20 Cdo 1115/2010 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1115/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2012 Spisová značka:20 Cdo 1115/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1115.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Exekuce Vyklizení bytu Dotčené předpisy:§ 336a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1115/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobkyně P - IMEX, spol. s r.o. se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, identifikační číslo osoby 48537578, zastoupené JUDr. Tomášem Lebedou, advokátem se sídlem v Průhonicích, Na Sídlišti 152, proti žalované E. M., zastoupené JUDr. Klárou Veselou – Samkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 22 C 132/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze z 12.11.2009, č.j. 17 Co 328/2009-60, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Kláry Veselé – Samkové. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek z 9.4.2009, č.j. 22 C 132/2008-41, jímž obvodní soud zamítl žalobu vydražitelky o vyklizení žalované jako nájemkyně bytu ve vydraženém domě. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nájemní právo žalované, založené původní, dosud účinnou nájemní smlouvou ze 6.10.1994 (pozdější nájemní smlouva z 25. 6. 1999, protože byla uzavřena po doručení usnesení o nařízení exekuce z 28. 8. 1998, je podle § 44 odst. 7 exekučního řádu neplatná) dnem právní moci rozvrhového usnesení nezaniklo, jelikož nájemní právo k bytu – narozdíl od jiných nájemních práv – je závadou, která prodejem v dražbě nezaniká (§ 337h odst. 2 věta za středníkem, § 336a odst. 1 písm. c/ odst. 2 o. s. ř.), a to ani tehdy, jestliže nevyšlo ve vykonávacím řízení najevo, nebylo-li tedy oceněno ani uvedeno v dražební vyhlášce. V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věcí ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jež spatřuje – stejně jako v odvolání – v závěru městského soudu, že právo nájmu k bytu nezaniká ani tehdy, jestliže o něm soud výslovně nerozhodne. Podle jejího názoru lze „logickým výkladem“ ustanovení § 336a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (podle něhož soud podle výsledku ocenění a ohledání určí závady, které prodejem v dražbě nezaniknou) dovodit, že „i v případě nájmu bytu musí soud vždy určit, že tento nájem prodejem v dražbě nezanikne, a neučiní-li tak, pak takové nájemní právo podle § 337h odst. 2 o. s. ř. zanikne.“ Dále zdůrazňuje, že v usnesení o dražební vyhlášce z 20.4.2006, č.j. 31 E 622/98-521, soud žádnou závadu, jež by zanikla prodejem nemovitosti, neuvedl a že naopak výslovně stanovil, že prodejem nemovitosti závady zaniknou. Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešená otázka (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně. Dovolání není důvodné. Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že nájemní právo žalované, založené původní nájemní smlouvou ze 6.10.1994, dnem právní moci rozvrhového usnesení nezaniklo, jelikož nájemní právo k bytu – narozdíl od jiných nájemních práv – je závadou, která prodejem v dražbě nezaniká (§ 337h odst. 2 věta za středníkem, § 336a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), a to ani tehdy, jestliže nevyšlo ve vykonávacím řízení najevo, a nebylo-li tedy oceněno ani uvedeno v dražební vyhlášce. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Podle ustanovení § 336a odst. 1 písm. c) o. s. ř. podle výsledku ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí soud závady, které prodejem v dražbě nezaniknou. Podle ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. jsou závadami ve smyslu odstavce 1 písm. c/ věcná břemena, o nichž to stanoví zvláštní předpisy, nájem bytů a další věcná břemena a nájemní práva, u nichž zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále. Ze znění ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. (srov. „jsou závadami .... nájem bytů a .... další .... nájemní práva, u nichž zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále.“) nelze dovodit závěr jiný, než že občanský soudní řád ve výčtu závad, jež prodejem v dražbě nezaniknou, rozlišuje mezi nájmem bytu na jedné straně a jinými (dalšími) nájemními právy na straně druhé; zatímco chráněný nájem bytů (srov. ustanovení § 685 odst. 3 občanského zákoníku) existuje nadále (nezaniká) i po prodeji nemovitosti v dražbě bez dalšího, prostě proto, že je obsažen ve výčtu uvedeném v ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř., tedy ze zákona, u dalších nájemních práv, tedy jiných než k bytu, zákon stanoví podmínku, a to existenci zájmu společnosti na jejich dalším trvání i po prodeji nemovitosti v dražbě. Takováto jiná nájemní práva (než k bytu) nepřetrvávají po dražbě (přesněji řečeno po právní moci rozvrhového usnesení) bez dalšího, tedy ze zákona, ale v důsledku rozhodnutí soudu (§ 337h odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.), jenž před vydáním usnesení o ceně existenci společenského zájmu na dalším trvání takového jiného nájemního práva, obvykle po ohledání nemovitosti, posoudí. Tomuto výkladu ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. svědčí také znění důvodové zprávy k zákonu č. 30/2000 Sb. (jímž byl novelizován občanský soudní řád), podle níž „se jedná o takové závady, na jejichž zachování je dán nejen zájem osob z nich oprávněných, ale zájem společenský; jsou to proto věcná břemena, o nichž to stanoví zvláštní předpisy, a nájem bytů, který je zákonem chráněn (§ 685 odst. 1 občanského zákoníku), jakož i další věcná břemena nebo nájemní práva (včetně nájmu a podnájmu nebytových prostor), u nichž soud po zhodnocení okolností případu dospěje k závěru, že mají nemovitost zatěžovat i nadále.“ Týž názor zastává i literatura, např. publikace Kurky, V., a Drápala, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 530, v níž je vysvětleno, že „ze zákona jsou závadami, jež prodejem v dražbě nezaniknou, věcná břemena, o nichž to stanoví zvláštní předpisy a nájem bytu upravený ustanoveními § 685 – 716 občanského zákoníku. Kromě toho je povolán soud, aby uvážil a rozhodl, která další věcná břemena nebo nájemní práva prodejem v dražbě nezaniknou, neboť zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále. Obdobným způsobem (jako věcná břemena) soud posoudí též jiná nájemní práva než je nájem bytu, zejména nájem pozemků (jejich částí) a nebytových prostor.“ Ke shodnému závěru dospěli i autoři komentáře (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., § 201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2501 s., vysvětl. 3), podle nichž je nájem bytu i po novele občanského zákoníku provedené zákonem č. 107/2006 Sb. závadou, která prodejem v dražbě nezaniká. Kromě toho soud rozhodne, které další závady prodejem v dražbě nezaniknou, mezi něž patří i nájemní práva, na jejichž existenci je dán zájem společnosti. Týž komentář na jiném místě (s. 2558 zdola a 2559 shora) zdůrazňuje, že „vydražitel vždy převezme v