20 Cdo 3870/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3870/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 4. 2023 Spisová značka:20 Cdo 3870/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3870.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 6. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1823/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3870/2022-483 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinné J. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, pro 4 945 374 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 Nc 2876/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2022, č. j. 10 Co 312/2021-430, 10 Co 182/2022, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 17 363,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Petra Němce. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil: - usnesení ze dne 7. 10. 2021, č. j. 27 Nc 2876/2008-268, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 10. 2021, č. j. 27 Nc 2876/2008-280, kterým Okresní soud v Karlových Varech zastavil exekuci (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti se zastavením exekuce (výrok II.) a soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce v souvislosti se zastavením exekuce (výrok III.), a - usnesení ze dne 13. 5. 2022, č. j. 7 Nc 2876/2008-354, kterým Okresní soud v Karlových Varech rozhodl, že povinná je povinna uhradit oprávněné na nákladech řízení za fáze nařízení exekuce a vedení exekuce do doby, než byl podán návrh na zastavení exekuce dne 19. 3. 2021, částku 52 090,50 Kč, která již byla v průběhu exekuce vymožena (výrok II.), a rozhodl, že povinná je povinna uhradit soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D., na nákladech exekuce za fáze nařízení exekuce a vedení exekuce do doby, než byl podán návrh na zastavení exekuce dne 19. 3. 2021, částku 334 174,36 Kč, která již byla v průběhu exekuce vymožena. 2. Exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 5. 2004, č. j. 13 C 44/2003-127 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2005, č. j. 25 Co 300/2004-145), kterým bylo povinné uloženo zaplatit věřitelce České konsolidační agentuře částku 12 100 057 Kč s tím, že věřitelka je oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky po povinné jen do výše ceny nabytého dědictví. Vymáhaná pohledávka z exekučního titulu byla na současnou oprávněnou za úplatu postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Usnesením exekučního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 27 Nc 2876/2008-140, byla exekuce k návrhu povinné zčásti zastavena pro částku 7 154 683 Kč a exekuce byla nadále vedena pro částku 4 945 374 Kč na jistině dluhu. Následně povinná návrhem ze dne 19. 3. 2021 navrhla zastavení exekuce, kterému exekuční soud usnesením uvedeným v odstavci 1. vyhověl. 3. Odvolací soud předně uvedl, že není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, jež by bránila tomu, aby bylo o současném návrhu povinné (ze dne 19. 3. 2021) rozhodnuto, neboť předcházejícím návrhem povinné ze dne 30. 7. 2013 bylo navrhováno pouze částečné zastavení exekuce a exekuce byla také částečně pravomocně zastavena. Takové rozhodnutí nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro současný návrh povinné na úplné zastavení exekuce ohledně té části, o jejímž zastavení dosud nebylo rozhodováno, a také důvody, pro které je úplné zastavení exekuce navrhováno, jsou jiné než uplatněné v návrhu ze dne 30. 7. 2013 (povinná tehdy nenamítala, že hodnota zděděného majetku je jiná než uvedená v dědickém rozhodnutí, a nerozporovala ani skutečnosti týkající se rdousícího efektu a zjevné nespravedlnosti vedení této exekuce). 