Nejvyšší soud 11 Tdo 178/2026 – Přečin nedovoleného ozbrojování

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, byli obvinění I. Š., M. W. O., A. P. a N. P. pod bodem I. shodně uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, obviněný A. P. pod body I. a II. rovněž zvlášť závažným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 a odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Týmž rozsudkem městského soudu byli dále obvinění Ž. M., L. R., N. S., N. M. a S. Đ. shodně uznáni vinnými pod bodem I. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný N. S. byl nadto pod bodem III. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco obviněný L. R. byl pod bodem IV. uznán vinným rovněž přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku.

Za uvedené jednání byli všichni výše jmenovaní obvinění Městským soudem v Praze odsouzeni podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody, jenž byl v případě obviněných A. P., L. R., N. S. ukládán za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jako trest úhrnný, a to konkrétně obviněný I. Š. v trvání dvanácti let a šesti měsíců, obviněný M. W. O. v trvání dvanácti let, obviněný A. P. v trvání dvanácti let a devíti měsíců, obviněný N. P. v trvání jedenácti let a devíti měsíců, obviněný L. R. v trvání deseti let a šesti měsíců, obviněný N. S. v trvání jedenácti let, obviněný S. Đ. v trvání deseti, a obvinění Ž. M. a N. M. shodně v trvání deseti let a devíti měsíců. Pro výkon uložených trestů odnětí svobody byli všichni jmenovaní obvinění podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou, a to vyjma obviněných M. W. O. a Ž. M., kteří byli podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou.

Obvinění I. Š., M. W. O., A. P., L. R., N. S. a N. M. byli týmž rozsudkem městského soudu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzeni rovněž k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byli obvinění I. Š., M. W. O., A. P. a N. P. dále odsouzeni k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a obvinění Ž. M., L. R., N. S., N. M. a S. Đ. k trestu vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let. Konečně podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byli obvinění I. Š. a A. P. odsouzeni k peněžitému trestu, a to v případě prvního z jmenovaných ve výměře 500 denních sazeb ve výši 4.000 Kč u každé jedné denní sazby, tedy v celkové výměře 2.000.000 Kč, a v případě druhého z jmenovaných obviněných ve výměře 87 denních sazeb ve výši 4.000 Kč, u každé jedné denní sazby, tedy v celkové výměře 348.000 Kč.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku městský soud vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, byl následně v zákonné lhůtě napaden, a to ve všech výrocích, odvoláními podanými ze strany všech devíti výše jmenovaných obviněných, jakož i odvoláním státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, podaným jednak v neprospěch obviněných I. Š., A. P. a N. S. proti výrokům o trestu, a dále proti výroku o zabrání věcí podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, a to tak, že napadený rozsudek městského soudu částečně zrušil, a to z podnětu odvolání obviněného A. P. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a e), odst. 2 tr. ř. a z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o vině pod body I. a II., v celém výroku o trestu, a dále ve výroku o ochranném opatření v rozsahu vymezeném citovaným rozsudkem. Z podnětu odvolání obviněného N. P. vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. b) a písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o vině jednáním popsaným pod bodem I. a v celém výroku o trestu. Z podnětu odvolání obviněného N. S. podle § 258 odst. 1 písm. b) a písm. e), odst. 2 tr. ř. a z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podle § 258 odst. 1 písm. d) a písm. e), odst. 2 tr. ř. vrchní soud napadený rozsudek částečně zrušil ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o vině jednáním popsaným pod bodem I., v celém výroku o trestu, jakož i ve výroku o ochranném opatření v rozsahu vymezeném citovaným rozsudkem. Z podnětu odvolání obviněného L. R. vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. d) a písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině jmenovaného obviněného jednáním popsaným pod bodem IV., v celém výroku o trestu, a dále ve výroku o ochranném opatření v rozsahu vymezeném citovaným rozsudkem. Z podnětu odvolání obviněných N. M. a S. Đ. vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně těchto obviněných zrušil pouze částečně, a to ve výroku o trestu. Konečně z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze vrchní soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného I. Š. a podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o ochranném opatření v rozsahu vymezeném citovaným rozsudkem.

Na to byli uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. pod bodem I. obvinění A. P. a N. P. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, zatímco obviněný N. S. jím byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný A. P. byl nadto vrchním soudem pod body I. a II. uznán vinným zvlášť závažným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první a alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zatímco obviněný L. R. byl pod bodem IV. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku.

Za výše uvedené jednání a za jednání, jimiž byli odsouzeni napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, pokud tento rozsudek zůstal po zásahu vrchního soudu nedotčen, byli následně obvinění A. P., N. P., N. S., L. R., N. M., S. Đ. a I. Š. vrchním soudem odsouzeni k identickým trestům, k nimž byli odsouzeni již městským soudem, a to s následujícími výjimkami. Obvinění N. P., N. S., L. R., N. M., a S. Đ. byli pro výkon uložených trestů odnětí svobody podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. V případě obviněných I. Š. a A. P. vrchní soud upustil (bez náhrady) od uložení peněžitého trestu, přičemž obviněného I. Š. odsoudil k trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku oproti rozsudku soudu prvního stupně nově zahrnujícímu též nemovitost ve vlastnictví jmenovaného obviněného podrobně specifikovanou ve výrokové části rozsudku vrchního soudu. Obvinění A. P. a N. S. byli nadto vrchním soudem podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku nově odsouzeni rovněž k trestu propadnutí náhradní hodnoty v podobě zajištěných finančních prostředků podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Uvedeným rozsudkem vrchní soud za podmínek podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných v jeho výrokové části.

Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se obvinění I. Š., M. W. O., A. P., N. P., Ž. M., L. R., N. S., N. M. a S. Đ. předmětné trestné činnosti dopustili společně se spoluobviněnými V. D., Đ. K. a B. A. (kteří ovšem dovolání v nyní projednávané věci nepodali) v podstatě tím, že:

Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl obviněný I. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Napadené rozhodnutí zároveň podle dovolatele spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný I. Š. v prvé řadě namítl, že skutkové a právní závěry nemají oporu v provedeném dokazování a jsou dovozovány spekulacemi. Tím došlo k porušení zásady trestního řízení in dubio pro reo a z ní vyplývající zásady presumpce neviny. Obviněný k danému konkrétně namítá, že nebylo prokázáno jeho zapojení do trestné činnosti a nebyla zjištěna přesná hmotnost pěstovaného konopí a množství v něm obsažené účinné látky THC. Nebylo tudíž ani vyloučeno, že se mohlo jednat o technické konopí obsahující legální látku CBD. Současně namítá, že prodejní cena veškeré sušiny konopí nemusela být stanovena nejméně ve výši 3.400 Eur za kilogram, neboť není vyloučeno, že ad hoc mohla být sjednána cena nižší.

K provozu pěstírny na adrese XY pak obviněný konkrétně namítl, že byl nedůvodně zamítnut návrh na výslech svědka Z. A., který zde bydlel a vybavení pěstírny mohlo být jeho. Podle dovolatele přitom žádný z důkazů vztahujících se k této pěstírně neprokazuje jeho trestnou činnost, když váhy lze legálně koupit, není prokázáno, kdo napsal na papír údajné názvy marihuany a jaký je skutečný význam těchto výrazů. Spotřeba elektrické energie pak může být vysvětlena přítomností běžných spotřebičů. K jednání vztahujícímu se k pěstírně na adrese XY – byt č. 29, obviněný uvedl, že nebylo prokázáno, že by v tomto objektu v roce 2023 hradil nájem. Sám si na toto místo podle svého tvrzení pouze chodil vyzvedávat poštu, o pěstování konopí nic nevěděl a mohlo se jednat o konopí CBD v souladu se zde nalezeným daňovým dokladem a zajištěnými 102 ks rostlin s obsahem THC pod 1 %. K jednání vztahujícímu se k pěstírně na adrese XY – byt č. 9, obviněný uvedl, že zde byl pouze dvakrát po dobu 10 až 15 minut a o pěstování konopí nic nevěděl. Fotografie komunikace nalezená ve zde zajištěném notebooku nebyla jeho, přičemž popírá, že by někdy užíval platformu Sky ECC. Pokud zde byla nalezena stopa jeho DNA na latexové rukavici, pak ani tato skutečnost jej z trestné činnosti neusvědčuje.

Obviněný tedy s ohledem na výše uvedené souhrnně namítl, že osoby bydlící na adrese Praha, XY a XY pouze znal, s M. K. nikdy nepodepsal jako jednatel společnosti RETRO CONCEPT s.r.o. smlouvu a podpis na této smlouvě není jeho. Přesto nebyl zpracován obviněným navrhovaný posudek z oboru písmoznalectví. Pěstování konopí v těchto objektech od roku 2019 je pouhou spekulací soudů nižších stupňů a objemy pěstovaného konopí jsou nereálné a absurdní, a to už jen díky principu odpadovosti a možnosti napadení rostlin škůdci. Jednotlivým obviněným lze podle dovolatele klást za vinu pouze pěstování aktuálně zajištěných rostlin a přechovávání sušiny konopí, a to každému z nich toliko v rozsahu, v jakém bylo prokázáno jejich přímé zapojení do jejich pěstování či výroby.

Obviněný dále namítl vadu tzv. opomenutých důkazů, když se v prvé řadě jednalo o výpověď výše uvedeného svědka Z. A. Ten podle soudu prvního stupně opustil Českou republiku a nebylo jej možné předvolat, k čemuž však obviněný uvedl, že se jmenovaný svědek i nadále zdržoval na území České republiky v obci XY a měl zřízenou soukromou datovou schránku. Jeho předvolání tak mohl soud prvního stupně jednoduše zajistit. Nedůvodně byl zamítnut rovněž návrh na provedení důkazu výslechem jednotlivých policistů, kteří vypracovali protokoly o sledování osob a věcí. Ty totiž podle obviněného nekorespondují se záznamy, které byly jako důkaz provedeny, když mnohé záznamy dokonce nemají jako přílohu uveden žádný protokol.

