20 Cdo 1701/2016 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1701/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2016 Spisová značka:20 Cdo 1701/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1701.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba vylučovací (excindační) Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 42 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1701/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobkyně L. D., B., zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, proti žalované D. H., V. M., zastoupené Mgr. Alešem Krochmalným, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 943/9, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 180/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 22. 10. 2015, č. j. 54 Co 914/2014-94, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 22. 10. 2015, č. j. 54 Co 914/2014-94, se v rozsahu výroku I. a III. ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně – pobočce v Jihlavě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 17. 7. 2014, č. j. 8 C 180/2013-61, zamítl návrh, aby byly z exekuce prodejem nemovitostí prováděné na základě exekučního příkazu vydaného dne 24. 7. 2013 soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, č. j. 137 Ex 10383/13-19, vyloučeny nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 10374 pro obec B., katastrální území Ž., jež jsou ve výroku uvedeny (výrok I.). Dále zamítl návrh, aby z exekuce zřízením exekutorského zástavního práva prováděné na základě exekučního příkazu vydaného dne 24. 7. 2013 soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, č. j. 137 Ex 10383/13-18, byly vyloučeny nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 10374 pro obec B., katastrální území Ž., jež jsou ve výroku popsány (výrok II.). Konečně okresní soud zamítl návrh, aby byla z exekuce přikázáním pohledávky z účtu prováděné na základě exekučního příkazu vydaného dne 24. 7. 2013 soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, č. j. 137 Ex 10383/13-15, vyloučena pohledávka k účtu č. 1.23475025 vedeného u peněžního ústavu Wüstenrot - stavební spořitelna a. s., se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 41 (výrok III.). Žalobkyni uložil zaplatit žalované na nákladech řízení 20 618 Kč (výrok IV.). Okresní soud uvedl, že závazek povinného vznikl za trvání manželství se žalobkyní v době, kdy měl povinný se svojí manželkou zúženo a vypořádáno společné jmění manželů. Protože však žalovaná o dohodě nevěděla (§ 143a odst. 4 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013), nelze k ní přihlížet. V tomto směru okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 20 Cdo 736/2012. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě napadeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. tak, že se z exekuce prováděné na základě pověření vydaného Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou dne 12. 7. 2013, pod č. j. 16 EXE 1004/2013-20, JUDr. Petrem Kociánem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Brno-venkov, pod sp. zn. 137 Ex 10383/13, a to na základě exekučního příkazu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 137 Ex 10383/13-19, prodejem nemovitých věcí, a na základě exekučního příkazu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 137 Ex 10383/13-18, zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech, vylučují nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 10374 pro obec B. a katastrální území Ž., jež jsou ve výroku uvedeny (výrok I.). Ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Uzavřel, že není třeba řešit otázku, zda žalovaná o obsahu dohody o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) věděla či nikoliv. Za podstatné považoval, že závazek z úvěrové smlouvy ze dne 1. 6. 2009, kterou povinný uzavřel se žalovanou, povinnému vznikl až poté, co SJM manželů D. bylo zúženo (rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 15 C 324/2006) a bylo provedeno jeho vypořádání (dohodou ve formě notářského zápisu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. NZ 31/2007, N 44/2007). Proto bytové jednotky (které byly v domě vymezeny až poté, co se vlastnicí nemovité věci stala žalobkyně) nelze postihnout v exekučním řízení vedeném proti manželu žalobkyně. V případě postižení pohledávky manžela povinného z účtu vedeného u peněžního ústavu odvolací soud uzavřel, že vylučovací žaloba není a zejména ani před datem 1. 7. 2015 nebyla způsobem, jakým by bylo lze se domoci toho, aby pohledávka z účtu žalobkyně nebyla v exekuci vedené proti jejímu manželovi postižena. Žalovaná v dovolání, jež dle obsahu směřuje proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu, namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu zejména vytýká, že zcela pominul § 150 a § 143a obč. zák., proto ani nepřihlédl k judikatuře, která se k těmto ustanovením váže. Uvedla, že práva věřitelů nesmí být dohodou o vypořádání SJM dotčena a že neúčinnost dohody zasahující do práv věřitelů nastává přímo ze zákona bez nutnosti domáhat se jejího určení; závěr o neúčinnosti dohody vede k zamítnutí vylučovací žaloby. Tyto právní účinky se uplatní tam, kde vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství a k zahájení exekučního řízení došlo v době, kdy již byla realizována dohoda o vypořádání SJM zhoršující postavení věřitele co do uspokojení z majetku původně náležejícího do SJM. Manžel povinného se na dohodu může odvolat pouze tehdy, jestliže byl její obsah věřiteli znám nejpozději ke dni vzniku pohledávky. Žalovaná namítá, že se dovolala neúčinnosti dohody o vypořádání SJM, v řízení nebylo prokázáno, že by o provedeném zúžení SJM věděla či že by byla seznámena s jeho obsahem. Poukazuje na ustanovení § 262a a 267 o. s. ř. a § 42 exekučního řádu, které je třeba aplikovat i v případě, kdy SJM bylo zúženo rozhodnutím soudu – tedy že za majetek patřící do SJM povinného a jeho manžela se pro účely exekuce považuje též majetek, který netvoří součást SJM jen proto, že byl zúžen zákonem stanovený rozsah SJM. Dále žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že ji ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. nepoučil o svém právním názoru, a jeho rozhodnutí proto považuje za překvapivé, v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí a principem legitimního očekávání. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že ve věci nejdříve došlo k zúžení SJM žalobkyně a jejího manžela, poté k jeho vypořádání a až následně po více než dvou letech vznikl manželu žalobkyně dluh, který byl později vymáhán v rámci exekuce. V okamžiku vypořádání SJM žádná pohledávka žalované jako věřitelky neexistovala a žalovaná tak nemohla být vypořádáním SJM nijak dotčena či ohrožena. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména usnesení ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2840/2012, a rozsudek ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2031/2009, která dle jejího názoru vyvažuje ochranu věřitelů a ochranu manžela povinného, který v případě zúžení a vypořádání SJM ještě před vznikem vymáhaného závazku v zásadě nemá právně relevantní možnost se o vzniku závazku dozvědět, resp. jej jakkoli ovlivnit. K vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů lze nařídit exekuci pouze na majetek patřící do zaniklého SJM, které v době zahájení exekuce nebylo vypořádáno. Jestliže v době zahájení exekučního řízení již k vypořádání došlo, nejednalo se o majetek patřící do SJM či který by bylo možno považovat za součást SJM. Navrhla, aby dovolací soud dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl, neboť je předmětná právní otázka je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena jednoznačně a ustáleně, případně aby jej zamítl. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť otázka, zda je třeba ve smyslu § 267 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) posuzovat vědomost oprávněného o obsahu soudního rozhodnutí o zúžení SJM a následné dohody