20 Cdo 180/2026 — Nejvyšší soud

20 Cdo 180/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 3. 2026 Spisová značka:20 Cdo 180/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.180.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Opatrovník Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 29 odst. 3 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 180/2026-123 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Alexis Prag s. r. o., se sídlem v Praze 5 - Slivenci, K Cikánce 1056/16, identifikační číslo osoby 64946100, zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, proti povinné M. M., dříve T., zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, pro 77 249 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 21 Nc 4441/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. září 2025, č. j. 17 Co 226/2025-89, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené exekuční věci Okresní soud v Děčíně (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 2. 2025, č. j. 21 Nc 4441/2008-55, zamítl návrh povinné ze dne 22. 5. 2024 na zastavení exekuce. Ta je vedena pod sp. zn. 099 EX 8242/08 soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1 (dále „exekutor“), za účelem vymožení pohledávky oprávněné společnosti ve výši 77 249 Kč, jakož i pro náklady předcházejícího (nalézacího) řízení ve výši 26 134,30 Kč a náklady exekuce, jež budou v průběhu řízení stanoveny. Exekučním titulem je v posuzované věci vykonatelný rozsudek okresního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 8 C 21/2007-92 (dále „exekuční titul“ nebo „rozsudek“). 2/ Soud prvního stupně v důvodech usnesení nevyhověl námitce povinné, podle níž jí nebyl exekuční titul řádně doručen (povinnou v nalézacím řízení zastupovala soudem ustanovená opatrovnice P. B., zaměstnankyně okresního soudu, které byl rozsudek doručován), neboť (případné) vady předcházejícího řízení se do řízení exekučního nepřenášejí. Posuzovaná exekuce rovněž není ve smyslu § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), bezvýsledná, probíhá-li od 23. 5. 2024 řízení o návrhu na zastavení exekuce a odklad exekuce, postihl-li exekutor nemovitost povinné a složila-li oprávněná dne 5. 6. 2024 zálohu na další vedení exekuce. 3/ Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 9. 2025, č. j. 17 Co 226/2025-89, k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně potvrdil „s výjimkou části, v níž byl zamítnut návrh povinné ze dne 22. 5. 2024 na zastavení exekuce z důvodu, že po vyznačení doložky provedení exekuce nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané pohledávky“ (výrok I), zároveň usnesení soudu prvního stupně zrušil „v části, v níž byl zamítnut návrh povinné ze dne 22. 5. 2024 na zastavení exekuce z důvodu, že po vyznačení doložky provedení exekuce nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané pohledávky“, a „věc v tomto rozsahu“ postoupil exekutorovi (výrok II). 4/ Odvolací soud na základě obsahu spisu okresního soudu sp. zn. 8 C 21/2007 (tj. spisu vedeného pro nalézací řízení, v němž byl vydán exekuční titul) shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v nalézacím řízení byl vykonávaný rozsudek doručen okresním soudem ustanovené opatrovnici povinné pro řízení a nabyl právní moci, jakož i vykonatelnosti, takže důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), není dán (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2022, sp. zn. 20 Cdo 3403/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 2361/2017, proti němž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 15. května 2018, sp. zn. III. ÚS 674/18, odmítl). 5/ Důvodem k zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu se odvolací soud pro vadu řízení nezabýval, neboť dovodil, že k rozhodnutí o této části návrhu povinné na zastavení exekuce „pro bezvýslednost“ je „funkčně příslušný exekutor“, jemuž věc po zrušení usnesení soudu prvního stupně postoupil (§ 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). 6/ Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku I napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že „je zde otázka hmotného i procesního práva“, při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přípustnost dovolání dále založila na „důvodu porušení práva povinné na spravedlivý proces“ a zároveň namítala, že se soudy obou stupňů nezabývaly jí uváděnými důvody a neposoudily, „proč se nejedná o zásadní vady exekučního titulu“; napadené usnesení odvolacího soudu je v důsledku uvedených skutečností „zmatečné a nepřezkoumatelné“. 7/ V podrobnostech dovolatelka argumentovala tím, že rozsudek nemůže být řádným exekučním titulem, nebylo-li „zjišťováno bydliště povinné jako žalované“, současně „když povinná jako žalovaná byla zastoupena zcela nečinným opatrovníkem“ a „když usnesení o jmenování opatrovníka není řádně podepsáno“. Odkázala a citovala v těchto souvislostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2017, sp. zn. 27 Cdo 1706/2017 (ohledně povinnosti soudu provést před ustanovením opatrovníka za účelem ochrany práv účastníka řádné šetření), k čemuž zdůraznila soudem opomenutou okolnost, že povinná (žalovaná) bydliště zrušila. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, označila za zcela nepřípustný formalismus, kterým popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení (s odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. prosince 2008, sp. zn. I. ÚS 3269/07, ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. IV. ÚS 450/09, a ze dne 31. března 2005, sp. zn. II. ÚS 629/04). V posuzované věci se přitom povinné (žalované) ustanovená opatrovnice nezúčastnila ani jednoho ze dvou ústních jednání soudu (z prvního se ani neomluvila), „není patrné“, že by se seznámila se spisem, rozhodně však nepodala jakékoli vyjádření k žalobě či k provedenému dokazování a proti vydanému rozsudku se neodvolala. Tímto postupem bylo povinné v nalézacím řízení odňato právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K formální vadě nepodepsaného usnesení o ustanovení opatrovnice označila rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2016, sp. zn. 25 Cdo 1594/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 3578/2017, a zmínila rovněž, že její návrh na zastavení exekuce nemůže být z pohledu judikatury Nejvyššího soudu opožděný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněné pod číslem 107/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017). Zásadními vadami exekučního titulu je exekuční soud povinen se zabývat ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (jak připouští usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2021, sp. zn. 20 Cdo 926/2021, k tomu rovněž viz nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15). Ke kritizovanému požadavku řádného odůvodnění napadeného usnesení připojila citaci odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. IV. ÚS 2468/11, a závěrem dovolání navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se „exekuční řízení zastavuje“, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Navrhla rovněž, aby Nejvyšší soud právní moc usnesení odvolacího soudu v napadené části odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání. 8/ K dovolání protistrany se oprávněná vyjádřila podáním ze dne 18. 12. 2025 tak, že exekuční soud okolnosti ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení nepřezkoumává, což odpovídá judikatuře dovolacího soudu. Dovolatelka nepředkládá žádnou právní otázku, své skutkové výhrady známé již z odvolacího řízení „v zásadě recykluje“ a polemika se závěry usnesení odvolacího soudu nenaplňuje předpoklady ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání by proto Nejvyšší soud měl podle názoru oprávněné odmítnout. 9/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým s