Vrchní soud v Praze 4 Cmo 129/2026-83 – Pro vymožení částky 900 Kč s příslušenstvím

Napadeným usnesením soud prvního stupně podle § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil řízení o dovolání povinného s odůvodněním, že dovolatel přes výzvu soudu nesplnil podmínku povinného zastoupení advokátem podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nejde pro tento nedostatek pokračovat.2. Povinný podal proti tomuto rozhodnutí včasné odvolání, které odůvodnil částečně nesrozumitelně. Požaduje opravu odůvodnění usnesení soudu prvního stupně a současně jeho změnu tak, že se řízení nezastavuje. Uvádí, že je ve věci dána podjatost všech soudců soudu prvního stupně i odvolacího soudu bez bližšího odůvodnění. Rovněž požádal o bezplatnou právní pomoc.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolání není důvodné.4. Dovolání povinného ze dne 29. 4. 2026 směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze uvedenému v záhlaví, jímž tento soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2025, č. j. 18 Co 68/2024-MOP-22, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost ze dne 5. 3. 2025. Soud prvního stupně i soud odvolací svá rozhodnutí shodně odůvodnily tím, že postup povinného svědčí o svévolném a zjevně bezúspěšném uplatňování práva, neboť podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, a žaloba tudíž není přípustná.5. Soud prvního stupně správně uzavřel, že dovolání povinného ze dne 29. 4. 2026 nebylo sepsáno advokátem, současně povinný netvrdil, že by sám měl právnické vzdělání, proto dovolací řízení podle § 241b odst. 3 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil, a to bez předchozí výzvy k odstranění nedostatku.6. Soudu prvního stupně nelze vytknout, že se nezabýval opětovnou žádostí povinného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce učiněnou v rámci podaného dovolání. Ačkoli předchozí žádosti povinného se netýkaly dovolacího řízení jako relativně samostatné části řízení, odvolacímu soudu je z obsahu spisu samotného i z vlastní činnosti známo, že povinný opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a zneužívá tento procesní institut k obstrukcím i v jiných řízeních. Stejně tak automaticky podává řádné i mimořádné opravné prostředky prakticky proti všem rozhodnutím. Tento procesní postup je zjevným zneužíváním procesních práv, kterému nelze přiznat právní ochranu (§ 2, § 6 věta druhá, § 41a odst. 3 o. s. ř.). Jestliže účastník podává opakované žádosti mechanicky, bez legitimního cíle ochrany práv, ale s cílem obstruovat řízení, pak není důvod, aby soud k takové žádosti přihlížel (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 432/2021).7. Podobný procesní postup aproboval také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 24 Cdo 253/2024, v němž dovodil, že soud může zastavit dovolací řízení pro nedostatek povinného zastoupení (§ 241 o. s. ř.), aniž formálně rozhodne o opakované žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.) za podmínky, že dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské. V takové situaci si totiž účastník musí být vědom své povinnosti zaplatit soudní poplatek, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, čímž dlouhodobě zneužívá právo na soudní ochranu.8. Pokud jde o nekonkrétní námitku podjatosti všech soudců soudu prvního stupně i odvolacího soudu obsaženou v odvolání, uplatní se i v tomto případě závěry uvedené výše v bodě 6. Opakovaná námitka podjatosti vznesená povinným bez konkretizace osob, proti nimž směřuje, i konkrétních důvodů je zneužitím procesního institutu a k námitce tak odvolací soud v tomto případě nepřihlížel (např. také obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR4 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 104/2017).9. Rovněž postup soudu prvního stupně, kdy povinného nevyzýval k odstranění nedostatku povinného zastoupení byl v dané situaci správný. Povinný svými opakovanými podáními brojí proti všem rozhodnutím vydávaným v exekučním řízení a o zákonných náležitostech dovolání byl poučen již mnohokrát, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Závěr, že není nezbytně nutné v každém jednom případě účastníky poučovat o zákonem vyžadovaných náležitostech podání, jestliže se účastníkovi takového poučení dostalo i v předcházejících případech, formuloval Ústavní soud např. ve svém usnesením sp. zn. IV ÚS 2161/2021, I ÚS 2906/2023, IV ÚS 3112/21.10. Zcela obdobné závěry platí i pro neodůvodněný a nekonkretizovaný návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí.11. Ze shora uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné a jako takové je proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.