20 Cdo 1578/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1578/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 11. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1578/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1578.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 307/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1578/2025-184 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného J. Š., zastoupeného JUDr. Viktorem Štěpánem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 1023/63c, proti povinné FERD s. r. o., se sídlem v Praze 2, Sázavská 914/8a, identifikační číslo osoby 28211545, zastoupené Mgr. Bc. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, pro 22 050 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 EXE 112/2024, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, č. j. 20 Co 377/2024-143, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 64 843,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Bc. Kateřiny Rychterové. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 8. 2024, č. j. 31 EXE 112/2024-85, zamítl návrh povinné ze dne 14. 3. 2024 na zastavení exekuce. Exekučním titulem je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 3. 2023, č. j. 29 C 113/2015-299, kterým bylo povinné uloženo zaplatit oprávněnému částku 22 050 000 Kč s příslušenstvím. Povinná návrh na zastavení exekuce odůvodnila tím, že oprávněný jí přes opakované žádosti nesdělil číslo účtu, kam mohla dlužnou částku plnit. Soud prvního stupně konstatoval, že je věcí a odpovědností dlužníka, jakým způsobem splní peněžitý dluh vyplývající z exekučního titulu. Povinná zvolila způsob platby prostřednictvím úhrady na bankovní účet oprávněného a vyžadovala poté po oprávněném součinnost týkající se sdělení čísla tohoto účtu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že povinná činila kroky k tomu, aby mohla pohledávku uhradit, kdy prostřednictvím svého právního zástupce zaslala oprávněnému tři výzvy k označení bankovního spojení. Podle soudu prvního stupně však nelze přehlédnout, že společně s výzvami nebyla oprávněnému zaslána plná moc, kterou by bylo prokázáno zmocnění zástupce za povinnou v této věci jednat, a současně byly ve výzvě oprávněnému stanoveny takové podmínky součinnosti (podpis v notářské podobě, zaslání kopie bankovního účtu), jejichž oprávněnost a opodstatněnost neplyne z žádného právního předpisu. Soudu prvního stupně se jevil pochopitelným požadavek na zajištění sdělení o čísle účtu oprávněného úředně ověřeným podpisem, za zcela neopodstatněný však považoval požadavek na doložení smlouvy uzavřené mezi bankou a oprávněným. Povinná navíc zcela ignorovala oprávněný a opakovaný požadavek oprávněného, aby doložila plnou moc opravňující zástupce za povinnou jednat, namísto toho podala návrh na složení vymáhané částky do soudní úschovy. Nelze přitom přistoupit na argumentaci povinné, že oprávněnému bylo zastupování zástupce povinné známo z doby trvání nalézacího řízení, procesní zastoupení účastníka totiž končí s právní mocí rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení. Pokud zastoupení mělo trvat i poté, měl zástupce povinné povinnost své zmocnění oprávněnému doložit, a to přinejmenším na výzvu oprávněného, který o oprávněnosti zmocnění vyslovil pochybnost. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že součinnost naopak neposkytl oprávněnému zástupce povinné, který se neprokázal oprávněnému plnou mocí, že je v této věci oprávněn povinnou zastupovat a požadovat po oprávněném informace týkající se čísla účtu. 2. Soud prvního stupně uvedl, že s přihlédnutím k výši částky, vhodnosti její úhrady na bankovní účet a k délce doby, která uplynula od vykonatelnosti exekučního titulu do zahájení exekučního řízení, dospěl k závěru, že oprávněný poskytl povinné dostatečný časový prostor k vyřešení problematiky úhrady. Soud prvního stupně současně vyslovil pochopení k obavám povinné zaslat vysokou částku na čísla účtů oprávněného, u nichž nevěděla najisto, zda již nejsou obsoletní, případně oprávněný nepotvrdil jednoznačně, že vymáhaná částka má být na tyto účty plněna, když požadoval plnění odlišných částek a částek, které měly být plněny z jiného právního důvodu. Soud nicméně uvedl, že odpovědnost za uhrazení dluhu nesla povinná a dluh bylo možno splnit i jiným způsobem, např. prostřednictvím poštovní poukázky, což povinná neučinila a do doby zahájení exekučního řízení částku neuhradila žádným jiným způsobem, ačkoliv úhrada možná byla, a více než sedm měsíců se tak vystavovala riziku zahájení exekučního řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zde nebyly objektivně nepřekonatelné překážky, které by zabránily povinné řádně splnit dluh. 3. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zastavuje (výrok I), uložil oprávněnému zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce ve výši 2 853 785 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II) a uložil oprávněnému zaplatit povinné náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 194 940 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám její právní zástupkyně (výrok III). 4. Odvolací soud na základě zopakovaného a doplněného dokazování dospěl k závěru, že oprávněný musel vědět o zastoupení povinné již z průběhu nalézacího řízení. Povinná udělila dne 3. 2. 2020 tzv. generální plnou moc (k zastupování ve všech právních věcech) advokátce Mgr. Bc. Kateřině Rychterové, přičemž advokátka byla oprávněna ustanovit za sebe zástupce a ve stejném rozsahu oprávnění zmocnila dále Mgr. Ing. Pavla Švece a Mgr. Tomáše Holuba. Vzhledem k datu zmocnění Mgr. Bc. Rychterová zastupovala povinnou i v nalézacím řízení, protože z exekučního titulu se podává, že povinná jako žalobkyně vstoupila do řízení na místo původního žalobce na základě rozhodnutí soudu ze dne 23. 9. 2020. Oprávněný byl osobně přítomen při jednání nalézacího soudu dne 28. 3. 2023, kdy byl vyhlášen rozsudek, stejně jako zástupce povinné Mgr. Ing. Švec, v záhlaví následně vydaných rozhodnutí odvolacího soudu v rámci nalézacího řízení je jako žalobkyně uvedena povinná, zastoupená Mgr. Bc. Rychterovou. Ještě před skončením odvolacího nalézacího řízení zaslala povinná oprávněnému poštou výzvu ze dne 27. 7. 2023, jejíž doručení oprávněný potvrdil. Dopis byl sepsán zástupkyní povinné a podepsán Mgr. Ing. Švecem a oprávněný jím byl vyzván, aby písemně sdělil číslo účtu, na který by finanční vypořádání ve výši 22 050 000 Kč mělo být uhrazeno, a povinná současně požadovala, aby toto písemné sdělení bylo opatřeno úředně ověřeným podpisem oprávněného, neboť se bude jednat o vysokou finanční částku. Odvolací soud připustil, že požadavek na úřední ověření podpisu nebyl oprávněný, oprávněnému však nebránil v tom, aby sdělil povinné číslo účtu i bez požadovaného ověření. V kontextu zjištěných okolností a v rozhodné době probíhajícího odvolacího řízení proti rozsudku neměl oprávněný žádný racionální důvod pochybovat o zastoupení povinné a své platební údaje mohl sdělit přímo povinné, jak to v jiných případech dopisy ze dne 25. 8. 2023 a 22. 2. 2024 (jimiž vyzýval povinnou k úhradě jiných částek z jiných právních důvodů) učinil. Na základě údajů v těchto dopisech ovšem povinná plnit nemohla, neboť nemohla vědět, který z vícero účtů oprávněného je určen k úhradě předmětného plnění, ani zda se jedná o účty aktuálně existující. Povinná v této souvislosti případně poukázala na vyjádření oprávněného o tom, že má obavu ze zmaření jiné jeho žaloby přijetím dluhu, z něhož lze usuzovat, že oprávněný nemá zájem na tom, aby mu povinná přisouzenou částku co nejdříve uhradila, což koresponduje i s jeho postupem v nalézacím řízení, kdy napadl rozsudek odvoláním. Povinné nelze s ohledem na výši částky vytýkat, že oprávněnému neplnila jiným způsobem a trvala na bezhotovostním převodu, jak to odpovídá § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 337/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1532/2018). Podle odvolacího soudu je zřejmé, že povinná byla připravena splnit povinnost uloženou jí soudním rozhodnutím a neučinila tak jen proto, že jí oprávněný nesdělil požadované platební údaje a nepo