20 Cdo 2882/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2882/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2025 Spisová značka:20 Cdo 2882/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.2882.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Započtení pohledávky Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 1987 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.08.2025I.ÚS 2498/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost24. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2882/2024-427 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného P. L., zastoupeného JUDr. Prokopem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška 510/38, proti povinné G. A., zastoupené Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, pro 445 522 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 72 EXE 412/2019, o dovolání oprávněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2024, č. j. 16 Co 213/2022-371, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Ve shora specifikované exekuční věci Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“ nebo „obvodní soud“) usnesením ze dne 3. 5. 2022, č. j. 72 EXE 412/2019-240, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Vyšel ze základního zjištění, že exekuce je aktuálně vedena pod sp. zn. 151 EX 186/19 soudním exekutorem JUDr. Filipem Exnerem, Exekutorský úřad Praha 7 (původním exekutorem byl Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha-západ), podle vykonatelného rozsudku obvodního soudu ze dne 15. 3. 2018, č. j. 29 C 302/2016-126, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. 70 Co 418/2018-229 (dále „exekuční titul“), za účelem vymožení pohledávky oprávněného ve výši 445 522 Kč, která vznikla z důvodu soudem uložené náhrady nákladů řízení (exekuční titul nabyl právní moci 21. 1. 2019 a ohledně vymáhané částky se stal vykonatelným dne 25. 1. 2019). Účastníci řízení jsou bývalí manželé, jejichž manželství trvalo od 7. 10. 1993 do 30. 10. 2008, přičemž v roce 2004 vznikl oprávněnému výlučný (deliktní) závazek vůči OPBH v Praze 2, s. p. v likvidaci (dále „OPBH“), ve výši 7,65 milionu Kč, který OPBH (a následně její právní nástupkyně PON Praha, a. s.) od roku 2012 po oprávněném exekučně vymáhal (nejprve v exekuci vedené pod sp. zn. 087 EX 867/12, později pod sp. zn. 191 EX 6299/2016) prostřednictvím exekučního příkazu prodejem nemovitých věcí povinné, a to se zřetelem k tomu, že účastníci uzavřeli dne 24. 3. 2005 formou notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Marií Malou pod sp. zn. NZ 185/2005, N 237/2005, s účinky vkladu práva ke dni 4. 4. 2005 smlouvu o zúžení společného jmění manželů (dále „smlouva o zúžení SJM“). Podle ujednání manželů se výlučným vlastníkem v dohodě specifikovaných nemovitých věcí v katastrálním území XY, obci XY, a to pozemku č. parc. XY, zahrada, a pozemku č. parc. XY, jehož součástí je budova čp. XY (dále „nemovité věci“), stala povinná. Nemovité věci byly prodány v dražbě a výtěžek 16 500 000 Kč rozdělen rozvrhovým usnesením soudního exekutora ze dne 24. 5. 2017, č. j. 191 EX 6299/2016-256, tak, že v první skupině byl uspokojen soudní exekutor Mgr. Jan Beneš s náklady exekuce v částce 2 123 642 Kč, ve druhé skupině oprávněná PON Praha a. s. s pohledávkou 7 729 000 Kč a ve třetí skupině tatáž společnost coby přihlášený věřitel v rozsahu 6 647 358 Kč (na dílčí úhradu pohledávky 20 000 000 Kč - viz dále). Výtěžek dražby byl dne 26. 5. 2017 věřitelům vyplacen. 2. Soud prvního stupně posuzoval návrh povinné na zastavení exekuce, argumentovala-li navrhovatelka tím, že exekvovaná pohledávka zanikla započtením, což bylo oprávněnému i jeho zástupci oznámeno dopisem ze dne 21. 1. 2019. Započítanou pohledávku povinné představovala regresní náhrada škody, která vznikla prodejem nemovitých věcí povinné ve veřejné dražbě provedené exekutorem Mgr. Janem Benešem, z níž byl výtěžek ve výši 16 500 000 Kč použit na úhradu dluhu oprávněného ve výši 20 000 000 Kč vůči společnosti PON Praha a. s. (uvedený dluh byl po oprávněném vymáhán podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2016, č. j. 46 Cm 159/2006-922, v exekuci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 68 EXE 2026/2016 a šlo o výlučný závazek oprávněného vůči PON Praha a. s. v podobě soudem schváleného smíru). 