20 Cdo 3495/2020
Nejvyšší soud · 9. 2. 2021
2
5
20 Cdo 3495/2020-342USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných 1) ASDB Jičín a.s. se sídlem v Praze 2, Gorazdova č. 1995/11, identifikační číslo osoby 28827554, a 2) Bernat paliva – kovošrot a.s. se sídlem v Liberci, Košická č. 663/5a, identifikační číslo osoby 28748069, proti povinné QUADRO spol. s r.o. se sídlem v Trutnově, Za Vápenkou č. 367, identifikační číslo osoby 49810618, pro 23 103 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, pod sp. zn. 90 EX 303/09, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. srpna 2020, č. j. 25 Co 74/2020-307, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. srpna 2020, č. j. 25 Co 74/2020-307, kterým bylo změněno usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, ze dne 5. 2. 2019, č. j. 90 EX 303/09-213, tak, že z celé rozdělované podstaty ve výši 1 480 000 Kč se uspokojí pouze pohledávka přihlášeného věřitele CASPER CONSULTING a.s. se sídlem v Praze 1, Olivova č. 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401, podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., srov. shora výši částky, pro niž byla exekuce nařízena; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14, ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1685/2018, či ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3995/2019], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 2. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu