20 Cdo 3188/2022 – Nejvyšší soud

20 Cdo 3188/2022-623 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Real Finance CZ, a. s., se sídlem v Kyšicích, Berounská 1, identifikační číslo osoby 28550617, zastoupené JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL. M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1331/31, proti povinným 1) M. L., narozenému XY, a 2) V. L., narozené XY, oběma bytem ve XY, oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, pro 1 750 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 525 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 23 EXE 667/2011, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 5. 2022, č. j. 59 Co 8/2022-569, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 13. 6. 2022, č. j. 59 Co 8/2022-590, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení povinnému 1) částku ve výši 7 586,70 Kč a povinné 2) částku ve výši 7 586,70 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jiřího Slováčka, Ph.D. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Zlíně (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 8. 2021, č. j. 23 EXE 667/2011-467, exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 17. 5. 2011, č. j. 23 EXE 667/2011-19, částečně zastavil, pokud jde o smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 7 667 312,66 Kč za dobu od 3. 10. 2010 do zaplacení s tím, že smluvní úrok z prodlení je splatný vždy jednou měsíčně, nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce (výrok I.), dále rozhodl, že označená exekuce bude pokračovat, pokud jde o úvěr ve výši 1 750 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru, tj. 525 000 Kč, náklady exekuce a náklady oprávněné (výrok II.), a zamítl návrh povinných ze dne 2. 4. 2016 na úplné zastavení označené exekuce (výrok III.). Exekučním titulem, který byl sepsán na základě smlouvy o úvěru č. 2010889064 uzavřené mezi účastníky dne 13. 8. 2010 (č. l. 46 spisu okresního soudu), je exekutorský zápis o dohodě o splnění pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky, sepsaný soudním exekutorem J. K. dne 13. 8. 2010 pod sp. zn. 043 EZ 211/2010 (č. l. 10 spisu okresního soudu), na základě kterého je v řízení vymáhána pohledávka oprávněné za povinnými jako solidárními dlužníky ve výši 7 667 312,66 Kč, smluvní pokuta ve výši 525 000 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 3 500 Kč za každý den prodlení od 3. 10. 2010 do úplného zaplacení částky 7 667 312,66 Kč. Soud prvního stupně o částečném zastavení exekuce v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozhodl s přihlédnutím k návrhu oprávněné, která v této části navrhla exekuci zastavit. Ve zbývajícím rozsahu (uvedeném ve výroku II.) soud rozhodl o pokračování exekuce, neboť z předmětné úvěrové smlouvy a exekutorského zápisu, stejně jako z výslechu svědků (K. a M. M.) nebylo zjištěno, že by povinní nebyli dostatečně seznámeni s obsahem těchto listin či smluvních podmínek (což povinní potvrdili podpisem těchto listin a následně řádným ověřením svých podpisů), a v tomto směru ani neshledal rozpor s dobrými mravy a neplatnost smluvních ujednání z předmětných listin. 2. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále též „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že (shora) označenou exekuci zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výrok II. a IV.) a o nákladech exekuce (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (uvedených pod body 5 až 10, 12 až 18, 20 až 29 usnesení soudu prvního stupně), dále zopakoval některé listinné důkazy, výslech povinných a svědka M. M. a k důkazu provedl také listiny předložené povinnými v odvolacím řízení. Vedle předmětného exekučního titulu účastníci uzavřeli téhož dne formou exekutorského zápisu č. 043 EZ 212/2010 (č. l. 37 spisu okresního soudu) také dohodu o splnění povinnosti se svolením k vykonatelnosti, v níž se povinní zavázali vyklidit nemovitosti – rodinný dům a související pozemky (zahrada a ostatní plocha) ve XY a vyklizené předat oprávněné nejpozději jedenáctý kalendářní den ode dne prodlení s úhradou svého závazku podle předmětné smlouvy o úvěru bez nároku na bytovou náhradu. 3. Odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2825/2008, ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3527/2012, ze dne 18. 8. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2234/2021, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013, a ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018) a Ústavního soudu (rozhodnutí ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, a ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12) dovodil, že je třeba posoudit, zda předmětnou smlouvou o úvěru byl mezi účastníky založen platný závazkový vztah, a to s přihlédnutím ke sjednaným úvěrovým podmínkám a okolnostem, za nichž k uzavření této smlouvy došlo. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) a povinní ji uzavřeli v postavení spotřebitelů. 4. V souzené věci byl sjednán spotřebitelský úvěr ve výši 1 750 000 Kč, splatný spolu se smluvním úrokem dohodnutým ve výši 28,8 % ročně ve 180 měsíčních splátkách po 42 596,18 Kč. Odvolací soud vyhodnotil, že sjednaná výše smluvního úroku podstatně nepřevyšuje úrokovou míru u úvěrů obvyklou v dané době (která činila 14,05–14,73 % p. a.) a nelze ji označit za nepřijatelnou. Avšak nepřijatelným je již ujednání, na základě kterého byli povinní v postavení dlužníků povinni uhradit v případě prodlení se splacením i jen jediné měsíční splátky (kdy se celý úvěr tímto stává splatným) i celou nesplacenou část úroku, tedy úrok za celou dobu splatnosti úvěru 180 měsíců. To v daném případě vedlo k nepřijatelným důsledkům, že povinní byli v případě prodlení s první měsíční úvěrovou splátkou povinni vrátit nejen jistinu úvěru ve výši 1 750 000 Kč, ale zaplatit též úrok ve zcela nepřiměřené absolutní výši 5 917 312,66 Kč, čímž se stírá povaha úroku (úplata za užívání věřitelem poskytnuté jistiny poskytované v pravidelném čase), jehož poskytování je závislé na běhu času. Vedle toho povinným smlouva o úvěru ukládala pro případ prodlení se splacením i jen jediné měsíční splátky povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 30 % z poskytnutého úvěru, tj. částku 525 000 Kč, a dále je stíhala povinnost hradit úrok z prodlení ve smluvené výši 0,2 % denně z dlužné částky. V komplexu tedy smlouva o úvěru ukládala povinným zcela nepřiměřené platební povinnosti a zakládala ve prospěch oprávněné právo na plnění, které nelze kvalifikovat jinak než přinejmenším rozporné s dobrými mravy. Samotná výše úroku z prodlení 0,2 % denně z dlužné částky, tj. 73 % ročně, je smluvním ujednáním v rozporu s § 55 odst. 1 obč. zák., neboť se odchyluje v neprospěch spotřebitele od zákona, kdy zákonná úroková sazba úroku z prodlení v době uzavření úvěrové smlouvy činila 7,75 % ročně (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1992 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku). Úvěrová smlouva také kumulovala jednostranně smluvní sankce, neboť oprávněné zakládala nárok požadovat smluvní pokutu nejen v případě prodlení povinných se zaplacením úvěrové splátky (30 % z dlužné částky), ale též v případě nesplnění dalších smluvních povinností (např. 1 000 Kč za každé porušení povinnosti podle bodu 6.1. a 6.3. VOP). Hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi smluvních stran dokresluje i mechanismus zajištění úvěru vícero prostředky, a to dohodou se svolením k vykonatelnosti ve formě exekutorského zápisu, blankosměnkou, uznáním dluhu co do důvodu a výše a zřízením zástavního práva k nemovitostem. V neprospěch povinných byly i další smluvní podmínky, kdy ve všeobecných obchodních podmínkách je v závěru skryto ujednání o provizi za vyřízení úvěru ve výši 7 % z jistiny úvěru (122 500 Kč), jakož i rozhodčí doložka o rozhodování sporů ze smlouvy jediným rozhodcem. Uvedená smluvní ujednání tedy ve svém komplexu jednoznačně ukazují na značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch povinných jako spotřebitelů (§ 56 odst. 1 obč. zák.). 5. Odvolací soud dále uvedl, že jedná-li se o okolnosti uzavření smlouvy o úvěru, nelze přehlédnout, že povinní úvěrovou smlouvu uzavírali jako v pořadí čtvrtý úvěr, kdy každým dalším úvěrem spláceli závazky z předchozí úvěrové smlouvy, jimž nebyli schopni dostát. Oprávněná si musela být vědoma tíživého postavení povinných, neboť při uzavírání úvěrové smlouvy bylo povinným ze strany A. S. sděleno, že smlouvu mají podepsat, že nic jiného jim nezbývá, jinak by přišli o dům; podle pokynů povinných oprávněná také hradila z úvěrových prostředků předchozí závazky povinných. O poctivosti jednání oprávněné lze pak mít důvodné pochybnos