20 Cdo 2966/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2966/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2021 Spisová značka:20 Cdo 2966/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2966.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva komisionářská Notářský zápis Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 583 odst. 1 obch. zák. § 585 obch. zák. § 71b předpisu č. 358/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 5. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1287/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2966/2020-553USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné P. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, proti povinné D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Bc. Jiřím Trnkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, V. Talicha 1807/14, pro 13 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 48 EXE 3282/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2020, č. j. 24 Co 1540/2019-516, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 8. 2019, č. j. 48 EXE 3282/2015-433, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Vyšel ze zjištění, že dne 15. 10. 2015 povinná společnost jednající tehdejším jednatelem P. T. uznala v rámci sepisu notářského zápisu notářem JUDr. Romanem Bláhou, NZ 1169/2015, N 1208/2015, co do důvodu a výše svůj dluh vůči společnosti oprávněné (za účasti jejího jednatele R. Č.), který vznikl ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 8. 2015 ve výši 13 000 000 Kč, zavázala se dluh uhradit ve splátkách ve výši 1 000 000 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci počínaje měsícem říjnem 2015, a to pod ztrátou výhody splátek; současně souhlasila, aby notářský zápis sloužil jako exekuční titul v případě, že svůj dluh ve lhůtě nesplní. 2. Předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, ze které uznaná pohledávka na úhradu ceny za postoupení pohledávky pocházela, bylo postoupení pohledávek za solidárními dlužníky – společností XY, společností AUTOSPOL K+K a. s. aj. H., narozeným XY, M. N., narozenou XY, aj. S., narozeným XY, které oprávněná nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2011 od původního věřitele – obchodní společnosti OMV Česká republika, s. r. o. Tyto pohledávky vznikly jako neuhrazené ceny za dodávky pohonných hmot, které byly původním věřitelem vyúčtovány čtyřmi fakturami č. 2035108860 ze dne 2. 9. 2005, č. 2035109389 ze dne 16. 9. 2005, č. 2035110466 ze dne 16. 10. 2005 a č. 2036104461 ze dne 2. 5. 2005. Povinná se ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2015 zavázala za pohledávky zaplatit oprávněné úplatu ve výši 13 000 000 Kč ve splátkách ve smlouvě dohodnutých. Smlouvu o postoupení pohledávek za povinnou společnost podepsal její bývalý jednatel P. T., za oprávněnou její jednatel R. Č. Ve smlouvě, která je datována dnem 26. 8. 2015, jsou ověřené podpisy obou jednatelů. Dne 23. 9. 2015 uzavřel za povinnou její bývalý jednatel P. T. s oprávněnou dohodu o uznání závazku, ve které dluh ze smlouvy o postoupení pohledávek ve výši 13 000 000 Kč uznal co do důvodu a výše a zavázal povinnou k jeho úhradě v nově sjednaných splátkách. V rámci uznání dluhu povinná uznala, že první splátka, která měla být původně zaplacena 10. 9. 2015, nebyla uhrazena; podle nové dohody byla její splatnost posunuta ke dni splatnosti druhé splátky splatné dne 25. 9. 2015. 3. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015, č. j. 5 To 44/2012-8957, který nabyl právní moci téhož dne, bylo uloženo obžalovanému J. H. zaplatit společně a nerozdílně spolu s odsouzenou M. N. oprávněné společnosti částku 13 194 487 Kč jako náhradu škody, kterou obžalovaní svým jednáním, za které byli odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 16 T 15/2009, způsobili společnosti OMV Česká republika, s. r. o. nezaplacením dodaného zboží a služeb – pohonných hmot. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích vydal dne 2. 9. 