11 Tvo 26/2020 – Nejvyšší soud

11 Tvo 26/2020-1170 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 stížnost obviněného J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 2 To 92/2020, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. K. zamítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Vrchní soud v Praze v rámci odvolacího řízení rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2020 usnesením sp. zn. 2 To 92/2020 tak, že se obviněný J. K. podle § 72 odst. 1, 4 tr. řádu ponechává ve vazbě, neboť důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu trvá i nadále. Současně vrchní soud podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal písemný slib obviněného nabídnutý dne 29. 10. 2020 v náhradu jeho vazby. 2. Toto usnesení vrchního soudu napadl obviněný J. K. stížností podanou bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí ústně do protokolu dne 29. 10. 2020, jíž následně písemně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce. V rámci odůvodnění svého řádného opravného prostředku obviněný předně namítl, že vrchním soudem nebyla dostatečným způsobem zvážena možnost nahrazení vazby jiným opatřením, zejména jím nabídnutým písemným slibem či podrobením se dohledu probačního úředníka, včetně jím stanovených omezení. Obviněný v této souvislosti uvedl, že žije řádným životem, přičemž v případě propuštění z vazby znovu nastoupí do zaměstnání v TPCA v Kolíně, kde bez jakýchkoli problémů pracoval i před svým vzetím do vazby, když má zajištěno i řádné bydlení, a to u matky svého syna v XY. Současně je ochoten se podrobit též monitorování svého pohybu v rámci elektronického sledování. V této souvislosti připomněl, že v důsledku vazby nemá možnost se vídat se svými dětmi, každý měsíc mu výrazně narůstají dluhy, přičemž jeho psychické problémy se odrážejí i na jeho zdraví. 3. Obviněný současně namítl, že při projednání této trestní věci před soudem prvního stupně nebyla dostatečným způsobem vzata v úvahu jeho obhajoba a nebyla tak provedena řada jím navrhovaných důkazů. V této souvislosti poukázal na závěry odvolacího soudu, který mu dal částečně za pravdu, když uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně bude třeba provést další důkazy, zejména další svědecké výpovědi, tzn. že prováděné dokazování bylo neúplné. Odvolacím soudem citovaný znalecký posudek pak dle obviněného sice popisuje jeho heterosexuální nevyhraněnost, na druhé straně však obsahuje závěr o tom, že je schopen ovládat své jednání, a to i v případě, kdy by byla připuštěna možnost, že jej mohou vzrušovat dospívající dívky. Pod sankcí toho, jakým trestem je v dané trestní věci ohrožen, je dle obviněného nepravděpodobné, že by se měl po výkonu vazby, která trvá již déle než jeden rok, něčeho podobného dopouštět, neboť na svobodě se chce zaměřit pouze na to, jakým způsobem bude schopen prokázat svoji nevinu, přičemž právě pobyt na svobodě mu umožní snáze vyhledávat potřebné důkazy. 4. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 2 To 92/2020, a následně sám rozhodl ve věci tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu. 5. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu obviněným J. K. podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 2 To 92/2020, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněným podaná stížnost není důvodná. 6. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah předloženého spisového materiálu konstatovat, že v trestní věci obviněného byla ve vztahu k jeho osobě dodržena jak zákonná ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§ 72 odst. 1 a 3 tr. řádu), tak i ustanovení o nejdelší přípustné době trvání vazby. 7. Obviněný J. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2020, č. j. 7 T 20/2020-1001, uznán vinným jednak zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a dále přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto i o nároku nezletilé poškozené AAAAA(pseudonym) na náhradu nemajetkové újmy, jež byla s tímto svým nárokem podle § 229 odst. 1 tr. řádu zcela odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal jak obviněný prostřednictvím svého obhájce, tak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného do výroků o vině i o trestu, jakož i nezletilá poškozená prostřednictvím svého zmocněnce odvolání, o kterých bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 29. 10. 2020, č. j. 2 To 92/2020-1147, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu byla daná věc tomuto soudu vrácena k novému rozhodnutí. Podle citovaného rozhodnutí odvolacího soudu nebyly v řízení vedeném před soudem prvního stupně odstraněny některé rozpory panující mezi jednotlivými důkazy, přičemž krajský soud nevyčerpal všechny možnosti stran doplnění dokazování, když měl provést některé z navržených důkazů (zejména doplňující výslech nezletilé poškozené k probíhající komunikaci s obviněným, jakož i k případné změně svého vztahu k jeho osobě, dále výslech babičky poškozené a opětovný výslech znalkyně k obsahu doplňující výpovědi poškozené), které naopak zamítl, ačkoli dané doplnění může mít podstatný vliv mimo jiné i na otázku posouzení právní kvalifikace jednání obviněného popsaného pod bodem 2), jež bylo v rámci zrušeného odsuzujícího rozsudku krajského soudu kvalifikováno jako přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 8. Vyjma stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. 2 To 92/2020-1143, bylo o vazbě obviněného v dané trestní věci naposledy pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2020, č. j. 7 T 20/2020-997, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2020, č. j. 2 To 68/2020-1023, jímž bylo podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě s tím, že důvody uvedené v § 67 písm. c) tr. řádu trvají i nadále. 9. Ve vztahu k existenci vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu Vrchní soud v Praze v rámci napadeného usnesení poukázal především na charakter trestné činnosti, pro níž je obviněný stíhán, jakož i jeho dosavadní trestní minulost. V této souvislosti dle vrchního soudu nelze pominout zejména skutečnost, že obviněný byl za obdobnou trestnou činnost již opakovaně soudně trestán, byť v jednom případě se již osvědčil, nicméně i toto odsouzení svědčí o určitém charakteru jeho osobnosti. Současně zohlednil i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie prezentované závěry, dle kterých bude-li prokázáno, že se obviněný předmětné trestné činnosti dopustil, lze toto vysvětlit jeho heterosexuální nevyhraněností. Výše uvedené skutečnosti tak podle vrchního soudu zcela nepochybně odůvodňují obavu, že by se obviněný, který se měl v nyní projednávané věci stíhané trestné činnosti dopustit i přes to, že byl za obdobnou trestnou činnost dne 3. 6. 2011 podmíněně propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, v případě svého propuštění na svobodu mohl chovat způsobem, který předpokládá ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu. 10. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k rozhodnutí o ponechání obviněného J. K. ve vazbě s tím, že na straně jeho osoby i nadále trvají důvody vazby předstižné, tento soud přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 134 odst. 2 a § 73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Praze ničeho relevantně vytknout. 11. Ve vztahu k důvodům vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. řádu obecně platí, že tyto důvody jsou naplněny tehdy, pokud je u obviněného dána obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, nebo že dokoná trestný čin, který připravoval, eventuálně že vykoná trestný čin, kterým hrozil. V této souvislosti Nejvyšší soud akcentuje skutečnost, že obviněný napadl výrok usnesení vrchního soudu, jenž se vztahuje k tomuto vazebnímu důvodu, s ohledem na tvrzení, že vrchním soudem nebyla dostatečným způsobem zvážena jednak možnost nahrazení vazby jiným alternativním opatřením (zejména jím nabídnutým písemným slibem či dohledem probačn