11 Tdo 254/2006 — Nejvyšší soud

11 Tdo 254/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1d,265b/1g,265b/1d,265b/1g Datum rozhodnutí:16. 3. 2006 Spisová značka:11 Tdo 254/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.254.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 254/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2006 dovolání podané obviněným R. R. a obviněným T. R. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 8 To 231/2005, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, sp. zn. 91 T 71/2004, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. o d m í t á . II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2005 byli obvinění R. R. a T. R. uznáni vinnými skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 222 odst. 1 tr. zák., za které byli oba obžalovaní shodně odsouzeni podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl obviněný R. R. zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou a obviněný T. R. zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Dále bylo obviněným uloženo podle § 228 odst. 1 tr. ř. nahradit společně a nerozdílně poškozené O. z. p. z. b., p. a s. škodu ve výši 34 778 Kč a poškozenému L. S. škodu ve výši 10 320 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený L. S. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že dne 25. 12. 2003, kolem 21:00 hod., poblíž panelového domu na ulici M. v B., v blízkosti výměníkové stanice, opakovaně údery pěstí do hlavy a následně i kopy nohama po celém těle opakovaně fyzicky napadli L. S., čímž mu způsobili zejména tržně–zhmožděnou ránu hlavy délky asi 3 cm, zlomeninu 8. a 9. žebra, oboustranně s podezřením na plášťový pneumotorax, povrchové oděrky na vnitřní straně obou stehen a poúrazovou bolest hlavy, kterážto zranění si vyžádala neprodlenou hospitalizaci poškozeného na jednotce intenzivní péče chirurgické nemocnice D. v B., s celkovou délkou hospitalizace do 5. 1. 2004 a následnou pracovní neschopností do 22. 3. 2004. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podali oba obvinění odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, usnesením ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 8 To 231/2005 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Uvedené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému R. R. dne 5. 9. 2005, jeho obhájci dne 1. 9. 2005, obviněnému T. R. dne 19. 12. 2005, jeho obhájci dne 31. 8. 2005 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 24. 8. 2005. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podali obviněný R. R. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. H. K. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 20. 10. 2005 a obviněný T. R. prostřednictvím svého obhájce Mgr. R. Š. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 22. 12. 2005. Obviněný R. R. napadl svým dovoláním výrok citovaného usnesení odvolacího soudu v části, která se jej dotýkala. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný v tom, že přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně bylo pouze formální, přičemž obviněný vyjadřuje své neztotožnění se s provedeným hodnocením důkazů, zejména pak s hodnocením výpovědí poškozeného L. S. a obviněných T. R. a R. R., a z nich vyplývajícími skutkovými závěry. Obviněný rovněž namítá, že odvolací soud pochybil, když při hodnocení důkazů a navazujících úvahách o skutkových závěrech nezohlednil jeho zdravotní stav či osobnostní vlastnosti poškozeného L. S. Obviněný konečně namítá, že jelikož nebylo dle jeho názoru prokázáno, že by se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu, pochybil soud, když jej uznal vinným tímto jednáním. Závěrem proto obviněný R. R. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř., napadené rozhodnutí a mu předcházející vadné řízení zrušil a podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu. Obviněný T. R. napadl svým dovoláním výrok citovaného usnesení odvolacího soudu v části, která se jej dotýkala. Jako dovolací důvod uvedl, že mu nebylo umožněno účastnit se jednání odvolacího soudu a že napadené usnesení, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, spočívají na nesprávném právním i hmotně právním posouzení věci. Odkázal přitom na § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný T. R. v tom, že se soudy obou stupňů nedostatečně zabývaly jeho obhajobou, a to, že z provedených důkazů nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že se obviněný dopustil trestné činnosti kladené mu za vinu způsobem uvedeným v obžalobě. Obviněný dále vyjadřuje (stručně řečeno) své neztotožnění se skutkovými závěry soudů v předchozím řízení, přičemž poukazuje na rozpory ve výpovědi poškozeného L. S., na skutečnost, že byl tento v minulosti několikrát trestán, na výslech znalce z oboru zdravotnictví, z něhož podle názoru obviněného vyplývá, že zranění poškozeného lze hodnotit maximálně jako středně těžké s tím, že byl znalcem vyloučen plášťový pneumotorax a těžká újma na zdraví. Z uvedeného pak obviněný dovozuje, že nedošlo k naplnění všech zákonných znaků trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 222 odst. 1 tr. zák. Obviněný T. R. pak spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v tom, že bylo v jeho případě porušeno ústavně zaručené právo účastnit se jednání, jehož výsledek se ho bezprostředně týká. Podle názoru obviněného je nesporné, že odvolací soud rozhodoval ve veřejném zasedání v jeho nepřítomnosti, přestože obviněný nepřevzal vyrozumění o konání veřejného zasedání, neboť byl dočasně mimo své trvalé bydliště. Závěrem proto odviněný T. R. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 8 To 231/2005 a navazující rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2005, sp. zn. 91 T 71/2004 zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k projednání a rozhodnutí věci, a to v souladu s § 265l odst. 3 tr. ř. v jiném složení senátu. K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta shrnula obsah podaných dovolání a uvedla, že z obecných hledisek je možno obě dovolání označit za přípustná, přičemž však ohledně námitek obou obviněných dále uvedla, že se jimi již podrobně zabýval odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí a že tedy lze obě dovolání označit za zjevně neopodstatněná. Závěrem proto státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby tato dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Obvinění ve svých dovoláních označují jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující: Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně prá