11 Tdo 1127/2023

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 2 T 8/2022-9472 uznal vinnými obviněného D. K. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod bodem II. rozsudku), obviněného S. S. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod body I. a III. rozsudku), obviněného V. S. ze spáchání jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem III. rozsudku) a dále přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku (jednání pod bodem V. rozsudku), obviněné S. S., E. S., D. K. a V. Š. pak ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem III. rozsudku) a obviněného D. D. ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku (jednání pod bodem IV. rozsudku). Uvedených trestných činů se přitom obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili – stručně řečeno – tím, že:

v době od 22. 5. 2019 až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY, který si na své jméno pronajal obžalovaný V. S., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný V. S. a o jejíž existenci ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 v bytě pěstovali v jednom pěstebním stanu 95 kusů rostlin konopí ve stádiu růstu dosahujících výšky od cca 35 cm až 50 cm, kdy jejich hmotnost činila celkem 3 186,3 g netto, z toto hmotnost drti (toxikomansky upotřebitelného konopí) byla 2 646,7 g netto s obsahem 117,7 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a prokazatelně do téhož dne vyrobili celkem 158,4 g dosušené marihuany s obsahem 17,22 % účinné látky, což je 27,28 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela na místě uložená v černém plastovém pytli,

v době od 1. 4. 2020 až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY, který si pronajal obžalovaný V. S. na jméno J. B., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný V. S. a o jejíž existenci ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 v bytě pěstovali v jednom pěstebním stavu 128 ks rostlin konopí ve stádiu růstu dosahujících výšky cca 60 cm až 70 cm, kdy jejich hmotnost činila celkem 7 838,9 g netto, z toho hmotnost drti (toxikomansky upotřebitelného konopí) činila 6 277,3 g netto s obsahem 4,16 % účinné látky, což je 260,8 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a prokazatelně do téhož dne vyrobili celkem 324,89 g netto dosušené marihuany s obsahem 11,73 % a 13,03 % účinné látky, což je 39,43 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela ve dvou vakuovaných baleních,

v době od 31. 10. 2018 až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY, který si pronajal na své jméno obžalovaný S. S., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný S. S. a klíči od bytu disponovala i obžalovaná E. S., přičemž o existenci pěstírny ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 v bytě pěstovali v jednom pěstebním stanu 96 ks rostlin konopí ve stádiu růstu dosahujících výšky cca 60 cm až 70 cm, kdy jejich hmotnost činila celkem 2 442,2 g netto, z toho hmotnost drti (toxikomansky upotřebitelného konopí) byla 1 465 g netto s obsahem 1,96 % účinné látky, což je 28,7 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a prokazatelně do téhož dne vyrobili celkem 118,63 g netto dosušené marihuany s obsahem 24,61 %, 17,63 % a 14,29 % účinné látky, což je 23,58 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela ve třech sklenicích s víčkem,

v době od 14. 12. 2020 až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY, který si pronajal na své jméno obžalovaný D. K., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný D. K. a o jejíž existenci ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 v bytě pěstovali v jednom pěstebním stanu 127 ks rostlin konopí ve stádiu růstu dosahujících výšky cca 70 cm, kdy jejich hmotnost činila celkem 3 687,2 g netto, z toho hmotnost drti (toxikomansky upotřebitelného konopí) byla 3 060,7 g netto s obsahem 4,29 % účinné látky, což je 131,30 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a prokazatelně do téhož dne vyrobili celkem 6,29 g netto dosušené marihuany s obsahem 9,79 % účinné látky, což je 0,62 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela ve sklenici s víčkem,

od přesně blíže nezjištěné doby až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě ve XY. nadzemním patře vpravo od schodiště, který měl od 30. 7. 2015 pronajatý na své jméno obžalovaný V. Š., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný V. Š. a klíči od bytu disponovala i obžalovaná E. S., která byty navštěvovala, přičemž o existenci pěstírny ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 byla v bytě umístěna již složená indoor pěstírna v podobě pěstebního stanu s veškerým příslušenstvím, ve kterém by bylo možné pěstováním a následným sušením vyrobit psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol a prokazatelně do téhož dne vyrobili jednak celkem 906,24 g netto dosušeného konopí s obsahem 5,94 % účinné látky, což je 53,83 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, které se nacházelo ve 13 ks pytlů, a dále do téhož dne vyrobili celkem 318,09 g netto dosušené marihuany s obsahem 25,02 % účinné látky, což je 79,58 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která byla vložena ve vakuovém balení,

od přesně blíže nezjištěné doby až do 25. 5. 2021 v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY, který měl od 26. 4. 2012 pronajatý na své jméno obžalovaný V. Š., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný V. Š. a klíči od bytu disponovala i obžalovaná E. S., která byty navštěvovala, přičemž o existenci pěstírny ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 byla v bytě umístěna postavená indoor pěstírna v podobě pěstebního stanu s veškerým příslušenstvím, ve kterém se nacházely zbytky ostříhaných stonků v počtu 103 ks z předešlého pěstebního cyklu a prokazatelně do téhož dne vyrobili jednak 115,50 g netto dosušené marihuany s obsahem 15,84 % účinné látky, což je 18,30 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která byla vložena v plastovém sáčku, a jednak 8,86 g netto dosušené marihuany s obsahem 20,64 % účinné látky, což je 1,83 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která byla vložena ve sklenici s víčkem,

od přesně blíže nezjištěné doby až do 25. 5. 2021 v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY obžalovaná E. S. přechovávala v jedné sklenici s víčkem již vyrobenou dosušenou marihuanu o celkové hmotnosti 8,410 g netto s obsahem 19,26 % účinné látky, což je 1,62 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, kterou obžalovaní společně vyrobili v jedné z výše uvedených pěstíren, a podílela se zejména na chodu indoor pěstíren na adrese Praha XY – XY, XY v bytě č. XY, Praha XY – XY, XY v bytě č. XY a Praha XY – XY, XY v bytě ve XY. nadzemním patře vpravo od schodiště, kdy od uvedených bytů disponovala klíči a navštěvovala je,