Dále obviněný namítl, že soud prvního stupně nedůvodně odmítl provedení důkazu předvoláním jednotlivých zpracovatelů znaleckých posudků z oboru biologie a chemie, ačkoli tito mohli vysvětlit sporné skutečnosti v jimi zpracovaných odborných vyjádřeních. Konkrétně se jednalo o rozpory mezi odbornými vyjádřeními a protokoly o domovních prohlídkách v objektech nacházejících se na adresách XY a XY stran výšky zajištěných rostlin konopí. Z žádného důkazu totiž není zřejmé přesné místo odebrání reprezentativních vzorků, jež je nezbytné pro přezkum závěru o dodržení charakteru odběrové matice a vyloučení statistických chyb. Nadto pak podle obviněného byla užita nevhodná metoda plynové chromatografie, když za vhodnější pro zjištění aktuálního obsahu THC v pěstovaných rostlinách konopí označuje metodu kapalinové chromatografie, neboť při ní nedochází k umělému navyšování absolutních hodnot THC ve vzorku cíleným rozkladem prekurzoru THCA přítomného v rostlinách. Zároveň obviněný poukazuje na skutečnost, že ve výpočtech obsahu THC nebyla odečtena odchylka 10 % vyvolaná nejistotou měření. Právě tyto rozpory přitom byly důvodem, pro který obviněný navrhl doplnění odborného vyjádření, které mělo být vypracováno všemi zpracovateli, kteří se podíleli na vypracování původního odborného vyjádření, když s ohledem na výše uvedené fakticky nelze určit finální hodnoty, od kterých se následně odvíjí právní kvalifikace, neboť je třeba, aby kriminalisté postupovali podle příruček a interních rozkazů.

Výsledky zkoumání s užitím procesu plynové chromatografie, není-li obviněnému prokázána výroba a další způsob nakládání s rostlinným materiálem, se pak z jeho pohledu jeví jako spekulativní, neboť dané hodnoty by nemusely být nikdy získány, resp. k těmto nebyl prokázán jeho úmysl. Jelikož mu nebyl prokázán úmysl směřující k výrobě omamné nebo psychotropní látky, nelze předmětné jednání právně kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku. U nalezených rostlin se totiž nemohlo jednat o dokonaný trestný čin, nýbrž toliko o pokus, a to pouze za předpokladu, je-li prokázán způsob dalšího zamýšleného nakládání s nimi.

Obviněný zároveň namítl, že Městský soud v Praze nesprávně sečetl veškeré množství účinné látky THC získané jak ze sušiny, tak z živých rostlin, které však látku THC před zpracováním plynovou chromatografií neobsahovaly. Proto není správný závěr soudu, že při přepočtu na celkové množství toxikomansky využitelného podílu z celkového počtu zelených rostlin pěstovaných v jednotlivých objektech, spolu s již vyrobenou sušinou nalezenou v jednotlivých objektech, by bylo možné získat takové množství účinné látky THC, jímž by byla překročena hranice velkého rozsahu této účinné látky. Z tohoto důvodu považuje právní kvalifikaci předmětného jednání jako trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku za nepřípustnou. Ve vztahu k zamýšlenému prospěchu nadto obviněný namítl, že rozsudek Městského soudu v Praze nepočítá s reálnými náklady (když například nezohlednil náklady související s plísní či hmyzem), přičemž ani prodejní cenu nelze automaticky stanovit ve výši 3.400 Eur za kilogram sušiny.

Obviněný následně namítl procesní nepoužitelnost důkazů získaných záznamem komunikace prostřednictvím platformy Sky ECC. K tomu odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále též jen „SDEU“) ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, přičemž akcentuje, že se jedná o odposlech, k jehož provedení absentovaly podmínky ve smyslu českého práva. Nebylo totiž zdůvodněno, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, příp. proč by to bylo podstatně ztížené, přičemž nebyl konkretizován ani účel odposlechu ve vztahu k trestné činnosti obviněného a dalších spoluobviněných osob. Současně absentují konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. důkazy k nim, a chybí rovněž konkrétní skutkové okolnosti odůvodňující dobu jeho trvání. Podle obviněného se přitom jednalo o nepřípustný a protiústavní plošný odposlech realizovaný tři roky před prvotními poznatky tuzemských orgánů činných v trestním řízení. Obviněný dále namítl porušení povinnosti notifikace odposlechu prováděného na území jiného členského státu Evropské unie ve smyslu čl. 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014 (dále též jen „směrnice“), z čehož dovozuje porušení svých práv a další důvod procesní nepoužitelnosti tohoto důkazu. Jelikož Česká republika nebyla informována prostřednictvím formuláře uvedeného v příloze C směrnice, nemohla za účelem ochrany proti zásahům do základních práv osob oznámit, že odposlech nesmí být prováděn, nebo že musí být ukončen. Tak by se přitom podle obviněného muselo v nyní projednávané věci stát, a to ohledem na výše uvedenou nepřípustnost hromadných odposlechů podle českého práva. Dovolatel se neztotožňuje se závěrem soudů o tom, že členský stát Evropské unie nemá právo přezkoumávat postup jiného členského státu, což by mohlo vést k obcházení tuzemských norem sloužících na ochranu práv a soukromí osob. K závěru soudů o tom, že důkazy týkající se komunikace prostřednictvím platformy Sky ECC nebyly shledány nezákonnými soudy jiných členských států Evropské unie, pak obviněný odkazuje na rozhodnutí Zemského soudu v Berlíně a Nejvyššího soudu Rakouska, podle nichž textové zprávy zachycené francouzskou policií v obdobném případě ze šifrované telefonní sítě EncroChat nelze použít k trestnímu stíhání vedené těmito soudy.

K vlastnímu obsahu komunikace Sky ECC obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že používal aplikaci Sky ECC, jelikož u něj nebyl zajištěn telefon s takovouto aplikací. Bez znaleckého posudku z oboru fonetika pak nemohl být označen za odesílatele hlasových zpráv, přičemž žádná z fotografií, i když na nich byl zachycen, neprokazuje (ani pokud jde o tzv. „selfie“), že ji odeslal on a bez zkoumání znalcem z oboru lingvistiky tak nemohl být označen za osobu, která všechny zprávy napsala. S ohledem na možné půjčování zařízení sloužících k vedení komunikace nemůže být určeno, kdo komunikaci psal a kdo v dané chvíli hovořil, přičemž ani jeden z provedených důkazů neprokazuje to, co bylo uváděno v rámci selektivně provedené komunikace Sky ECC. Obviněný nadto k danému poukazuje na nelogičnosti v obsahu přepisů komunikace, jako např. chybějící ID jedné ze stran této komunikace.

Ke způsobu provedení důkazu záznamem z komunikace vedené prostřednictvím platformy Sky ECC obviněný současně namítl, že povinností soudů bylo provést tento důkaz v souladu s § 213 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., tedy jako celek, a nikoliv pouze po vybraných částech. Soud si totiž nemůže selektivně vybírat z důkazů provedených podle § 213 odst. 1 tr. ř., které bude číst a které nikoli. Nadto obviněný dodává, že k příslušné komunikaci nebyly přehrány obrázky, které k dané komunikaci patřily a pokud byla čtena komunikace, nebylo uváděno, jaké ID tuto komunikaci činí (pokud nebyla vysvětlena excelová tabulka, kterou obhajoba - nikoliv obvinění v důsledku vzdálenosti - viděla na obrazovkách, nebylo možné určit, které ID danou komunikaci vede). Obviněný pak neměl možnost vyjádřit se k provedenému důkazu bezprostředně po jeho provedení, pročež mu bylo upřeno právo účinně se k němu vyjádřit, neboť soud dával příležitost obviněným vyjádřit se k provedeným důkazům podle § 214 tr. ř. až po provedení obsáhlých bloků důkazů, které zahrnují čtení obsáhlých konverzací a zobrazování fotografií.

Obviněný rovněž namítl, že podle § 128 odst. 1 tr. ř. je nutné rozsudek vždy vyhlásit, přičemž v rámci hlavního líčení konaného dne 24. 10. 2024 nebyl Městským soudem v Praze rozsudek, resp. jeho výrok, vůbec vyhlášen, když se předsedkyně senátu rovnou uchýlila k jeho stručnému odůvodnění. Vyhlášení předložením písemného vyhotovení výrokové části pak obviněný označuje za rozporné s § 128 odst. 2 tr. ř.

Obviněný následně namítl, že opakovaně žádal a urgoval zaslání protokolů z hlavního líčení, nicméně ty nebyly obhajobě poskytnuty, v důsledku čehož se obhajoba nemohla řádně na závěrečné řeči připravit. Obviněný v tomto ohledu poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahující se obecně k důležitosti řádné protokolace, zejména na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 13 Kss 6/2019, v němž bylo v kárném řízení shledáno jako závadné a ztěžující uplatnění práva na obhajobu v jiné věci jednání, které spočívalo v zadržování připravených protokolů a jejich nezařazení do spisu. Podle obviněného přitom vzhledem k tomu, že protokoly z hlavních líčení byly zaslány obhajobě až po posledním hlavním líčení ve věci, nemohla obhajoba zvážit případné návrhy na doplnění dokazování. Obviněný k danému upozornil rovněž na skutečnost, že obhajobě nebyly poskytnuty na její žádost ani zvukové záznamy z hlavních líčení, které si před přípravou závěrečných řečí vyžádala.

V další ze svých námitek dovolatel poukázal na podjatost tlumočnice Mgr. Jasminy Žarković, a to s ohledem na její neakceptovatelné tlumočení, jelikož ta na rozdíl od ostatních tlumočníků dávala jednoznačným slovům více významů, a to takových, aby souvisely s trestnou činností výroby marihuany. Dále tlumočnice překládala slova psaná bez diakritiky s diakritikou, kterou si k nim volně podle svého uvážení přidávala, v důsledku čehož překládala výraz „sisao“ jako „ostříhal“ a nikoli jako „cucal“ či „sešel“. Nadto měla být podle názoru obhajoby tato tlumočnice vyloučena z tlumočení z důvodu, že se jako konzultantka podílela na zpracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie PhDr. Marie Hes Svobodové, která sama při svém výslechu znalce uvedla, že konzultant musí být nestranný. Hodnota tlumočení pak byla podle obviněného snížena tím, že jmenovaná tlumočnice nepřekládala zvukové záznamy tak, jak je slyšela při hlavním líčení, nýbrž pracovala s již hotovými texty, které následně četla.

Obviněný dále označil za chybný postup, při němž přesto, že obhajoba podala námitku podjatosti senátu Městského soudu v Praze již dne 10. 6. 2024, bylo rozhodnutí o této námitce doručeno obhajobě až dne 18. 8. 2024. Stížnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti pak nebyla řádně předložena vrchnímu soudu, když městský soud pochybil, pokud s tímto úkonem vyčkal až do předložení řádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé. Podobný přístup podle obviněného sám o sobě zavdává důvod k pochybnostem o podjatosti senátu Městského soudu v Praze, v souvislosti s čímž poukazuje rovněž na skutečnost, že Městský soud v Praze již dne 5. 4. 2024, tedy na počátku řízení, přijal stanovisko k použitelnosti komunikace Sky ECC coby důkazu, a to bez toho, aniž by vyčkal na výsledek řízení vedeného před Soudním dvorem EU, který v obdobné věci týkající se záznamů komunikace z platformy EncroChat rozhodl dne 30. 4. 2024.

Obviněný v neposlední řadě namítl, že zásadní procesní vadou je též založení cca dvou tisíc stran listin do trestního spisu orgány činnými v trestním řízení až po provedeném prostudování spisu na konci procesu vyšetřování. I v tomto jednání spatřuje jasný zásah do svého práva na spravedlivý proces, neboť mu bylo upřeno právo podat návrh na předběžné projednání obžaloby příslušným senátem soudu prvního stupně. Vyjádření městského soudu ohledně toho, že má za splněné všechny podmínky pro konání hlavního líčení, nemohlo obstát, když si nevyslechl námitku obhajoby až do konce.

Závěrem svého podání proto obviněný I. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný M. W. O., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. W. O. namítl, že odvolací soud pochybil, pokud neakceptoval jeho odvolací argumentaci brojící proti způsobu provedení důkazu komunikací z platformy Sky ECC mimo režim § 213 odst. 1 tr. ř. a neprovedení důkazu všemi záznamy. K danému obviněný uvedl, že z malého počtu záznamů nelze dovodit dlouhodobou, vysoce organizovanou, konspirativní činnost s širokým přeshraničním přesahem. Soudem zvolené záznamy bez bližšího kontextu s ostatními záznamy podle dovolatele nemají žádnou vypovídající hodnotu. Skutkové závěry uvedené v bodě I. části 2) rozsudku soudu prvního stupně jsou tedy ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

Závěrem svého podání proto obviněný M. W. O. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný A. P., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný A. P. namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC, když v tomto ohledu odkázal na závěry rozsudku SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22. Současně poukázal na skutečnost, že trestní řád neumožňuje získat důkaz v podobě plošných odposlechů, pročež nemohly být naplněny podmínky pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu podle ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014. Obviněný je pak přesvědčen, že v této situaci došlo i k obcházení českého práva, podle něhož by totiž nebylo možno povolit hromadný odposlech neurčitého množství osob pro neurčité podezření z páchání trestné činnosti a bez zahájeného řízení proti konkrétním osobám.

Obviněný dále namítl, že soudy nižších soudů nedůvodně odmítly jeho návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem zpracovaným znalcem z oboru písmoznalectví, specializace forenzní lingvistika, jenž by na základě jazykové analýzy a interpretace zachycené komunikace Sky ECC odpověděl na otázku, zda z ID: KJQDK8 komunikuje jedna osoba nebo osob více, případně kolik osob a jednotlivé komunikace roztřídil a přiřadil je k jednotlivým mluvčím. Téměř ze všech takto zachycených a provedených komunikací je totiž podle obviněného zjevné, že z uživatelského ID: KJQDK8 komunikuje více osob, a to s ohledem na styl komunikace, její obsah a skutečnost, že z hlasových zpráv zasílaných jeho prostřednictvím je zjevné, že se nejedná o hlas obviněného.

V souvislosti s výše uvedeným obviněný dále namítl, že mu připisované jednání nemohlo být prokázáno z nezákonného důkazu v podobě komunikace z platformy Sky ECC, pročež nemohl být správný ani závěr o tom, že tímto jednáním naplnil jakoukoli kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 tr. zákoníku.

Závěrem svého podání proto obviněný A. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný N. P., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a i) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný N. P. namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC, když v tomto ohledu poukázal na závěry z rozsudku SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, v jehož kontextu zdůraznil, že trestní řád neumožňuje provádění plošných odposlechů. Za tohoto stavu tak nebyla pro získání tohoto důkazu a jeho následné užití v trestním řízení splněna podmínka vztahující se k možnosti vydání evropského vyšetřovacího příkazu spočívající v tom, aby vyšetřovací úkon v něm uvedený bylo možno za stejných podmínek nařídit i u obdobného vnitrostátního případu.

Obviněný dále namítl, že za nezákonný je nutno považovat i způsob, jakým byl získán srovnávací materiál pro posouzení zajištěných zvukových zpráv, když s ohledem na absenci řádného poučení obviněných o právu odmítnout poskytnutí vzorku hlasu je nutno i tyto důkazy považovat za procesně nepoužitelné. Odvolací soud se pak s touto argumentací nevypořádal, ačkoli se věnoval otázce ztotožnění osob ve zvukových nahrávkách.

Obviněný nadto namítl, že ani ze zajištěné komunikace z platformy Sky ECC nevyplývá nic, co by nasvědčovalo závěru, že byl uživatelem komunikujícím pod ID: 4DQVKR a byl zapojen do organizované skupiny působící ve více státech či organizované skupiny jako takové. Taková skutečnost nevyplývá ani z toho, že se v komunikaci vyskytují slova jako“ P.“, „N.“ a „Z.“. Zapojení či i jen povědomí dovolatele o existenci tvrzené organizované skupiny neplyne ani z protokolů o sledování osob a věcí, včetně důkazů v podobě záznamů a fotografií provedených v hlavním líčení. Podle obviněného z pořízené fotodokumentace a z pořízených několikasekundových videozáznamů nejsou ve vztahu k jeho osobě vůbec patrny skutečnosti tvrzené v mnohastránkových protokolech o sledování. Bylo tedy nezbytné provést důkaz výslechem osob, které toto sledování prováděly, avšak tento obviněným navrhovaný podstatný důkaz nebyl nedůvodně proveden.

Obviněný dále namítl, že prokázány byly pouze jeho přátelské vztahy se spoluobviněnými, avšak nikoli již jeho zapojení do trestné činnosti vyjma činnosti realizované v bytě na adrese XY v Praze, kde bydlel. Maximálně mu tak může být kladeno k tíži toliko přechovávání množství 764,5 g vyrobené sušiny konopí s obsahem 66,65 g účinné látky THC a pěstování celkem 128 ks rostlin konopí o celkové hmotnosti 6.666,67 g s obsahem 713,51 g účinné látky THC. Naopak v bytě na adrese Praha, XY byl pouze několikrát na návštěvě, zatímco v bytech na adresách Praha, XY a XY nebyl nikdy. Nadto podle obviněného ani soudy nižších stupňů poukazovaná vyšší spotřeba elektrické energie nemůže sloužit jako důkaz o páchání trestné činnosti, neboť tato spotřeba má zcela legální vysvětlení. Předmětem dlouhodobého zájmu obviněného totiž byly kryptoměny, jejichž těžbě se v minulosti věnoval, přičemž tato aktivita je vysoce náročná právě na spotřebu elektrické energie. Dovolateli pak nemůže být kladeno k tíži celkové množství ostatními spoluobviněnými, ať již skutečně nebo hypoteticky, vypěstované marihuany, neboť ze žádného procesně použitelného důkazu nevyplývá jeho povědomí o tom, kolik marihuany tyto osoby vypěstovaly nebo hypoteticky mohly vypěstovat. S ohledem na to nebyl ani procesně použitelnými důkazy prokázán jeho úmysl získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého nebo i značného rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Dále obviněný namítl, že relevantními a procesně použitelnými důkazy nebyla prokázána jeho účast na jakékoli organizované skupině, a již vůbec ne na takovéto skupině působící na území vícero států. V tomto kontextu obviněný opakuje, že komunikační platformu Sky ECC nikdy nepoužíval. Avšak ani v opačném případě nelze z toho, že dodal blíže nezjištěné množství marihuany odběrateli, kterému by marihuanu dodávalo i více dalších „pěstitelů“, a ten následně marihuanu bez vědomí dovolatele odeslal nebo převezl do zahraničí, sama o sobě nemůže z těchto jednotlivců činit žádnou organizovanou skupinu. Napojení na organizovanou skupinu působící ve více státech nemůže prokazovat ani ojedinělý nález DNA profilu obviněného na balíčku v Německu. Procesně použitelnými důkazy nebylo podle obviněného nikterak prokázáno jeho povědomí o tom, že by jím vypěstovaná marihuana měla opustit území České republiky.

