18 Cmo 27/2025-159 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaná neuvedla vážné důvody, pro něž nesouhlasí se zpětvzetím návrhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř.Proti usnesení podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítala, že soud prvního stupně jí nesdělil důvod zpětvzetí žaloby, když jí bylo doručeno jen oznámení soudu, že došlo ke zpětvzetí žaloby a výzva k vyjádření, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí. Samotné zpětvzetí žaloby jí nebylo doručeno. Předpokládala, že důvodem zpětvzetí žaloby je neplatnost rozúčtování nákladů, a proto neviděla důvod obsah zpětvzetí žaloby dále zjišťovat. Až z usnesení o zastavení řízení zjistila, že důvodem zpětvzetí žaloby má být zánik žalované pohledávky započtením. Napadené usnesení tak bylo vydáno, aniž by si soud řádně vyžádal stanovisko žalované ke zpětvzetí žaloby, a tedy v rozporu se zákonem. Žalovaná uvedla, z jakých důvodů nesouhlasí se zpětvzetím žaloby s tím, že považuje tyto důvody za závažné pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně napadené usnesení změnil tak, že zpětvzetí žaloby je neúčinné.Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila a žalobci není zřejmé, z jakého jiného důvodu by žalovaná mohla očekávat zpětvzetí žaloby než z důvodu započtení, se kterým souhlasila.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení mu předcházející, podle § 212 a § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání žalované a k vyjádření žalobce a poté, aniž nařídil odvolací jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.V přezkoumávané věci ke zpětvzetí žaloby došlo poté, co již bylo ve věci jednáno. Žalobkyně vzala žalobu zpět s tím, že „po podání žaloby žalovaná pohledávka se souhlasem žalované bylo umořena přeplatky žalované na vyúčtování nákladů společenství vlastníků jednotek spojených s náklady na jednotku ve vlastnictví žalované v následujících obdobích.“Soud prvního stupně správně (96 odst. 3 o. s. ř.) vyzval dne 13. 5. 2025 žalovanou, aby ve lhůtě pěti dnů soudu sdělila, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby, event. sdělila důvod nesouhlasu. V souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v uvedené lhůtě, pak se má za to, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila a soud prvního stupně napadeným usnesením řízení zastavil.Shora popsaný procesní postup soudu by byl správný za situace, že by soud žalovanou seznámil s důvody zpětvzetí žaloby, aby se mohla k procesnímu úkonu žalobce vyjádřit. Podle textu výzvy soudu ze dne 13. 5. 2025 mělo být podání žalobce – zpětvzetí žaloby přiloženo, což se nestalo, jak je zřejmé z potvrzení o doručení do datové schránky (č. l. 137 p. v.), když žalované byla doručena jen výzva soudu.Protože žalované nebyl sdělen důvod zpětvzetí žaloby, ač byl soudu znám z podání žalobce, odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst.1 písm. a) o. s. ř., neboť za uvedeného stavu bylo zastavení řízení předčasné.V dalším řízení soud prvního stupně opětně vyzve žalovanou, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby a současně jí sdělí důvody zpětvzetí žaloby event. zpětvzetí žaloby jí současně doručí. Teprve po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě bude moci řízení zastavit či zvolí jiný procesní postup s ohledem na stanovisko žalované.