20 Cdo 398/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 398/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Capital ABK s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Santražiny č. 575, identifikační číslo osoby 070 84 111, zastoupené Mgr. Klárou Hanáčkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Lešetín II č. 7147, proti povinnému A. S., pro 1 108 930 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Grosamové, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 180 EX 7553/06, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 17. října 2024, č. j. 72 Co 204/2024-183, takto: I. Dovolání oprávněné se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Shora citovaným usnesením Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněné potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. Zuzany Grosamové, Exekutorský úřad Praha 6 (dále jen „soudní exekutorka“), ze dne 8. května 2024, č. j. 180 EX 7553/06-171, ve výrocích, jimiž soudní exekutorka zastavila exekuci podle ustanovení § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „EŘ“ (výrok I), rozhodla o nákladech exekuce (výrok II), o jejich náhradě soudní exekutorce (výrok III) a oprávněné vůči povinnému (výrok IV); odvolací soud pak dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí nepřisvědčil tvrzení oprávněné, že zastavení exekuce v posuzované věci je v rozporu s dobrými mravy. Ačkoliv připustil, že právní úprava zastavování dlouhodobě bezvýsledných exekucí mohla být k právům oprávněných šetrnější, odmítl, že by pouze pro tuto skutečnost mohlo být zastavení exekuce posouzeno jako rozporné s dobrými mravy. Kolizi zastavení exekuce s dobrými mravy neshledal ani v oprávněnou popsaných okolnostech zahájení a vedení této exekuce (bdělost oprávněné a obezřetné hájení svých práv při vymáhání pohledávky, pasivita povinného a vyhýbání se plnění svých závazků), jelikož se nijak neodlišují od řady jiných bezvýsledných exekucí. Oprávněná usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že napadené rozhodnutí spočívá na otázkách, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně 1) zda je zastavení exekuce v rozporu s dobrými mravy, pokud oprávněný po celou dobu obezřetně hájil svá práva, vyvinul maximální snahu k uspokojení své pohledávky, naopak povinný byl pasivní a patrně se vyhýbal plnění svých závazků; 2) zda je spravedlivé s ohledem na právní jistotu zastavit exekuci, jež byla vedena pro pohledávku oprávněné vzniklou podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obch. zák.“; a 3) zda je nově zakotvená právní úprava ustanovení § 55 odst. 11 věty čtvrté EŘ spravedlivá. K předloženým otázkám blíže uvedla, že v této věci je zastavení exekuce v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 55 odst. 9 EŘ, proto by se na posuzovaný případ neměla vztahovat maximální doba vedení exekuce stanovená v ustanovení § 55 odst. 11 věty čtvrté EŘ. Oprávněná, jakož i její právní předchůdkyně, si počínaly při vymáhání předmětné pohledávky obezřetně, hmotněprávní závazek byl uzavřen v době, kdy povinnému bylo 42 let (nacházel se v produktivním věku), proto důvodně očekávaly, že povinný bude závazek plnit. Oprávněná je rovněž patrně mezi prvními z věřitelů, kteří proti povinnému podali návrh na zahájení exekuce, má tak výhodné pořadí, o které zastavením exekuce přišla. Povinný byl po celou dobu pasivní a zřejmě se snažil plnění vyhnout. Dovolatelka spatřuje nespravedlnost ve skutečnosti, že se v průběhu vedení exekuce změnila právní úprava, jež ovšem vůbec nereflektovala, že pohledávky vzniklé podle obch. zák. po pravomocném zastavení exekuce podle ustanovení § 408 odst. 1 se promlčí a oprávnění již nebudou moci úspěšně podat další exekuční návrh. Nadto novou právní úpravou jsou ve své podstatě „trestáni“ povinní, kteří se snaží hradit na své závazky, byť jen v zanedbatelné výši, oproti těm, jenž se plnění zcela vyhýbají. S ohledem na výše uvedené proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudní exekutorky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (§ 36 odst. 1 EŘ) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda lze považovat zastavení exekuce za rozporné s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 55 odst. 9 EŘ, pokud oprávněný po celou dobu vedení exekuce obezřetně hájil svá práva a povinný zůstal pasivní, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Ze spisu se podává, že Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 25. srpna 2006, č. j. 2 Nc 6007/2006-8, které nabylo právní moci dne 21. prosince 2011, nařídil exekuci pro pohledávku právní předchůdkyně oprávněné ve výši 1 108 930 Kč s příslušenstvím na majetek povinného podle vykonatelného exekutorského zápisu ze dne 7. června 2006, č. j. 025 EZ 1299/2006, jenž vydala exekutorská koncipientka Mgr. Tereza Pukowietzová. V exekuci nebyla postižena nemovitá věc, ani nedošlo k částečnému vymožení pohledávky. Podle ustanovení § 55 odst. 7 EŘ nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. Pro účely rozhodnutí o zastavení exekuce podle věty druhé a odstavců 8, 10 nebo 11 se na řízení spojená ke společnému řízení hledí, jako by ke spojení řízení ke společnému řízení nedošlo. V souladu s ustanovením § 55 odst. 8 věty první EŘ nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Oprávněný je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům. Nevyplývá-li z exekučního spisu opak, má se za to, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce podle věty první není zproštěn (§ 55 odst. 9 EŘ). Je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 až 10 a věta první použijí obdobně a lhůta podle odstavce 7 a věty první se prodlouží o další 3 roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 až 10 a exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí (§ 55 odst. 11 EŘ). Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. června 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024, uzavřel, že novela EŘ provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 EŘ) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 EŘ lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novel