v přesně nezjištěné době počátkem roku 2021 poté, co byl dne 8. 1. 2021 ve Vídni v Rakousku v souvislosti s distribucí marihuany zatčen a následně vazebně trestně stíhán bratr obžalovaných V. S. a S. S., S. S., nar. XY, se obžalovaný V. S. po dohodě s obžalovaným S. S. podílel na rušení a vyklízení tzv. indoor pěstíren konopí, a to jednak pěstírny umístěné v bytě č. XY v Praze XY – XY v ulici XY, který si pronajal dne 7. 5. 2020 na jméno J. N. S. S., a jednak pěstírny umístěné v bytě č. XY v Praze XY – XY v ulici XY, který si pronajal dne 29. 10. 2020 na jméno T. K., o čemž ostatní obžalovaní věděli, takto výše popsaným pěstováním rostliny konopí a jejím následným sušením a přechováváním již vyrobené dosušené marihuany prokazatelně vyrobili dosušenou marihuanu s obsahem 246,07 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a zároveň pěstovali rostliny konopí s obsahem 538,5 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu po jejich dosušení, obžalovaní tedy nakládali minimálně s 784,57 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž jednání obžalovaných bylo vedeno záměrem již zasazené rostliny nechat uzrát, usušit, odseparovat části vhodné pro toxikomanskou aplikaci a vyrobit i z pěstovaných rostlin drogu marihuanu určenou k distribuci jiným osobám, přičemž v případě dokonání posledních pěstebních cyklů, k čemuž jednání a úmysl obžalovaných zcela evidentně směřovaly, takže by množství účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu bezesporu překročilo množství odpovídající velkému rozsahu, tj. 1 000 g, k čemuž však vzhledem k zásahu Policie České republiky již nedošlo (…).

Za uvedený trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému K. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 (dvě stě) denních sazeb po 1 000 (jednom tisíci) Kč, celkem tedy 200 000 (dvě stě tisíc) Kč. Tomuto obviněnému soud prvního stupně také podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně vymezených ve výroku o tomto trestu a současně mu podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil ochranné léčení psychiatrické protitoxikomanické v ambulantní formě. Obviněnému S. S. za shora uvedený zločin pak soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 (dvě stě) denních sazeb po 2 500 (dvou tisících pěti stech) Kč, celkem tedy 500 000 (pět set tisíc) Kč. Obviněnému V. S. za shora uvedené trestné činy pak soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 150 (sto padesát) denních sazeb po 2 000 (dvou tisících) Kč, celkem tedy 300 000 (tři sta tisíc) Kč. Tomuto obviněnému také uložil podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění v trvání 5 (pěti) let. Obviněné E. S. za shora uvedený zločin pak soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále jí uložil podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění v trvání 5 (pěti) let.

Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými také S. S., D. K., V. Š., D. D. a byly jim uloženy tresty uvedené ve výrocích o trestech, týkajících se těchto obviněných v rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl soud prvního stupně rovněž o zabrání věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění D. K., S. S., V. S., S. S., E. S., D. K., V. Š. a D. D. odvolání. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl o těchto rozsudkem ze dne 16. 6. 2023, č. j. 15 To 38/2023-10269, tak, že z podnětu odvolání D. D. napadený rozsudek podle 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu včetně výroku o zabrání věcí zajištěných z domovní prohlídky, včetně výroku, jímž bylo ohledně něho rozhodnuto podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání věcí konkrétně určených ve výroku o zabrání věci. Z podnětu odvolání obviněného V. S. odvolací soud zrušil napadený rozsudek ohledně něho ve výroku o vině pod bodem V. kvalifikovaného jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, a tím i ve výroku o trestu. Z podnětu odvolání obviněného D. K. odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o uloženém ochranném opatření –ochranném léčení psychiatrickém protitoxikomanickém v ambulantní formě. Z podnětu odvolání obviněných S. S., S. S., E. S., D. K. a V. Š. (S., S.) odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ohledně těchto obviněných ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobech jejich výkonu. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl o vině a trestu obviněného D. D., a to způsobem uvedeným ve výrocích o vině, trestu a ochranném opatření jeho rozsudku stran tohoto obviněného. Odvolací soud taktéž při nezměněném výroku o vině pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně uložil obviněnému D. K. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Tomuto obviněnému taktéž podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě. Obviněnému S. S. odvolací soud při nezměněném výroku o vině pod bodem I. a III. rozsudku soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9,5 (devíti a půl) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému V. S. tento soud při nezměněném výroku o vině pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 150 (sto padesát) denních sazeb po 2 000 (dvou tisících) Kč, celkem tedy 300 000 (tři sta tisíc) Kč. Tomuto obviněnému také uložil podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění v trvání 5 (pěti) let. Obviněné E. S. tento soud při nezměněném výroku o vině pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Rozsudkem odvolacího soudu byly obviněným S. S., D. K. a V. Š. uloženy tresty, jak je v tomto rozsudku blíže specifikováno. Odvolací soud taktéž podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného V. S. obžaloby pro skutek pod bodem V. obžaloby, neboť označený skutek není trestným činem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění D. K., S. S., V. S. a E. S. prostřednictvím svých obhájců dovolání.

