13 To 22/2017 – Nejvyšší soud

Vrchní soud v Praze ke stížnostem zmocněnce nezletilé poškozené JUDr. J. N. a zákonné zástupkyně odsouzeného mladistvého XXXX*)  D. P.-F. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 1 Tm 5/2016, rozhodl tak, že stížnost zmocněnce JUDr. J. N. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl a z podnětu stížnosti zákonné zástupkyně mladistvého odsouzeného podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil v celém rozsahu a ve věci nově rozhodl. I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne 21. 12. 2016, č. j. 1 Tm 5/2016-533, bylo rozhodnuto tak, že se zmocněnci JUDr. J. N. stanoví odměna a náhrada hotových výdajů za poskytnutou právní pomoc nezletilé poškozené YYYY*) v trestní věci odsouzeného mladistvého XXXX*) v celkové  výši 32 780,10 Kč, která se skládá z celkové odměny za 14 úkonů právní služby (21 000 Kč), paušální náhrady hotových výdajů (4 200 Kč), náhrady hotových výdajů (691 Kč), náhrady za promeškaný čas (800 Kč + 400 Kč) a odpovídající částce daně z přidané hodnoty (5 689,10 Kč). Do zbytku účtované a nepřiznané částky byl návrh zmocněnce ve výši 22 844,80 Kč zamítnut. II. Stížnosti 2. Proti tomuto usnesení podali včasnou stížnost zmocněnec poškozené JUDr. J. N. a matka mladistvého odsouzeného D. P.-F. 3.  JUDr. J. N., který byl podle § 51a odst. 2 tr. ř. ustanoven opatřením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 3. 2016, č. j. 4 Nt 4123/2016-5, zmocněncem nezletilé poškozené YYYY*), brojí ve své stížnosti především proti stanovení výše odměny za úkon právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“). Předmětem sporu je určení relevantní tarifní hodnoty za právní služby poskytované zmocněncem ustanoveným podle § 51a tr. ř. poškozenému, který neuplatnil nárok na náhradu újmy způsobené mu trestným činem. 4. Stěžovatel poukazuje na to, že vzhledem k relativně nedávným významným změnám trestního řádu v otázkách postavení zmocněnce poškozeného v trestním řízení jde o otázku dosud neujasněnou. Sám zastává názor, že je třeba vycházet analogicky z tarifní sazby, která je odvislá od právní kvalifikace skutku, pro nějž je vedeno trestní stíhání, jak tomu advokátní tarif výslovně stanoví pro obhajobu v trestním řízení (§ 10 odst. 3 advokátního tarifu). Svůj názor odůvodňuje tím, že charakter jím poskytovaných právních služeb se nejvíce blíží právě právním službám poskytovaným obhájcem a není důvod činit rozdílu mezi obhájcem ex offo a zmocněncem ex offo. V tomto případě by mu tak vzhledem k právní kvalifikaci skutku (§ 185 odst. 1, 3 tr. zákoníku s trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby 12 let) podle § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu a dalších navazujících ustanovení advokátního tarifu příslušela odměna ve výši 2 480 Kč za jeden úkon právní služby. 5. Krajský soud v napadeném usnesení naproti tomu aplikoval § 10 odst. 5 advokátního tarifu, podle nějž při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč; pokud byla poškozenému přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10 000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka. Dle této právní úpravy by stěžovateli příslušela odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1 200 Kč (krajský soud sice tuto výši stanovil na 1 500 Kč, toto pochybení má však původ v jiném problému a je o něm pojednáno níže). Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí a odkazuje na doslovné znění § 10 odst. 5 advokátního tarifu, které se zjevně vztahuje výhradně na zastupování poškozeného ve věci náhrady újmy způsobené mu trestným činem a předpokládá určité vyčíslení této újmy (které může být nižší, nebo naopak vyšší než 10 000 Kč). 6. Proti usnesení podala v zákonné lhůtě jako oprávněná osoba též zákonná zástupkyně odsouzeného. Ve své stížnosti uvádí, že nesouhlasí s přiznáním odměny zmocněnci za úkony právní služby při výsleších ze dne 19. 4. 2016, konkrétně svědků P. K. a R. F., a ze dne 29. 4. 2016, svědků A. F., L. S. a Ž. S., kteří odmítli vypovídat, z čehož usuzuje, že se nejednalo o výslech ve skutečném slova smyslu. Dále uvádí, že parkovné v souhrnné výši 80 Kč nemělo být zmocněnci přiznáno, neboť toto je již zahrnuto v  režijním paušálu 300 Kč vázanému na přiznané úkony právní služby. III. Důvodnost stížností 7. Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) přezkoumal dle ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 8. V případě stěžovatele skutečně nešlo o přiznání finanční náhrady způsobené újmy, jak předpokládá § 10 odst. 5 advokátního tarifu, ale o zastupování poškozené v rámci trestního řízení v užším smyslu (tj. v řízení o vině a trestu za spáchaný skutek, nikoliv v adhezním řízení o řádně uplatněném nároku na náhradu způsobené újmy podle § 43 odst. 3 tr. ř.). S možností ustanovit zmocněnce poškozenému i pro tyto případy počítá právě ustanovení § 51a odst. 2 tr. ř. účinné od 1. 8. 2013, na které v této souvislosti stěžovatel odkazuje. 9. Stěžovatel má pravdu v tom, že z doslovného znění ustanovení § 10 odst. 5 advokátního tarifu vyplývá, že nemíří na případy zastupování poškozených, kteří neuplatňují nárok na náhradu újmy způsobené jim trestným činem. Adekvátní ovšem není ani návrh stěžovatele, aby se v takovém případě určovala odměna zmocněnce stejně, jako je tomu u obhájce. Zde je totiž třeba předeslat, že navzdory legislativnímu i judikatornímu trendu v posilování postavení poškozeného v trestním řízení (jehož projevem je například i nové ustanovení § 51a tr. ř., které je aktuálně další novelou rozšířeno na větší okruh osob), nadále není postavení poškozeného a jeho zájem na výsledku řízení v podobě rozhodnutí o skutku, pro který je trestní řízení vedeno, rovnocenný s postavením a úlohou obhajoby. O tom ostatně svědčí například i skutečnost, že ačkoliv uvedená novela rozšířila práva zmocněnce v tom směru, že se může účastnit v zásadě shodných úkonů přípravného řízení jako obhájce, neumožnění účasti zmocněnce tak sice způsobí vadu úkonu, jejím následkem však nepochybně nebude, jak by tomu bylo u obhajoby, procesní nepoužitelnost takového úkonu. Výklad, který zastává stěžovatel, by navíc vedl k nedůvodné nerovnosti mezi zmocněnci poškozených, kterým by byla přiznána symbolická náhrada újmy nepřesahující 10 000 Kč, a těch zmocněnců poškozených, kteří nárok neuplatnili vůbec, případně jim nebyl přiznán (a jejichž odměna za jeden úkon právní služby by tak mohla být, v závislosti na právní kvalifikaci skutku, více než dvojnásobná). Z výše odměny určené obhájci v závislosti na právní kvalifikaci skutku by ostatně zjevně nešlo bez odpovídajících modifikací vycházet ani v případě pokračujícího trestného činu, kde by se poškozeného týkal jen některý z dílčích útoků, nebo v případě společného řízení pro více skutků apod. 10. Vrchní soud tedy dospěl k závěru, že žádné ustanovení advokátního tarifu neupravuje výslovně otázku tarifní sazby pro odměnu ustanoveného zmocněnce poškozeného v trestním řízení, který neuplatňuje nárok na náhradu újmy. Analogii je ovšem namístě používat jen tam, kde taková situace není upravena v příslušných právních předpisech vůbec. V § 8 odst. 1 advokátního tarifu je uvedeno, že není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu k tomu dodává, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Z výše uvedeného výkladu se podává, že žádná další ustanovení advokátního tarifu jinak nestanoví, a je tedy třeba při stanovení tarifní hodnoty pro určení výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce při zastupování poškozeného, který neuplatnil nárok na náhradu újmy způsobené mu trestným činem, vycházet podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 10 000 Kč, neboť se jedná o právo, jehož hodnota není vyjádřena v penězích. Jen pro doplnění lze k tomu dodat, že na tuto situaci tedy nedopadají ani závěry vyjádřené v rozhodnutí uveřejněném pod č. 2/2006 Sb. rozh. tr., v němž bylo uzavřeno, že odměna zmocněnce se určuje analogicky dle výše odměny obhájce, neboť za tehdejšího právního stavu byla tato otázka řešena pouze ve vztahu k adheznímu řízení, u nějž byla aplikace § 9 odst. 1 advokátního tarifu vyloučena, neboť šlo o právo vyjádřené v penězích (a to ať již ve vztahu k částce požadované, či přiznané). 11. Z uvedeného tedy vyplývá, že v případě ustanovených zmocněnců zastupujících poškozeného, který řádně uplatnil nárok na náhradu újmy způsobené mu trestným činem, se uplatní § 10 odst. 5 advokátního tarifu (a t