11 Tvo 2/2023 – Nejvyšší soud

11 Tvo 2/2023-11145USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 stížnosti obviněného 1. M. T., nar. XY na Ukrajině, státního občana Ukrajiny, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha Pankrác, a obviněného 2. V. T., nar. XY na Ukrajině, státního občana Ukrajiny, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 93/2022, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněných zamítají. O d ů v o d n ě n í : 1. Usnesením ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 93/2022, rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že podle 71 odst. 1, § 72 odst. 1, 3 a 4 tr. ř. se obvinění M. T. a V. T. ponechávají i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. 2. Proti tomuto usnesení podal obviněný V. T. stížnost při veřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2022 (viz č. l. 11090 spisu), kterou následně odůvodnil v podáních ze dne 4. 1. 2023 (č. l. 11137 spisu) a 6. 1. 2023. Obviněný M. T. podal včas stížnost proti témuž usnesení (viz č. l. 11132 spisu), kdy uvedl, že odůvodnění stížnosti doplní po doručení písemného vyhotovení napadeného usnesení a protokolu z veřejného zasedání, což se stalo podáním ze dne 6. 1. 2023. 3. V odůvodnění stížnosti obviněný M. T. namítá rozporuplnost řady ve věci učiněných skutkových zjištění, na což navazuje konstatování, že na území České republiky se zdržuje řadu let, má zde trvalý pobyt, manželku, děti a přislíbené zaměstnaní. Na Ukrajině již nemá žádné zázemí a nehodlá se tam ani vracet. Stejně tak obviněný V. T. v podané stížnosti zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění, a dále zdůrazňuje, že má na území České republiky celou svou rodinu a zajištěn legální zdroj příjmu. Oba obvinění připomínají, že dosud nebyli soudně trestáni a nic nenasvědčuje tomu, že by na území České republiky páchali jakoukoli trestnou činnost a z této si zajišťovali trvalý zdroj příjmů. Jejich vazba trvá více než 20 měsíců, což oba špatně snáší po zdravotní i psychické stránce. Obvinění se domnívají, že vazbu lze v jejich případě nahradit opatřeními uvedenými v ustanovení § 73 a 73a tr. ř., avšak podle jejich názoru vrchní soud konkrétně neuvádí, proč tyto instrumenty nelze aplikovat. Vazba by vůči nim neměla být tak striktně uplatňována pouze z toho titulu, že jsou cizinci, bez ohledu na to, jak mají pevné kořeny v České republice. Není zde ani obava z toho, že by mohli páchat trestnou činnost, neboť svým jinak bezúhonným životem prokázali, že ctí a respektují zákony České republiky. Napadené usnesení vrchního soudu je po obsahové stránce nekorektní, formální a prakticky nepřezkoumatelné. 4. Závěrem proto navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 93/2022, zrušil, a aby oba obviněné propustil z vazby na svobodu. 5. V odůvodnění stížnosti ze dne 6. 1. 2023 obvinění dále namítají, že o jejich vazbě bylo sice rozhodnuto ve veřejném zasedání, jehož předmětem bylo projednání jejich odvolání, avšak bez jejich slyšení. V tomto ohledu odkázali na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 25. 3. 1999, č. 31195/96, Nikolova proti Bulharsku, bod 58, a ze dne 15. 11. 2005, č. 67175/01, Reinprecht proti Rakousku. V projednávaném případě dal odvolací soud před rozhodnutím o jejich ponechání ve vazbě obviněným možnost se k důvodům vazby ústně vyjádřit toliko tak, že před poradou senátu jim udělil slovo k tomu, aby se závěrem vyjádřili jak k věci, tak k vazbě. Z toho je zřejmé, že obviněným se nedostalo osobního výslechu, ani vědomí, že je odvolací soud nebude chtít propustit z vazby na svobodu. K tomu dále odkázali na rozsudky ve věci Husák proti České republice č. 19970/04 ze dne 4. 12. 2008, či Vecek proti České republice č. 3252/09 ze dne 21. 2. 2013, a dále na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. 