20 Cdo 1211/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1211/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2024 Spisová značka:20 Cdo 1211/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.1211.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Přikázání pohledávky Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 předpisu č. 42/1994 Sb. § 303 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.01.2025I.ÚS 298/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1211/2024-113 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné společnosti FALCONCREEK INVESTMENTS LTD, reg. č. HE354191, se sídlem Athinon 5, 1015 Agios Antonios, Nikósie, Kyperská republika, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Letenská 121/8, proti povinnému J. K., zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, pro 262 349,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 77 EXE 811/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2024, č. j. 13 Co 261/2023-93, t a k t o: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1) Ve shora specifikované věci Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. 13 Co 261/2023-93, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město (dále „soud prvního stupně“) ze dne 17. 4. 2023, č. j. 77 EXE 811/2013-41, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2023, č. j. 77 EXE 811/2013-72, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky „vůči Generali penzijní společnost a. s., IČ 61858692, z titulu smlouvy povinného číslo XY“. 2) Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzované exekuční řízení bylo zahájeno dne 23. 4. 2013 podáním exekučního návrhu právní předchůdkyní oprávněné (CDV-3, LTD, se sídlem v Londýně, 133 Fleet Street, EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska) a provedením exekuce byl za účelem vymáhání pohledávky ve výši 262 349,71 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2013, č. j. 62 C 768/2012-12 (dále „exekuční titul“), pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov. V průběhu řízení došlo ke změně soudního exekutora a s účinky od 1. 4. 2016 vede exekuci JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov. Dne 4. 7. 2016 vydal exekutor pod č. j. 203 EX 15374/13-23 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky, kterou má povinný vůči Generali penzijní společnost a. s. (původně pod názvem Penzijní společnost České spořitelny, a. s. - dále „penzijní společnost“ či „penzijní fond“) z titulu nároku povinného na plnění ze smlouvy o penzijním připojištění založeném ke dni 1. 8. 2007 (viz shora - dále „penzijní připojištění“). Namítal-li povinný, že pohledávky na účtu penzijní společnosti nepodléhají exekuci z důvodu, že úložky provedené povinným na účet penzijního připojištění byly v době před a po zahájení exekučního řízení činěny z nezabavitelné části jeho mzdy, která povinnému zůstala po postižení mzdy ve prospěch jiných exekucí, odvolací soud takovou námitku (ve shodě se soudem prvního stupně) neuznal. Citoval ustanovení § 303 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a bez pochybností uzavřel, že exekučním příkazem postižené pohledávky vůči penzijní společnosti nepředstavují nezabavitelnou část mzdy, jejíž zákonná ochrana „neslouží k tvorbě úspor povinným po řadu let, jak je tomu v daném případě, do budoucna“. Takové úspory nashromážděné za řadu let tudíž nejsou nezabavitelným minimem určeným k uspokojování nezbytných potřeb povinného a jím vyživovaných osob, tudíž smysl právní úpravy nezabavitelné částky podle § 278 a § 299 odst. 1 o. s. ř. nemůže být v případě povinného popřen. Důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. proto není naplněn, a to ani v souvislosti s nepřiměřeností rozsahu postiženého majetku povinného vůči vymáhané pohledávce oprávněné (§ 268 odst. 4 o. s. ř.), jestliže doposud nebylo „ničeho vymoženo“ a předmětné přikázání pohledávky je jediným způsobem uspokojení vymáhané pohledávky „z převažující části“. 3) Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu (a rovněž i soudu prvního stupně) závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Takovou otázkou je, „zda je možné z nezabavitelného minima, které jako jediné povinnému zůstalo po provedení srážek z jeho mzdy, po uspoření části tohoto nezabavitelného minima i toto uspořené aktivum následně povinnému zabavit, resp. strhnout na exekuci“. 4) Dovolatel argumentoval tím, že za situace, kdy střádal části nezabavitelného minima na penzijní připojištění tak, aby si tyto prostředky v důchodu vyplácel pravidelně měsíčně formou renty, pak mezi důchodem a mzdou není pro příjemce zásadní rozdíl, tj. důchod by měl být stejně jako mzda ochráněn (v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně jeho rozsudkem ze dne 3. dubna 2012, č. j. 2 Afs 80/2011-60, i Ústavního soudu, jeho nálezem ze dne 20. října 2016, sp. zn. IV. ÚS 121/16). Opačný závěr by znamenal svémocný zásah veřejné moci do základních práv a svobod povinného. Navrhl z uvedených důvodů, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu (případně i usnesení soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení. 5) Oprávněná se k dovolání nevyjádřila. 6) Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání sice je v otázce exekučního postižení penzijního připojištění přikázáním pohledávky přípustné, neboť v těchto poměrech nebyla právní otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena (§ 237 o. s. ř.), není však opodstatněné. 7) V první řadě je třeba zmínit, že přikázáním pohledávky jsou v posuzované exekuci vydaným exekučním příkazem postiženy finanční prostředky, jež představují pohledávku povinného z titulu penzijního připojištění vůči penzijnímu fondu, což je způsob spoření, jímž se povinný zajišťuje na penzi a které je součástí tzv. třetího pilíře tuzemského důchodového systému (srov. zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů - dále „ZoPP“). Penzijním připojištěním zákon rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění (dále jen „účastník“) a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění (§ 1 odst. 2 ZoPP). Příspěvky účastníků zákon nijak nedefinuje (neurčuje pozitivně či negativně jejich původ či zdroj), toliko stanoví jejich minimální výši a splatnost (srov. § 27 ZoPP). Penzijní připojištění uvedeného typu bylo možné uzavřít nejpozději do 30. 11. 2012, přičemž od 1. 1. 2013 bylo uvedené spoření nahrazeno doplňkovým penzijním spořením (viz zákon č. 427/2011 Sb.). Pohledávka účastníka vůči penzijnímu fondu z titulu penzijního připojištění sjednaného v režimu ZoPP (jako tomu bylo v případě dovolatele) zahrnovala, resp. zahrnuje vedle příspěvků účastníka penzijního připojištění a příspěvků státu rovněž (fakultativně) příspěvky od třetích osob (typicky od zaměstnavatele účastníka) a výnosy z uvedených příspěvků (u povinného představovala ke dni 13. 2. 2022 naspořená částka jeho příspěvků 384 000 Kč, příspěvky zaměstnavatele 267 316 Kč, příspěvky státu 31 270 Kč a výnosy 45 778,14 Kč, jak na základě dokazování konstatovaly soudy obou stu