11 Tdo 494/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 494/2025-600USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 o dovolání obviněného P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2025, č. j. 6 To 329/2024-556, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 2/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. P. odmítá.Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 10. 2024, č. j. 2 T 2/2022-523, byl obviněný P. P. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (společně s obviněnou právnickou osobou Společenství vlastníků jednotek domu XY; dále také jen „obviněná právnická osoba“) ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Soud prvního stupně dále podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozené L. K, V. E., a AAAAA (pseudonym) s jejich nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení. 2. Pro úplnost lze doplnit, že citovaným rozsudkem soud prvního stupně současně uznal vinnou obviněnou právnickou osobu Společenství vlastníků jednotek domu XY, a podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a § 23 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, jí uložil trest uveřejnění rozsudku, a to v tištěném vydání některého z regionálních deníků, vydávaných pro Karlovarský region s lhůtou uveřejnění rozsudku na vlastní náklady do dvou měsíců od právní moci rozsudku, a to ve znění, jak je specifikováno ve výrocích o vině a trestu týkajících se této obviněné právnické osoby. 3. Proti uvedenému rozsudku podali obviněný a obviněná právnická osoba odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 6 To 329/2024-556, tak, že: k odvolání obviněných Společenství vlastníků jednotek domu XY a P. P., se podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu ruší rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 10. 2024, č. j. 2 T 2/2022-523, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu se znovu rozhoduje tak, že obvinění 1. "Společenství vlastníků jednotek domu XY, 2. P. P., důchodce, jsou vinni, že 1. obviněná právnická osoba "Společenství vlastníků jednotek domu XY" (dále jen jako „SVJ“), jako právnická osoba odpovědná podle § 1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za správu domu nacházejícího se na adrese XY, Karlovy Vary, i přes vědomí skutečnosti, že v předchozích letech došlo opakovaně k nekontrolovaným pádům sněhu a ledu ze střechy domu na chodník vedoucí podél domu, prostřednictvím obviněného P. P. vystupujícího v postavení jediného člena výboru SVJ porušila tzv. zakročovací povinnost podle § 2901 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když v rámci vykonávané správy domu bez vážného důvodu neučinila nezbytná opatření směřující k tomu, aby se podobným pádům sněhu a ledu zamezilo, tedy nezajistila nejméně zapáskování chodníku a ruční odstranění sněhu a ledu ze střechy, v důsledku čehož došlo dne 3. 2. 2021 v době kolem 14:35 hod. k uvolnění sněhové pokrývky s kusy ledu a k jejímu následnému pádu ze střechy na chodník před domem, kde v tu dobu procházela poškozená D. G., na kterou takto uvolněný sníh a led dopadl, následkem čehož poškozená D. G. utrpěla rozsáhlá poranění hlavy a mozku neslučitelná se životem, 2. obviněný P. P., jako v té době jediný člen výboru SVJ zodpovědný dle § 1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za zajištění správy domu na adrese XY, i přes vědomí skutečnosti, že v předchozích letech došlo opakovaně k nekontrolovaným pádům sněhu a ledu ze střechy domu na chodník vedoucí podél domu, porušil tzv. zakročovací povinnost podle § 2901 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když v rámci vykonávané správy domu bez vážného důvodu neučinil nezbytná opatření směřující k tomu, aby se podobným pádům sněhu a ledu zamezilo, tedy nezajistil nejméně zapáskování chodníku a ruční odstranění sněhu a ledu ze střechy, v důsledku čehož došlo dne 3. 2. 2021 v době kolem 14:35 hod. k uvolnění sněhové pokrývky s kusy ledu a k jejímu následnému pádu ze střechy na chodník před domem, kde v tu dobu procházela poškozená D. G., na kterou takto uvolněný sníh a led dopadl, následkem čehož poškozená D. G. utrpěla rozsáhlá poranění hlavy a mozku neslučitelná se životem. 4. Odvolací soud obviněnému uložil podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozené L. K., V. E., a AAAAA, s jejich nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Současně odvolací soud uložil obviněné právnické osobě trest uveřejnění rozsudku, a to v tištěném vydání některého z regionálních deníků, vydávaných pro Karlovarský region s lhůtou uveřejnění rozsudku na vlastní náklady do dvou měsíců od právní moci rozsudku, a to ve znění, jak je konkretizováno ve výroku o trestu týkajícím se této obviněné právnické osoby. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný P. P. (prostřednictvím svého obhájce JUDr. Michala Maglii, advokáta, dovolání, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. V podrobnostech dovolatel rozvádí tři okruhy dovolací argumentace. Předně je přesvědčen, že z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, co tvoří základ jeho trestní odpovědnosti, tj. zda to byla jeho účast ve statutárním orgánu (když byl jediným zbývajícím členem výboru společenství vlastníků jednotek), či pouze účast ve společenství vlastníků jednotek. V této souvislosti vytýká odvolacímu soudu, že pokud chválí soud prvního stupně za výstižnou připomínku § 159 odst. 1 občanského zákoníku stanovujícího povinnost člena voleného orgánu vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře, a současně jej odsuzuje podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku (a nikoli podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku), je význam připomínky povinnosti vyplývající z funkce člena statutárního orgánu nejasný, ale přitom mu má jednoznačně přitěžovat. Takový přístup považuje za nepřijatelný, neboť podle jeho názoru není zřejmé, na základě porušení jakých povinností byl odsouzen. Dále vytýká odvolacímu soudu, že změnil právní kvalifikaci, když namísto § 2900 občanského zákoníku o obecné prevenční povinnosti aplikoval § 2901 občanského zákoníku o zakročovací povinnosti, aniž mu dal možnost se proti novému náhledu na právní ukotvení jeho trestní odpovědnosti hájit. V tomto směru zdůrazňuje, že pokud byl celou dobu stíhán za porušení prevenční povinnosti, hájil se snahou prokázat, že si počínal tak, aby nedošlo k újmě kohokoliv, a že nebyl povinen, resp. nebylo v jeho možnostech jakkoliv konat k zabránění škodě; kdyby byl stíhán za porušení zakročovací povinnosti, soustředil by se při obhajobě na jiné otázky, například na to, zda měl nad situací kontrolu, přičemž jiný význam by měla například prokázaná skutečnost, že v době, kdy došlo k úmrtí poškozené, v bytě na předmětné adrese nebydlel. Namítá rovněž, že neměl možnost navrhovat důkazy a odvolací soud tak svým postupem porušil jeho právo na obhajobu ve smyslu čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Konečně obviněný vyslovuje názor, že odvolací soud tím, že jej odsoudil za nezakročení, posoudil jeho jednání přísněji, než kdyby byl odsouzen za porušení všeobecné prevenční povinnosti, a porušil tak zásadu zákazu reformace in peius; to za situace, kdy státní zástupce nepodal odvolání v jeho neprospěch. 7. V závěrečné pasáži dovolání obviněný žádá dovolací soud, aby při posuzování důvodů dovolání nepostupoval formalisticky a vzal v potaz stanoviska Ústavního soudu vztahující se k přezkumnému rámci a výkladu dovolacích důvodů z hlediska mezí spravedlivého procesu a s ohledem na Ústavou stanovenou povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv. 8. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud „vydal usnesení, podle kterého se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 6 To 329/2024-556 z 12. 2. 2025 v části odsuzující jeho osobu“. 9. K dovolání obviněného se vyjádřila Mgr. Ladislava Čarvaš, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že dovolání je částečně vystavěno na opakování námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů (zejména soud prvního stupně) beze zbytku a správně vypořádaly. Pokud jde o námitku obviněného týkající se porušení zákazu reformatio in peius v souvis