Závěrem obviněný shrnul, že s ohledem na pochybnosti ohledně zjišťování množství účinné látky v pěstovaných rostlinách a nikoli sušině, procesní nepoužitelnost důkazu v podobě zajištěné komunikace z platformy Sky ECC, přetrvávající a navrhovanými důkazy nerozptýlené pochybnosti stran protokolů o sledování osob, jakož i nutnost respektovat zásadu in dubio pro reo, je namístě skutek, který je mu kladen za vinu, právně kvalifikovat jako trestný čin toliko podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

Ve vztahu k jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. pak obviněný namítá, že již v době ukládání trestů měla být zohledněna změna společenského nahlížení na škodlivost trestných činu souvisejících s pěstováním marihuany, která našla svůj odraz v novele trestního zákoníku provedené zákonem č. 270/2025 Sb., účinným od 1. 1. 2026. Zároveň obviněný poukazuje na to, že podle jeho mínění je ustanovení § 283a odst. 8 písm. b) novelizovaného tr. zákoníku zcela identické s ustanovením § 283a odst. 5 písm. a), písm. b) citovaného zákona. Přes vysvětlení v důvodové zprávě je podle názoru obviněného nutno považovat tuto „duplicitu“ za nepřehlednou a poněkud matoucí. Dovolatel se proto domnívá, že je vhodné, aby na tuto skutečnost Nejvyšší soud již nyní judikatorně reagoval a do budoucna tak předešel možným interpretačním komplikacím.

Závěrem svého podání proto obviněný N. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný Ž. M., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný Ž. M. namítl, že mu nebyl prokázán úmysl získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, případně tento znak kvalifikované skutkové podstaty nebyl správně právně posouzen. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž není zřejmé, že by skutečně mířil k tak vysokému zisku, nebo že by takový zisk komukoli svým jednáním reálně zajistil. Nebylo totiž konkretizováno, jaká hodnota omamných látek či finanční profit byly v dané věci zjištěny, přičemž ani ze spisového materiálu neplyne zajištění drog či peněz v hodnotě řádu desítek milionů korun. Odvolací soud přitom dovodil jeho úmysl směřující k tomuto následku pouze z charakteru činu, aniž by posoudil osobní roli obviněného a jeho povědomí o celkovém objemu obchodu. Pokud dovolatel vystupoval pouze jako „zahradník“ za předem sjednanou odměnu, nelze automaticky dovozovat, že jednal s úmyslem získat prospěch ve výši přes 10 mil. Kč. Pakliže nebylo možné spolehlivě prokázat výše uvedený kvalifikační znak podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, mělo by být právní posouzení jeho jednání zmírněno a předmětný skutek kvalifikován nanejvýš podle třetího odstavce, nebo dokonce jen druhého či pouze prvního odstavce § 283 tr. zákoníku. Identicky obviněný namítá, že z provedených důkazů nelze dovodit naplnění znaku „velkého rozsahu“ ve vztahu k stíhané drogové činnosti, neboť zajištěné omamné látky nebyly s ohledem na jejich druh, hmotnost a čistotu kvantifikovány ve vztahu k těmto zákonným limitům.

Obviněný dále namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC, jelikož není zřejmé, zda byl tento důkaz získán v souladu se zákonem a zda bylo vyhověno požadavkům § 88 tr. ř. Nadto obviněný namítá, že povinností soudů bylo provést tento důkaz jako celek, a nikoliv pouze po vybraných částech.

Obviněný nadto namítl, že soudy nižších stupňů nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, jelikož provedené důkazy nevyvrátily alternativní verzi skutkového stavu a jeho tvrzení o tom, že k zabezpečenému telefonu Sky ECC mělo přístup více osob a že některé zachycené hovory tak ve skutečnosti nevedl on, nýbrž jiná osoba. Obviněný poukazuje na skutečnost, že podle jeho mínění v dané věci absentují přímé důkazy o jeho vině, přičemž soudy nižších stupňů provedené důkazy vykládaly jednostranně v jeho neprospěch.

Další dovolací námitku obviněný směřoval k procesním vadám při opatřování a provádění důkazu znaleckým posudkem z oboru fonoskopie, kriminalistická audioexpertíza. Dovolatel konkrétně namítl, že postup policejního orgánu při získávání jeho srovnávacího hlasového vzorku porušil zákon a ústavní zásady, konkrétně zákaz nucení k sebeobviňování a jeho právo na obhajobu. Dovolatel totiž nebyl před výslechem při vazebním zasedání řádně poučen, a to podle § 114 tr. ř. Pokud by byl řádně poučen, mohl by odmítnout vypovídat. K danému obviněný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1122/2019, a v něm obsažené závěry, podle nichž poskytnutí hlasového vzorku obviněným představuje aktivní úkon a obviněný tak musí být předem poučen o právu jej odmítnout, jinak je vzorek získán v rozporu se zákonem.

Závěrem svého podání proto obviněný Ž. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný L. R., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný L. R. namítl nezákonnost postupu soudů při provedení důkazů záznamy komunikace z platformy Sky ECC. Podle obviněného totiž bylo povinností soudů provést tento důkaz v přepisu do srbského jazyka a v překladu do českého jazyka v souladu s § 213 odst. 2 tr. ř. jako listinný důkaz, a to jako celek, nikoliv pouze po vybraných částech. Zároveň měly být přehrány všechny hlasové zprávy. Nepřečtením celých přepisů komunikace a přehráním pouze části záznamů tak podle obviněného došlo ke zkreslení jejich obsahu v důsledku absence nezbytného kontextu.

Obviněný dále namítl, že v odůvodnění napadeného rozsudku absentuje bližší popis jeho jednání, tedy vyjádření toho, jakým způsobem se podílel na trestné činnosti a na základě jakých důkazů bylo toto jeho jednání prokázáno. Z tohoto důvodu jej podle jeho mínění nelze uznat vinným pouze s ohledem na jeho vazby na další osoby, aniž by bylo specifikováno, jakého konkrétního protiprávního jednání se sám dopustil. Závěr o jeho vině nemohl být vystavěn pouze na tvrzení, že se spoluobviněnými komunikoval prostřednictvím aplikace Sky ECC a měl blízko ke spoluobviněnému I. Š. Provedenými důkazy nebylo nikterak prokázáno, že by se zapojil do dílčích jednání spočívajících v přechovávání sušiny konopí či jejího prodeje, a to zejména ve dnech 4. 6. 2020, dále od 10. 12. 2020 do 11. 12. 2020, od 11. 1. 2021 do 13. 1. 2021. Podle dovolatele se komunikace z platformy Sky ECC týkající se těchto případů přechovávání sušiny konopí jeho osoby vůbec netýkala, když o jeho vině nesvědčí ani fotografie z této komunikace. K jednání ze dne 28. 9. 2020 a 29. 10. 2020 současně namítl, že z prosté komunikace spoluobviněných o tom, že má rozvést sazenice, nelze usuzovat, zda k tomuto jednání skutečně došlo. Stran závěru o svém zapojení do činnosti v jednotlivých pěstírnách uvedených pod bodem I. 2) namítá, že soudy tyto své závěry opřely o komunikaci z platformy Sky ECC, aniž by však uvedly přesné citace jednotlivých částí této komunikace, na jejichž podkladě tyto závěry učinily. Nicméně důkazy provedené touto komunikací nejsou ani ve spojení s nálezem kartáčku s jeho DNA v objektu jedné z pěstíren dostatečné pro závěr o jeho vině. Podle obviněného tak lze vycházet pouze z toho, co sám vypověděl o svém částečném podílu na pěstování konopí v bytě na adrese Praha, XY, avšak pokud jde o pěstírny v pražských bytech na adresách XY, XY a XY, nemají závěry o jeho podílu na jejich chodu oporu v provedeném dokazování.

Závěrem svého podání proto obviněný L. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Výše citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný N. S., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, přičemž skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný N. S. namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC, když v tomto ohledu poukázal na absenci notifikace podle podle čl. 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014 a skutečnost, že z rozsudku SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, vyplývá, že zákonnost evropského vyšetřovacího příkazu, a tím i použitelnost takto získaného důkazu u vnitrostátního soudu, je nutné posuzovat podle práva České republiky. Vzhledem k tomu, že Česká republika nebyla v rozporu s čl. 31 směrnice před zahájením odposlechu či v jeho průběhu informována o jeho provádění, nemohlo být zaručeno právo odposlouchávaných subjektů na spravedlivý proces. Trestní řád totiž neumožňuje plošné odposlechy komunikace uživatelů určité služby a odposlech obviněného by tudíž nebyl povolen. Podle dovolatele tento důkaz nebyl získán v souladu se zákonem a nainstalování speciálního softwaru do desítek tisíc telefonů užívající komunikační aplikaci nemá v souladu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí podklad v zákoně a představuje zásah, který nemůže obstát v testu proporcionality. Prosté užívání šifrovaného telefonu přitom podle obviněného neznamená, že by jeho uživatel byl nutně pachatelem trestné činnosti. Nadto bylo povinností soudů provést důkaz záznamem z komunikace Sky ECC v souladu s § 213 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., tedy jako celek, a nikoliv pouze po vybraných částech.

Obviněný dále namítl, že se podle výsledků dokazování nepodílel na provozu všech pěstíren. Nelze mu tak přičítat výnos všech pěstíren a shledat u něho existenci úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. V daném případě totiž nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, jelikož absentuje příčinný vztah mezi jednáním jeho osoby a následkem, a to ve vztahu k pěstírnám, na jejichž provozu se sám aktivně nepodílel a nebylo ani prokázáno jeho povědomí o rozsahu činnosti ostatních osob. V dané věci se podle dovolatele nejednalo o organizovanou zločineckou skupinu ve smyslu § 129 tr. zákoníku a jelikož jeho jednání spočívalo v pěstování konopí v jednotlivých časově oddělitelných cyklech, nemohlo se jednat o trvající trestný čin, nýbrž o trestný čin pokračující.

