11 Tcu 150/2019 — Nejvyšší soud

11 Tcu 150/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2019 Spisová značka:11 Tcu 150/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.150.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní styk s cizinou Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 150/2019-17 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2019 k podnětu Krajského soudu v Brně na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, v trestní věci M. P., nar. XY v XY, t a k t o : Podle § 4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto jednak tak, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. P., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, a to v části, v níž byl uznán vinným dvěma trestnými činy výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 13 § 1 polského trestního zákoníku) a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 222 § 1 a čl. 224 § 2 ve spojení s čl. 157 § 2 ve spojení s čl. 11 § 2 polského trestního zákoníku (body I., II. a V. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, a jednak tak, že se zamítá návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení M. P. výše citovaným rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, a to pro trestný čin nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005) a pro trestný čin nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle čl. 263 § 2 polského trestního zákoníku (body III. a IV. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu, zrušuje. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, byl M. P. uznán vinným dvěma trestnými činy výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 13 § 1 polského trestního zákoníku) (body I. a II. rozsudku), dále přečinem nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005) (bod III. rozsudku), trestným činem nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle čl. 263 § 2 polského trestního zákoníku (bod IV. rozsudku), a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 222 § 1 a čl. 224 § 2 ve spojení s čl. 157 § 2 ve spojení s čl. 11 § 2 polského trestního zákoníku (bod V. rozsudku). Za toto jednání byl M. P. odsouzen jednak k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a dále k celkové peněžité pokutě ve výši 300 denních sazeb se stanovenou výší každé z nich v částce 250 Zlotých. 2. Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení M. P. výše označeným rozsudkem polského soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), usnesením ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, tak, že se na část odsouzení M. P. výše citovaným rozsudkem Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu ve Wroclawi, II. trestní oddělení, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. II AK 286/15, v němž byl uznán vinným dvěma trestnými činy výroby nebo přípravy omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle čl. 53 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005 ve spojení s čl. 12 a čl. 13 § 1 polského trestního zákoníku) a trestným činem útoku na veřejného činitele nebo vyhrožování veřejnému činiteli podle čl. 222 § 1 a čl. 224 § 2 ve spojení s čl. 157 § 2 ve spojení s čl. 11 § 2 polského trestního zákoníku (body I., II. a V. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zatímco ohledně odsouzení M. P. výše uvedeným rozsudkem polského soudu pro trestný čin nedovoleného užívání omamných a psychotropních látek a jejich nabytí, držení, výroby nebo přípravy jen pro vlastní potřebu podle čl. 62 odst. 2 polského zákona ze dne 29. 7. 2005 o boji proti narkomanii (Sb. zákonů ze dne 19. 9. 2005) a pro trestný čin nedovoleného držení nebo používání zbraní, střelných zbraní, jejich částí a součástí, střeliva a výbušnin podle čl. 263 § 2 polského trestního zákoníku (body III. a IV. rozsudku) a jemu odpovídající části trestu byl návrh ministerstva spravedlnosti na zaznamenání do evidence Rejstříku trestů zamítnut. 3. Dne 17. 9. 2019 podal Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tcu 8/2019, a to s odkazem na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí v trestní věci odsouzeného M. P., vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 11 T 11/2019. Z obsahu toho podání lze dovodit, že se jedná o podnět ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci odsouzeného M. P. již bylo rozhodnuto tak, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky. 4. Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž dříve rozhodl jednak o zaznamenání údajů o části odsouzení M. P. a jednak o částečném zamítnutí návrhu ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů o části odsouzení výše označeným rozsudkem cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů. 5. Podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne o tom, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle § 4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 5 zákona). 7. Z obsahu příslušného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 11 T 11/2019, bylo rozhodnuto tak, že se podle § 306 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve spojení s § 300 odst. 1 písm. a) tohoto zákona na území České republiky částečně uznává rozsudek Okresního soudu města Wroclaw, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. III K 345/14, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2015, ve znění