20 Cdo 1901/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1901/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 10. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1901/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1901.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuční titul Výkon rozhodnutí ukládající jinou povinnost [ Výkon rozhodnutí ] Dotčené předpisy:§ 258 odst. 2 o. s. ř. § 243e odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1901/2025-308 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. U., zastoupeného Mgr. Milanem Lukendou, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, proti povinnému DŘEVODÍLO Rousínov, výrobní družstvo, se sídlem v Rousínově, Lípová 1242/2b, identifikační číslo osoby 00030597, zastoupenému JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 EXE 1001/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2025, č. j. 20 Co 262/2024-182, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2025, sp. zn. 20 Co 262/2024-182, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora specifikované věci Okresní soud ve Vyškově (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 12 EXE 1001/2024-59, na návrh povinného družstva zastavil exekuci (výrokem I) vedenou soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 37819/23 za účelem vynucení povinnosti povinného odstranit betonové piloty umístěné na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY a zdržet se umísťování obdobných překážek na tyto pozemky (dále též „exekvovaná povinnost“) v souladu s vykonatelným usnesením okresního soudu ze dne 21. 6. 2021, č. j. 12 C 56/2021-29, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále „odvolací soud“) ze dne 30. 9. 2022, č. j. 16 Co 197/2021-108 (dále též „exekuční titul“); zbylými výroky II a III rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení, resp. exekuce. 2/ Soud prvního stupně uzavřel, že exekuční titul „se nevztahuje na odstraňování dopravního značení“ instalovaného povinným družstvem na dotčených pozemcích po oznámení příslušnému dopravnímu správnímu orgánu a na základě dopravních předpisů, neboť nejde o překážky obdobné betonovým pilotům znemožňujícím či znesnadňujícím výkon práv oprávněného; taková povinnost by vyžadovala, aby soud v nalézacím řízení před vydáním meritorního rozhodnutí zjistil k otázce odstranění předmětného dopravního značení z neveřejné účelové pozemní komunikace stanovisko příslušného dopravního správního orgánu. Betonové piloty již byly z pozemků povinným odstraněny před podáním exekučního návrhu. 3/ Odvolací soud usnesením ze dne 6. 5. 2025, č. j. 20 Co 262/2024-182, k odvolání oprávněného změnil usnesení soudu prvního stupně výrokem, že se exekuce nezastavuje, zároveň zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, resp. exekuce. 4/ Odvolací soud neakceptoval „zjednodušenou argumentaci“ soudu prvního stupně, podle níž dopravní značení nepředstavuje kladení překážek nebo „tzv. umísťování obdobných překážek“, ačkoli tímto způsobem povinný pokračuje v jednání, které exekuční titul zapovídá a které zásadně omezuje podnikání oprávněného „v daném objektu“, tj. ve využívání služebnosti „v plném a nezměněném rozsahu“. Za překážky, jejichž důsledkem je praktická nevykonatelnost exekučního titulu, je proto třeba považovat jakékoli dopravní značení umístěné v daném místě fakticky v libovůli a plné režii povinného“, jestliže „po podrobném dokazování a ústním odvolacím jednání“ tyto překážky ztěžují oprávněnému coby provozovateli lisařské výroby prostor pro dodání materiálu a odběr hotových výrobků („zajíždění osobních, dodávkových či nákladních automobilů do objektu a do těsné blízkosti nakládací rampy či prostor, kde je možné s materiálem manipulovat“), s přihlédnutím ke skutečnosti, že „areál jistě nebyl stavěn na dnešní provoz a situaci“. Argumentace v oblasti „správně-právní roviny“ není pro posouzení věci významná. 5/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil „obecně“ tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu, případně „některé dílčí otázky“ dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny „zcela“. 6/ Otázky procesního práva dovolatel formuloval takto: A/ zda je napadené usnesení přezkoumatelné, pokud provedené dokazování, jeho výsledky, hodnocení důkazů a úvahy odvolacího soudu „nejsou v odůvodnění rozhodnutí vůbec reflektovány“; B/ zda takto nedostatečně odůvodněné rozhodnutí umožňuje účastníkům „efektivní přístup k dovolacímu soudu, neobsahuje-li „ani v minimální míře skutkové závěry navazující na konkrétně provedené důkazy“; C/ zda odvolací soud „smí“ založit své závěry o pokračování v rušení držby výlučně na skutkových domněnkách nebo obecně formulovaných domnělých dopadech“ (ztěžování podnikání), aniž bylo prokázáno narušení pokojného stavu ve smyslu exekučního titulu; D/ zda lze „připustit“ odvolacím soudem opomenuté tvrzení a důkazní návrhy dovolatele ohledně „souladu umístění dopravních značek s právem a pokojnou držbou“. 7/ K rozsahu exekvované povinnosti dovolatel připojil dva dotazy: E/ zda je odvolací soud „oprávněn rozšiřovat rozsah“ exekvované povinnosti „na zcela odlišné objekty“ (zde na dopravní značky), aniž by měl oporu v odůvodnění exekučního titulu a aniž by zjistil, že „jejich účinek je skutkově a právně obdobný“; F/ zda lze závaznost exekučního titulu vztahovat na umístění svislých dopravních značek, jež spadá pod režim zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nebylo-li prokázáno, že značky skutečně brání či omezují ve výkonu práv „z označených věcných břemen“, případně že „nejde o důvody omluvitelné či omezení racionálně překlenutelné“. 8/ K otázkám ad A) a B) povinný upřesnil, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, uveřejněném pod číslem 40/2002 Sb. rozh. obč., a to za situace, kdy byl odvolací soud k řádnému a úplnému zjištění skutkového stavu vyzván závazným právním názorem dovolacího soudu (usnesením Nejvyšší soudu v posuzované věci vydaným dne 23. ledna 2025 pod sp. zn. 20 Cdo 2831/2024 - dále „kasační usnesení“). V dané souvislosti dovolatel připomněl svá skutková tvrzení a k nim navrhované důkazy (např. způsob najíždění a vyjíždění vozidel oprávněného do prostoru parkování na dotčených pozemcích, na umístění dopravních značek a jejich účel apod.). 9/ Rovněž řešení otázek ad B) a C) odporuje judikatuře dovolacího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. 26 Cdo 893/2000), jakož i nálezu Ústavního soudu (ze dne 16. června 2011, sp. zn. II. ÚS 207/11), nelze-li z žádného provedeného důkazu dovozovat, že by umístění dopravních značek představovalo „zásadní překážku“; exekuční titul nesměřoval k zajištění ochrany pokojného stavu (s cílem zajistit prostor pro dodání materiálu a odběr hotových výrobků oprávněnému, čímž odvolací soud argumentoval), ale bránil umístění betonových pilotů znesnadňujících stání pro automobily, nikoli však pro dodávky a nákladní vozidla. 10/ Otázky ad E) a F) spolu úzce souvisí, přičemž otázku ad E) odvolací soud řešil v rozporu s usnesením Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. IV. ÚS 1553/07 (ad E/), a otázka ad F) v praxi dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla (lze však vycházet ze závěrů předchozího kasačního usnesení Nejvyššího soudu). 11/ Ze všech předestřených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí sám změnil tak, že exekuci zastaví a rozhodne o náhradě nákladů řízení. Zároveň dovolatel navrhl odklad „vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí“. 12/ Oprávněný se k dovolání vyjádřil podáním ze dne 17. 6. 2025 a po rekapitulaci předchozího řízení označil dovolání za účelové ve snaze oddálit splnění exekvované povinnosti. Tomu odpovídají dovolatelem formulované otázky, jež mají navodit dojem, že odvolací soud postupoval nesprávně. Napadené usnesení je podle názoru oprávněného dostatečně odůvodněno (zejména v odstavcích 7 až 10), z předložené fotodokumentace bylo patrné, že dopravní značky znemožňují a z