Konečně obviněný namítl, že soud prvního stupně nebyl náležitě obsazen, a to z toho důvodu, že v případě přísedících nebylo v souladu s rozvrhem práce respektováno jejich abecední pořadí, čímž bylo porušeno právo obviněného na zákonného soudce. Nadto obviněný poukázal na skutečnost, že pro náležité obsazení soudu je nezbytné, aby byli přísedící u hlavního líčení při vědomí. V nyní projednávané věci však někteří z přísedících během hlavního líčení opakovaně nesledovali jeho průběh a spali.

Závěrem svého podání proto obviněný N. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Předmětný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný N. M., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný N. M. namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC k důkazu, a to s ohledem na ignorování požadavku notifikace podle čl. 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014, z něhož v souladu se závěry rozsudku SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, vyplývá, že pokud členský stát Evropské unie provádí odposlech telekomunikačního provozu na území jiného členského státu, má povinnost tuto skutečnost tomuto státu notifikovat. Cílem této notifikace je ochrana práv dotčených osob, přičemž pokud by v nyní posuzované věci Francie řádně notifikovala České republice odposlech v rámci komunikační platformy Sky ECC v době sběru dat, český soudce by podle dovolatele musel použití takto získaných dat odmítnout. Podle § 88 a § 88a tr. ř. je totiž v České republice v zásadě nepřípustné provádět plošné sledování a odposlech telekomunikačního provozu neurčitého okruhu osob, navíc bez konkrétního podezření a bez povolení soudu. Obviněný k danému pokazuje na to, že byl českým orgánům znám až od listopadu 2022 a v době plošného sběru dat komunikace Sky ECC, tedy v období let 2019 až 2021, proti němu neexistovalo žádné podezření. Žádný český soudce tedy v té době nemohl povolit odposlech jeho komunikace. Obviněný dále namítá, že neměl možnost verifikace integrity dat, jelikož neměl přístup k přímým, původním zdrojům dat ani k informacím o technologii jejich dešifrování, neboť tyto informace podléhají utajení ve Francii. České soudy přitom rezignovaly na svoji kontrolní funkci a nekriticky převzaly data cizího státu, která nelze přezkoumat. Pokud pak obhajoba namítala konkrétní nesrovnalosti v datech jako jsou duplicity, nelogičnosti, komunikace „sama se sebou“, soud je měl ověřit, nikoliv paušálně odmítnout jako marginální.

Obviněný dále namítl rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Výpisy z jeho sociálního pojištění totiž bylo doloženo, že minimálně do 15. 10. 2020 žil a pracoval v Srbsku. Nadto konstatoval, že první protokol o sledování spojující jej s trestnou činností je až ze dne 1. 3. 2023, přičemž je-li zachycen na fotografiích z prosince 2020 a ledna 2021, nelze z těchto dovodit jeho podíl na trestné činnosti a tyto byly zachyceny během jeho krátkodobé návštěvy v České republice. Pokud dovolatel v České republice v letech 2019 až 2021 fyzicky nebyl a nemohl se ani podílet na účasti na trestné činnosti na dálku, nemůže mu být účast na této trestné činnosti jakkoli přičítána.

Obviněný rovněž namítl, že bez důkazu v podobě komunikace z platformy Sky ECC chybí důkaz o existenci úmyslu o zapojení do struktury skupiny, z něhož by mohlo být dovozeno naplnění subjektivní stránky jemu přisouzeného trestného činu. Provedené důkazy totiž mohly svědčit pouze o jeho přítomnosti na místě pěstování konopí, což může zakládat odpovědnost za pomoc, nikoliv za spolupachatelství na organizované skupině ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Soudy také dovodily úmysl obviněného získat prospěch velkého rozsahu matematickou kalkulací teoretické produkce pěstíren za několik let. Pokud však není prokázána jeho účast na provozu pěstíren po celou dobu, přičemž bez procesně nepoužitelné komunikace Sky ECC nelze prokázat jeho vědomost o rozsahu celé skupiny, je přičítání tohoto kvalifikačního znaku zcela nepodložené.

Obviněný konečně poukázal na novelu trestního zákoníku, jež od 1. 1. 2026 zmírňuje trestní sazby u některých kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, což se přímo dotýká posouzení přiměřenosti uloženého trestu v nyní projednávané věci. Podle obviněného by tedy v souladu se zásadou použití pro pachatele příznivějšího zákona, která je zakotvena v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 1 tr. zákoníku, měl Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání zohlednit tuto novou, pro dovolatele příznivější právní úpravu.

Závěrem svého podání proto obviněný N. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný S. Đ., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť namítá nesprávné právní posouzení skutku, což by s účinností od 1. 1. 2022 odpovídalo dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nicméně z obsahu jím podaného dovolání vyplynulo, že obviněný fakticky své námitky zamýšlel podřadit jednak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a současně pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho první variantě, neboť své námitky stran nesprávného hmotněprávního posouzení skutku popsaného pod bodem I. výroku o vině opírá o popření svého zapojení do trestné činnosti a o tvrzení toho, že jeho jednání nebylo v důsledku neexistence usvědčujících důkazů prokázáno nade vší pochybnost. Tím fakticky namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný S. Đ. namítl, že důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch a jemu přisouzený skutek odmítá. Provedenými důkazy totiž nebylo prokázáno jeho úmyslné jednání, či že by věděl o existenci jakékoli organizované skupiny. Obviněný k danému poukazuje na skutečnost, že byl zadržen dne 22. 7. 2023 na letišti ve Vídni a nemohl tak být fakticky spojován s jakoukoliv nelegální činností na území České republiky. Přesto byl mechanicky a formalisticky zahrnut do organizované skupiny bez dalších důkazů, které by prokazovaly jeho účast v takové skupině od června 2019, ačkoli do České republiky přijel na návštěvu až v únoru 2023 a teprve dne 1. 3. 2023 byl zastaven při jízdě osobním automobilem a legitimován policejní hlídkou, přičemž až tímto úkonem byl ztotožněn orgány činnými v trestním řízení.

K výše uvedenému pak obviněný poukázal na přílohu dovolání, tedy dopisy spoluobviněných A. P. a N. M., v nichž je vysvětleno postavení dovolatele ve vztahu k pěstování marihuany a jeho nezapojení do jakékoliv činnosti, která by měla mít charakter organizované skupiny. Vzhledem k tomu, že identické skutečnosti jmenovaní spoluobvinění vypověděli již v řízení před Vrchním soudem v Praze a odvolací soud na to nikterak nereagoval, je dovolatel přesvědčen, že jeho vina nebyla prokázána nade vší pochybnost. Nadto obviněný poukazuje na skutečnost, že u obviněného R. Č., který byl zproštěn obžaloby, postačilo sdělení dalšího spoluobviněného N. S. o jeho nezapojení do pěstování konopí, a to přesto, že byly nalezeny otisky prstů R. Č. na klíčích od pěstírny. Z tohoto důvodu dovolatel navrhl provést k důkazu výslech spoluobviněných A. P. a N. M., neboť jejich svědectví má zásadní význam na vymezení jeho pozice v celé nyní posuzované věci.

Obviněný dále namítl, že jeho jednání se oba soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích prakticky nevěnují, jejich závěry označuje za domněnky a poukazuje na skutečnost, že jej ani státní zástupkyně nezmínila ve své závěrečné řeči. Obviněný tedy označuje napadená rozhodnutí ve vztahu ke své osobě za nepřezkoumatelná. V tomto ohledu je rovněž přesvědčen o tom, že trest, který mu byl uložen, byl uložen nezákonně v rozporu se všemi okolnostmi, ke kterým má být ze zákona přihlédnuto a o kterých se vyjadřuje odvolací soud ve svém rozhodnutí, nicméně ve vztahu k jeho osobě v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku zcela absentují.

Závěrem svého podání proto obviněný S. Đ. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K podaným dovoláním výše jmenovaných obviněných zaslal svá písemná stanoviska ze dne 27. 2. 2026, č. j. 1 NZO 871/2025-93, a ze dne 10. 3. 2026, č. j. 1 NZO 871/2025-125, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k dovolání všech obviněných uvedl, že jsou v podstatě téměř celá vystavěna na opakování námitek, s nimiž se beze zbytku a správně vypořádaly již soudy obou nižších stupňů. K vlastním námitkám uplatněným obviněnými státní zástupce nejprve souhrnně uvádí, že jejich argumentace brojící proti procesní použitelnosti zajištěné komunikace prostřednictvím platformy Sky ECC obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti přitom konstatuje, že podrobně rozvedené stanovisko vrchního soudu již vypořádalo všechny obviněnými v dovolání zopakované námitky a je zcela v souladu s dlouhodobě zastávaným stanoviskem orgánů veřejné žaloby, pročež se státní zástupce v rámci dovolacího řízení s uvedenými závěry bezvýhradně ztotožňuje. Pokud obvinění činí vlastní závěry s odkazem na rozsudek SDEU, sp. zn. C-670/22, pak z tohoto vyplývá, že otázka přípustnosti vydání evropského vyšetřovacího příkazu směřujícího k poskytnutí důkazů, které má vykonávající stát již k dispozici, se zde posuzuje analogicky podle vnitrostátního práva jako otázka použitelnosti (či spíše přenositelnosti) daného druhu důkazu zajištěného v jednom řízení též v řízení jiném. V daných souvislostech jde tedy zjednodušeně řečeno o splnění podmínek podle § 88 odst. 6 tr. ř. Nevyplývá z něj tedy, že by procesní použitelnost důkazu již předtím opatřeného ve vykonávajícím státě byla vázána na splnění vnitrostátních podmínek vydávajícího státu na opatření stejného druhu důkazů. Naopak pro vlastní opatření takového důkazu vykonávajícím státem je podle Soudního dvora Evropské unie třeba vycházet ze zásady vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí, jež je „základním kamenem“ justiční spolupráce v trestních věcech a sama je založena na vzájemné důvěře, jakož i na vyvratitelné domněnce, že ostatní členské státy Evropské unie dodržují unijní právo, a zejména základní práva.

K námitkám obviněných směřujícím k nemožnosti verifikace integrity dat státní zástupce odkazuje na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze a skutečnost, že uvedenou námitku zjevně uplatňovali již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se jí řádně zabývaly. Soudy přitom neshledaly žádnou známku manipulace s předmětnými daty, a to ani ve smyslu možné chyby v přiřazení komunikace ke konkrétnímu PIN určitého uživatele, přičemž taková vada by se při posuzování obsahového kontextu dané komunikace musela projevit.

Státní zástupce dále konstatuje, že se neztotožňuje ani se závěrem dovolatelů, že by procesní nepoužitelnost takto opatřených důkazů měla být založena tvrzeným porušením postupu podle čl. 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014. Ani podle Soudního dvora Evropské unie, ani podle vrchního soudu totiž z této směrnice nikterak nevyplývá, že by neoznámení provádění odposlechu samo o sobě představovalo překážku procesní použitelnosti takto získaného důkazu, a naopak je konstatováno, že posouzení otázky použitelnosti takového důkazu je předmětem posuzování vnitrostátního orgánu. Nadto i případný nesouhlas českého justičního orgánu s pořizováním či použitím takového důkazu by působil pouze ve směru k jinému členskému státu (tj. nikoli vnitrostátně), nehledě na skutečnost, že prostřednictvím Eurojustu byly členské státy Evropské unie o provádění tohoto úkonu informovány. Odvolací soud se pak dostatečně přesvědčivě zabýval i otázkou podmínek pro samotné nařízení odposlechu francouzskými orgány, přičemž nedospěl k dovolateli prosazovanému závěru, že se jednalo o nelegální plošný odposlech. K tomu státní zástupce dodává, že procesní použitelnost provedených odposlechů nelze posuzovat en bloc ve vztahu ke všem v úvahu připadajícím uživatelům konkrétní platformy, ale vždy je třeba ji posuzovat ve vztahu ke konkrétním odposlouchávaným osobám. Na použitelnosti takto získaných údajů podle státního zástupce ničeho nemění ani konkrétní technický způsob jejich získání prostřednictvím distribuce softwaru do mobilních telefonů jednotlivých uživatelů, neboť jde jen o technický způsob pro zajištění francouzskými orgány legálně povoleného odposlechu. Je přitom zjevné, že konspirativní povaha uvedené platformy vyžadovala právě podobný francouzskými orgány zvolený individualizovaný technický přístup, který byl povolen nezávislým a nestranným francouzským soudem po splnění dalších podmínek podle tamního práva.

Státní zástupce se dále neztotožňuje ani s naznačenou výhradou některých dovolatelů, že použitelnosti uvedených záznamů brání okolnost, že se jednalo o obcházení českého práva, jelikož opatření důkazů v souladu s francouzskou úpravou časově předcházelo požadavku tuzemských orgánů na jejich poskytnutí. V tomto směru i odvolací vrchní soud věcně adekvátně dovodil, že zajištění komunikace předcházely relevantní poznatky o tom, že jde o komunikační platformu dominantně využívanou právě pro konspirativní komunikaci ohledně páchání nejzávažnější organizované trestné činnosti. Nejednalo se tedy v tomto směru o plošný odposlech, z něhož by bylo teprve následně dovozováno možné protiprávní jednání uživatelů, ale záznam komunikace byl pořizován právě na základě předchozího podezření o páchání rozsáhlé a organizované trestné činnosti za využití této komunikační platformy. Již z tohoto hlediska nelze souhlasit s tvrzením dovolatelů, že pro nařízení uvedeného postupu by vůbec nebyly splněny požadavky tuzemské právní úpravy.

Za bezvýznamné lze podle státního zástupce považovat i odkazy obviněného I. Š. na rozhodnutí zahraničních soudů, neboť bez dalšího nelze přenášet skutkově podmíněné závěry soudu jednoho státu na podmínky státu odlišného, přičemž jde-li konkrétně o obviněným poukazované rozhodnutí Zemského soudu v Berlíně, pak nelze pominout, že to bylo zrušeno rozhodnutím německého Spolkového soudního dvora ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 5 StR 413/25. Zcela neopodstatněný je podle státního zástupce i poukaz jmenovaného obviněného na údajně masivní měřítko průniku do jeho soukromí. Tento závěr se ovšem odvíjí primárně od počtu uživatelů uvedené platformy, nikoli od reálného významu údajů zjištěných jejím monitoringem. V této souvislosti státní zástupce zdůrazňuje, že průnik do uvedené aplikace byl proveden na základě zjištění, že tato platforma je užívána v podstatě výhradně k páchání trestné činnosti.

Pokud jde o námitky řádnosti procesního způsobu při provádění dokazování záznamem zajištěné komunikace z platformy Sky ECC, nelze tyto výhrady podle státního zástupce obsahově vůbec podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K danému státní zástupce poukazuje, že vrchní soud již věcně adekvátně vyložil, že záznam telekomunikačního provozu nelze zcela ztotožňovat s listinou, přičemž tento důkaz je proveden již samotným předložením k nahlédnutí, popřípadě k žádosti některé ze stran přehráním konkrétního záznamu nebo přečtením určité zprávy, tj. nikoli přečtením jejich přepisu. Rozsah prováděného dokazování je přitom primárně určován soudem, a i kdyby některý z obviněných vznesl en bloc požadavek na provedení veškeré zajištěné komunikace, není v rozporu s racionálním výkladem uvedeného ustanovení postup soudu, který takto zpřístupní jen věcně relevantní pasáže. V předkládané věci považuje státní zástupce za významné, že obvinění byli seznámeni s tím podstatným obsahem zajištěné komunikace, která byla podkladem pro skutková zjištění soudů. Ani případná dílčí nesprávnost či nedůslednosti při vlastním procesu dokazování za tohoto stavu nemůže způsobit procesní nepoužitelnost takto jinak řádně opatřeného důkazního prostředku a důkazů z něj vycházejících. Obvinění přitom např. na bázi vady spočívající v opomenutém důkazu neformulují konkrétní vyviňující skutkové zjištění, jež by se snad mělo z neprovedených skutkových zjištění podávat, a přesto zůstalo opomenuto.

Ke zbylým dovolacím námitkám obviněného I. Š. státní zástupce uvádí, že námitka údajně vadného zjištění obsahu objemu THC a nesprávnosti zajištění příslušného vzorku je zcela irelevantní, neboť při žádné racionálně myslitelné korekci výpočtu objemu THC by nebyla nikterak dotčena jemu přisouzená právní kvalifikace z hlediska rozsahu páchané trestné činnosti. Podle státního zástupce je přitom v nyní projednávané věci nepodstatné, že zelená rostlina konopí neobsahuje THC a námitky stran údajného pěstování technického konopí již byly vypořádány rozhodnutím vrchního soudu. Mimo rámec uplatněných, ale i jiných zákonných dovolacích důvodů jsou podle státního zástupce i opakovaně vznášené námitky vytýkající vady ve vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, podjatost celého senátu soudu prvního stupně, nesprávného skončení vyšetřování, vady spočívající v nedostupnosti protokolů o hlavních líčení a podjatost soudní tlumočnice Mgr. Jasminy Žarković. I s těmito námitkami se již vypořádal odvolací soud, pročež státní zástupce na jeho závěry plně odkazuje. K poslední z uvedených pak státní zástupce doplňuje, že tato námitka je spíše vedena snahou dovolatele za každou cenu zpochybnit výkon tlumočení, který se naopak vyznačoval vysokou mírou porozumění kontextu a skrytým významům zajištěné komunikace. To však lze stěží považovat za vadu, ale naopak spíše za přidanou hodnotu činnosti jmenované tlumočnice.

Setrvává-li obviněný I. Š. na svých důkazních návrzích výslechem zpracovatelů odborných vyjádření, nejedná se podle názoru státního zástupce o podstatný důkazní návrh, na jehož podkladě by byla tvořena rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu ve smyslu vymezení jím uplatňovaného dovolacího důvodu.

Uplatnil-li obviněný I. Š. rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jím vznesené námitky tomuto důvodu podle státního zástupce v podstatném rozsahu obsahově neodpovídají. Byť zpochybnil naplnění znaků objektivní stránky přisouzeného zločinu, činil tak v drtivé většině z pozice vlastního závěru, že daná věc není náležitě objasněna a jeho vina prokázána. Za alespoň částečně odpovídající citovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak státní zástupce s jistou mírou benevolence považuje toliko dovolatelem zpochybňované určení zamýšleného prospěchu, nicméně ani v tomto směru se s ním neztotožňuje. K tomu státní zástupce odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a nad rámec tohoto doplňuje, že pachatel uvedeného trestného činu zamýšlí produkovat marihuanu o vysokém obsahu THC a v pokud možno dobré kvalitě, aby se tak na nelegálním trhu mohl uplatnit, nicméně pokud k tomu vlivem vnějších okolností stojících mimo jeho vůli nedojde, nijak mu tato okolnost z hlediska uvedeného znaku neprospívá. V tomto rozsahu tak státní zástupce považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.

K dovolání obviněného N. S. státní zástupce v prvé řadě konstatuje, že jeho námitky zpochybňující okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby představují pouhé deklarace obviněným preferovaných závěrů, aniž by bylo jasné, na čem se tyto závěry zakládají. K otázce přičítání rozsahu drogové trestné činnosti jednotlivým pachatelům, je-li páchána na bázi spolupachatelství či v rámci organizované skupiny, proto státní zástupce obecně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Jde-li o námitku nesprávného obsazení soudu, pak ta nemá sloužit jako ex post prostředek ke zvrácení již vydaného rozhodnutí, přičemž není patrné, proč uvedenou námitku tento dovolatel neuplatnil již v odvolacím řízení. Na obsazení senátu laickými přísedícími přitom nelze klást totožné nároky jako u profesionálních soudců a rozhodně nelze jen na podkladě porovnání prosté posloupnosti přísedících v rozvrhu práce u určitého senátu a konkrétního složení senátu v dané věci dovozovat, že senát byl obsazen nesprávně. Na podkladě takto formulované námitky proto není možno dovodit konkrétní porušení zákazu odnětí věci zákonnému soudci, pročež státní zástupce danou námitku hodnotí jako zjevně neopodstatněnou. Zmiňuje-li dále obviněný, že snad měl některý z přísedících v průběhu hlavního líčení spát, jde o námitku zcela nekonkrétní, nepodřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů, když se jedná spíše o stížnost na chování soudních osob, což se však dovolacímu řízení vymyká.