Obviněný D. K. tak činí prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Anny Jirotkové, advokátky, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, jejichž znění doslovně cituje. Obviněný shledává naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v závěrech obou soudů ohledně spáchání přisouzeného činu ve velkém rozsahu, když nedovoleně nakládal s látkou kokain v množství vyšším než 1 000 g kokainu či množství vyšším než 540 g kokain base. Rozpor je podle něj zřejmý už z výroku o vině soudu prvního stupně. Z něj je patrné, že ohledně zbývajícího množství do požadované hranice 1 000 g soudy učinily své skutkové závěry pouze na domněnkách a ničím nepodložených předpokladech. Závěry o distribuci nejméně 1 kg kokainu jsou založeny na nesprávných skutkových závěrech ohledně množství kokainu odebraného od obviněného S. S., které jsou taktéž ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

V podrobnostech uvádí, proč v jeho případě nedošlo k dosažení velkého rozsahu. Odvolací soud zcela pominul odvolací námitky obviněného, v nichž vytýkal soudu prvního stupně, že se naplněním tohoto znaku zabýval podrobně toliko u obviněného S. ve vztahu k výroku I. o vině tohoto obviněného. Obviněný připomíná závěry v bodě 23. rozsudku odvolacího soudu, v němž tento odkazuje na bod 335. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zabývající se výpočtem velkého rozsahu. Tento bod se však týká výpočtu množství distribuovaného kokainu pouze směrem od obviněného S. k obviněnému K., nikoliv výpočtu množství distribuovaného kokainu samotného obviněného K. Odvolací soud podle obviněného uvádí vícero předpokladů a domněnek, které nemají podklad v provedeném dokazování. Jedním z nich je předpoklad, že 66,71 g kokainu nalezených v autě IVECO bylo určeno k distribuci. Pouhá skutečnost, že toto množství bylo nasáčkováno, nemůže podle obviněného prokazovat to, že kokain byl určený k distribuci. Obviněný ve své výpovědi uvedl, což podpořily i svědecké výpovědi jeho odběratelů, že kokain určený pro vlastní spotřebu měl nasáčkovaný po 1 g, aby měl přehled, kolik látky spotřebuje. Nadto neužíval kokain vždy pouze doma, musel tedy i pro své potřeby mít kokain nasáčkovaný.

Obviněný připomíná bod 23. rozsudku odvolacího soudu, i z toho důvodu, že tento soud v něm konstatuje propočet spotřeby kokainu obviněným. Odvolací soud dochází k výsledku, že v období, v němž se obviněnému distribuce klade za vinu, spotřeboval 1 238 g. K tomu obviněný dodává, že pokud by nerozporoval množství odebraného kokainu, prostým odečtem tohoto množství od 2,1 kg kokainu prokázaného odběru, dospívá k množství 862 g, které by obviněnému zbyly k distribuci. Oba soudy podle obviněného při svých výpočtech nevzaly v úvahu, že kokain, nalezený u obviněného, měl převážně pro svoji spotřebu, nikoliv k distribuci. Z provedeného dokazování bylo zřejmé, že si kokain obstarává primárně pro sebe, teprve přebytky přenechává svým známým.

Obviněný výše zmíněného bodu 23. rozsudku odvolacího soudu a v něm obsažného odkazu na bod 335. rozsudku soudu prvního stupně se týká i navazující dovolací argumentace. Podle názoru obviněného odvolací soud nevysvětluje, jak z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný rozdistribuoval 1 000 g kokainu, když za prokázané má 335,3 g. Závěry o poskytnutí kokainu i jiným osobám, než které jsou uvedeny v rozsudku, jsou podle obviněného zcela nepodložené. Zdokladované případy předání kokainu „v nezjištěném množství“ nejsou v takovém počtu, aby bylo možné usuzovat, že objemu do 1 kg dosáhl v těchto případech. I kdyby se ve všech takových případech popsaných ve výroku o vině jednalo o 1 nebo 2 g kokainu, stále by objem nedosáhl ani poloviny velkého rozsahu. Navíc se pravděpodobněji jednalo spíše o uživatelské dávky o objemu 0,2 g. Obviněný poukazuje na to, že ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplývalo, že neusiloval o rozšíření sítě svých odběratelů, naopak všem říkal, aby o jeho distribuci nikomu nesdělovali. Skutečnost, že by obviněný nabízel kokain neznámým osobám bez předchozí domluvy, a tedy bez zaznamenání této komunikace sledujícími orgány, zcela odporuje prokázanému charakteru jeho trestné činnosti. Sám neusiloval o utajení své činnosti – soudy dovozovaná konspirativnost jednání je těžko představitelná už jenom proto, že si část peněz za dodávky kokainu nechával posílat na účet. Z takto prokázaných skutečností nelze v neprospěch obviněného dovozovat, že se jinak velmi neopatrnému distributorovi dařilo tajně, bez záznamu sledujících orgánů, rozdistribuovat téměř dvě třetiny z celkového množství požadovaného pro naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty. Přičemž podle obviněného z odůvodnění rozsudku není patrné, co odvolací soud vedlo k tomuto přesvědčení. Odvolací soud sice připustil, že soud prvního stupně nesprávně uvedl procentuální rozložení spotřeby a distribuce, proč se to však nepromítlo v revizi skutkových závěrů, již nevysvětlil. Obviněný opakuje, že oba soudy učinily své skutkové závěry o množství distribuovaného kokainu na základě domněnek a pocitů, nikoliv na základě provedených důkazů.

Obviněný má za to, že skutkový závěr ohledně množství odebraného kokainu od obviněného S. je ve zřejmém rozporu s provedeným dokazováním. Je přesvědčen, že k tomuto závěru nelze dospět beze vší pochybností, a to z důvodů, které uvedl v odvolání a které odvolací soud nijak nezohlednil ani nevyvrátil. Připomíná, že nepopíral, že se dopustil přisouzené trestné činnosti, k věci obsáhle opakovaně vypovídal, odpovídal na položené otázky, nesnažil se svoji vinu bagatelizovat, uvedl a doznal vše, čeho se dopustil. Zdůrazňuje, že v přípravném řízení vypovídal ještě před možností nahlédnout do vyšetřovacího spisu, nedoznal se tedy pod tlakem důkazů. Obviněný opakovaně uvedl, že od S. S. nakoupil cca 1,5 kg kokainu, a to v jednotlivých nákupech po 150–200 g za cenu 1 500 Kč za 1 g kokainu. Této výpovědi však soudy neuvěřily a převzaly plně tvrzení uvedená v obžalobě, která jsou v rozporu s touto výpovědí. Soudy dostatečně nevysvětlily, proč považovaly jeho výpověď v tomto ohledu za nedůvěryhodnou, když na jiných místech svá zjištění na této výpovědi staví. Navíc tuto část výpovědi podporují i další důkazy, zatímco rozporné závěry obžaloby se odvolávají na jediný důkazní prostředek, který je podle obviněného značně nedůvěryhodný.

