20 Cdo 1522/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1522/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 6. 2021 Spisová značka:20 Cdo 1522/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1522.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 1359 odst. 1 o. z. § 1364 o. z. § 37 odst. 2 předpisu č. 120/2001 Sb. § 251 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 8. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1826/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1522/2021-180USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ProCredia, a.s., se sídlem v Plzni, Papírnická č. 2809/10, identifikační číslo osoby 02712482, zastoupené JUDr. Karlem Vodičkou, LL.M., advokátem se sídlem v Plzni, Kyjevská č. 1228/77, proti povinnému F. C., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 32/22, pro 208 859,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 2900/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2021, č. j. 18 Co 110/2020-118, takto: I. Dovolání povinného proti části usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2021, č. j. 18 Co 110/2020-118, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. června 2020, č. j. 9 EXE 2900/2019-88, se zamítá. II. Dovolání povinného proti části usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2021, č. j. 18 Co 110/2020-118, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. června 2020, č. j. 9 EXE 2900/2019-88, se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2021, č. j. 18 Co 110/2020-118, potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 6. 2020, č. j. 9 EXE 2900/2019-88, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I.), a kterým byl zamítnut návrh povinného na odklad exekuce (výrok II.). Po skutkové stránce uzavřel, že dne 8. 2. 2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1712110256, na jejímž základě oprávněná poskytla povinnému finanční prostředky ve výši 210 000 Kč a povinný se zavázal úvěr splácet po 2 935,83 Kč měsíčně počínaje březnem 2017. Zástavní smlouvou ze dne 8. 2. 2017 uzavřené mezi účastníky pak byl zajištěn dluh z úvěrové smlouvy. Protože povinný sjednané splátky řádně neplatil, došlo ke dni 30. 5. 2018 k zesplatnění úvěru a oprávněná se jeho zaplacení domáhala podáním žaloby, přičemž pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 6. 2019, č. j. 4 C 35/2019-95, byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněné částku 208 859,50 Kč s příslušenstvím. Tuto povinnost však řádně a včas nesplnil a nereagoval ani na předexekuční výzvu k zaplacení dlužné částky, v důsledku čehož oprávněná podala exekuční návrh. Odvolací soud uvedl, že dle ustanovení § 1359 odst. 1 OZ splatností zajištěné pohledávky nastupuje uhrazovací funkce zástavního práva, která umožňuje zástavnímu věřiteli dosáhnout náhradního uspokojení zajištěné pohledávky. Jde o právo zástavního věřitele, které však nevylučuje, aby se zástavní věřitel domáhal uspokojení své pohledávky z obligačněprávního vztahu; může tak žalovat obligačního dlužníka a vést proti němu exekuci; zástavní věřitel má na výběr, zda se bude domáhat plnění po obligačním dlužníkovi nebo se uspokojí ze zástavy. Z toho vyplývá, že věřitel má právo (nikoli povinnost) uspokojit se ze zástavy, resp. z výtěžku zpeněžení zástavy a může, ale nemusí toto své právo uplatnit. Pokud tedy oprávněná tohoto svého práva nevyužila, nijak tím nepochybila a nelze proto uzavřít, že je v dané věci povinným tvrzený důvod k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost zakládá na tom, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na řešení otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to „zda je relevantním důvodem zastavení exekuce pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. skutečnost, že povinný měl v úmyslu prodat zastavenou nemovitou věc, aby uhradil dluh vůči oprávněné, tudíž požádal oprávněnou o souhlas k prodeji nemovité věci (z důvodu zákazu zcizení váznoucího na nemovité věci), avšak před právní mocí exekučního titulu, když této žádosti nebylo oprávněnou vyhověno (resp. nebylo na ni reagováno)?“, „zda se ustanovení § 123 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru váže ke každému spotřebitelskému úvěru, který je zajištěn zástavním právem k nemovité věci?“, „zda věřitel (zástavní věřitel) musí dát dle § 123 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužníkovi (zástavnímu dlužníkovi) možnost, aby nemovitou věc (zástavu) sám prodal za účelem úhrady dluhu vůči věřiteli?“, a „zda je důvodem pro zastavení exekuce pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud věřitel nepostupuje v souladu s ustanovením § 123 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy nedá dlužníkovi možnost, aby nemovitou věc prodal sám, nebo mu písemně neoznámí započetí výkonu zástavního práva dle § 123 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru?“. Dovolatel uvedl, že exekuce je vedena v rozporu se zákonem a dobrými mravy, neboť mu oprávněná neposkytla možnost prodat nemovitou věc, která je předmětem zástavního práva. Již před vydáním exekučního titulu měl v úmyslu splnit svoji povinnost dobrovolně, ale oprávněná na jeho žádosti o souhlas s prodejem nemovité věci nereagovala a podala exekuční návrh. Odvolací soud pochybil, pokud v rozporu s ustanovením § 2 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že povinnému nebyl poskytnut úvěr na bydlení a nelze proto na danou věc použít ustanovení § 123 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad tohoto ustanovení ukládá věřiteli povinnost dát dlužníkovi možnost, aby sám prodal zástavu za účelem úhrady dluhu. Oprávněná však v řízení netvrdila ani neprokázala, že by povinnému oznámila započetí zástavního práva. Dovolatel uzavřel, že zahájení exekučního řízení dříve, než byla dlužníkovi dána možnost, aby mohl nemovitou věc sám prodat, je důvodem pro zastavení exekuce pro nepřípustnost. Navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného usnesení odvolacího soudu a aby toto usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se předmětná exekuce zastavuje. 3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť posouzení věcné správnosti dovoláním napadeného usnesení závisí na zodpovězení právní otázky, zda výkon zástavního práva ve smyslu ustanovení § 1359 a násl. OZ je jediným způsobem, jímž věřitel může realizovat uspokojení svého dluhu, nebo zda volba postupu podle ustanovení § 1359 a násl. OZ je právem a nikoliv povinností věřitele, když mu vedle této možnosti zůstává zachováno i právo uplatnit vůči dlužníku dluh zajištěný zástavním právem v nalézacím řízení a posléze se domáhat uspokojení dluhu ukotveného ve vykonatelném exekučním titulu podáním exekučního návrhu, která dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného není důvodné. 4. Podle ustanovení § 1359 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“, jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským regulovaným trhem. 5. Podle ustanovení § 1362 OZ započetí výkonu zá