5 Cmo 15/2026-41 – Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 11. 2025 v bodu I. výroku zastavil řízení o plnění závazku z kupní smlouvy. V bodu II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V bodu III. výroku rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci ve výši 1 000 Kč po právní moci usnesení.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobou, doručenou soudu dne 16. 12. 2024, se žalobce vůči žalovanému domáhal uložení povinnosti dostavit se ke kterémukoli účastníku Centrálního depozitáře a převést 1 ks akcie společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , Anonymizováno, , IBAN, , ve formě na jméno, v zaknihované podobě, o jmenovité hodnotě 1 000 Kč na účet cenných papírů žalobce. Podáním doručeným soudu dne 11. 9. 2025 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu splnění povinnosti žalovaným. Žalobce žádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 4 053,50 Kč včetně DPH a část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.3. Žalovaný ve vyjádření ze dne 2. 10. 2025 ke zpětvzetí žaloby uvedl, že s nabídkou k odkupu jej kontaktoval , Anonymizováno, , Anonymizováno, v zastoupení , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze společnosti žalobce s příslibem zařídit vše potřebné včetně úhrady nákladů. Akcie již změnila majitele, aniž by došlo k úhradě. Jednání žalobce považoval žalovaný za šikanózní.4. Soud z důvodu zpětvzetí žaloby řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. z důvodu hospodárnosti řízení, jelikož nebylo možné určit, který z účastníků řízení zavinil zastavení řízení. Žalobce tvrdil splnění povinnosti žalovaným a odpadnutí předmětu sporu a žalovaný tvrdil, že mu nebyla uhrazena kupní cena akcie.5. Soud dále v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč žalobci.6. Žalobce podal včas odvolání proti bodu II. výroku usnesení a navrhl jej změnit a přiznat žalobci v souladu s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 4 053,50 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh na zahájení řízení, zpětvzetí žaloby). V odůvodnění odvolání uvedl, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaného, který splnil žalobní povinnost. Tvrzení o neuhrazení kupní ceny za převedenou akcii se netýkají předmětu řízení, tj. převedení samotné akcie. Žalovaný byl k převedení akcie vyzván předžalobní výzvou. Popřel, že by jeho jednání vůči žalovanému bylo šikanózní. Ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodu chování žalovaného.7. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [(§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.)], přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.8. Podle § 146 odst. 1 o. s. ř.: „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízenía) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;b) bylo zastaveno.“Podle odst. 2: „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“9. Při zastavení řízení se uplatní obecná pravidla pro rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 146 o. s. ř. V odst. 1 písm. b) § 146 o. s. ř. je obsažena obecná úprava, která se prosadí za předpokladu, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci zvláštní úpravy obsažené v odst. 2 uvedeného ustanovení.10. Odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že podáním doručeným soudu dne 11. 9. 2025 vzal žalobce zpět podanou žalobu, a to s ohledem na splnění povinnosti žalovaným, které se podanou žalobou domáhal. Žalobce zpětvzetím žaloby reagoval na skutečnost, že odpadl předmět řízení žaloby.11. V dané věci žalobce zavinil (tj. způsobil) zpětvzetím žaloby zastavení řízení, avšak je dána výjimka stanovená v § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř., neboť žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného v průběhu řízení.12. Žalovaný v průběhu řízení splnil povinnost, které se žalobce vůči žalovanému podanou žalobou domáhal, čímž naplnil podmínky § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř. a má povinnost nahradit žalobci náklady řízení podle § 2 odst. 1, § 7 bod 2., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, zpětvzetí žaloby) po 500 Kč, a 3 paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 1 paušální náhradu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21% DPH, tj, celkem částku 4 053,50 Kč. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadený výrok II. usnesení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 053,50 Kč.13. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu poloviny sazby 1 000 Kč (tj. 500 Kč) za 1 úkon právní služby (odvolání – v souladu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu byla tarifní hodnotou celková částka 4 053,50 Kč, jejíhož přiznání se žalobce v odvolání domáhal) a v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální náhrady výdajů 450 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 2 písm. c) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a 21% DPH, celkem tedy 1 149,50 Kč.