3. Soud prvního stupně vylíčil provedené důkazy, k nimž citoval, zejména pak k otázce započtení, ustanovení § 1876 odst. 2, § 1958 odst. 1, § 1982 odst. 1, § 2913 odst. 1 a § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), rovněž poukázal na znění § 143 odst. 1 písm. b) a § 143a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, dále „obč. zák.“ (k rozsahu a modifikacím společného jmění manželů), a uzavřel, že návrh povinné na zastavení exekuce, jehož důvody soud posuzoval podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), není opodstatněný. Konstatoval, že povinná v rámci exekuce, kde byl vydražen její majetek, nepodala návrh na zastavení exekuce a „tvrzení jinak neuplatnila, tím méně prokázala“; započítávaná pohledávka je proto nejistá či neurčitá (§ 1987 odst. 2 o. z.), čemuž svědčí i chování povinné, která „údajnou pohledávku“ vůči oprávněnému „neuplatnila žádnou žalobou“. Pohledávka povinné z titulu regresní náhrady škody není dána, protože oprávněný nemohl před uzavřením smlouvy o zúžení společného jmění manželů porušit smluvní povinnost z takové smlouvy a chybí i příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy na straně povinné. Povinná rovněž nemohla platně započítat svou údajnou pohledávku ani z titulu bezdůvodného obohacení (z titulu plnění za jiného), neboť tato pohledávka by nebyla v době zápočtu splatná ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Soud prvního stupně současně uzavřel, že vydražené nemovité věci povinné byly v jejím výlučném vlastnictví a že v exekučním řízení prodejem uvedených nemovitých věcí nedošlo při postupu soudního exekutora k žádnému pochybení. 4. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinné rozsudkem (správně měl rozhodovat usnesením) ze dne 21. 5. 2024, č. j. 16 Co 213/2022-371, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci (zcela) zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Připomněl důvody předchozího kasačního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2024, sp. zn. 20 Cdo 1570/2023 (dále „kasační rozhodnutí dovolacího soudu“), a za rozhodnou právní úpravu označil ustanovení § 1982 odst. 1 a odst. 2, § 1987 odst. 1 a odst. 2, § 1989 odst. 1 a § 2991 odst. 1 o. z. Konstatoval výlučnou povahu dluhu oprávněného vůči OPBH ve výši 7,65 milionu Kč, který vznikl „trestnou činností“ oprávněného v roce 2004, „ke které nedala tehdejší manželka A. souhlas, závazek přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a vyplývá z pravomocného trestního rozsudku“ (k témuž závěru dospěly soudy v řízení o excindační žalobě podané povinnou a vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 38 C 12/2013). 5. Odvolací soud „po částečném zopakování a doplnění dokazování listinami“ uzavřel, že povinná disponovala vůči oprávněnému započitatelnou pohledávkou ve výši 9 852 642 Kč (z výtěžku dražby nemovitých věcí povinné 16 500 000 Kč odvolací soud odečetl částku 6 647 358 Kč přikázanou z rozvrhu výtěžku ve třetí skupině PON Praha a. s.). Neuznal pochybnosti oprávněného o základu pohledávky, „její výši a právní kvalifikaci“, neboť to bylo „bez obtíží“ zjištěno ze smlouvy účastníků o zúžení SJM. Bezdůvodné obohacení oprávněného nastalo na základě vědomého plnění povinné za dlužníka - oprávněného, v daném případě „za specifických (exekučních) podmínek“, jestliže si „všichni účastníci exekuce vedené pod sp. zn. 191 EX 6299/16 byli vědomi toho, že v exekuci je postižen výlučný nemovitý majetek A., že je postižen na základě speciální úpravy chránící věřitele (§ 262a o. s. ř., § 150 odst. 2 obč. zák.), a všem bylo též zřejmé, že se tak děje za účelem úhrady dluhů“ oprávněného. 6. Smlouvu účastníků o zúžení SJM odvolací soud označil za platnou (ke skutkovým námitkám oprávněného), avšak podotkl, že i v případě její neplatnosti s účinky ex tunc by se rozsah bezdůvodného obohacení oprávněného „omezil na polovinu výtěžku dražby“, tudíž i taková pohledávka povinné by byla proti vymáhané pohledávce oprávněného „dostatečně jistá a určitá, aby byla způsobilá k zap