11 Tdo 871/2006 – Nejvyšší soud

11 Tdo 871/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2006 dovolání podané obviněnou JUDr. B. K. , a dovolání podané obviněným M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 55 To 442/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 87/2005, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněné JUDr. B. K. a dovolání obviněného M. K. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 3 T 87/2005, byla obviněná JUDr. B. K. a obviněný M. K. uznáni vinnými skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., za který byla obviněná JUDr. B. K. odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v délce trvání tří a půl let, pro jehož výkon byla zařazena podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem, přičemž jí byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu poskytování právních služeb a výkonu advokacie na dobu osmi let. Obviněnému M. K. byl za uvedenou trestnou činnost uložen podle § 250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v délce trvání šesti a půl let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, přičemž mu byl dále podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkování služeb, zprostředkování obchodu a realitní činnosti, jakož i účasti ve statutárních orgánech společností podnikajících v oboru zprostředkování služeb, zprostředkování obchodu a realitní činnosti, na dobu deseti let. Podle zjištění Okresního soudu v Liberci se obviněná JUDr. B. K. a obviněný M. K. výše uvedené trestné činnosti dopustili tím, že v Liberci v blíže neurčenou dobu v měsíci lednu 2003 obžalovaná JUDr. B. K. , jako advokátka, vyhotovila kupní smlouvy mezi prodávajícím Z. Ž. , a kupujícím R. B., na koupi nemovitostí v katastrálním území Z. O. S. , okres J. nad N. , které byly zapsány na listu vlastnictví, a to objekt k bydlení na stavební parcele a rozsáhlého souboru pozemků a parcel o celkové výměře .. m2, z toho … m2 lesních pozemků včetně trvalých porostů, vše v celkové skutečné hodnotě 3 924 980 Kč, za kupní cenu ve výši 200 000 Kč, smlouvy o úschově částky 200 000 Kč odpovídající kupní ceně za nemovitosti, návrh na zahájení řízení o povolení vkladu práva vlastnického do katastru nemovitostí, kterým byl navržen vklad práva vlastnického na kupujícího R. B. k nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy, a vystavila plnou moc na svoji osobu k zastupování prodávajícího Z. Ž. pro další úkony spojené s prodejem nemovitostí, vše datováno ke dni 6. 3. 2003 jako dni podepsání a uzavření, v březnu 2003 v H. K. obžalovaný M. K. pod záminkou, že on jako osoba dříve soudně trestaná nechce jako kupec vystupovat, přesvědčil R. B. , aby podepsal jako kupující kupní smlouvu a návrh na zahájení řízení o povolení vkladu práva vlastnického do katastru nemovitostí vyhotovené advokátkou obžalovanou JUDr. B. K. , ale přitom se s R. B. dohodl, že bude s pozemky disponovat pouze obžalovaný M. K. , obžalovaná JUDr. B. K. , jako advokátka, přijala plné moci a smlouvy o úschově, kupní smlouvy vědomě nepravdivě ověřila tak, že kupní smlouva byla uzavřena oběma stranami v její advokátní kanceláři v R. ul. v L. , a že v této advokátní kanceláři Z. Ž. a R. B. přímo před ní kupní smlouvu podepsali a ona ověřila jejich totožnost podle občanských průkazů, ačkoli oba obžalovaní věděli, že ve skutečnosti Z. Ž. dne 6. 3. 2003 v advokátní kanceláři JUDr. K. , ani jiného dne a jinde, žádnou ze smluv a listin nepodepsal, s žádným z obžalovaných o prodeji předmětných nemovitostí nikdy nejednal, kupní smlouva je uzavřena bez vědomí Z. Ž. , a všechny podpisy Z. Ž. na všech smlouvách a listinách byly padělané a Z. Ž. by byl takovouto smlouvou hrubě znevýhodněn, neboť kupní cena ve výši 200 000 Kč za nemovitosti v hodnotě 3 924 980 Kč by postačila sotva k pokrytí daně z převodu těchto nemovitostí a R. B. sice některé listiny podepsal, ale na jiném místě a jiného dne, úkon neučinil vážně a některé podpisy R. B. byly padělané, tedy že kupní a další smlouvy a listiny jsou od počátku neplatné, poté přesto dne 6. 6. 