20 Cdo 1520/2008 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1520/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 7. 2010 Spisová značka:20 Cdo 1520/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1520.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1,3 předpisu č. 92/1991Sb. § 36 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1520/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného ZKL, a. s., se sídlem v Brně, Jedovnická 8/2346, zastoupeného JUDr. Janou Skácelovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jedovnická 8, proti povinnému ZETOR, s. p., Brno, státní podnik „v likvidaci“, se sídlem v Brně, Trnkova 111, zastoupenému JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 7/206, pro 665.758.199,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 3578/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2007, č. j. 20 Co 61/2007-140, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. 9. 2005, č. j. 69 Nc 3578/2005-5, vyslovil souhlas s podáním návrhu oprávněného na nařízení exekuce podle ustanovení § 129 zákona č. 120/2001 Sb. (výrok I.). Dále nařídil exekuci podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. 17 Cm 646/93, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 666.758.199,32 Kč s 10,5 % úrokem z prodlení od 27. 8. 1996 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 460.000,- Kč (výrok II.), jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Marcelu Dvořáčkovou, Exekutorský úřad v Hradci Králové (výrok III.), a rozhodl, že povinný uhradí oprávněnému a exekutorce náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím (výrok IV.). Krajský soud v Brně k odvolání povinného napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení souhlasu s podáním návrhu oprávněného na nařízení exekuce a návrh na nařízení exekuce na majetek povinného zamítl (výrok I.). Oprávněnému uložil zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce 7.735,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále zavázal oprávněného zaplatit povinnému na nákladech řízení do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce 171.438,35 Kč (výrok III.). Odvolací soud učinil právní závěr, že povinný není v dané věci pasivně legitimován. Krajský soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: V roce 1996 rozhodla vláda ČR o privatizaci státního podniku ZETOR, s. p., Brno. Ačkoliv původní rozhodnutí směřovalo k privatizaci formou veřejné soutěže, vláda následně rozhodla, že se státní podnik bude privatizovat přímým prodejem předem vybraným zájemcům, a to podle jednotlivých částí. Byl proveden audit účetnictví jednotlivých částí státního podniku, aby nemohlo dojít k účetním chybám. Rozsudkem Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. 17 Cm 646/93, bylo povinnému Zetor, s. p. Brno uloženo, aby zaplatil Československé obchodní bance, a. s. (dále jen „ČSOB“) částku 666.806.184,32 Kč s 10,5% úrokem z prodlení od 27. 8. 1996 do zaplacení, a náklady řízení ve výši 460.000,- Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 5. 1997. Dne 21. 10. 1997 vláda převedla na Fond národního majetku privatizované části povinného, a to závod ložisek Brno a závod Hanušovice. Fond národního majetku dne 1. 11. 1997 převedl kupní smlouvou (Smlouvou o prodeji privatizovaného majetku uzavřenou dle z. č. 92/1991 Sb., v platném znění, č.: 271/97-2) oba závody na společnost VLT Brno, a. s. za kupní cenu 0,- Kč. Podle Zápisu o předání majetku ze dne 16. 12. 1997 bylo součástí převodu i převedení krátkodobých bankovních úvěrů ve výši - 934.948.824,18 Kč, tedy závazků z úvěrů splatných i nesplatných. V příloze č. 7 k Protokolu o předání a převzetí části majetku na základě uvedené smlouvy jsou tyto úvěry konkretizovány tak, že zahraniční pohledávka ČSOB činí 625.534.006,91 Kč, investiční sankční KOB 110.700.536,22 Kč, úvěr TOZ-převod úroku KOB 162.357.307,97 Kč, úvěr na TOZ-sankční KOB 36.356.973,08 Kč; součet úroků je totožný s částkou uvedenou v Zápisu o předání majetku. Soud tedy uzavřel, že společnost VLT Brno, a. s. převzala i pasiva krátkodobých úvěrů ve výši 934.948.824,18 Kč, včetně úvěru poskytnutého ČSOB ve výši 625.534.006,91 Kč. Jistina tohoto úvěru ČSOB činila v době rozhodování Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 17 Cm 646/93 částku 626.581.991,91 Kč, tedy částku téměř totožnou s vymáhanou. VLT Brno a. s. se ihned po uzavření kupní smlouvy ještě před Zápisem o předání majetku hlásí k úvěrům, které poskytla státnímu podniku ČSOB, a dopisem ze dne 8. 