20 Cdo 1680/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1680/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 8. 2021 Spisová značka:20 Cdo 1680/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1680.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1680/2021-227 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Budějovický Budvar, národní podnik, Budweiser Budvar, National Corporation, Budweiser Budvar, Entreprise Nationale, se sídlem v Českých Budějovicích, Karolíny Světlé č. 512/4, identifikační číslo osoby 00514152, zastoupeného JUDr. Janem Kubálkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 159/17, proti povinným 1) D. B. N., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Jakubem Fendrychem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 2575/31a, a 2) J. V., narozenému dne XY, bytem v XY, pro 879 369,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 147 EXE 2601/2011, o dovolání povinné 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2021, č. j. 39 Co 319/2020-155, takto: Dovolání povinné 1) se odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2021, č. j. 39 Co 319/2020-155, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 8. 2020, č. j. 147 EXE 2601/2011-85, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné 1) na zastavení exekuce ze dne 15. 5. 2020. Odvolací soud zjistil, že exekuce v projednávané věci byla nařízena na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2011, č. j. 13 Cm 431/2011-12, jímž byla povinným 1) a 2) uložena povinnost zaplatit oprávněnému směnečný peníz ve výši 879 369,20 Kč, 6% úrok p. a. z této částky od 19. 2. 2011 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Směnečný platební rozkaz byl povinné 1) doručován (zásilka se směnečným platebním rozkazem byla uložena na poště dne 18. 5. 2011) za účinnosti zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., účinném od 23. 1. 2009, podle kterého nebyla vyloučena možnost náhradního doručení podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že směnečný platební rozkaz byl povinné 1) doručován na adresu jejího tehdejšího trvalého pobytu a právní úprava účinná v době doručování exekučního titulu náhradní doručení nevylučovala, mohlo k řádnému doručení dojít, aniž se o tom adresát dozvěděl, uplynutím lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost připravena na poště k vyzvednutí. V projednávané věci tak odvolací soud dospěl k závěru, že exekuce byla nařízena podle vykonatelného exekučního titulu, neboť exekuční titul byl doručován v souladu s tehdejší účinnou právní úpravou a právní moci a vykonatelnosti nabyl po uplynutí lhůty pro podání námitek, resp. odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. K jinému závěru není dán důvod, když návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečního platebního rozkazu nebyl shledán důvodným, neboť skutečnost, že se povinná 1) na adrese pro doručování trvale nezdržovala, není omluvitelným důvodem. Nelze rovněž ani použit zásadu použití nyní účinné právní úpravy, která je pro povinnou 1) výhodnější, když tato zásada se uplatňuje pouze v řízení trestním a nikoliv v civilním. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán ani jiný důvod pro zastavení exekuce, neboť námitky povinné 1) stran podpisu směnky, nesprávnosti exekučního titulu a vad nalézacího řízení nenaplňují kritéria zjevné nespravedlnosti a rozporu s principy právního státu a směřují proti věcné správnosti a zákonnosti exekučního titulu, jež však není možné v exekučním řízení přezkoumávat. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná 1) dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, nepředvídatelné a nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se ve svém rozhodnutí nezabýval všemi nesrovnalostmi, které v celém řízení od podání žaloby proti dovolatelce vyšly najevo, a které celý průběh řízení zpochybnily. Šlo zejména o zneužití institutu směnečného řízení, vady směnky a jejího vyplnění, tvrzenou existencí dosílky u dovolatelky a nesprávným postupem poskytovatele poštovních služeb při doručování. Dovolatelka dále rozsáhle vysvětluje, že se s doručovanou písemností nemohla řádně seznámit s ohledem na náhradní doručení směnečného platebního rozkazu a namítá, že by se v projednávané věci měla uplatnit zásada retroaktivity podobně jako v trestním řízením, když se právní úprava následně změnila v její prospěch a vyloučila náhradní doručení směnečného platebního rozkazu. Dále namítá, že ustanovení § 175 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu ve znění od 23. 1. 2009 je velmi přísná a v rozporu s ústavním právem na spravedlivý proces, neboť krátí práva povinného (žalovaného v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu), který nemá příležitost se bránit, a zhoršuje jeho postavení oproti postavení žalovaného v řízení o vydání platebního rozkazu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, včetně exekučního titulu, zrušil a věc vrátil k nalézacímu soudu k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 4. Dovolatelka ve svém dovolání vede rozsáhlou polemiku primárně se závěrem odvolacího soudu, že exekuční titul v projednávané věci byl doručen řádně, podle účinných předpisů a následná změna právní úpravy na proces doručování nemohla mít žádný vliv. Odvolací soud však správně uvedl, že doručení směnečného platebního rozkazu proběhlo v roce 2011 v souladu s rozhodnou právní úpravou, když náhradní doručení nebylo podle ustanovení § 175b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 23. 1. 2009 vyloučeno. Následná novelizace občanského soudního řádu zákonem č. 293/2013 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, nemůže mít na doručování směnečného platebního rozkazu v projednávané věci vliv, neboť přechodná ustanovení tohoto zákona zpětnou účinnost předmětného ustanovení nestanovují a je tedy vyloučena (srov. čl. II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Opačný výklad by byl právě v rozporu se základními principy právního státu, mezi něž princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem patří. Dovolací soud již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1154/2000) vysvětlil, že obecně platí, že nový právní předpis, který řeší stejný právní institut jinak (zcela nebo jen zčásti) než dosavadní právní úprava, může mít vliv i na právní vztahy, které vznikly před jeho účinností, je-li jeho vztah k dosavadnímu předpisu založen na principu tzv. zpětné účinnosti (retroaktivity). Právní teorie rozeznává zpětnou účinnost (retroaktivitu) nepravou a pravou. Nepravá zpětná účinnost (retroaktivita) znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy, vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů a nároky z těchto vztahů, vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou (srov. např. přechodné ustanovení § 868 obč. zák.). O pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároků účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Pravá zpětná účinnost není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví dovodi