11 Tdo 1149/2009 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1149/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1d Datum rozhodnutí:7. 4. 2010 Spisová značka:11 Tdo 1149/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1149.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 234 tr. ř. § 263 odst. 2, 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 6. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1149/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2010 dovolání podané obviněným M. Ř. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 5 To 671/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 16 T 30/2008, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného M. Ř. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 16 T 30/2008, byl M. Ř. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a za tento a sbíhající trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 11. 2007, č. j. 1 T 177/2007-76, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2008, byl podle § 250b odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na dobu tří let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z výše citovaného trestního příkazu. Dále pak byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu Ing. J. V. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Prostějově se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že poté, co dne 9. 11. 2006 uzavřel smlouvu o zprostředkování prodeje mj. domu v obci L., okr. P., ve vlastnictví Ing. Arch. P. Ch., na základě které byl zmocněn převzít pro něj kupní cenu, kterou mu byl povinen následně odevzdat, převzal od zájemce o koupi Ing. J. V. dne 30. 1. 2006 část zálohy na kupní cenu ve výši 25.000,- Kč a dne 15. 12. 2006 další část zálohy ve výši 35.000,- Kč, ovšem v rozporu s ujednáním Ing. Arch. P. Ch. peníze nepředal, ale použil je pro vlastní potřebu, čímž mu způsobil škodu ve výši 60.000,- Kč. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 5 To 671/2008, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. J. R. dovolání, kterým napadl zamítavé usnesení odvolacího soudu, a dále napadl také rozsudek nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a uvedl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Obviněný má za to, že v jeho případě došlo k porušení ustanovení § 202 odst. 4 a § 238 tr. ř., neboť veřejné zasedání u odvolacího soudu bylo dne 27. 1. 2009 konáno v jeho nepřítomnosti přesto, že se k soudu nemohl dostavit z důvodu své zdravotní indispozice, která u něj nastala dne 8. 1. 2009. Prostřednictvím svého obhájce dne 26. 1. 2009 požádal soud písemně o odročení veřejného zasedání spolu s kopií potvrzení o pracovní neschopnosti. Dne 27. 1. 2009 v 8.00 hodin (veřejné zasedání bylo nařízeno na 13.20 hod.) pak opětovně požádal o odročení nařízeného veřejného zasedání s tím, že bude v krátké době schopen se jej zúčastnit. Obhájce současně omluvil i svoji nepřítomnost. Obviněný svou omluvu a žádost o odročení považuje za řádnou a včasnou, ze spisu je patrné, že se vždy účastnil jednání řádně a řízení žádným způsobem neprotahoval. Obviněný je tedy toho názoru, že bylo porušeno jeho právo zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále obviněný vyslovil názor, že je již samo o sobě zvláštní to, že když MUDr. K. dne 12. 1. 2009 telefonicky předsedkyni senátu sdělil, že obviněný má stanoven klidový režim na lůžku po dobu čtrnácti dnů, stanovila předsedkyně senátu nový termín veřejného zasedání na 27. 1. 2009, tedy bez jakékoli rezervy. Obviněný má za to, že pokud měla předsedkyně senátu pochybnost o věrohodnosti jeho tvrzení, že se nemůže veřejného zasedání zúčastnit, měla opětovně telefonicky kontaktovat uvedeného lékaře a zdravotní stav obviněného si ověřit. Obviněný shrnul, že mu v účasti na veřejném zasedání bránila závažná překážka, kterou si sám nezavinil, a odkázal na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Dále pak ještě uvedl, které nové důkazy měl v úmyslu u veřejného zasedání provést a proč. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a přikázal tomuto soudu, případně Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po stručném shrnutí obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že ačkoli nemá přesný text omluvy obviněného z účasti na veřejném zasedání k dispozici, považuje jeho dovolaní s největší pravděpodobností za zjevně neopodstatněné. Vycházel z předpokladu, že obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, ale byl o něm toliko vyrozuměn. Dále státní zástupce zrekapituloval, že obviněný se nejprve omluvil z účasti na veřejném zasedání plánovaném na 14. 1. 2009 a požádal při tom o jeho odročení ze zdravotních důvodů, což doložil kopií dokladu o pracovní neschopnosti. Předsedkyně senátu pak u ošetřujícího lékaře telefonicky ověřila, že obviněný má mít čtrnáct dní klid na lůžku a odročila veřejné zasedání na den 27. 1. 2009. Z textu dovolání je podle státního zástupce zjevné, že obviněný se sice z účasti na veřejném zasedání omluvil a požádal o jeho odročení, nedal však výslovně najevo, že se jej chce zúčastnit, což by jinak jistě ve svém dovolání uvedl. Nedoložil ani existenci takových skutečností, které by účasti u veřejného zasedání objektivně bránily, neboť kopie neschopenky takovým dokladem není. Nedošlo ani k porušení práva obviněného na obhajobu, které by spočívalo v nemožnosti vyjádřit se k provedeným důkazům, protože odvolací soud žádné dokazování neprováděl. Pokud chtěl obviněný navrhnout provedení nových důkazů, měl možnost tak učinit i v nepřítomnosti, buď předem písemně nebo prostřednictvím obhájce, který se však k veřejnému zasedání rovněž nedostavil. Státní zástupce uzavřel, že právo obviněného účastnit se veřejného zasedání nebylo s největší pravděpodobností soudem porušeno. Vzhledem k tomu, že neměl všechny potřebné materiály k dispozici, však závěrečný návrh neučinil. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Obviněný namítá naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující: Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Nejvyšší soud zjistil, že uplatněnému dovolacímu důvodu výše citovaná námitka obviněného odpovídá, dovolání je však zjevně neopodstatněné. V posuzovaném případě jednal v nepřítomnosti obviněného odvolací soud. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před