20 Cdo 2247/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2247/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 8. 2022 Spisová značka:20 Cdo 2247/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2247.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2247/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Městské části Praha 10 se sídlem v Praze 10, Vršovická č. 1429/68, identifikační číslo osoby 00063941, proti povinné I. Š., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené advokátkou JUDr. Juditou Kodlovou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. č. 292/14, pro 1 639 600 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Grosamové, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 180 EX 2378/20, o dovolání soudní exekutorky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2022, č. j. 14 Co 176/2022-240, t a k t o: I. Dovolání soudní exekutorky se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 10 dne 17. dubna 2020, č. j. 54 EXE 1281/2020-18, pověřil soudní exekutorku Mgr. Zuzanu Grosamovou, Exekutorský úřad Praha 6 (dále též jen „soudní exekutorka)“, vedením exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 639 600 Kč s příslušenstvím, a to podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. ledna 2010, č. j. 35 C 20/2002-223, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 15 Co 395/2011-302 (dále též jen „exekuční titul“). K návrhu povinné soudní exekutorka usnesením ze dne 21. března 2022, č. j. 180 EX 2378/20-224, exekuci výrokem I. zastavila, výrokem II. rozhodla, že soudní exekutorce se přiznává právo na náhradu nákladů exekuce ve výši 253 979 Kč, a výrokem III. přiznala oprávněné právo na náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 9 653,30 Kč, přičemž v obou případech povinná není povinna tyto částky platit, jelikož ty již byla uhrazeny před zastavením exekuce. Výrokem IV. soudní exekutorka rozhodla, že povinná se osvobozuje od placení veškerých dalších v tomto exekučním řízení vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu, a to v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči povinné pro tyto pohledávky právo postihu. Soudní exekutorka uvedla, že povinná k 15. listopadu 2021 uhradila celou exekvovanou jistinu a částku 907,50 Kč na náklady exekuce a jelikož oprávněná se k návrhu povinné na zastavení exekuce nevyjádřila, lze předpokládat, že souhlasila a je na místě exekuci zastavit v souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a čl. IV. bodu 25 přechodných ustanovení zákona č. 286/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 286/2021 Sb.“), protože došlo ke splnění podmínek pro zastavení exekuce v rámci tzv. „milostivého léta“. Povinná proto nemusí platit náklady exekuce a náklady oprávněné, které nebyly soudní exekutorkou k okamžiku splnění podmínek tzv. „milostivého léta“ vymoženy, není však osvobozena od placení nákladů exekuce a oprávněné, které k danému okamžiku vymoženy byly. K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2022, č. j. 14 Co 176/2022-240, výrokem I. potvrdil usnesení soudní exekutorky ve výroku I. ve znění, že exekuce se zastavuje v rozsahu, ve kterém byla povinná osvobozena od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu, v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Výrokem II. odvolací soud potvrdil usnesení soudní exekutorky ve výroku IV., a výrokem III. rozhodl, že napadené usnesení se ve výroku II. mění tak, že soudní exekutorce se nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce ve výši 253 979 Kč, a ve výroku III. se mění tak, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 653,30 Kč. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť platby povinné jsou podle citovaného ustanovení § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“) vymoženým plněním. Jsou však splněny podmínky pro zastavení exekuce podle čl. IV bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb., protože v projednávané věci je povinnou fyzická osoba a oprávněnou městská část hlavního města Prahy, povinnou byla postupně uhrazena částka 1 639 600 Kč představující pohledávku oprávněné vymáhanou touto exekucí a uhradila i částku 907,50 Kč na náklady exekuce. Podle odvolacího soudu nelze přisvědčit soudní exekutorce, že částka 253 979 Kč zaplacená povinnou představuje vymožené náklady exekuce, na něž má soudní exekutorka nárok, protože příkaz k úhradě nákladů exekuce dosud nenabyl právní moci, a rovněž částka 9 653,30 Kč nepředstavuje vymožené náklady oprávněné, na něž má oprávněná nárok. Podstatou právní úpravy tzv. „milostivého léta“ je umožnit povinným úhradu jistiny a paušální částky na nákladech exekuce s osvobozením od placení dalších částek spojených s vymáháním pohledávek v exekucích, tj. s osvobozením od placení úroků z prodlení, nákladů nalézacího řízení, nákladů oprávněného v exekuci a dalších nákladů soudního exekutora. Jestliže povinná uhradila postupně celou vymáhanou jistinu, je soudní exekutorka povinna celou jistinu vyplatit oprávněné a nemůže si ponechat částku 253 979 Kč na úhradu svých nákladů, protože jí náleží na nákladech exekuce pouze částka 907,50 Kč. Usnesení odvolacího soudu napadla soudní exekutorka ve výrocích I. a III. dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a které dovolatelka formulovala následovně: 1. Lze rozhodnout o nákladech exekuce v usnesení, kterým se exekuce zastavuje na základě čl. IV bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb.? 2. Zastavuje se exekuce v případě splnění podmínek dle čl. IV bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb. úplně nebo jen částečně? 3. Má soudní exekutor právo na náklady exekuce, které byly vymoženy po 28. říjnu 2021, avšak před splněním podmínek tzv. milostivého léta, byla-li exekuce zastavena na základě ustanovení čl. IV. bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb.? 4. Má soudní exekutor právo na vymožené náklady exekuce, o nichž nebylo rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce (ani pravomocným ani nepravomocným), byla-li exekuce zastavena na základě ustanovení čl. IV bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb.? Dovolatelka v dovolání namítala, že v projednávané věci je správné právní posouzení věci takové, že o nákladech exekuce lze rozhodnout v usnesení, kterým se exekuce zastavuje na základě čl. IV bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb., a že soudní exekutor má nárok na náklady exekuce při jejím zastavení dle čl. IV bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb., pokud toto vymohl před splněním podmínek tzv. milostivého léta s tím, že je nerozhodné, jestli byl či nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Tvrdí-li odvolací soud to, že o nákladech exekuce nelze rozhodnout v usnesení, kterým se exekuce zastavuje na základě čl. IV bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb., pak tento jeho závěr postrádá zákonného podkladu. Čl. IV bod 25 zákona č. 286/2021 Sb. takové pravidlo neobsahuje. Naopak na základě § 151 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř., respektive na základě § 271 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř. je třeba o nákladech řízení rozhodnout v usnesení, kterým se řízení končí. Z procesní opatrnosti pak dovolatelka napadla i výrok I. napadeného usnesení, neboť se nedomnívá, že lze o nákladech exekuce rozhodnout (a tudíž fakticky dosáhnout změny výroku III. napadeného usnesení ve prospěch dovolatelky) v situaci, kdy exekuce byla zastavena pouze částečně. Svou aktivní legitimaci k obraně proti výroku I. napadeného usnesení dovozuje dovolatelka z toho, že pokud by rozhodnutí o nákladech exekuce při jejím částečném zastavení možné nebylo, byla by jí výrokem I. způsobena újma nemožností o nákladech exekuce rozhodnout, ačkoliv by se dovolatelce podařilo dosáhnout zrušení výroku III. napadeného usnesení. Dovolatelka rovněž namítala nesprávnost závěru odvolacího soudu, že soudní exekutor má v případě zastavení exeku