Obviněný dále prezentuje důkazy podporující jeho tvrzení k objemu nakoupeného kokainu. Poukazuje na výpověď S. S., který jeho výpověď potvrdil, což navíc potvrzují i platby poskytované za kokain. Obviněný připouští, že bral kokain často i tzv. na dluh. Připomíná, že podle rozsudku měl nakoupit kokain v celkové ceně 3 150 000 Kč. Sledováním obou obviněných se však podařilo doložit předání částky ve výši cca 1 200 000 Kč. Obviněný má pochybnosti, že by při intenzivním sledování obou obviněných mohlo dojít k předání téměř 2 000 000 Kč, bez toho, aby tento finanční tok zaznamenaly orgány činné v trestním řízení. Další skutečností potvrzující jeho verzi má být to, že S. S. mu dodával další kokain, neboť je zřejmé, že jmenovaný by mu v případě výrazného dluhu dále kokain neprodával. Dovozuje, že pokud by závěry soudů o množství nakoupeného kokainu byly správné, muselo by být v době zadržení nalezeno podstatně více kokainu, než kolik ve skutečnosti nalezeno bylo. Co se týče kokainu ve vozidle IVECO, zdůrazňuje, že jeho překvapení z jeho nálezu bylo natolik spontánní, že lze uvěřit jeho tvrzení, že tento kokain pocházel z dřívější dodávky a že na něj zapomněl.

Obviněný dále rozporuje, že odebral ve třech dodávkách v roce 2021 celkem 1 000 g kokainu. V tomto období měl totiž distribuovat pouze cca 76 g kokainu, z toho 60 g pro J. H. Tento závěr je podle něj nereálný. V případě distribuce 76 g, a zohlednění nejvyšší možné osobní spotřeby kokainu jím samotným (2 g denně, tj. od 14. 1. 2021 do 26. 5. 2021 celkem 132 dnů, tedy 264 g), chybělo by do 1 000 g kokainu množství ve výši cca 660 g, což nekoresponduje s nalezenými 43 g při domovní prohlídce u obviněného K. S tímto nesouladem se soudy nijak nevypořádaly. Je vysoce nepravděpodobné, že by se mu v daném období při jeho veškeré neopatrnosti a lehkovážnosti podařilo dále rozdistribuovat takové množství kokainu, aniž by to sledující orgány zaznamenaly, jak je již uvedeno výše. Mnohem pravděpodobnější vysvětlení je, že obviněný v rozhovorech se spolupracovníky skutečně jenom hloupě machroval a že si zejména M. O. dobíral vybájenými množstvími kokainu, jak sám opakovaně uvedl.

Dále se obviněný vyjadřuje k nespolehlivosti důkazních prostředků, o které se zjištění soudů opírají. Soudy své závěry o množství nakoupeného kokainu činí toliko na podkladě záznamů odposlechů, zejména odposlechů z vozidla IVECO. K hovorům mezi ním a jeho kolegou obviněný uvádí, že z jeho strany byly brány na lehkou váhu, ze svého kolegy si dělal legraci, špičkovali se. Z tohoto důvodu je podle obviněného nutno brát tyto záznamy se značnou rezervou, neboť se i v některých případech potvrdilo, že nemluvil pravdu. To, že soudy přisoudily takový význam důkaznímu prostředku ve skutečnosti zcela bezvýznamnému, je vážným pochybením. Nebylo namístě, aby soudy uvěřily řečem vedeným v autě s někým, koho se obchod s kokainem vůbec netýkal, namísto toho, aby své skutkové závěry činily na základě důkazů skutečně relevantních – těmi byly odposlechy hovorů obou obviněných, údaje ze sledování, zjištění o finančních tocích, odposlechy s odběrateli kokainu a údaje ze setkání s těmito odběrateli.

Ke zjištěním soudu o množství kokainu nakoupeného od S. S. obviněný připomíná, že soud v prvních 4 případech uvádí množství 200 g, což má podloženo toliko výpovědí obviněného s tím, že tento ve své výpovědi uvedl, že vždy nakupoval 200 g. Tomu obviněný oponuje, když ve skutečnosti však neprojevoval při své výpovědi takovou jistotu o kupovaných dávkách, dokonce uváděl rozmezí 150–200 g. Byl si jist pouze tím, že nikdy nekoupil ani 400 g ani 500 g, jak je uvedeno v obžalobě. Soudy v odůvodnění rozsudku nijak nevysvětlují, proč tam, kde nemají jiné důkazní prostředky, určily množství 200 g, když takové určení nekoresponduje s výpovědí obviněného a mnohdy ani s jinými důkazními prostředky (viz u skutku ze dne 1. 4. 2020, kde v odposlechu obviněný uvádí, že zařizuje dalších alespoň 100 g z toho je nutné dovodit, že nebyly vyloučeny ani dodávky nižších odběrů než 200 g, což potvrzuje i poslední dodávka před zadržením v objemu 100 g).