12. 1997 navrhuje bance splácení. ČSOB následně vedla proti VLT Brno a. s. exekuci, ale řízení bylo k návrhu ČSOB dne 18. 10. 2005 zastaveno. Odvolací soud uzavřel, že předmětem exekuce je vymáhání zůstatku úvěru z roku 1992 (ČSOB poskytla státnímu podniku Smlouvou o úvěru pro rok 1993 úvěr ve výši 1.200.000.000,- Kč na zahraniční pohledávky z roku 1992 do lhůty splatnosti v teritoriích USA, Kanada, Německo, Francie, Finsko, Norsko a Velká Británie). Jestliže v roce 1997 dochází k privatizaci povinného, jejímž cílem je rozdělení státního podniku a jeho likvidace, pak je zřejmé, že noví nabyvatelé musí vedle aktiv převzít i pasiva váznoucí na privatizovaném subjektu. Již v rámci této privatizace bylo deklarováno, že nabyvatel v návaznosti na privatizaci závodu ložisek Brno a závodu Hanušovice převezme dluh vůči ČSOB. Jelikož privatizovaný podnik tvořil jeden celek a úvěr poskytnutý ČSOB na základě Smlouvy o úvěru z roku 1993 na zahraniční pohledávky z roku 1992 měl sloužit státnímu podniku jako celku, nikoliv jednotlivým závodům, nepovažoval odvolací soud za důvodnou námitku, že VLT Brno a. s. nemohl tento závazek převzít, protože nesouvisel s privatizovaným majetkem. Uvedl, že společnost VLT Brno a. s. byla s převodem nesplaceného úvěru srozuměna a v době jeho převodu jej ničím nesporovala. I pro případ, že by úvěr s privatizovaným majetkem nesouvisel, došlo k převodu minimálně proto, že věřitel (ČSOB) se tomuto převodu nebránil, přinejmenším s ním vyslovil konkludentní souhlas a dokonce začal nesplacený úvěr po VLT Brno a. s. exekučně vymáhat. I skutečnost, že společnost VLT Brno a. s. nabyla privatizovaný majetek za hodnotu 0,- Kč, svědčí o tom, že při převodu bylo zohledněno, že nabyvatel převezme i závazky, které privatizovaný podnik zatěžovaly. Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, namítá, že „rozhodnutí odvolacího soudu trpí řadou právních vad, spočívajících v nesprávném posouzení věci, a že rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování“. Přitom v zásadě odmítá závěr soudu o tom, že vymáhaný závazek přešel při privatizaci povinného na VLT Brno, a. s., a že povinný není pasivně věcně legitimován. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s tvrzeními a důkazy předloženými oprávněným, skutkový stav vyložil volnou úvahou, aniž by svůj názor opřel o provedený důkaz, a při hodnocení důkazů vycházel pouze z komentářů, jež k těmto důkazům poskytlo Ministerstvo financí České republiky, které spravuje všechny státní podniky v likvidaci. Soud se dle tvrzení dovolatele vůbec nezabýval otázkou, jak mohl závazek přiznaný exekučním titulem přejít na VLT Brno, a. s., když podle exekučního titulu dlužná částka činila 666.806.184,32 Kč s 10,5 % úrokem z prodlení od 27. 8. 1996 (tato částka představovala jistinu ve výši 626.581.991,91 Kč s úrokem a úrok z úroku) a podle Protokolu o předání a převzetí majetku ze dne 15. 12. 1997 však společnost VLT Brno a. s. převzala závazek vůči ČSOB ve výši 625.534.006,91 Kč (tedy závazek o více než milion nižší, než činí částka přiznaná exekučním titulem). Závěr odvolacího soudu, že k rozdílu mohlo dojít v rámci částečných úhrad či upřesnění v auditu, je podle dovolatele v rozporu s dalšími důkazy, o něž odvolací soud své rozhodnutí opírá. Ze skutečnosti, že ČSOB vymáhala po VLT Brno, a. s. v exekučním řízení zahájeném v roce 2005 částku 666.806.184,32 Kč s příslušenstvím (tj. částku přiznanou rozsudkem z 10. 9. 1996, sp. zn. 17 Cm 646/93), dovolatel dovozuje, že v mezidobí od vydání titulu do zahájení exekuce nemohlo dojít k částečné úhradě či jiné administrativní úpravě. Tento závěr odvolacího soudu je „v příkrém rozporu s předlo