2015 předběžné opatření č. j. 12 Nc 1401/2015-79 (č. l. 26), jímž povinné společnosti přikázal zdržet se jakékoliv dispozice se svým majetkem přesahujícím obvyklou míru činnosti při správě nemovitostí, zejména zdržet se zcizení, zatížení nebo jiného právního jednání směřujícího ke snížení hodnoty pozemků v rozhodnutí označených a zdržet se jednání v podobě jakýchkoliv závazků nemajících věcnou souvislost s řádnou správou uvedených nemovitostí. Rozhodnutí bylo povinné doručeno do datové schránky dne 8. 9. 2015. 5. Dne 25. 8. 2015 bylo zahájeno u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 21554/2015 insolvenční řízení na osobu J. H. Insolvenční soud dne 2. 11. 2015 vydal rozhodnutí o úpadku spojené s prohlášením konkursu na jeho majetek. Do insolvenčního řízení se se svou pohledávkou přihlásila i povinná; přihlášku za ni podal její bývalý jednatel P. T. K pohledávce ve výši 14 818 756,23 Kč uvedla, že jí byla přiznána rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 16 T 15/2009-8135, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 44/2012, a jedná se o přiznanou náhradu škody způsobenou trestným činem v důsledku neuhrazených cen pohonných hmot, vyúčtovanou původním věřitelem fakturami č. 2035108860, č. 2035109389, č, 2035110466 a č. 2036104461, včetně zákonného úroku z prodlení. Dlužník tuto pohledávku popřel s tím, že zanikla započtením učiněným ze strany věřitele – povinné společnosti XY, která ji nabyla dne 26. 8. 2015, tedy den po zahájení insolvenčního řízení. Dopisem ze dne 14. 12. 2015 povinná (jednající svým jednatelem P. T.) zaslala insolvenčnímu soudu na vědomí a dlužníku J. H. jednostranný zápočet, jímž započítává vůči své pohledávce přihlášené do insolvenčního řízení pohledávku J. H. ve výši 14 747 000 Kč za povinnou společností vzniklou z titulu půjčky na pořízení nemovitostí, a to s tím, že tato pohledávka J. H. je již nejméně jeden rok po splatnosti. 6. Svědek advokát JUDr. F. P. poskytoval povinné právní služby a jednatel P. T. s ním v září 2015 konzultoval obsah smlouvy o postoupení pohledávky, která byla opatřena dřívějším datem, s tím, že ji hodlá uzavřít s oprávněnou. Na upozornění svědka P. T. sdělil, že datace je uváděna nesprávně schválně. 7. Bývalý jednatel povinné P. T. při svém výslechu řekl, že smlouvu o postoupení pohledávek uzavíral někdy koncem září 2015. Přes upozornění P., že na smlouvě je uvedeno dřívější datum, tuto skutečnost neřešil. Byl si vědom předběžného opatření, ovšem obchod již byl rozjednaný a on se domníval, že smlouvu o postoupení pohledávek uzavřít může. Soud jeho výpovědi neuvěřil a uzavřel, že smlouva o postoupení pohledávek není neplatná proto, že měla být uzavřena až 23. 9. 2015 a jejímu platnému uzavření bránilo vydané předběžné opatření, neboť k jejímu uzavření došlo již v srpnu 2015. Samotný sepis notářského zápisu sepsaného až poté, co povinné bylo doručeno předběžné opatření, také nezpůsobuje neplatnost dříve převzatého závazku povinnou. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je ve své podstatě procesní dohodou mezi oprávněnou a povinnou o tom, že dluh pocházející ze závazkového vztahu bude uhrazen, jinak má oprávněná právo požadovat jeho vymožení v exekučním řízení bez dalšího. Dále uvedl, že povinná nekonkretizovala a nevysvětlila svoji argumentaci o neexistenci postupovaných pohledávek. K obraně povinné, že nebyla oprávněna s postupovanými pohledávkami disponovat z důvodu, že uzavřela komisionářskou smlouvu se třetí osobou (M. O.) a měla povinnost tyto pohledávky převést na jeho osobu, soud dodal, že povinná ani přes výzvu soudu nedoplnila svá skutková tvrzení týkající se uzavření této smlouvy a důvodu, který měl bránit platnému převodu pohledávek na povinnou. I pokud by bylo tvrzení povinné pravdivé a komisionář, v tomto případě oprávněná, skutečně na základě smlouvy nabyl pohledávky pro komitenta (M. O.), stal by se M. O. (komitent) jejich vlastníkem až poté, co by je na něho oprávněná postoupila, a to jak v případě, že by byla komisionářská smlouva uzavřena podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále „obch. zák.“), tak i v případě, kdyby byla uzavřena později podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Důvod pro zastavení exekuce tak soud prvního stupně neshledal. 8. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil. Uvedl, že z provedeného