Obviněný má za to, že i závěr soudů ohledně distribuce 335,3 g kokainu je v rozporu s provedeným dokazováním, neboť toto množství nebylo prokázáno. Kromě drobných, méně podstatných nesrovnalostí, obviněný poukazuje na zásadní pochybení soudů v podobě skutkového zjištění ohledně distribuce kokainu J. H. Obviněný připomíná, že mu je kladeno za vinu, že J. H. prodal nejméně 60 g kokainu. Obviněný nesouhlasí se závěrem uvedeným v bodě 206. rozsudku soudu prvního stupně, že se k tomuto prodeji doznal, neboť toto je v rozporu s jeho výpovědí, v níž tento prodej odmítl. Navíc J. H. popřel, že by byl uživatelem kokainu. Soud prvního stupně své závěry opřel pouze o odposlech hovoru mezi obviněným a jeho kolegou M. O. Kromě těchto rozhovorů neexistuje žádný důkaz, že by obviněný H. kokain prodal, proto má obviněný za to, že se tento skutek nestal. Obviněný dále konstatuje, že žádný hovor mezi ním a jeho kolegou O. nelze bez dalších důkazů považovat za zdroj pravdivých informací. Odvolací soud se pak pouze s argumentací obviněného neztotožnil, jelikož tento skutek zapadá do děje jak časově, tak obsahově. Neexistenci záznamu o telefonickém hovoru mezi obviněným a J. H. či jejich setkání odvolací soud nevysvětluje. Absence jakéhokoliv důkazu prokazujícího závěry obou soudů jasně hovoří ve prospěch verze obviněného. Obviněný opakuje argumentaci, že hovorům mezi ním a jeho kolegou nelze přikládat velkou důležitost. Obviněný dále konstatuje, že hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti je prvořadým úkolem orgánů trestního řízení. V odvolání namítaná absence záznamů hovoru, sledování osob či finančních toků jak ke skutku prodeje kokainu J. H., tak k nakoupeným objemům kokainu od S. S. nemůže být pominuta pouhým konstatováním, že s touto argumentací se nelze ztotožnit, aniž by bylo vysvětleno, proč se s ní nelze ztotožnit.

Obviněný dále brojí proti nařízeným odposlechům. Připomíná, že první návrh na nařízení odposlechů byl podán v září roku 2019, přičemž stanovené období čtyř měsíců nebylo dostatečné, a tak docházelo k opakovaným žádostem o prodloužení. Podle obviněného již v lednu 2020 měly vyšetřující orgány jeho trestnou činnost zmapovanou a nejpozději v létě 2020 věděly i od koho kokain získává. V tomto okamžiku přestalo být další sledování obviněného účelné a další prodlužování jeho sledování bylo nadbytečné a v rozporu s vyhledávací zásadou podle § 2 odst. 5 tr. řádu. Obviněný připomíná § 158 odst. 1 tr. řádu, přičemž zdůrazňuje, že policejní orgán má povinnost činit opatření k předcházení trestné činnosti. Obviněný uvádí, že zahájení trestního stíhání vedlo k okamžitému ustání trestné činnosti obviněného, které orgány činné v trestním řízení dva roky přihlížely. Tyto námitky obviněného odvolací soud neshledal důvodné. Tento soud uvedl, že je na orgánech činných v trestním řízení, jak dlouho potřebují pro svoji dokumentaci sledovat trestnou činnost obviněných, což má své meze, ale v tomto případě libovůli nezjistil. Obviněný v tomto ohledu požaduje bližší odůvodnění těchto mezí, neboť odůvodnění v bodě 50. rozsudku soudu prvního stupně je příliš obecná. V jeho sledování bylo podle něj pokračováno do odhalení marihuanové větve trestné činnosti, s níž neměl nic společného. Následně polemizuje s tím, kde meze zmíněné odvolacím soudem leží. Podle něj měly orgány činné v trestním řízení v době, kdy byla jeho trestná činnost zmapována, ukončit jeho sledování a měly zahájit trestní stíhání. Opakované prodlužování sledování totiž podle obviněného vedlo k dalšímu ohrožení zdraví konečných uživatelů. Obviněný také poukazuje na argumentační rozpor odvolacího soudu spočívající na jedné straně v konstatování, že trestná činnost obviněného je závažná, neboť ohrožuje zdraví lidí, a na straně druhé v tvrzení, že obvinění jsou dospělí lidé a své zdraví si měli chránit sami.

Obviněný vznáší několik řečnických otázek týkající se rozdílu mezi ochranou jeho zdraví a zdraví jeho odběratelů a rovněž toho, zda svým postupem poskytly orgány činné v trestním řízení dostatečnou ochranu jeho odběratelům, když jej nechaly distribuovat tvrdou drogu, a to z důvodu rozkrývání trestné činnosti nesouvisející s obviněným. Obviněný dále poukazuje na podle něj další rozpor spočívající v tom, že jemu uložený trest nebyl snížen podle § 58 tr. zákoníku i s odvoláním na to, že se jednalo o dokonaný trestný čin a „tvrdou“ drogu. V pokračování jeho trestné činnosti však nebylo zabráněno kvůli objasnění výroby „měkké“ drogy, přičemž to, že se jednalo o měkkou drogu a stádium pokusu, bylo bráno jako polehčující okolnost umožňující postup podle § 58 tr. zákoníku v případě spoluobviněných. Kdyby v jejich případě nedošlo k zásahu policie, k dokonání trestného činu by bezpochyby došlo, stejně jako se to stalo obviněnému. Obviněný má za to, že soudy dospěly ke svým závěrům na základě procesně nepoužitelných důkazů, neboť nejpozději od srpna 2020 bylo použití sledovacích prostředků nezákonné.

Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, spatřuje obviněný v pochybení obou soudů v právní kvalifikaci jeho trestné činnosti. Podle výroku o vině obviněný prodal či poskytl nejméně 335,3 g kokainu, a proto měl být skutek kvalifikován nikoliv podle § 283 odst. 3, nýbrž podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný konstatuje, že je třeba jeho trestnou činnost posuzovat na základě prokázaných údajů. I při prokázání distribuce 335,3 g kokainu, což rozporuje, by se jednalo o trestný čin podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že jakékoliv domýšlení by bylo jednoznačně v rozporu se zásadou presumpce neviny. Navíc jakékoliv domněnky jsou v této věci prakticky vyloučeny s ohledem na rozsah nasazení sledovacích prostředků.

Obviněný konečně shledává i nepřiměřenost jemu uloženému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Nebyl podle něj naplněn předpoklad pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a při rozhodování o trestu měla být užita trestní sazba uvedená v § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný dále prezentuje, že při úvaze o výši trestu měl soud přihlédnout k vícero polehčujícím okolnostem, především, že ve věci vypovídal a svou trestnou činnost nebagatelizoval. Odvolací soud podle něj neaplikoval § 58 tr. zákoníku z toho důvodu, že se nedoznal k trestné činnosti v plném rozsahu, čímž se podle obviněného ocitá v bludném kruhu, neboť s rozsahem kladeným mu za vinu nesouhlasí. Nelze po něm požadovat doznání k většímu rozsahu, než jaký skutečně provedl. Obviněný následně opět vznáší řečnické dotazy ohledně hodnoty jeho doznání, na které si sám odpovídá. Uvádí, že v případě ostatních obviněných odvolací soud aplikoval § 58 tr. zákoníku, přičemž konstatuje důvody, které podle jeho názoru odvolací soud k tomuto postupu vedly. Opakuje, že svoji vinu plně doznal, svého jednání litoval, omlouval se přítomným svědkům za způsobené obtíže. Nebylo podle něj prokázáno, že by svým jednáním komukoliv ublížil, navíc jeho odběratelé byli jeho známí a nákupu se dožadovali. Jako další okolnosti označuje, že kokain neposkytl nikomu, kdo jej předtím neužil, charakter jeho trestné činnosti nebyl obchodní, v jeho skupině bylo užívání kokainu obvyklé, distribuci a platby za ni považoval za obtěžující a zatěžující, aktivně nebudoval síť odběratelů, jeho distribuce byla vedlejším efektem vlastní vysoké spotřeby, a že nikdo z odběratelů mu jeho činnost nezazlíval, přičemž potvrzovali verzi obviněného, že je k užívání kokainu nijak nepřesvědčoval. Je toho názoru, že mu mohl být k dobru přičten rovněž způsob provádění trestné činnosti, jelikož nebyl motivován zištnými důvody, ve své činnosti byl nesystematický, v době své závislosti nespatřoval ve svém jednání závažný trestný čin. Stal se obětí vlastní závislosti, což mu přineslo jak zdravotní, tak osobní potíže a po zásahu policejního orgánu se jemu i jeho partnerce ulevilo jak zdravotně, tak finančně. Nyní si dal život do pořádku a daří se mu lépe než před zatčením.

Obviněný vytýká soudům, že tyto skutečnosti a příznivé zprávy probační a mediační služby vykonávající nad ním dohled zcela pominuly. Neocenily náležitě ani úspěšnou léčbu jeho závislosti, ani skutečnost, že na sobě chce dále pracovat. Má za to, že mu měl být uložen trest, jehož výkon by byl podmíněně odložen. Tento by byl podle obviněného zcela přiměřený a motivoval by ho abstinovat, navíc by takový trest přijal s pokorou, na rozdíl od jemu uloženého zcela nepřiměřeného trestu.

Závěrem obviněný uvádí úvahy o společenském vnímání trestné drogové činnosti, které podle něj směřuje k dekriminalizaci některých jednání. Stávající právní úprava podle něj nereflektuje společenské změny v nazírání na některé zakázané látky (marihuana, kokain). I přesto, že jsou soudy vázány právní úpravou, nemohou podle obviněného stát stranou společenského dění a svou aplikační činností by měly odrážet hodnotové změny ve společnosti. Umožňují-li to okolnosti případu, měly by soudy využívat jim daných možností (změnou právní kvalifikace nebo postupem podle § 58 tr. zákoníku) a nevydávat rozsudky společností vnímané jako nepřiměřeně přísné. Má za to, že policejní orgán jeho trestnou činnost nepovažoval za tak společensky škodlivou, což je podle něj zřejmé z postupů před zahájením trestního stíhání a především nepřekažení páchání této trestné činnosti.

S ohledem na shora uvedené obviněný navrhuje, aby dovolací soud napadené rozsudky zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že jej ohledně jeho trestné činnosti shledá vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, a dále aby mu vyměřil trest při dolní hranici trestní sazby a výkon tohoto trestu podmíněně odložil s ponecháním uložených trestů propadnutí věci a peněžitého trestu.

Obviněný S. S. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Klimo, advokáta, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož znění doslovně cituje. Nejprve rekapituluje předchozí soudní rozhodnutí a dokládá splnění zákonných požadavků kladených na dovolání podle § 265a, § 265d, § 265e a § 265f tr. řádu. V úvodní části taktéž cituje výrok napadeného rozhodnutí a přibližuje jím uplatněný dovolací důvod, přičemž uvádí, že rozhodnutí obou soudů jsou nesprávná, neboť jimi zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky přisouzeného činu, a to ani jeho objektivní, ani subjektivní stránku.

V rozhodnutí obou soudů podle obviněného existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a závěry, které soudy učinily, když jej uznaly vinným z trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný dále přibližuje podstatu uplatněného dovolacího důvodu s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

Následně obviněný předkládá již konkrétní dovolací argumenty. Poukazuje na závěr odvolacího soudu, že v případě obviněného S. šlo o vědomou trestnou činnost, přičemž tento měl vůdčí postavení a stěžejní roli, a to jak při samotném aktivním jednání, tak při zabezpečení konspirativního chování celé skupiny. Podle odvolacího soudu přitom není sporu o tom, že byl vedoucí postavou skupiny a ostatní jednali podle jeho pokynů.