2003 obžalovaná JUDr. B. K. na základě těchto neplatných, nepravdivých smluv a listin, bez toho aniž by i byla složena kupní cena, podala návrh na zahájení řízení ohledně vkladu práva vlastnického k uvedeným nemovitostem u Katastrálního úřadu v J. nad N. pro kupujícího R. B. , Katastrální úřad v J. n. N. s ohledem na ověření podpisů smluv a listin advokátem, považoval předložené doklady a tvrzené skutečnosti za platné a pravdivé a zapsal dne 7. 7. 2003, s účinky vkladu dnem 6. 6. 2003, vlastnické právo k uvedeným nemovitostem pro R. B. , a poté obžalovaný M. K. na základě plné moci podepsané R. B. dne 12. 8. 2003 prodal v zastoupení R. B. kupními smlouvami ze dne 14. 8. 2003, 23. 10. 2003 a 20. 11. 2003, vyhotovenými obžalovanou JUDr. B. K. , nejhodnotnější část takto získaných nemovitostí v hodnotě 3 272 860 Kč, dalšímu kupci Z. Š. ml., za celkovou částku 1 363 000 Kč, když částky inkasoval jednak v hotovosti a jednak na svůj účet obžalovaný M. K. , a tímto oba obžalovaní způsobili jediné dědičce Z. Ž. , který zemřel dne 19. 5. 2003, paní S. T. , škodu ve výši 3 924 980 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci podala obviněná JUDr. B. K. , obviněný M. K. , obviněný J. Š. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v L. odvolání, na jejíchž podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soud odvolací, usnesením ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 55 To 442/2005, tak, že všechna odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Jmenované usnesení odvolacího soudu bylo mimo jiné doručeno obviněné JUDr. B. K. , jejímu obhájci JUDr. N. T. , obviněnému M. K. , jeho obhájkyni JUDr. H. R. všem shodně dne 9. 3. 2006 a Okresnímu státnímu zastupitelství v L. dne 8. 3. 2006. Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, podala obviněná JUDr. B. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. M. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Liberci dne 2. 5. 2006. Obviněná napadla svým dovoláním zamítavý výrok citovaného usnesení odvolacího soudu, přičemž ohledně dovolacího důvodu odkázala na § 265b odst. 1 písm. a), písm. g), písm. l) případ druhý tr. ř., ve vztahu k § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spatřuje obviněná v tom, že odvolací soud nebyl náležitě obsazen, neboť byl obsazen jinými osobami, než které jsou uvedeny v protokolu o veřejném zasedání a v rozhodnutí odvolacího soudu, tj. že senátu nepředsedala JUDr. D. Š. , nýbrž jiná soudkyně odvolacího soudu JUDr. D. S. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněná v tom, že skutkové okolnosti případu zjištěné soudem prvního stupně a uvedené ve výroku jeho rozsudku, nenaplňují znaky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., neboť z nich neplyne existence podvodného úmyslu obviněné, jak předpokládá citované ustanovení trestního zákona, přičemž takové okolnosti neplynou ani z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná dále uvedla, že odvolací soud tyto nedostatky postřehl, avšak pochybení soudu prvního stupně nenapravil. Naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) případ druhý tr. ř., ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. konečně obviněná spatřuje v tom, že v dané trestní věci rozhodl vyloučený orgán, tj. předseda senátu soudu prvního stupně Mgr. F. B. , neboť obviněnou jako advokátku znal z jiných trestních věcí a v rámci jedné věci na ni podal dne 7. 5. 2004 stížnost u České advokátní komory s cílem dosáhnout jejího kárného postihu, jelikož se obviněná jako obhájkyně na poslední chvíli omluvila z jednání ve věci projednávané tímto soudcem. Uvedený postup zhodnotila obviněná jako neobvyklý a dovozuje z něj, že soudce Mgr. F. B. vůči ní vystupoval zaujatě a je proto vyloučen z úkonů trestního řízení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř., neboť lze mít pochybnosti, že pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat. Vzhledem k uvedeným stanoviskům obviněná závěrem svého dovolání navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky rozhodl, že se jí výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody odkládá, popř. se výkon tohoto trestu přerušuje, a to až do rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o jejím dovolání. Obviněná dále navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně, jakož i rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud