20 Cdo 3798/2011 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3798/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2012 Spisová značka:20 Cdo 3798/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3798.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Datové schránky Doručování Dovolání Vykonatelnost rozhodnutí Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Dotčené předpisy:§ 254 odst. 6 o. s. ř. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. § 19 odst. 1 předpisu č. 500/2004Sb. ve znění od 01.07.2009 § 53b předpisu č. 48/1997Sb. ve znění od 01.07.2002 § 26d předpisu č. 592/1992Sb. ve znění od 01.07.2002 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3798/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 411 97 518, adresa pro doručování VZP ČR KP pro Středočeský kraj, ÚP Mělník, Fibichova 267, Mělník, proti povinnému J. P., zastoupenému Mgr. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Macharova 376, pro 43.095,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 641/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. 25 Co 94/2011 - 79, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. 25 Co 94/2011 - 79, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 11. 2. 2010, č. j. 16 EXE 641/2010 - 9, nařídil podle vykonatelných platebních výměrů vydaných VZP ČR, Územním pracovištěm Mělník, dne 30. 9. 2009, č. 2140900549 a č. 4240900550, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 43.095,- Kč (penále 37.592,- Kč a dlužné pojistné 5.503,- Kč) a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítku, Exekutorský úřad Plzeň-město. Protože v odvolání (ze dne 13. 4. 2010) proti tomuto usnesení povinný namítal, že pro vymáhanou pohledávku již probíhá jiné exekuční řízení pod sp. zn. 16 EX 1700/05 a že se tak jedná o duplicitní vymáhání stejné pohledávky, posoudil soud prvního stupně podání povinného jako návrh na zastavení exekuce, který usnesením ze dne 18. 10. 2010, č. j. 16 EXE 641/2010 - 45, zamítl. Z obsahu spisu téhož soudu vedeného pod sp. zn. 1 Nc 2747/2005 totiž zjistil, že usnesením ze dne 3. 3. 2005, č. j. 1 Nc 2747/2005 - 3, byla nařízena exekuce na majetek povinného ve prospěch stejné oprávněné, a to podle vykonatelných platebních výměrů VZP ČR, Územního pracoviště Mělník, č. 2140400814 a č. 4240400815 ze dne 26. 7. 2004 a č. 1348501418 ze dne 5. 11. 1998, k uspokojení pohledávky v celkové výši 79.360,- Kč, a že tuto exekuci vede pověřený soudní exekutor JUDr. Jiří Doležal pod svou značkou 16 EX 1700/05. Jedná se tedy o dvě různá exekuční řízení, vedená na základě různých exekučních titulů. Zpochybňoval-li povinný též výši vymáhané pohledávky, pak okresní soud uvedl, že tato námitka „spadá“ do nalézacího a nikoli exekučního řízení. Předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 o. s. ř. proto neshledal. K odvolání povinného Krajský soud v Praze shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho názorem, že podání povinného nazvané jako odvolání proti usnesení okresního soudu o nařízení exekuce je třeba posoudit jako návrh na její zastavení a že o duplicitní vymáhání stejných pohledávek jako v řízení vedeném pod sp. zn. 1 Nc 2747/2005 se nejedná, neboť v daném řízení jsou vykonávány jiné exekuční tituly. Námitku povinného, jíž zpochybnil správnost výpočtu pohledávek uvedených v exekučních titulech, nepovažoval krajský soud za důvodnou, jelikož exekuční soud není oprávněn se jí zabývat. Namítal-li dále povinný v odvolání, resp. v jeho doplnění, že vykonávané platební výměry mu nebyly doručeny podle zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi, jež nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, ačkoliv od počátku srpna 2009 má zpřístupněnou datovou schránku, a že tudíž „zpochybňuje jejich vykonatelnost, jelikož mu dosud nebyly doručeny“, aby tak ve správním řízení mohl vznášet námitky, krajský soud dovodil, že povinný tyto procesní úkony „opírá o jiné okolnosti, uvádí jiné ve vztahu k napadenému usnesení nerozhodné úvahy a námitky“. Pokud v odvolání namítá, že byl dosažitelný vždy prostřednictvím datové zprávy (čímž zřejmě chce říci, že mu nemělo být oprávněným v nalézacím řízení doručeno veřejnou vyhláškou), pak odvolací soud poukázal na to, že „povinnost státních orgánů komunikovat prostřednictvím datových schránek podle zákona vznikla až poté, co bylo doručováno oprávněným povinnému v nalézacím řízení“. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, doplněné prostřednictvím ustanovené zástupkyně, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má za to, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že exekuční tituly mu měly být doručovány nikoli veřejnou vyhláškou, nýbrž do jeho datové schránky, již má aktivovanou od počátku srpna 2009, a to s ohledem na skutečnost, že zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, přičemž mu není známo žádné ustanovení tohoto zákona, které by jeho účinnost odsouvalo na pozdější dobu; zákon jen předpokládá, že všechny podnikající fyzické osoby, všechny právnické osoby a orgány veřejné moci budou mít zpřístupněnu datovou schránku nejpozději do 1. listopadu 2009, jak je uvedeno v § 31 odst. 1 citovaného zákona (přechodná ustanovení). Skutečnost, že Ministerstvo vnitra jako zřizovatel a správce informačního systému datových schránek založí datovou schránku orgánu veřejné moci do devadesáti dnů od nabytí účinnosti zákona, ovšem sama o sobě nezakládá předpoklad, že písemnosti orgánů veřejné moci adresované fyzickým osobám, které mají zřízenu datovou schránku, by v období od 1. 7. 2009 do 31. 10. 2009 neměly nebo nemohly být prostřednictvím datových schránek doručovány. Protože oprávněná je orgánem veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, vznikla jí povinnost doručovat způsobem stanoveným v § 17 odst. 1 zákona již dnem jeho účinnosti, tj. 1. 7. 2009. Dovolatel tudíž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že povinnost státních orgánů komunikovat prostřednictvím datových schránek podle zákona vznikla až poté, co „bylo doručováno oprávněnou povinnému v nalézacím řízení“. Je proto přesvědčen o tom, že platební výměry mu nebyly řádně doručeny, což namítal již v odvolacím řízení v podání ze dne 3. 2. 2011 (viz čl. 74 a 75 spisu). V této souvislosti odkázal na § 52 exekučního řádu a na § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle nichž exekuce bude zastavena, jestliže byla nařízena, ačkoliv se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným. O zastavení exekuce, a to i bez návrhu, přitom soud rozhodne až poté, co usnesení o nařízení exekuce nabude právní moci; proto podání, v němž namítal nevykonatelnost titulu, je třeba posoudit jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, jestliže bylo učiněno v době, kdy běžela lhůta k uplatnění tohoto opravného prostředku. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud v rozporu s procesním právem i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nevyřešil otázku formální vykonatelnosti exekučního titulu, ačkoliv ji povinný zpochybnil; dovolání je proto přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) a s § 130 exekučního řádu a je i důvodné. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný