prvního stupně, že mu v přebírání zásilek nic nebrání, nemůže obstát. Odkázal na čl. 13 odst. 1 Úmluvy s tím, že osoby se zdravotním postižením nemusejí dokládat, v čem jim zdravotní postižení brání či ztěžuje účastnit se řízení. Byl invalidizován v roce 1998, nemá žádnou pracovní aktivitu, je znevýhodněn při výběru bydlení. Jeho příjem dosahuje zhruba třetiny průměrné mzdy v České republice a pronájem bytu je tak nereálný. Nemůže si zřídit schránku a odnos je finančně dostupné řešení. Nebude si nechávat doručovat do ubytovacího zařízení, protože to znamená stigmatizaci. Pořadovými lístky doložil návštěvu pošty ve dnech 15. 9, 22. 9. a 29. 9. 2025, s čímž se soud prvního stupně nevypořádal, stejně jako s problémem s vystavováním výzev, který doložil emailem ze dne 7. 10. 2025. Pokud se mu nedostane výzvy, nenese za to odpovědnost. O průběhu doručování obdržel sdělení soudu dne 20. 4. 2026 a dne 28. 4. 2026 podal návrh. Patnáctidenní lhůtu je třeba počítat od uvedeného data.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a cont odst. r. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozhodnutí přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 27. 10. 2025, č. j. 66 Cm 125/2025-50 bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku navrhovatelem. Usnesení bylo navrhovateli doručováno v obálce typu III. na adresu , adresa, . Obálka byla následně vrácena zpět soudu prvního stupně, z obálky byla oddělena část „Oznámení a poučení“ a na zadní straně bylo uvedeno, že se dne 3. 11. 2025 nepodařilo zásilku (písemnost) vložit do schránky a s poznámkou „nemá DS“. Soud prvního stupně vyvěsil dne 18. 11. 2025 na úřední desce oznámení, že navrhovatel nebyl při doručování písemnosti soud zastižen a písemnost nebylo možné odevzdat ani osobě, která by byla oprávněna ji přijmout, a protože písemnost nebylo možné vhodit do domovní nebo jiné schránky, byla vrácena odesílajícímu soudu. Oznámení obsahovalo poučení, že písemnost se vyvěsí na úřední desce na deset dnů s tím, že desátým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou. Odvolání proti usnesení ze dne 27. 10. 2025 podal navrhovatel na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně dne 29. 4. 2026.6. Rozhodnutí soudu prvního stupně lze napadnout odvoláním do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).7. Podle § 50 odst. 1 o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.8. Podle § 50 odst. 2 o. s. ř. nelze-li doručit podle odstavce 1, doručující orgán písemnost vrátí odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá písemné oznámení. Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední desce soudu; písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Stejně se postupuje, nelze-li v místě doručení zanechat oznámení; § 49 odst. 7 se použije obdobně.9. O běhu a délce lhůty k podání odvolání a soudu, u něhož je třeba odvolání podat, byl navrhovatel poučen v usnesení ze dne 27. 10. 2025, č. j. 66 Cm 125/202-50. Navrhovateli bylo usnesení doručováno na adresu jím uvedenou v návrhu na zahájení řízení. Na této adrese nebyl navrhovatel dne 3. 11. 2025 poštovním doručovatelem zastižen, a protože navrhovatel nemá schránku, do níž by bylo možné zásilku vložit, byla vrácena soudu. O tom bylo navrhovateli zanecháno oznámení, o čemž svědčí podoba obálky. Soud prvního stupně vyvěsil oznámení dne 18. 11. 2025 na dobu deseti dnů s tím, že posledním dnem této lhůty, tj. dnem 28. 11. 2025, se písemnost (usnesení) považuje za doručenou. Postup stanovený procesními předpisy, konkrétně § 50 odst. 2 o. s. ř., pro doručování jiných písemností byl tudíž soudem prvního stupně dodržen. Argumentace navrhovatele, že se soud prvního stupně nevypořádal s doloženými návštěvami pobočky České pošty v průběhu září 2025 a nezohlednil problém s „vystavováním výzev“, k němuž se vztahuje emailová zpráva ze dne 7. 10. 2025, nemůže mít na závěr o tom, že usnesení ze dne 27. 10. 2025 bylo navrhovateli doručeno, žádný vliv. Navrhovatel přehlíží, že k návštěvám pobočky České pošty došlo přede dnem vyhotovení usnesení (27. 10. 2025), proti němuž podal odvolání, které bylo následně soudem prvního stupně odmítnuto. I navrhovatelem tvrzené problémy s „vystavováním výzev“ se musely týkat doručování jiných písemností, které s ohledem na dataci emailové zprávy časově předcházely dni 27. 10. 2025. Uvedená tvrzení (i kdyby byla prokázána) nebyla způsobilá doručení předmětného usnesení zpochybnit.10. Správně soud prvního stupně vyšel z toho, že provozovatele poštovních služeb neopravňovalo k uložení zásilky doručované v obálce typu III. v jeho provozovně ani sjednání služby odnášky ve smyslu § 21 odst. 1 vyhlášky č. 464/2012 Sb.11. Lhůta k podání odvolání začala navrhovateli běžet dnem následujícím po doručení usnesení, tedy dnem 29. 11. 2025, a marně uplynula v souladu s § 57 o. s. ř. dne 15. 12. 2025 (pondělí). Protože odvolání proti usnesení ze dne 27. 10. 2025 bylo navrhovatelem doručeno na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně až dne 29. 4. 2025 (téhož dne odvolání podána osobně na podatelně soudu), stalo se tak až po uplynutí zákonné lhůty k jeho podání. Postupu soudu prvního stupně, kterým podle § 208 odst. 1 o. s. ř. takové odvolání jako opožděné odmítl, nelze vytknout nesprávnost.12. Shora popsaným postupem při doručování nebyl navrhovateli ztížen, natož znemožněn, přístup ke spravedlnosti, zaručený mu Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. Přístup ke spravedlnosti je základní lidské právo a každému jednotlivci zaručuje možnost účinně hájit svá práva před nezávislým soudem, bez ohledu na finanční situaci, sociální status či původ. Toto právo si však nelze vykládat tak, že se na určitou skupinu účastníků nebudou vztahovat právní předpisy upravující doručování. Úprava doručování písemností vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit sám. Adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochrany vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se tam zdržuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012). V posuzované věci navrhovatel označil v návrhu adresu a bylo na něm, aby zajistil, že na ní bude přijímat písemnosti. Neučinil-li navrhovatel vše potřebné proto, aby mu mohly být písemnosti řádně doručeny, jde to výhradně k jeho tíži. Na tom nemohou nic změnit ani tvrzené obtíže s nájemním bydlením v , Anonymizováno, či neochota navrhovatele nechat si doručovat do ubytovacího zařízení z důvodu případné stigmatizace. Vzhledem k tomu, že navrhovatel si zřídil u provozovatele poštovních služeb ve smyslu § 21 odst. 1 vyhlášky č. 464/2012 Sb. službu odnášky,13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení ve výroku III. jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když navrhovatel nebyl v odvolacím řízení úspěšný a účastníkovi žádné náklady v souvislosti s ním nevznikly.