11 Tz 57/2019 — Nejvyšší soud

11 Tz 57/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2019 Spisová značka:11 Tz 57/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TZ.57.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Peněžitý trest Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 z. m. j. s. § 267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. § 267 odst. 3 písm. c) z. m. j. s. § 268 odst. 1 z. m. j. s. § 268 odst. 5 z. m. j. s. § 147 odst. 1 tr. ř. § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tz 57/2019-75 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, ve prospěch i v neprospěch obviněného R. C., nar. XY ve XY, bytem XY, XY, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o : I. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. C. v § 147 odst. 1 a v § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a v řízení mu předcházejícím dílem v neprospěch obviněného v § 5 odst. 1, § 267 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. c) a v § 268 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a dílem ve prospěch obviněného v § 268 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 2. 2016, č. j. 1 T 122/2015-24, se zrušují. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Okresnímu soudu ve Vyškově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 22. 2. 2016, č. j. 1 T 122/2015-24 rozhodl, že podle § 268 odst. 1, odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“), se uznává rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 20 Cs 708 Js 74341/14, které nabylo právní moci dne 31. 12. 2014. Označeným rozhodnutím byl R. C. (dále jen „obviněný“) podle § 52 a § 53 StGB uložen peněžitý trest v celkové výši 3 250 €, a to za trestné činy donucování podle § 240 odst. 1, 2 StGB, urážky na cti podle § 185 ve spojení s § 194 odst. 1 StGB a úmyslného ublížení na těle podle § 223 odst. 1, ve spojení s § 230 odst. 1 StGB. Současně Okresní soud ve Vyškově rozhodl, že obviněný uložený peněžitý trest vykoná ve výši 87 831 Kč. 2. Shora označených trestných činů se obviněný – stručně řečeno – dopustil tím, že dne 24. 10. 2014 kolem 17:30 hod. na parkovišti čerpací stanice E. v obci P., Spolková republika Německo, nejprve odmítl zaplatit hlídači parkoviště E. L. parkovací poplatek ve výši 5 €. Následně obviněný nastoupil do svého nákladního motorového vozidla značky MAN TGX a pokusil se odjet, v čemž mu E. L. bránil tím, že se před dané vozidlo postavil, načež mu obviněný ukázal prostředníček, což se jej dotklo. Následně začal obviněný svým vozem na E. L. pomalu najíždět, aby jej tímto přinutil uhnout a nechat jej odjet bez zaplacení. V návaznosti na to E. L. vyšplhal ke kabině řidiče, otevřel dveře a pevně se chytil volantu, načež se obviněný pomalu rozjel a zatáčel při jízdě vozidlem zleva doprava, čímž chtěl dosáhnout toho, aby se E. L. pustil volantu a on mohl pokračovat v jízdě. Nakonec obviněný E. L. uhodil rukou do tváře, čímž mu způsobil bolest a zarudnutí obličeje, a s tímto byl přinejmenším srozuměn. 3. Proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově podal obviněný dne 7. 3. 2016 stížnost, v níž namítal, že v dané věci byl dán důvod neuznání rozhodnutí jiného členského státu podle § 268 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. (pozn. obviněný měl zřejmě na mysli § 267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s.), neboť prý neumí dobře německy, v řízení před Okresním soudem v Neumarktu se nekonalo žádné jednání, v němž by mohl uplatnit své námitky a nebyl mu ustanoven obhájce, ani tlumočník. Obviněný sice uznal, že mu byly „doručovány nějaké listiny“, ale těmto prý nerozuměl. Závěrem popřel, že se dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, a uloženou peněžitou sankci označil za zcela nepřiměřenou. 4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, stížnost obviněného zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou. K námitkám obviněného Krajský soud v Brně (mimo jiné) uvedl, že soudní řízení ve Spolkové republice Německo se vede v německém jazyce, přičemž není povinností daného státu tlumočit rozhodnutí svých soudů do rodného jazyka obviněných (cizinců). Z osvědčení dle článku 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (č. l. 3 až 14) bylo přitom dle Krajského soudu v Brně zřejmé, že obviněný byl v souladu s právem vydávajícího státu vyrozuměn o svém právu na podání opravného prostředku v dané věci, jakož i o lhůtách k jeho podání, čehož však nevyužil. V postupu Okresního soudu ve Vyškově proto Krajský soud v Brně neshledal žádné pochybení. Zbývající námitky obviněného pak označil za nedůvodné, včetně výhrad proti výši uloženého peněžitého trestu. 5. Dne 23. 4. 2019 podal ministr spravedlnosti pod č. j. MSP-72/2017-OJD-SPZ/6, podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně stížnost pro porušení zákona, a to dílem ve prospěch obviněného, dílem v jeho neprospěch. 6. Porušení zákona v neprospěch obviněného ministr spravedlnosti shledává předně v tom, že v daném řízení o uznání a výkonu rozhodnutí ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění Krajský soud v Brně porušil § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť nesplnil svoji přezkumnou povinnost. Dle ministra spravedlnosti totiž Krajský soud v Brně zamítl stížnost obviněného v situaci, kdy usnesením Okresního soudu ve Vyškově (jehož zrušení se obviněný prostřednictvím uvedené stížnosti domáhal) byl porušen zákon v § 268 odst. 1 z. m. j. s., a to v neprospěch obviněného, neboť daný soud v rozporu s označeným ustanovením uznal rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu na území České republiky, byť pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Dle obsahu shora označeného osvědčení (č. l. 13 verte) byla věc obviněného projednána v písemném řízení, tedy v nepřítomnosti obviněného, přičemž obviněný byl v souladu s právem vydávajícího státu (tj. s právem německým) vyrozuměn o právu na podání opravného prostředku a o lhůtách pro jeho podání, a to buďto osobně, anebo prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s německým právem. Ministr spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona nezpochybňuje tvrzení, že rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, včetně poučení o právu podat proti němu opravný prostředek, bylo obviněnému doručeno, což ostatně připustil i sám obviněný. V dané situaci se však dle ministra spravedlnosti Krajský soud v Brně měl – s ohledem na tvrzení obviněného, že neumí německy – zabývat klíčovou otázkou, zda bylo dané rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu obviněnému doručeno i v češtině. Ministr spravedlnosti k tomuto dále dodává, že pokud by český překlad daného rozhodnutí obviněnému nebyl doručen, pak by (s ohledem na jeho neznalost německého jazyka) nebylo možné mít za to, že tento byl řádně poučen o svém právu na podání opravného prostředku ve smyslu § 267 odst. 3 písm. c) z. m. j. s., čímž by byl založen důvod pro neuznání rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu podle § 267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. 7. Vedle shora uvedeného ministr spravedlnosti shledává ještě další důvod pro odepření mezinárodní justiční spolupráce v projednávané věci. S poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tz 54/2016, uveřejněného pod číslem 25/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, má ministr spravedlnosti za to, že uznání a výkon rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu by bylo v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a zásadami právního řádu České republiky, na kterých je třeba bez výhrad trvat (§ 5 odst. 1 z. m. j. s.). V neposled