11 Tdo 378/2024 – Nejvyšší soud

11 Tdo 378/2024-726 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2024 o dovolání obviněného T. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 9 To 434/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 117/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 9 To 434/2023, a to v celém rozsahu. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 9. 2023, č. j. 3 T 117/2023-526, byl T. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin mu soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 50 (padesáti) denních sazeb při výši jedné denní sazby 2 000 Kč (dva tisíce korun českých), celkem tedy 100 000 Kč (sto tisíc korun českých). Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku dále prvostupňový soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v 10 (deseti) splátkách po 10 000 Kč (deseti tisíci korunách českých) měsíčně, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže nebude dílčí splátka včas zaplacena. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu pak soud prvního stupně poškozené Bytové družstvo Balabenka, IČO 44849362, se sídlem Sokolovská 1252/230, 190 00 Praha 9 (dále jen „bytové družstvo“ nebo „poškozený“), odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a poškozený. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený přečin obviněnému odvolací soud podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku dále obviněném uložil peněžitý trest ve výměře 50 (padesáti) denních sazeb při výši jedné denní sazby 2 000 Kč (dva tisíce korun českých), celkem tedy 100 000 Kč (sto tisíc korun českých). Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku dále odvolací soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v 10 (deseti) splátkách po 10 000 Kč (deseti tisíci korunách českých) měsíčně, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže nebude dílčí splátka včas zaplacena. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu pak odvolací soud poškozeného odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozeného pak podle § 256 tr. řádu zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se obviněný výše uvedeného trestného činu dopustil tím, že (pozn. Nejvyššího soudu: pro přehlednost je skutek – oproti rozsudku odvolacího soudu – rozdělen na tři části): nejméně od 13. 12. 2006, kdy ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006, č. j. 14 Cmo 608/2005-160, nabyl právní moci a vykonatelnosti rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2005, č. j. 34 Cm 38/2001-107, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu obviněného jednak ve vztahu k tomu, aby určil, že rozhodnutí představenstva Bytového družstva Balabenka, se sídlem Praha 9, Sokolovská 230/1257, IČO: 44849362, ze dne 6. 9. 2000 o vyloučení obviněného z družstva je neplatné a jednak ve vztahu k tomu, aby určil, že rozhodnutí shromáždění delegátů Bytového družstva Balabenka ze dne 26. 4. 2001 o vyloučení obviněného z družstva je neplatné, do 27. 5. 2022, kdy došlo ze strany soudního exekutora – Exekutorského úřadu pro Prahu 9, k otevření bytu, soupisu věcí a výměně klíčů, k jejichž vyzvednutí a vyklizení věcí byl obviněný vyzván, obviněný bez právního důvodu užíval bytovou jednotku č. XY – byt, nacházející se ve XY. nadzemním podlaží v bytovém domě na adrese XY, Praha XY, o dispozici 2+1 s příslušenstvím, zapsanou na LV č. XY pro k. ú. XY, která je vymezena v budově č. p. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY, stojící na pozemcích p. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY s podílem jednotky na společných částech budovy a pozemku o velikosti 6266/993651, a to na adrese XY, Praha XY, k. ú. XY, jakkoli si byl plně vědom, že již dne 6. 9. 2000 byl na základě rozhodnutí představenstva vyloučen z Bytového družstva Balabenka, kdy jeho vyloučení bylo posléze potvrzeno dne 26. 4. 2001 i rozhodnutím shromáždění delegátů Bytového družstva Balabenka, přičemž v důsledku vyloučení obviněného z bytového družstva došlo, vyjma zániku jeho členství v bytovém družstvu i k zániku práva nájmu bytu, což však obviněný naprosto nerespektoval, Bytovému družstvu Balabenka, jakožto oprávněnému vlastníku předmětného bytu, neumožňoval jakýkoli výkon práv, včetně toho, že opakovaně bezdůvodně neumožnil zástupcům bytového družstva ani přístup do bytu v rámci kontrolních prohlídek a výměn zařízení v bytě, obviněný naprosto nereagoval na návrhy Bytového družstva Balabenka na to, aby uzavřel řádnou smlouvu o nájmu bytu k datu od 1. 6. 2007, či aby byt vyklidil a vyklizený předal bytovému družstvu, za užívání bytu nehradil bytovému družstvu, jakkoli k tomu byl opakovaně vyzýván, žádné finanční prostředky, odpovídající nájemnému, byt obviněný užíval i navzdory tomu, že mu dne 31. 8. 2020 marně uplynula pariční lhůta, která mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 9. 2019, č. j. 39 C 211/2009-806, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. 54 Co 40/2020-852, k dobrovolnému splnění povinnosti v podobě vyklizení bytové jednotky a k jejímu předání Bytovému družstvu Balabenka do 15 dnů od právní moci rozsudku, obviněný byt odmítl dobrovolně vyklidit a předat jeho vlastníkovi, kdy k vyklizení a k předání bytu jeho vlastníkovi došlo až v důsledku nařízené exekuce vyklizením bytu dne 16. 11. 2022, a tímto jednáním obviněný dlouhodobě bránil oprávněnému majiteli bytu, jímž je Bytové družstvo Balabenka v další dispozici s bytem a využívání bytu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti výrokům o vině a o trestu rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Pileckého, advokáta, dovolání, které opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d), písm. e), písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu je podle obviněného dán proto, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, v důsledku čehož byl odňat svému zákonnému soudci, když namísto soudkyně odvolacího soudu JUDr. Moniky Křivkové byl rozhodování v jeho trestní věci, a to v rozporu s rozvrhem práce odvolacího soudu, účasten jiný soudce. 6. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu spatřuje v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, jelikož namítl podjatost státních zástupců a všech soudců soudu prvního stupně a soudců odvolacího soudu (výslovně obviněný zmiňuje samosoudce soudu prvního stupně a intervenující státní zástupce), a to pro jejich poměr k jeho trestní věci a k jeho osobě. O jeho námitce navíc až do dne konání veřejného zasedání před odvolacím soudem soudy nerozhodly. 7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je podle obviněného dán proto, neboť byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení. Soud prvního stupně totiž v projednávané trestní věci jednal a rozhodl, přestože mu nedoručil předvolání k hlavnímu líčení, když předchozí předvolání k tomuto hlavnímu líčení bylo zrušeno doručením „obživlého“ trestního příkazu. Soud prvního stupně totiž i po podání odporu obviněným tomuto opakovaně doručoval trestní příkaz, ačkoliv ten proti takové praxi protestoval a sděloval, že odpor zpět vzít nehodlá a vinu ani trest z trestního příkazu nepřijímá. Odvolací soud tuto praxi soudu prvního stupně obhajoval podle obviněného tím, že trestní příkaz nemůže „obživnout“ jeho opakovaným doručením, nicméně důvod pro opětovné zasílání trestního příkazu,