Soud prvního stupně výrokem I. shora označeného usnesení řízení částečně zastavil, výrokem II. připustil, aby dle § 92 odst. 1 o. s. ř. vstoupila do řízení společnost , Jméno žalované B, ., IČO , IČO žalované B, , sídlem , Adresa žalované B, jako další účastník na straně žalované, neboť „z důvodu personálního propojení žalovaných není zcela zřejmé, kdo a v jakém rozsahu vůči žalobkyni jednal a kdo a v jakém rozsahu vystupuje vůči třetím osobám jako poskytovatel plnění z užitného vzoru; přistoupením účastníka je tak odstraňována případná chybějící pasivní legitimace na straně žalovaných“, a výrokem III. připustil změnu žaloby tak, že žalobní petit nově zní: „I. Určuje se, že žalobce je oprávněn užívat technické řešení obsažené v užitném vzoru č. , Anonymizováno, k vývoji a výrobě modulárních staveb.II. Žalovaný 1) je povinen zdržet se převodu užitného vzoru č. , Anonymizováno, , poskytnutí licence nebo jakéhokoli jiného poskytnutí užitného vzoru či technického řešení jím chráněného třetím osobám za účelem jeho využití pro vývoj a výrobu modulárních staveb.III. Žalovaná 2) je povinna zdržet se jakéhokoli poskytnutí technického řešení chráněného užitným vzorem č. , Anonymizováno, třetím osobám za účelem jeho využití pro vývoj a výrobu modulárních staveb.“2. Proti výroku II. usnesení podala žalovaná 2) včasné odvolání, ve kterém namítla, že není majitelem užitného vzoru č. , Anonymizováno, , když jeho „vlastníkem a původcem“ je výlučně žalovaný 1). Žalovaná 2) nevlastní žádná práva z užitného vzoru, a proto jimi nemůže disponovat. Změněný petit žaloby přitom požaduje, aby se zdržela poskytnutí tohoto technického řešení dalším osobám.3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že toto není důvodné a navrhla potvrzení usnesení soudu prvního stupně. Institut přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 o. s. ř. slouží k tomu, aby mohl být v již zahájeném řízení odstraněn možný nedostatek aktivní či pasivní věcné legitimace a aby věc mohla být hospodárně projednána i vůči další osobě, jejíž účast je z hlediska uplatněného nároku významná. Přesně taková situace dle žalobkyně nastala. Soud prvního stupně výslovně uvedl, že z důvodu personálního propojení žalovaných není zcela zřejmé, kdo a v jakém rozsahu vůči žalobkyni jednal a kdo a v jakém rozsahu vystupuje vůči třetím osobám jako poskytovatel plnění z užitného vzoru, respektive technického řešení jím chráněného. Tento závěr plně odpovídá dosavadnímu skutkovému rámci věci i povaze uplatněného nároku. Žalobkyně nenavrhla přistoupení žalované 2) proto, aby byl žalovaný 1) z řízení odstraněn nebo aby byl obcházen institut záměny účastníka podle § 92 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně i nadále tvrdí, že žalovaný 1) je v řízení pasivně legitimován, a současně tvrdí, že vedle něj je z hlediska skutkového děje a uplatněných zdržovacích nároků významná i žalovaná 2). Již z tohoto důvodu nejde o obcházení záměny účastníka, nýbrž o legitimní využití postupu podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Námitka žalované 2), že není majitelkou užitného vzoru, sama o sobě důvodnost jejího odvolání nezakládá. Otázka, zda je žalovaná 2) skutečně pasivně věcně legitimována v rozsahu uplatněného nároku, je otázkou meritorního posouzení věci po provedení dokazování a není důvodem pro to, aby její účast v řízení byla již nyní procesně vyloučena.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované 2) není důvodné.5. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že byly splněny podmínky stanovené § 92 odst. 1 o. s. ř. pro přistoupení žalované 2) jako dalšího účastníka vedle žalovaného 1). Smyslem institutu přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je umožnit žalobci odstranit nedostatek v původně vymezeném okruhu účastníků, jestliže se v průběhu řízení ukáže, že uplatněný nárok může svědčit i vůči další osobě, a je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v již zahájeném řízení. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka soud zásadně nezkoumá jeho věcnou legitimaci, neboť ta je otázkou hmotněprávní, která náleží až do rozhodnutí ve věci samé; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2771/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 115/2006. Návrh by nebylo možné připustit pouze tehdy, pokud by bylo již při jeho projednání zřejmé a nepochybné, že dosavadní žalovaný nebyl pasivně věcně legitimován již při zahájení řízení a žalobce by návrhem fakticky obcházel institut záměny účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř.; srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 196/2011 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4248/2011. V nyní projednávané věci však takový nepochybný závěr učinit nelze, neboť otázka, který z žalovaných je pasivně věcně legitimován, případně zda jsou pasivně legitimováni oba, závisí na skutkových zjištěních a právním posouzení věci. Připuštění přistoupení dalšího žalovaného proto nepředstavuje obcházení záměny účastníka, ale legitimní a hospodárný postup směřující k tomu, aby byl celý související spor projednán v jednom řízení.6. S ohledem na uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. potvrdil jako věcně správné podle § 219 o. s. ř.7. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým se řízení končí (viz § 151 odst. 1 věta první o. s. ř.).