1681/08, I. ÚS 3326/13, I. ÚS 3909/16 a IV. ÚS 1466/19. Odvolací soud obviněné osobně nevyslechl a jen na základě měsíce starých informací z trestního spisu rozhodl o jejich ponechání ve vazbě. Odvolací soud se jen formálně vypořádal s tím, zda je důvod vazby opravdu dán. S ohledem na obecné zásady ukládání trestu není příliš pravděpodobné, že bude obviněným za projednávaný skutek uložen trest ve vyšší (anebo stejné) výměře, při ohrožení sazbou pět až deset let, oproti původně uloženému trestu. Ostatně sám odvolací soud ve svém usnesení uvedl, že účelem tohoto trestního řízení je v první řadě zjištění a přesné označení skutkového stavu, na základě něhož pak lze činit další závěry o vině či trestu u obviněných. Obvinění dovozují, že v dalším řízení jim nebude uložen vyšší trest, než který jim byl již uložen (a ten zčásti, bude-li do nově uloženého trestu započten, vykonali). V důsledku toho bylo porušeno právo obviněných na osobní svobodu chráněné čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být zbaven osobní svobody jinak než způsobem, který stanoví zákon. Přílohou odůvodnění stížnosti byly dva přísliby zaměstnání Ubytovny H. zastoupené V. T., nar. XY, vydanými jeden pro pana V. T. a druhý pro pana M. T., a dále smlouvy o budoucí pracovní smlouvě, kde na straně budoucího zaměstnavatele vystupuje Ubytovna H. zastoupená V. T., nar. XY, a na straně budoucího zaměstnance vystupují v jednom případě V. T. a ve druhém případě M. T. 6. Závěrem oba obvinění znovu navrhli, aby Nejvyšší soud jejich stížnosti vyhověl, napadené usnesení vrchního soudu zrušil a rozhodl sám tak, že se obvinění propouštějí z vazby na svobodu. 7. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že tyto zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení vrchního soudu jsou splněny. Následně proto Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo. V této souvislosti Nejvyšší soud na okraj připomíná, že není oprávněn přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost dřívějších pravomocných rozhodnutí ve věci, jimiž byla u těchto obviněných prodloužena doba trvání vazby (viz rozhodnutí publikované pod č. 47/98 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud z důvodů níže uvedených dospěl k závěru, že stížnosti obou obviněných nejsou důvodné. 8. Přesto, jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obviněných M. a V. T. byla dodržena jak ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§ 72 odst. 1 a 3 tr. ř. – viz usnesení na č. l. 4695, 4698, 4717, 4720, 8626, 9108, 9112, 9399, 9719, 10359, 10393 a 10846 spisu), tak i ustanovení o nejdelší přípustné době trvání vazby [§ 72a odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 72b tr. ř.]. 9. Z předloženého trestního spisu především vyplývá, že dne 15. 12. 2021 byla v této trestní věci státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze podána na oba obviněné obžaloba k Městskému soudu v Praze (č. l. 8753 a násl. spisu), pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. 10. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 1 Nt 2012/2021 (č. l. 4680 a násl. spisu), byl obviněný M. T. podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. ř. vzat do vazby, přičemž doba trvání vazby se mu započítává ode dne a hodiny zadržení, tj. ode dne 20. 4. 2021 v 6:05 hodin. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 1 Nt 2012/2021 (č. l. 4710 a násl. spisu), byl obviněný V. T. podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. ř. vzat do vazby, přičemž doba trvání vazby se mu započítává ode dne a hodiny zadržení, tj. ode dne 20. 4. 2021 v 6:05 hodin. 11. Obvinění M. T. a V. T. byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 45 T 13/2021 (č. l. 10961 a násl. spisu) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byl obviněný M. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců, přičemž pro výkon uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a dále byl odsouzen k trestu propadnutí náhradní hodnoty. Obviněný V. T. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 9 měsíců, přičemž pro výkon uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a rovněž byl odsouzen k trestu propadnutí náhradní hodnoty. 12. V době podaných stížností se věc nacházela u Vrchního soudu v Praze, který dne 13. 12. 2022 pod č. j. 10 To 93/2022-11103 rozhodl ve veřejném zasedání tak, že podle § 2