4 Cmo 104/2026-118 – Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným usnesením ze dne 20. 3. 2026, č. j. 41 Cm 21/2024-100, zastavil řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, č. j. 4 Cmo 175/2025-81, podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „z. s. p.“ (výrok I), protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě. O nákladech dovolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II).2. Druhým napadeným usnesením ze dne 15. 4. 2026, č. j. 41 Cm 21/2024-110, soud prvního stupně zamítl návrh žalobce ze dne 25. 3. 2026 na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za dovolání (výrok I), prominul zmeškání lhůty k podání námitek proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2026, č. j. 41 Cm 21/2024-98 (výrok II) a rozhodl o námitkách tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2026, č. j. 41 Cm 21/2024-98, potvrdil (výrok III). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku nelze prominout, neboť se jedná lhůtu soudcovskou. Shledal však, že je namístě prominout zmeškání lhůty k podání námitek proti usnesení z 19. 2. 2026 vydanému asistentem soudce, jímž byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Jelikož dospěl k závěru, že soudní poplatek byl žalobci vyměřen ve správné výši, soud prvního stupně uvedené usnesení potvrdil.3. Proti oběma označeným usnesením podal žalobce včas odvolání, proti usnesení ze dne 20. 3. 2026 v celém rozsahu a proti usnesení ze dne 15. 4. 2026 v rozsahu výroků I a III. S napadenými rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení. Namítá, že k prodlení se splněním poplatkové povinnosti nedošlo úmyslně, ale v důsledku omluvitelného omylu, neboť právní zástupce žalobce v průběhu zahraniční dovolené prostřednictvím vzdáleného přístupu otevřel datovou schránku, aniž by se seznámil s obsahem doručené zprávy. Soudní poplatek uhradil bezprostředně poté, co se o své poplatkové povinnosti fakticky dozvěděl. Podle žalobce nesmí přísná aplikace procesních předpisů vést k zásahu do základních práv účastníka; v této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a zdůrazňuje potřebu reálně poskytnout účastníku prostor k úhradě soudního poplatku, zejména existují-li omluvitelné důvody a chybí-li úmysl. Má proto za to, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro prominutí zmeškání lhůty a soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud řízení zastavil a jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl. Konečně namítá, že soudní poplatek nebyl vyměřen správně, neboť měl být stanoven v nižší výši s ohledem na to, že bylo rozhodováno pouze „o základu věci“ podle položky 23 bodu 2 a 3 Sazebníku soudních poplatků; z tohoto důvodu považuje za nesprávný i výrok III usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 4. 2026.4. Odvolání žalobce směřující proti výroku III usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 4. 2026, č. j. 41 Cm 21/2024-110, odvolací soud nemohl projednat, neboť směřuje proti usnesení, proti němuž odvolání není přípustné podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících ve spojení s § 36a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudech a soudcích. Podle těchto ustanovení proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách účastníka směřujících proti rozhodnutí vydanému asistentem soudce není odvolání přípustné. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací proto odvolání směřující proti tomuto výroku odmítl [§ 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)].5. Ve zbylém rozsahu odvolací soud napadená usnesení soudu prvního stupně přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.]. Odvolání není důvodné.6. Z obsahu spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 2. 2026, č. j. 41 Cm 21/2024-98, byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy, k němuž došlo dne 26. 2. 2026, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění. Soudní poplatek za dovolání byl zaplacen dne 25. 3. 2026.7. Podle § 9 odst. 1 z. s. p. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Podáním dovolání proti rozsudku vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek podle § 4 odst. 1 písm. c) z. s. p. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 2. 2026, č. j. 41 Cm 21/2024-98, kterým byl žalobce vyzván ke splnění poplatkové povinnosti, je správné a obsahuje rovněž nezbytné poučení odvolatele o následcích nesplnění poplatkové povinnosti podle § 9 odst. 3 a 4 z. s. p. Přes toto poučení byl soudní poplatek zaplacen žalobcem opožděně.9. Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.10. Soud prvního stupně správně uzavřel, že prominout zmeškání lhůty stanovené pro zaplacení soudního poplatku z povahy věci nelze. Správně přitom odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1217/2024, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že se jedná o propadnou soudcovskou lhůtou procesní povahy (§ 55 o. s. ř.), kterou lze prodloužit jen před jejím uplynutím. Prominutí zmeškání lhůty s účinky podle § 58 o. s. ř. přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných, nikoliv soudcovských.11. Následkem nezaplacení soudního poplatku v soudem stanovené lhůtě je obecně zastavení řízení, aniž by bylo možno přihlédnout k jeho pozdní úhradě. K zastavení řízení sice výjimečně dojít nemusí, zejména jsou-li splněny předpoklady dané § 9 odst. 4 z. s. p., například je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit [podle písm. c)]. O takový případ však v posuzované věci nejde. Opomenutí jako důvod pozdní úhrady ani omyl dotčené osoby při přihlašování do datové schránky takovým důvodem nejsou.12. K zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty se nepřihlíží, soudní poplatek tedy zaplacen nebyl, a tak soud prvního stupně řízení správně podle § 9 odst. 1 z. s. p. zastavil.13. S ohledem na vše shora uvedené soud prvního stupně postupoval správně, jestliže návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty zamítl a řízení podle § 9 odst. 1 z. s. p. zastavil. Obě přezkoumávaná rozhodnutí ze dne 20. 3. 2026 a 15. 4. 2026 jsou tak v napadených výrocích věcně správná a odvolací soud je proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil.14. K žalobcem zmiňované judikatuře Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 776/05 a Pl. ÚS 2/07) odvolací soud uvádí, že na projednávanou věc nedopadá, neboť se týká situací, v nichž účastníku nebyla poskytnuta reálná lhůta k zaplacení soudního poplatku. Krom toho zmiňovaná judikatura vychází z právní úpravy účinné do 29. 9. 2017, tedy před přijetím novely zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb., která se dotkla mimo jiné též ust. § 9 odst. 1 z. s. p.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když nikomu jinému než v odvolacím řízení neúspěšnému žalobci žádné náklady řízení nevznikly.