4. Na základě provedených důkazů odvolací soud zjistil, že Česká konsolidační agentura pohledávku nabyla za úplatu 5 394 467 Kč od Československé obchodní banky, a. s., která ji nabyla smlouvou o prodeji se společností IPB a. s. Pohledávka byla mj. zajištěna směnkou, kterou avalovala matka povinné J. Č. znějící na částku 8 736 239,87 Kč; k uspokojení směnky bylo vedeno soudní řízení, a pohledávka ze směnky byla přihlášena do konkursního řízení vedeného s matkou povinné a k uspokojení této pohledávky byla rozvržena částka 276 692,92 Kč. V rámci konkursního řízení bylo žádáno i uspokojení pohledávky vymáhané v tomto exekučním řízení (tedy nikoli směnečné pohledávky), a to vzhledem k tomu, že byla zajištěna majetkem sepsaným do konkursní podstaty; v konkursu však nedošlo k jejímu uspokojení. Dne 26. 7. 1998 zemřel otec povinné V. Č. a dědické řízení bylo vedeno s povinnou jako jedinou do úvahy připadající dědičkou. V té době byla povinná nezletilá a byla zastoupena svoji matkou jako zákonnou zástupkyní. Na žádost matky povinné došlo v dědickém řízení ke konvokaci věřitelů, do dědického řízení přitom nebyla přihlášena pohledávka vymáhaná v tomto řízení, ačkoli původní věřitelka IPB a. s. o probíhajícím dědickém řízení věděla. V dědickém řízení byla vypracována zpráva o auditu účetní závěrky zůstavitele se závěrem, že vzhledem k neúplně a nesprávně vedenému účetnictví nebylo možné zjistit stav aktiv a pasiv zůstavitele při jeho podnikání, dále byl oceněn nemovitý majetek otce povinné. Část nemovitých věcí v k.ú. XY byla oceněna na částku 8 296 290 Kč, ve znaleckém posudku však nebyla zohledněna existence zástavního práva ve prospěch IPB a. s. pro pohledávku za matkou povinné ve výši 5 000 000 Kč, ačkoli tato skutečnost byla známa, a tyto nemovité věci byly prodány v konkursu vedeném s matkou povinné jako zástava pro oddělenou věřitelku ČSOB, a. s., kdy v rámci konkursního řízení byly oceněny na částku 1 624 000 Kč a byly vydraženy za částku 500 000 Kč. Další nemovité věci v k. ú. XY byly v dědickém řízení oceněny na částku 2 538 910 Kč, ovšem podle znaleckého posudku zadaného následně v roce 2003 matkou povinné činila obvyklá cena 1 434 110 Kč, v tomto exekučním řízení byly oceněny na částku 1 270 000 Kč a vydraženy v roce 2016 za částku 465 000 Kč. Další pozemek v k. ú. XY byl v dědickém řízení oceněn na částku 2 700 Kč, v exekuci pak na částku 30 000 Kč a vydražen byl v roce 2012 za částku 20 000 Kč. Pozemky v k. ú. XY byly v dědickém řízení oceněny částkou 67 570 Kč, v exekučním řízení částkou 433 000 Kč a vydraženy byly v roce 2019 za částku 95 000 Kč, nemovité věci v k. ú. XY byly v dědickém řízení oceněny na částku 877 185 Kč, v exekučním řízení na částku 550 000 Kč a vydraženy byly v roce 2013 za 366 667 Kč. Ohledně ostatních majetkových hodnot zjištěných v rámci projednání dědictví v částce 317 552,50 Kč není zřejmé, co se s nimi stalo, a povinná jimi nedisponuje. Povinná se následně v letech 2009 a 2010 obracela na soudního komisaře s podněty na zjištění dalšího dluhu (nyní exekvované pohledávky), ale její návrh na dodatečné projednání dědictví byl zamítnut a dodatečně projednán byl pouze nově najevo vyšlý majetek v částce 22 564 Kč jako úhrady za akcie a nemovité věci v k. ú. XY, jež byly v dědickém řízení oceněny v roce 2010 na částku 125 000 Kč a v exekuci prodány v roce 2012 za částku 140 000 Kč. 5. Odvolací soud nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně, že by obvyklou cenu zděděných nemovitých věcí (jež určuje odpovědnost povinné za zděděné dluhy) bylo možné stanovit pouhým součtem cen, za které byly nemovité věci v konkursu či exekuci vydraženy, resp. prodány. Přesto však má cena dosažená prodejem v konkursu a exekuci určitou vypovídací hodnotu, a to zejména s přihlédnutím k tomu, v jakém je zjevném nepoměru k ceně stanovené v rámci dědického řízení. Vypovídající je též to, jak byly nemovité věci v rámci konkursu a exekuce oceněny na rozdíl od ocenění v dědickém řízení. Existuje tedy důvodná pochybnost ohledně správnosti ocenění majetku nabytého povinnou v dědictví po jejím otci, a to tak že jeho hodnota byla již v té době ve skutečnosti významně (v řádech milionů Kč) nižší, než jak byla v dědickém řízení nakonec určena. 6. Podle názoru odvolacího soudu nelze povinné důvodně vytýkat, že si v rámci dědického ří