Obviněný vytýká odvolacímu soudu, že se sice vyjádřil k jeho odvolacím námitkám, avšak pouze převzal závěry a odůvodnění z rozsudku soudu prvního stupně, aniž by je podrobil kritickému přezkumu. Dále cituje bod 28. odůvodnění rozsudku tohoto soudu, v němž uvedl, že odvolací argumenty obžalovaných jsou v zásadě shodné a jsou opakováním a rozvedením jejich uplatněné a podrobně vypořádané obhajoby, současně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožnil. Podle obviněného je otázka právní kvalifikace a naplnění všech znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu pro posouzení jeho viny zcela zásadní a trvá na tom, že s touto otázkou se soud prvního stupně vypořádal nesprávně. Odvolací soud pak tuto otázku blíže neřešil. Obviněný dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, v němž tento soud uvedl, že soudy vyšších stupňů se mohou v odůvodnění svých rozhodnutí ztotožnit s tím, jak soud nižšího stupně hodnotil celou věc, musí však nastínit vlastní nosné úvahy, které je k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí vedly a které rovněž musí dostatečným způsobem reflektovat odvolací argumenty účastníků řízení. Obviněný má za to, že odvolací soud postupoval v rozporu se závěry tohoto nálezu a s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Obviněný si je vědom závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, podle něhož lze do hodnocení důkazů soudem prvního stupně zasahovat pouze, pokud je takové hodnocení v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Má ovšem za to, že tato podmínka je naplněna a odvolací soud měl do hodnocení důkazů zasáhnout. Zcela odmítá postup odvolacího soudu, který pouze převzal závěry soudu prvního stupně v situaci, kdy hodnocení provedených důkazů je v extrémním rozporu s jejich obsahem. Tvrdí, že soud prvního stupně zcela účelově vyhodnotil většinu důkazů v jeho neprospěch, a to zejména výslechy obviněného K., svědků a přepisy odposlechů. Takový postup byl zcela neobjektivní, přičemž odvolací soud následně pochybil, když v postupu soudu prvního stupně neshledal pochybení a v zásadě jen převzal jeho závěry.

Následně obviněný rekapituluje výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. Nerozporuje, že se trestného činu dopustil, nadále však nesouhlasí s právní kvalifikací tohoto jednání a s množstvím kokainu, které měl obviněnému K. podle soudu prvního stupně dodat. Trvá na tom, že tento soud svým výpočtem a vyhodnocením důkazů dospěl k o poznání vyššímu množství, což mělo zásadní vliv na právní kvalifikaci jeho jednání. Odvolací soud pochybil, pokud v tomto postupu neshledal pochybení.

Obviněný přibližuje výrok I. o vině a bod 62. rozsudku soudu prvního stupně, že byl jediným dodavatelem kokainu obviněného K. Nesouhlasí se závěry obou soudů, kdy na jedné straně soud prvního stupně uvedl, že obviněný prodal obviněnému K. celkem 2 100 g kokainu za částku 3 150 000 Kč a dále, že za toto období zaplatil obviněnému S. částku 985 000 Kč. Z logiky věci vyplývá, že množství prodaného kokainu muselo být podstatně menší. Rozsudek soudu prvního stupně je podle obviněného rozporný a nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně postupuje zcela v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Z provedených důkazů podle něj není možné jakkoli dovodit, že by se dopustil jednání kladeného mu za vinu.

Obviněný připomíná, že se v rámci odvolání vyjádřil k předání kokainu obviněnému K. a popsal rozpory v rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy odvolací soud tyto argumenty nesprávně vyhodnotil. Nebylo prokázáno, že by byl jediným dodavatelem obviněného K. a že mu prodal nejméně 2 100 g kokainu za 3 150 000 Kč. Pokud soud dospěl k závěru, že se podařilo zmapovat předání 985 000 Kč, tak podle obviněného nelze dospět k závěru, že by takové množství prodal, tudíž závěry soudu prvního stupně neodpovídají provedenému dokazování. V situaci, kdy tento soud uvedl, že 1 g kokainu měl obviněný S. obviněnému K. prodat za 1 500 Kč, tak při zmapovaném předání 985 000 Kč mohlo dojít k předání maximálně 656 g kokainu. Opačný závěr je zcela v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Toto je zcela zásadní pro právní kvalifikaci jednání kladeného mu za vinu, kdy v žádném případě nedošlo k naplnění skutkové podstaty přisouzeného trestného činu.

Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že popřel, že by poskytl své družce Z. R. kokain. Soud prvního stupně ovšem dospěl k závěru, že své družce kokain poskytl, a odůvodňoval to odposlechy v bodě 127. svého rozsudku. Z nich podle obviněného naopak jednoznačně vyplývá, že své družce kokain neposkytl, kdy v přepisu odposlechu je uvedeno: v čase 04:00:25 hodin tato uvedla, že chce kokain, načež obviněný ji přemlouval, že jej nepotřebuje. Opačný závěr není podložen žádným z provedených důkazů, což podle obviněného dokresluje přístup obou soudů k provedenému dokazování a vyvozování následných závěrů. S těmito odvolacími argumenty se odvolací soud vypořádal v bodě 22. odůvodnění svého rozsudku, jehož část obviněný cituje. Následně dochází k závěru, že odvolací soud pochybil, neboť nelze dospět k závěru, že by při vyhodnocení množství údajně předané drogy soud prvního stupně postupoval logicky a přesvědčivě. Naopak rozsudek soudu prvního stupně je podle obviněného v této části nepřehledný a nesprávný. Obviněný opakuje svou argumentaci ohledně nesprávných závěrů o prodaném kokainu, kdy podle něj z provedeného dokazování jasně vyplývá, že množství prodané obviněnému K. bylo podstatně nižší. Rovněž je zcela nesprávný závěr soudu prvního stupně, že obviněný pouze provádí své vlastní výpočty bez opory v dokazování. Naopak obviněný trvá na tom, že oba soudy v zásadě provedly své vlastní výpočty, které nemají žádnou oporu v provedeném dokazování. Obviněný je přesvědčen, že soud prvního stupně svůj hodnotící postup ohledně předávky kokainu a peněz přesvědčivě nevysvětlil a neobjasnil, neboť postupoval na základě domněnek a nelogických postupů.

