20 Cdo 1066/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1066/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2024 Spisová značka:20 Cdo 1066/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.1066.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Pojistné na zdravotní pojištění Dotčené předpisy:§ 25a odst. 4 předpisu č. 592/1992 Sb. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1066/2024-112 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné RBP, zdravotní pojišťovna, se sídlem v Ostravě, Slezská Ostrava, Michálkovická 967/108, identifikační číslo osoby 47673036, proti povinnému P. T., zastoupenému Mgr. Michalem Přibilem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, za účasti manželky povinného K. T., zastoupené Mgr. Michalem Přibilem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, pro 289 958 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 56 EXE 688/2022, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2023, č. j. 10 Co 72/2023-85, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Povinný a manželka povinného jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 11. 2022, č. j. 56 EXE 688/2022-70, kterým Okresní soud v Novém Jičíně zamítl návrh na zastavení exekuce prováděné Mgr. Pavlem Skácelem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Vsetín, pod sp. zn. 199 EX 00455/22. Exekuce byla zahájena k vymožení pohledávky z rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny ze dne 21. 10. 2021, č. 1152100368, kterým byla povinnému uložena povinnost zaplatit pravděpodobnou výši pojistného v částce 271 416 Kč (v souladu s § 25a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), a k vymožení pohledávky z výkazu nedoplatků ze dne 1. 12. 2021, č. 1152191113, kterým byla povinnému uložena povinnost zaplatit penále ve výši 289 958 Kč stanovené z pravděpodobné výše pojistného. K vydání exekučních titulů došlo z důvodu zjištění porušení zákonné povinnosti povinného, který v období od 1. 8. 2011 do 31. 12. 2019 nepředložil oprávněné i přes výzvu přehledy o svých příjmech a nezaplatil zálohy na zdravotní pojištění. Učinil tak až po zahájení exekučního řízení, pročež oprávněná dne 3. 8. 2022 zrušila rozhodnutí o stanovení pravděpodobné výše pojistného. V této části byla exekuce k návrhu oprávněné zastavena usnesením soudního exekutora ze dne 17. 8. 2022, č. j. 199 EX 00455/22-065, a předmětem exekuce zůstala již jen pohledávka na penále ve výši 289 958 Kč. Odvolací soud uzavřel, že dotčené podkladové rozhodnutí je vykonatelné, že uložené penále vychází z § 25a odst. 3 a 4 zákona č. 592/1992 Sb. a exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Odvolatelé ani netvrdili, že by titul napadli opravným prostředkem. S poukazem na sankční povahu příslušných ustanovení zákona odvolací soud ani neshledal žádný důvod pro podání návrhu na jejich zrušení k Ústavnímu soudu pro rozpor s ústavním pořádkem. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný a jeho manželka dovolání. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení dovolacím soudem dosud neřešených otázek, zda lze v exekučním řízení přezkoumávat správnost výkazu nedoplatků vyměřujícího penále z pravděpodobné výše pojistného podle zákona č. 592/1992 Sb., zda je § 25a odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb. v souladu s ústavním pořádkem České republiky a zda je v exekučním řízení přípustná moderace penále z pravděpodobné výše pojistného podle zákona č. 592/1992 Sb. Uvedli, že skutečná výše dlužného pojistného byla na základě dodatečně doložených přehledů určena ve výši 114 122 Kč (oproti pravděpodobné výši pojistného 271 416 Kč) a poté i zaplacena. Přestože byla nakonec vyměřena a zaplacena skutečná výše pojistného, vymáhá se penále stanovené z pravděpodobné výše pojistného. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že exekuční soud se měl zabývat tím, zda exekuční titul není stižen zásadní vadou, a měl exekuci zastavit, neboť vede ke zjevné nespravedlnosti, případně je v rozporu s principy právního státu (odkázali přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18). Soud se měl zabývat otázkou přiměřenosti penále, aplikovat analogicky právní názor prezentovaný v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4014/2019 a zastavit exekuci v té části penále, která se neodvíjí od skutečné jistiny (tj. dodatečně určené skutečné výše pojistného). Dovolatelé takto pouze prosazují spravedlivou sankci, protože zákon za dané situace neukládá oprávněné stanovené penále nijak modifikovat. I když exekuce skončila vymožením dne 19. 2. 2024, nepřekáží to rozhodnutí o zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4044/2019, a ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017). Navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 3. Oprávněná ve svém vyjádření připomněla, že povinný byl k předložení přehledů vyzýván s upozorněním na možnost vyměření pravděpodobné výše pojistného. Povinnost nesplnil, takto vyměřené pojistné a penále neuhradil, a proto byla zahájena exekuce. Až po dodatečném doložení přehledů byla pravděpodobná výše pojistného zrušena a exekuce zčásti zastavena. Penále, které bylo vyměřeno z pravděpodobné výše pojistného, se v souladu s § 25a odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb. nezměnilo. Odvolací soud přitom neshledal žádný důvod pro podání návrhu na zrušení uvedeného ustanovení Ústavním soudem. Oprávněná připomíná, že povinný nevyužil možnost podat proti výkazu opravný prostředek (námitky podle § 53 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů). Penále nelze srovnávat s úroky ze soukromoprávních smluv, jimiž se zabývá nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18. Ani odkaz na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4014/2019 není přiléhavý (v nyní projednávané věci nejde o příslušenství k jistině, u které vedení exekuce představuje zjevnou nespravedlnost). Úmyslem zákonodárce nepochybně bylo docílit, aby plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění řádně plnili své povinnosti a aby vůbec nemuselo dojít ke stanovování pravděpodobné výše pojistného a z toho plynoucího penále. Závěrem navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. 4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 5. Dovolatelé předně vznáší otázku, zda lze v exekučním řízení přezkoumávat správnost výkazu nedoplatků vyměřujícího penále z pravděpodobné výše pojistného podle zákona č. 592/1992 Sb. V otázce věcného přezkumu exekučního titulu je judikatura Nejvyššího soudu dlouhodobě ustálena v názoru, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Exekuční řízení je totiž ze své podstaty určeno pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (k tomu srov. z mnoha rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikované pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, usnesení ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014, a dále nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV., nebo ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, body 14. a 15.). 6. Pouze ve zcela výjimečných případech judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu připouští, aby exekuce byla ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena za situace, pokud by vedla ke zjevné nespravedlnosti či byla v rozporu se samotnými principy demokratického státu. Přitom je třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění podle exekučního titulu je s ohledem na zcela základní okolnosti případu natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných (s