20 Cdo 2432/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2432/2020 citace  Právní věta:Novému projednání návrhu na uznání již dříve na území České republiky uznaného cizozemského rozhodnutí brání v souladu s § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, překážka věci rozsouzené. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 4. 2021 Spisová značka:20 Cdo 2432/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2432.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Uznání cizích rozhodnutí Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Dotčené předpisy:§ 14 předpisu č. 91/2012 Sb. § 15 odst. 1 písm. c) předpisu č. 91/2012 Sb. § 16 předpisu č. 91/2012 Sb. čl. 11 úmluvy 95/1983 Sb.m.s. čl. 54 úmluvy 95/1983 Sb.m.s. čl. 56 úmluvy 95/1983 Sb.m.s. čl. 60 úmluvy 95/1983 Sb.m.s. § 159a odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:16. 6. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:46 / 2022 Anotace:Soud prvního stupně usnesením zastavil řízení o uznání rozhodnutí běloruského soudu. Vyšel přitom ze zjištění, že na základě předmětného rozhodnutí bylo zúčastněné osobě, resp. jejímu právnímu předchůdci, běloruským soudem uloženo zaplatit navrhovatelce celkem 193 867 Eur, a že toto rozhodnutí již bylo v roce 2019 na území České republiky uznáno. Nalézací soud dovodil, že v situaci, kdy rozhodnutí běloruského soudu již bylo jednou českými soudy uznáno, brání jeho opětovnému uznání překážka věci pravomocně rozsouzené. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil, a to tak, že se řízení nezastavuje. Zdůraznil přitom, že předmětem současného řízení je uznání rozhodnutí běloruského soudu nikoli proti osobě v tomto rozhodnutí uvedené či proti jejímu právnímu nástupci, nýbrž vůči osobě zákonného ručitele. Z tohoto důvodu tak nemůže jít o překážku věci pravomocně rozsouzené, jelikož není dána totožnost účastníků předešlého a současného řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla zúčastněná osoba dovoláním, na jehož podkladě se Nejvyšší soud zabýval řešením otázky účinků spojených s uznáním cizozemského rozhodnutí, zejména ve vztahu k založení překážky věci rozsouzené. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2432/2020-71USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci navrhovatelky Podnik výstavby silnic č. 5, veřejná akciová společnost, se sídlem v Minsku, Lukjanoviče 4, Běloruská republika, registrační číslo osoby 100219908, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo nám. 671/24, za účasti Bauer Technics s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 07049510, zastoupené Mgr. Jindřichem Králem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, o uznání rozhodnutí běloruského soudu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 301/2019, o dovolání Bauer Technics s. r. o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2020, č. j. 18 Co 29/2020-22, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2020, č. j. 18 Co 29/2020-22, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : 1/ Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 11. 2019, č. j. 9 C 301/2019-14, zastavil řízení o uznání rozhodnutí Hospodářského soudu města Minsk ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 147-12/2016 M, dále též „rozhodnutí běloruského soudu“ (výrok I.). Zároveň soud prvního stupně společnosti Bauer Technics s. r. o. náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku navrhovatelce (výrok III.). 2/ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě výše uvedeného pravomocného a vykonatelného rozhodnutí byla společnosti BAUER Beltech a. s. (dříve BAUER TECHNICS a. s., identifikační číslo osoby 29129907) uložena povinnost zaplatit navrhovatelce 190 835,5 Eur a 3 032,19 Eur. Rozsudkem ze dne 18. 6. 2019, č. j. 15 Co 212/2019-89, Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 2. 2019, č. j. 15 C 187/2018-69, který k návrhu navrhovatelky uznal rozhodnutí běloruského soudu. Na základě projektu přeměny ze dne 14. 5. 2019, schváleném dne 21. 6. 2019, posléze došlo k rozdělení jmění společnosti BAUER Beltech a. s., a to formou odštěpení sloučením, v jehož důsledku rozdělovaná společnost nezanikla a část jejího jmění přešla na více již existujících společností, mj. též na společnost Bauer Technics s. r. o. (viz § 243 odst. 1 písm. b/ bod 2 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev - dále jen „zákon o přeměnách“). Společnost Bauer Technics s. r. o. proto podle § 257 zákona o přeměnách ručí za dluh, který dosud společnost BAUER Beltech a. s. navrhovatelce neuhradila. 3/ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí běloruského soudu již bylo českým soudem postupem podle Smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982, jež byla publikována vyhláškou ministerstva zahraničních věcí č. 95/1983 Sb. (dále též „smlouva o právní pomoci“), a § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZMPS“), uznáno, a to vůči právnímu předchůdci společnosti Bauer Technics s. r. o., pročež opětovnému uznání rozhodnutí brání překážka věci pravomocně rozsouzené (soud prvního stupně chybně odkazuje na § 159 odst. 3, správným ustanovením je však § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále „o. s. ř.“). 4/ Městský soud v Praze (dále rovněž „odvolací soud“) k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 17. 2. 2020, č. j. 18 Co 29/2020-22, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. 5/ Odvolací soud zdůraznil, že předmětem současného řízení je uznání rozhodnutí běloruského soudu nikoli proti osobě v tomto rozhodnutí uvedené či proti jejímu právnímu nástupci, nýbrž vůči osobě zákonného ručitele ve smyslu § 257 zákona o přeměnách. Z tohoto důvodu nemůže jít o překážku věci pravomocně rozsouzené, jelikož zde neexistuje totožnost účastníků předešlého a současného řízení. 6/ Usnesení odvolacího soudu napadla společnost Bauer Technics s. r. o. dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny právní otázky, jež byly odvolacím soudem právně posouzeny nesprávně (§ 237 o. s. ř.). Tyto otázky přitom formulovala následujícím způsobem: a/ zda je dána pravomoc českých soudů rozhodovat o uznání běloruského rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 ZMPS, když smlouva o právní pomoci podle čl. 56 odst. 2 připouští pouze neformální uznání rozhodnutí v souvislosti s nařízením výkonu rozhodnutí; b/ zda je pravomocné rozhodnutí o uznání cizího rozhodnutí subjektivně závazné jen pro účastníky řízení o uznání rozhodnutí nebo se jedná o rozhodnutí s rozšířenou subjektivní závazností, a c/ zda pravomocný výrok soudu o tom, že se běloruské rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 a násl. ZMPS ve spojení s čl. 54 odst. 1 smlouvy o právní pomoci v České republice uznává, vytváří překážku věci rozhodnuté pro jiné řízení, v němž se žalobce domáhá uznání totožného běloruského rozhodnutí vůči existující nástupnické společnosti zúčastněné na rozdělení. 7/ Podle názoru dovolatelky soudy vůbec neměly pravomoc rozhodovat zvláštním výrokem o uznání rozhodnutí běloruského soudu, neboť takové řízení má probíhat pouze neformálně, a to za podmínek stanovených v čl. 54 odst. 1 smlouvy o právní pomoci. Dovolatelka se dále domnívá, že v nyní projednávané věci není použitelné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016, které lze aplikovat pouze tehdy, podléhá-li uznání cizího rozhodnutí úpravě § 14 až § 16 ZMPS. 8/ V další části dovolání dovolatelka předestřela argumentaci ohledně překážky věci rozsouzené a účinků uznání rozhodnutí českým soudem, jež se mají vztahovat vůči všem, kteří mohou být cizím rozhodnutím dotčeni. Bylo-li rozhodnutí již jednou uznáno, není prostor pro opakované uznání, byť vůči jiné osobě, neboť důsledkem uznání je takový právní stav, který by nastal, kdyby o téže věci stejně rozhodoval český orgán. Dosud však nebyla výslovně řešena otázka, zda uznání rozhodnutí svými účinky dopadá pouze na účastníky řízení o uznání nebo též na osoby třetí. 9/ Navrhovatelka ve svém vyjádření uvedla, že exekuční řád vyžaduje, aby osoba usilující o nařízení exekuce disponovala exekučním titulem, jenž bude uznán českým s