Dále se obviněný pozastavuje nad tím, že soud prvního stupně mu klade za vinu předání kokainu dne 4. 3. 2021 prostřednictvím dosud neztotožněného muže makedonské národnosti. Uvádí, že nebylo prokázáno, že tento muž jednal na pokyn obviněného. V bodech 90. až 94. rozsudku soudu prvního stupně se v zásadě odkazuje na komunikaci mezi obviněným K., M. O. a S. O., kdy tato komunikace nemůže sloužit jakožto usvědčující důkaz toho jednání, ani z této komunikace tato skutečnost nevyplývá. Bylo na policejním orgánu tohoto muže ztotožnit a obvinit jej, a nikoli tento skutek přičíst obviněnému.

Obviněný zdůrazňuje, že v rámci celého trestního řízení trval na tom, že obviněný K. měl i jiné dodavatele kokainu, a to i mezi Albánci, či prostřednictvím darkwebu. Odvolací soud k této argumentaci uvedl, že jde o rozvedení předchozích námitek, které soud prvního stupně neakceptoval, a relevanci jim nepřiznal. Obviněný má za to, že závěr soudu prvního stupně, že dodavatelem albánského původu je obviněný S., je nesprávný. K tomu obviněný poukazuje na výpověď svědka M. J., který uvedl, že obviněný K. měl dodavatele mezi Albánci. Vytýká soudům, že rezignovaly na objasnění, zda měl obviněný K. další dodavatele, a jen uzavřely, že pokud obviněný hovořil o Albáncích, myslel tím osoby z bývalé Jugoslávie. Tento závěr však obviněný razantně odmítá. Dále poukazuje na záznam z odposlechů obviněného K. z vozidel Iveco a Subaru, v nichž se tento zmiňuje o Albáncích, kterým dluží peníze, domlouvá s nimi dodávky kokainu atd. Obviněný trvá na tom, že obviněný K. měl dodavatele mezi Albánci, a soud prvního stupně se tímto nijak nezabýval.

Obviněný shrnuje, že napadená rozhodnutí vykazují vady spočívající v nesprávném a neúplném zjištění skutkového stavu. Nesouhlasí se závěry obou soudů, neboť nedostatečně zjistily skutkový stav, nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a nevypořádaly se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podle jeho názoru je proto ve věci dán extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem a provedeným dokazováním. Obviněný trvá na tom, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil skutková zjištění a předložené důkazy, když podle něj z nich nelze dovodit, že by se dopustil skutku pod bodem I. výroku o vině. Odkazuje rovněž na své odvolání, v němž se k jednotlivým osmi případům podrobně vyjádřil.

Obviněný dále cituje výrok III. výroku o vině. Trvá na tom, že nebyl členem organizované skupiny a nebylo prokázáno, že by jejím členem byl a že by se podílel na pěstování marihuany. Tuto argumentaci odvolací soud neakceptoval, a v bodu 60. svého rozsudku uvedl, že toto je v příkrém rozporu se zjištěnou zájmovou konverzací. Takové odůvodnění obviněný vnímá jako zcela nedostatečné, neboť jde o zcela zásadní část jeho obvinění a odvolací soud v zásadě opět pouze poukazuje na zdůvodnění soudu prvního stupně, vlastní závěry nečiní a vychází pouze z odposlechů, které jako osamocený důkaz obstát nemůžou. Odvolací soud organizovanost opírá zejména o to, že se jednalo o osoby v příbuzenském vztahu. Obviněný cituje bod 58. rozsudku odvolacího soudu, týkající se této problematiky podle kterého byly znaky organizované skupiny naplněny. Tento soud dále připomíná, že není rozhodné, zda všichni členové byli obeznámeni s úlohou všech ostatních členů ani to, že by se nutně museli navzájem znát, rozhodující je alespoň povědomí o činnosti skupiny a vzájemná kooperace alespoň se dvěma dalšími členy, což bylo v případě obviněných ve všech pěstírnách podle odvolacího soudu prokázáno. Podle obviněného však odvolací soud neuvádí, z jakých konkrétních důkazů dovozuje naplnění znaků organizované skupiny, a pouze odkazuje na závěry soudu prvního stupně. Obviněný trvá na tom, že existence organizované skupiny nebyla prokázána a skutečnost, že se obvinění znali nebo byli v příbuzenském vztahu existenci této skupiny neprokazuje.

Obviněný připomíná, že v rámci odvolání trval na tom, že postup soudu prvního stupně byl zcela nesprávný, kdy tento soud uvedl, že jednání a úmyslem obviněných bylo dokonání pěstebních cyklů, kde by množství účinné látky bezesporu překročilo množství odpovídající velkému rozsahu. Obviněný rekapituluje závěry soudu prvního stupně jenž uvedl, že pokud by k zásahu Policie ČR nedošlo, obvinění by dokončili pěstební cyklus rostlin, tyto by sklidili a usušili, čímž by zcela jistě vznikla sušina s obsahem účinné látky převyšující orientační hranici pro stanovení spáchání trestného činu ve velkém rozsahu. Tento postup soudu prvního stupně podle obviněného nelze akceptovat, neboť je zcela nesprávný, stejně jako postup odvolacího soudu, jenž takový postup soudu prvního stupně akceptoval. Výše uvedený závěr podle obviněného rovněž nevyplývá z žádného z provedených důkazů, přičemž soud prvního stupně ani neuvedl, na základě jakých konkrétních důkazů dospěl k závěru, že by zcela jistě vznikla sušina s obsahem účinné látky převyšující orientační hranici pro stanovení spáchání trestného činu ve velkém rozsahu. Tato domněnka soudu prvního stupně je zcela nepřijatelná.

Obviněný odkazuje na závěry z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2013, sp. zn. 7 Tdo 768/2013, věnujícího se rozdílu mezi přípravou a pokusem trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku při pěstování rostliny konopí. Odvolací soud podle obviněného pochybil, když souhlasil se soudem prvního stupně ohledně právní kvalifikace skutku. Obviněný trvá na tom, že nelze vinu obviněných a naplnění znaku přisouzeného trestného činu odůvodnit tak, že by množství účinné látky THC bezesporu překročilo množství odpovídající velkému rozsahu, k čemuž však kvůli zásahu policejního orgánu nedošlo, a