20 Cdo 2088/2017 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2088/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2017 Spisová značka:20 Cdo 2088/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2088.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dovolání Dotčené předpisy:§ 262a odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 262a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 30.06.2015 § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 3. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2088/2017-275U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů č. 1051, proti povinné J. V., M., za účasti manžela povinné J. V., M., zastoupeným Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 874/36, pro 2 887 532 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 43 EXE 2913/2014, o dovolání povinné a jejího manžela proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-211, takto: I. Dovolání povinné a jejího manžela směřující do části výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-211, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 8. 2015, č. j. 43 EXE 2913/2014-140, o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce, se odmítá. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-211, v části výroku, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 8. 2015, č. j. 43 EXE 2913/2014-140, tak, že se návrh manžela povinné na částečné zastavení exekuce prováděné v rozsahu exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Zdeňkem Zítkou, Exekutorský úřad Plzeň-město ze dne 6. 2. 2014, č. j. 108 EX 08529/13-026, zamítá, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Okresní osud v Mostě usnesením ze dne 18. 8. 2015, č. j. 43 EXE 2913/2014-140, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce (výrok I). Dále k návrhu manžela povinné částečně zastavil exekuci prováděnou podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Zděňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 6. 2. 2014, č. j. 108 EX 08529/13-026, přikázáním pohledávky manžela povinné z běžného účtu u peněžního ústavu vedeného u Raiffeisen bank, a. s. (dále jen „postižením peněžního účtu manžela povinné“) - výrok II. V odůvodnění uvedl, že důvod pro částečné zastavení exekuce nenastal, neboť částečné plnění na vymáhanou pohledávku ve výši 1 979 480,40Kč , které měla dostat oprávněná z výtěžku z prodeje podniku realizovaného v insolvenčním řízení, nebylo prokázáno. Důvod k úplnému zastavení exekuce pro nemajetnost povinné taktéž nenastal, když soud prvního stupně uzavřel, že nebylo (i z objektivních důvodů, když řízení před soudním exekutorem probíhalo ke dni podání návrhu povinné jeden měsíc) ukončeno šetření soudního exekutora o majetku povinné, a samotné tvrzení povinné k tomuto závěru vést nemůže. Částečné zastavení exekuce prováděné postižením peněžního účtu manžela povinné soud prvního stupně odůvodnil tím, že vymáhaný závazek povinné z vykonávaného exekučního titulu [(tj. ze směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze ze dne 18. 5. 2010, č. j. 47 Cm 117/2010-18)], není závazkem náležejícím do společného jmění manželů (dále jen „SJM“), když ve smyslu ustanovení § 143 odst. 1 písm b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinným do 31. 12. 2013 – dále jen“obč. zák.“, nebylo prokázáno, že jde o závazek náležející do SJM. Povinná převzala vymáhaný směnečný závazek bez souhlasu manžela. Manžel povinné nebyl účastníkem Smlouvy o úvěru, č. 448-085-06, ze dne 30. 6. 2006 a na ni navazující Smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008, uzavřených mezi oprávněnou a dlužníkem, společností SOLAREGEN LÁZNĚ, s. r. o (dále jen „společnost“), za níž, jako statutární zástupce, jednala povinná. Úvěr byl zajištěn směnkou, jejímž avalem byla povinná. S ohledem na majetkové poměry povinné a jejího manžela, tím že povinná převzala ručitelský závazek ze směnky zajišťující závazek společnosti splatit úvěr oprávněné, povinná překročila míru přiměřenou jejich majetkovým poměrům. Dále učinil závěr, že i kdyby byl závazek v době jeho vzniku (ke dni 30. 6. 2006) součástí SJM, tak podle obsahu notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. Ludmilou Polívkovou, ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. NZ 219/2010, 262/2010, byl výlučným závazkem povinné, když výslovně pod bodem „Za druhé“ notářského zápisu je uvedeno, že ve výlučném vlastnictví povinné budou veškerá aktiva a pasiva vyplývající z její podnikatelské činnosti ve společnosti, tj. i ručitelský závazek povinné za dluh společnosti. Pro tyto důvody nelze vést exekuci na peněžní účet manžela povinné podle § 262a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-11, usnesení okresního soudu ve výroku I změnil tak, že exekuci částečně zastavil o částku 2 254 134,16Kč a usnesení okresního soudu v části, o zamítnutí návrhu povinné na úplné zastavení exekuce z důvodu její nemajetnosti, potvrdil. Dále odvolací soud změnil usnesení okresního osudu ve výroku II tak, že návrh manžela povinné na částečné zastavení exekuce prováděné přikázáním peněžité pohledávky z peněžního účtu manžela povinné zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vyhověl návrhu oprávněné na částečné zastavení exekuce pro částku, která jí byla mimo exekuci na vymáhanou pohledávku vyplacena. Z důvodu neukončení šetření o majetku povinné potvrdil závěr okresního soudu, že důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nenastal a že rozhodnutí o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce je věcně správné. Závěr o zamítnutí návrhu manžela povinné na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z jeho peněžního účtu odůvodnil tím, že po provedeném dokazování před odvolacím soudem, má za prokázáno, že vymáhaný závazek povinné, vzhledem k majetkovým poměrům manželů, nepřekročil míru přiměřenou jejich majetkových poměrů a povinná závazek převzala se souhlasem manžela. Odvolací soud vyšel z toho, že Smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008 byl zajištěn úvěr ve výši 4 600 000 Kč, který poskytla oprávněná společnosti na základě úvěrové smlouvy ze dne 30. 6. 2006, č. 448 085-06. Manžel povinné v podání, došlém soudu prvního stupně dne 28. 5. 2015, potvrdil, že ke smlouvě o úvěru dal souhlas. Souhlasil i se Smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 30. 6. 2006, kterou podepsal. Tento souhlas manžela povinné považoval odvolací soud a oprávněná za souhlas udělený při prvním použití majetku ve společném jmění manželů, takže k navazujícímu právnímu jednání v souvislosti s podnikáním povinné dle § 146 obč. zák., již dalšího souhlasu manžela nebylo třeba. Smlouva o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008, nahradila původní smlouvu ze dne 30. 6. 2006. V den následující po uzavření smlouvy ze dne 29. 9. 2008, povinná a její manžel společnosti půjčili částku 3 091 534,60 Kč ze společného jmění manželů. Částku předávali postupně v hotovosti nebo bankovním převodem v průběhu dvou let od dne 19. 6. 2006. Disponovali tak finanční částkou, kterou nepotřebovali k uspokojování svých potřeb, když ji mohli půjčit. Kromě této částky poskytli společnosti i zástavu, a to podílové listy v hodnotě 1 100 000 Kč, taktéž náležejících do jejich SJM. Vytkl dále okresnímu soudu nesprávný závěr, že smlouva o zúžení SJM ze dne 10. 12. 2010, tj. po více jak dvou letech od vzniku závazku, mohla mít vliv na vymáhaný závazek. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání povinná a její manžel, vyjma výroku o částečném zastavení exekuce pro částečnou úhradu na vymáhanou pohledávku mimo exekuci, když rozsah dovolání lze dovodit jednoznačně z jeho obsahu (§ 41 odst. 1 o. s. ř.). Podle dovolatelů je přípustnost dovolání dána tím, že odvolací soud se při řešení otázky, zda jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. V daném případě odvolací soudu si sice vyžádal od soudního exekutora zprávu o průběhu exekuce, avšak z napadeného rozhodnutí nevyplývá, zda si odvolací