K dovolání obviněného L. R. státní zástupce konstatuje, že nad rámec výhrad proti procesnímu postupu při provádění důkazů záznamy komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace Sky ECC, tento dovolatel předkládá pouhou polemiku s odůvodněním napadeného rozhodnutí příslušným soudem. K danému tedy státní zástupce poukazuje na obsahové meze dovolacích námitek podle § 265a odst. 4 tr. ř. a na závěry odvolacího soudu, který předmětné námitky, stejně jako námitky, v nichž obviněný předložil vlastní hodnocení provedených důkazů, již dříve řádně vypořádal.

K dovolání obviněného A. P. státní zástupce upozorňuje, že pokud jde o námitku stran existence opomenutého důkazu v podobě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví forenzní lingvistiky, pak tento důkazní návrh nevznesl jmenovaný obviněný k vyvrácení žádného ze závěrů soudů nižších stupňů, jelikož tyto vůbec nezpochybňovaly skutečnost, že se příslušný telefon půjčoval mezi více osobami. Za tohoto stavu se požadavek na forenzně-lingvistické zkoumání komunikace jeví jako zjevně nadbytečný a třebaže se odvolací soud uvedeným důkazním návrhem přímo (explicitně) nezaobíral v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jde jen o formální nedostatek tohoto odůvodnění, přičemž na podkladě uplatňovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Odkázal-li tento dovolatel rovněž na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obsahově mu podle státního zástupce uplatněné námitky neodpovídají, jelikož je obviněný odvíjí od vlastní verze skutkových zjištění, která se však zásadně liší od skutkových zjištění příslušných soudů.

K dovolání obviněného N. P. následně státní zástupce konstatuje, že z jeho námitky nezákonného pořízení srovnávací nahrávky hlasu pro identifikaci mluvčího není zřejmé, v rámci jakého úkonu měla být tato srovnávací nahrávka pořízena, pročež se k takto toliko naznačené námitce nelze jakkoli podrobněji vyjádřit. Námitky ohledně nedostatečného určení jeho identity jsou potom ryze skutkové povahy a jsou založeny jen na vlastním hodnocení provedených důkazů, přičemž se jimi odvolací vrchní soud již dostatečně zabýval. Za opodstatněnou nelze podle státního zástupce považovat námitku obviněného, že nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu na výslech osob provádějících sledování. K takovému postupu totiž zjevně nebyl dán žádný relevantní důvod a takový výslech nelze považovat ani za podstatný důkaz, na němž by bylo vystavěno rozhodné skutkové zjištění, které je pro závěr o naplnění zákonných znaků přisouzeného trestného činu určující, neboť takovým podstatným důkazem je samotný pořízený záznam o provedeném sledování. Soud prvního stupně proto oprávněně považoval daný důkaz za nadbytečný, což je obecně uznávaný legitimní důvod pro zamítnutí takového důkazního návrhu. Zpochybnil-li dovolatel naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného zločinu, učinil tak podle státního zástupce primárně na podkladě zpochybnění skutkových zjištění soudů nižších stupňů a tvrzené procesní nepoužitelnosti některých důkazů. Takto koncipované námitky ovšem uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu rovněž neodpovídají. Konečně poukazuje-li obviněný na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2026, tj. na znění trestního zákoníku po novele provedené zákonem č. 270/2025 Sb., jde podle státního zástupce o námitku zcela irelevantní. K pravomocnému odsouzení obviněného totiž došlo za účinnosti právní úpravy účinné do 31. 12. 2025, přičemž v rámci dovolacího řízení se již nelze zabývat změnou trestní normy, která nabyla účinnosti až po právní moci napadeného rozhodnutí. Dožaduje-li se obviněný stanoviska dovolacího soudu k aplikaci § 283a tr. zákoníku, není k tomu podle státního zástupce v rámci předkládané věci jakýkoli procesní prostor, neboť tato právní úprava se na jednání obviněného nevztahuje a dovolací řízení není určeno k řešení teoretických disputací, které se konkrétní věci netýkají.

K dovolání obviněného Ž. M. státní zástupce v prvé řadě zmiňuje, že zpochybňuje-li tento dovolatel naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe prospěch velkého rozsahu“, jde o námitku založenou výlučně na skutkovém závěru, že o jeho naplnění „existují pochybnosti“, když obviněný nepřednáší žádné relevantní argumenty, na jejichž základě by bylo možno dovodit naplnění pouze „úmyslu dosáhnout značného prospěchu“. Za obsahově odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak zároveň za neopodstatněnou, považuje státní zástupce námitku údajné procesní nepoužitelnosti důkazu znaleckým posudkem z oboru fonoskopie v důsledku údajného pochybení při zajištění srovnávacího vzorku hlasu. Státní zástupce se totiž zcela ztotožňuje se závěry odvolacího vrchního soudu, který v daném případě aplikoval závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 3/2011 Sb. rozh. tr., které je na situaci obviněného zjevně přiléhavé, neboť se zabývalo okolnostmi pořízení srovnávacího vzorku při hlavním líčení, které je běžně nahráváno. V předkládané věci se přitom jednalo o vazební zasedání ovládané obdobnými zásadami.

K dovolání obviněného M. W. O. státní zástupce konstatuje, že se jmenovaný dovolatel v zásadě omezuje na výhrady proti způsobu provádění důkazu zajištěnou komunikací uskutečněnou prostřednictvím platformy Sky ECC. Nad rámec toho již pouze vznáší námitky založené výhradně na polemice se skutkovými zjištěními soudů, nadto bez jakékoli relevantní argumentace, k níž by bylo možno zaujmout jakékoli stanovisko. Dovolatel sice deklaroval naplnění též dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně sám obsahově neformuloval žádnou námitku, jež by se jeho vymezení blížila.

K dovolání obviněného N. M. státní zástupce uvádí, že jmenovaný nad rámec námitky procesní nepoužitelnosti důkazu záznamem komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC vznáší především prostou polemiku s hodnocením provedených důkazů soudy, která však jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně neodpovídá. Primárně na podkladě těchto skutkových námitek obviněný zpochybňuje právní kvalifikaci svého jednání z hlediska naplnění znaku „úmyslu získat prospěch velkého rozsahu“. Soudy ovšem správně na podkladě provedených důkazů dovodily kapacitu daných pěstíren a vyšly z teoretické výtěžnosti jejich provozu, a to jak co do objemu marihuany, tak co do zamýšleného zisku. K tomu státní zástupce doplňuje, že předpokladem naplnění uvedeného rozporovaného znaku není, aby pachatel takového prospěchu skutečně dosáhl, nýbrž zjištění takového jednání, které konkrétně nasvědčuje úmyslu takového prospěchu dosáhnout. To přitom ze skutkových zjištění na podkladě provedené kalkulace bez zřejmých pochybností vyplývá. Tuto námitku tedy státní zástupce označuje za bezpředmětnou, přičemž identické konstatoval i k poukazu na znění trestního zákoníku po jeho novele provedené zákonem č. 270/2025 Sb., neboť o vině obviněných bylo pravomocně rozhodnuto před nabytím účinnosti uvedené změny a obviněného N. M. se tak tato novela fakticky netýká.

Stran dovolání obviněného S. Đ. státní zástupce dospívá k závěru, že obsahově vybočuje z rámce daného tímto obviněným uplatněnými dovolacími důvody. Dovolatel v něm totiž předkládá pouze vlastní hodnocení provedených důkazů, resp. vlastní verzi skutkových zjištění, či poukazuje plošně na zprošťující výrok ohledně spoluobviněného R. Č., aniž by formuloval konkrétní případ zjevného rozporu mezi obsahem jakéhokoli důkazu s určitým skutkovým zjištěním vztahujícím se k jeho osobě. Naopak jen velmi povšechně a obecně uvádí, že důkazy jeho trestnou činnost neprokazují. Odvolací námitky obviněného byly podle státního zástupce dostatečně a přiléhavě vypořádány, přičemž odkazuje-li tento dále na údajná vyjádření spoluobviněných, lze ryze teoreticky uvažovat o jejich uplatnění v případně podaném návrhu na povolení obnovy řízení. V řízení dovolacím však tzv. „nova“ uplatňovat nelze. Uplatnil-li obviněný rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., absentuje v jeho mimořádném opravném prostředku podle státního zástupce, byť i jen náznak, argumentace, která by mu odpovídala.

Státní zástupce tedy v závěru svých vyjádření shrnul, že námitky obviněných L. R., M. W. O. a S. Đ. nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, zatímco námitky uplatněné zbylými dovolateli dílem žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Za tohoto stavu navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněných L. R., M. W. O. a S. Đ. odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., zatímco dovolání obviněných N. S., A. P., N. P., Ž. M., N. M. odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám. Do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních přitom využil svého práva na repliku k vyjádření státního zástupce pouze obviněný N. P., který v této své replice de facto ve stručnosti zopakoval své zásadní dovolací argumenty k tomu, že nebyl poučen o svém právu odmítnout vzorek hlasu poskytnout, přičemž na důkaz svého tvrzení poukázal na protokol o provedení srovnávací nahrávky hlasu pro identifikaci mluvčího ze dne 20. 3. 2023, č. j.: NPC-848/TČ-2022-2200PR. V závěru své repliky pak jmenovaný obviněný setrval na petitu svého dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda učiněná podání splňují všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a v tomto směru vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Obviněný N. S. ve svém podání předně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který je naplněn tehdy, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem je tedy daný dovolací důvod naplněn rovněž v případě existující vady spočívající v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně). Obecně přitom platí, že soud nebyl náležitě obsazen, jestliže jeho obsazení neodpovídalo ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu bude zejména tehdy, když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř., nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2012-II. Sb. rozh. tr.) apod. (viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157).

V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž byl uplatněn fakticky všemi obviněnými, Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod dovolání spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat správnost a úplnost rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, dále úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno), přičemž ve všech třech případech jedná o důkaz, který je z pohledu skutkových zjištění, jež jsou určující pro naplnění zákonných znaků obviněnému přisouzeného trestného činu, podstatný. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) naopak nedošlo k nikterak obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť – jak již bylo konstatováno výše - umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.

Všichni obvinění fakticky odkázali též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu přitom nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., na který ve svém dovolání odkázal obviněný N. P., pak může být naplněn ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52 tr. zákoníku, avšak bez splnění k tomu předepsaných podmínek. Naproti tomu uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo nezákonnému prolomení její dolní hranice, včetně nesprávného užití § 40 odst. 2 a § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. NS 26/2004-T 617). Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Konečně k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na který ve svém podání výslovně odkázal pouze obviněný I. Š., nicméně ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) nelze pominout, že i obvinění M. W. O. a Ž. M. ve svém dovolání fakticky brojí proti postupu a závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto (implicitně) i oni uplatnili zbylé jimi materiálně (výslovně) uplatněné dovolací důvody ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť jimi podaná odvolání byla Vrchním soudem v Praze podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná, lze v obecné rovině připomenout následující. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je dán jen tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. (tj. po provedení věcného přezkumu odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že podané odvolání odvolací soud neshledal důvodným), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V takovémto případě nebylo osobě obviněného odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.

Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání jednotlivých obviněných splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jejich obsahu a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný N. S. ve svém dovolání vznesl námitky věcně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., zatímco obvinění I. Š., A. P., N. P., Ž. M., L. R. a N. S. ve svých dovolání vznesli mimo jiné námitky, jež jsou zčásti formálně podřaditelné pod jimi shodně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně všechny tyto námitky Nejvyšší soud z níže rozvedených důvodů vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněných L. R., M. W. O. a S. Đ. obsahovala argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze, a to ani částečně.

Obviněný N. S. v rámci své dovolací argumentace vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. namítá, že v trestním řízení nebyl náležitě obsazen senát soud prvního soudu. Konkrétně je z této námitky zřejmé, že se vztahuje toliko k tvrzení, že senát městského soudu byl špatně obsazen přísedícími, když podle abecedního pořadí příslušelo obsadit přísedící jiné. K danému je třeba obecně konstatovat, že pravidla či zásady pro přidělování přísedících do jednotlivých senátů toho kterého soudu nemohou být rozvrhem práce stanoveny tak striktně, jako pravidla pro přidělování věcí jednotlivým senátům či samosoudcům. Při volbě (určení) přísedících musí být zachována větší míra flexibility než u soudců z povolání, neboť osoby vykonávající funkci přísedících nejsou v obecné rovině (tj. mimo okamžik plnění této veřejné funkce) zaměstnanci soudu, nýbrž vykonávají občanské zaměstnání, a je proto nutno zohlednit i jejich osobní život a zájmy, jakož i možnosti, které jim zaměstnavatel v souvislosti s výkonem veřejné funkce přísedícího poskytuje. Přísedící jsou tak k jednotlivým trestním věcem předvoláváni zpravidla podle jejich časových, pracovních a zdravotních možností, jakož i zbývající délky jejich mandátu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1108/2015). Obdobně se přitom vyjádřil též Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 1168/13, v němž výslovně uvedl, že je třeba rozlišovat rozsah konkrétnosti určení mezi soudci a přísedícími, a to především s ohledem na rozdíly v povaze jejich funkcí. Zatímco soudce je jmenován natrvalo, přísedící je volen, a to na určité období. Soudce je na rozdíl od přísedícího v pracovním vztahu, přičemž v rámci senátu je to především soudce, komu procesní předpisy ukládají povinnost vést řízení, zatímco kompetence přísedícího jsou omezeny toliko na rozhodování (obdobně rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2337/14). Současně je třeba připomenout, že ústavní imperativ, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 alinea první Listiny), představuje ochranu především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, přičemž jej nelze zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. Lze proto na účastníkovi soudního řízení vyžadovat, aby námitku porušení ústavní ochrany, plynoucí ze zásady o zákonném soudci, uplatnil včas, tj. bezprostředně poté, co se mu skutečnosti ji odůvodňující staly známými (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96).

V nyní posuzované věci přitom obviněným poukazovaný Rozvrh práce Městského soudu v Praze pro rok 2024 s účinností od 15. 3. 2024, jehož znění bylo rozhodné po podání obžaloby městskému soudu dne 19. 3. 2024, stanovil pravidla pro určení přísedících v rámci konkrétních věcí tak, že přísedící zařazení do jednotlivých oddělení budou zařazováni do senátů k rozhodování v jednotlivých trestních věcech v abecedním pořadí. Jedinou námitkou, jíž obviněný rozporuje řádné obsazení soudu, je pouhý poukaz na nedodržení abecedního pořadí osob v postavení přísedících při volbě konkrétních přísedících coby členů senátu soudu prvního stupně v nyní projednávané věci. V tomto kontextu je předně nutno zdůraznit, že obviněný tuto námitku uplatnil až ve svém dovolání, aniž by tak neučinil již v průběhu dosavadního řízení, přestože osoby předsedy senátu a přísedících mu musely být známy již nejpozději od okamžiku započetí konání prvního hlavního líčení v dané věci. Obviněný N. S. přesto ani sám, ani prostřednictvím svého obhájce, námitku proti složení daného senátu, resp. založenou na tvrzení, že v jeho věci nerozhoduje zákonný soudce, neuplatnil a neučinil tak ani v řízení odvolacím, přestože mu v tom nebránily žádné objektivní skutečnosti, přičemž pozdní uplatnění této námitky ve svém dovolání ani nikterak neodůvodňuje. V souladu se shora zmíněnou judikaturou Ústavního soudu se za těchto okolností jeví jeho námitka proti složení senátu soudu prvního stupně, jejímž prostřednictvím se domáhá ochrany svého práva na zákonného soudce, jako účelové jednání, kterým se snaží zvrátit odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako usnesení soudu odvolacího, jímž nebylo v plném rozsahu vyhověno jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 441/21).

V návaznosti na shora uvedené je tak nutno konstatovat, že výše uvedená námitka obviněného neobstojí, neboť jím nebyla uplatněna včas, tj. bezprostředně poté, co se prokazatelně dozvěděl skutečnosti, jež ji odůvodňovaly. Zároveň lze doplnit, že z prostého tvrzení o nedodržení abecedního pořadí není zjevné, že by se jednalo o případ svévole při přidělování soudní agendy a určení konkrétního složení senátu soudu prvního stupně, jelikož v souladu s výše uvedenou judikaturou je přípustné, aby při volbě přísedících do konkrétního senátu bylo přihlíženo zejména k časovým možnostem jednotlivých osob zastávajících v daném období funkci přísedících, k jejich zdravotnímu stavu, k době zbývající do konce jejich funkčního období, jakož i k jejich případné odbornosti. Přestože skutečnosti, které vedly k ustavení konkrétních přísedících, nejsou ve spise podloženy konkrétními důkazy, s ohledem na zjevnou účelovost námitky obviněného ji Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou, v důsledku čehož neshledal za zbytné obrátit se na Městský soud v Praze s žádostí týkající se objasnění postupu při přidělování přísedících v posuzované trestní věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 3 T 27/2024.

Pokud obviněný ve vztahu k nesprávnému obsazení soudu přísedícími podílejícími se na rozhodování v jeho věci svoji námitku opřel rovněž o zcela obecné tvrzení, že tito přísedící v průběhu hlavního líčení opakovaně usnuli, je k danému na místě konstatovat, že dovolatel nikterak blíže neoznačuje, kterého dne a v kterém okamžiku, a tedy v jaké fázi řízení, se tak stalo a jakým způsobem by se měla tato skutečnost projevit na samotném rozhodování příslušného soudu. Pokud se tedy obviněný ve svém dovolání omezil pouze na obecné sdělení toho, že blíže neoznačení přísedící v blíže neurčeném okamžiku či okamžicích nesledovali průběh hlavního líčení (což dovozoval např. z faktu, že v určitém okamžiku mohli mít zavřené oči apod.), aniž by ve vztahu k tomu fakticky vznesl jakoukoli věcnou námitku stran možných důsledků vztahujících se ke konkrétním úkonům soudu prvního stupně, je tento poukaz pro jeho neurčitost nejen zpětně neověřitelný, ale zejména s ohledem na výše uvedená teoretická východiska postrádá ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. jakoukoli relevanci.

Po prostudování obsahu podaných dovolání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z hlediska možného podřazení pod shora citovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou ve vztahu k jeho druhé alternativě relevantní pouze výhrady dovolatelů I. Š., A. P., N. P., Ž. M., N. S. a N. M., jimiž tito obvinění brojí proti procesní použitelnosti komunikace uskutečněné v rámci platformy Sky ECC coby důkazu, jakož i identicky směřovaná námitka obviněného Ž. M. brojící proti procesní použitelnosti znaleckého posudku z oboru fonoskopie, odvětví kriminalistická audioexpertíza, nicméně všechny tyto námitky shledal z níže rozvedených důvodů zjevně neopodstatněnými. Naopak tvrzení obviněného N. P. o pochybení orgánů činných v trestním řízení v důsledku jeho nepoučení před poskytnutím srovnávací nahrávky postrádá ve vztahu k zákonným dovolacím důvodům jakoukoli relevanci.