20 Cdo 408/2010 — Nejvyšší soud

20 Cdo 408/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2011 Spisová značka:20 Cdo 408/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.408.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bytová náhrada Dovolání Náhradní byt Vyklizení bytu Výkon rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. § 712 odst. 2 obč. zák. § 343 odst. 1 o. s. ř. § 334 odst. 2 o. s. ř. § 343 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 408/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Jablonec nad Nisou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Mírové nám. 19, identifikační číslo osoby 262340, proti povinnému V. L., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Císařem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lučanská 5, vyklizením bytu se zajištěním bytové náhrady, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 E 152/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 18. září 2008, č. j. 29 Co 176/2008 - 29, takto: I. Dovolání se o d m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 E 152/2007 - 9, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 25. 10. 2004, č. j. 11 C 1062/2000 - 53, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 29. 9. 2005, č. j. 36 Co 200/2005 - 66, výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 16 o velikosti 1+2 s příslušenstvím, I. kategorie, v 7. nadzemním podlaží domu čp. 3418 v Jablonci nad Nisou, Liberecká 50, který bude proveden po právní moci tohoto usnesení přestěhováním povinného a všech, kdo s ním v uvedeném bytě bydlí a jejich věcí do náhradního bytu č. 16 o velikosti 2+1 v 8. nadzemním podlaží domu čp. 3766 v Jablonci nad Nisou, Palackého 40; dále soud prvního stupně rozhodl, že povinný je povinen nahradit oprávněné náklady tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 1.000,- Kč, a nařídil rovněž výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného pro uspokojení nákladů nalézacího řízení ve výši 1.000,- Kč a nákladů tohoto řízení. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (§ 251, § 161 odst. l a § 261a odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť povinnému byla zajištěna bytová náhrada určená ve vykonávaném rozhodnutí (§ 343 odst. l o. s. ř., § 712 odst. 2 obč. zák.), což oprávněná doložila návrhem na uzavření nájemní smlouvy, jímž město Jablonec nad Nisou, coby vlastník domu čp. 3766, poskytuje povinnému jako bytovou náhradu označený byt, přičemž uvedená nabídka trvá a byt je stále k dispozici pro povinného. Námitky povinného týkající se správnosti podkladového rozhodnutí, jeho nepříznivého zdravotního stavu a okolnosti, že mu je nabízen byt s neregulovaným nájemným shledal bezvýznamnými; ohledně naposledy uvedené námitky s odůvodněním, že do hledisek, jež se vztahují k náležitostem bytové náhrady (náhradního bytu), nenáleží otázka, zda jde o byt s regulovaným nájemným či nikoli. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu, včetně výroku o nákladech řízení, podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že „se týká otázky základních lidských práv a svobod, resp. práva na důstojné bydlení, a o otázku, která z hlediska procesního práva je soudy různých stupňů řešena rozdílně, resp. především panuje nejednota ve způsobu provádění dokazování ohledně zajištění bytových náhrad v rámci zkoumání podmínek nařízení výkonu rozhodnutí“. Dovolatel nesouhlasí se způsobem, jakým soudy obou stupňů provedly dokazování ohledně adekvátnosti zajištěného náhradního bytu, a namítá, že oprávněný sice předložil listinný důkaz, jímž prokazoval zajištění náhradního bytu, soud však nezkoumal, zda tento byt má charakter náhradního bytu a zda je pro povinného skutečně zajištěn. Poukazuje na to, že byt v Palackého ulici čp. 40 nikdy neviděl, neboť mu to oprávněným nebylo umožněno, resp. jen s příslibem, že podepíše nájemní smlouvu a blankosměnku pro případ nesplnění povinnosti hradit řádně a včas nájemné. Takové jednání však považuje za nemorální a „spatřuje v něm prvky vydírání“, neboť bez podpisu uvedených listin nemohl adekvátnost náhradního bytu posoudit, a to zejména, zda velikostí a vybaveností zajišťuje lidsky důstojné ubytování. Odvolací soud měl tyto předpoklady za splněné, ačkoliv z návrhu na uzavření nájemní smlouvy nelze o vybavenosti bytu dovozovat žádné skutečnosti. Stejně tak se soud nezabýval otázkou, zda byt je opatřen výtahem či zda má bezbariérový přístup, tedy, zda je pro povinného vůbec možné jej vzhledem k jeho zdravotnímu postižení užívat. Za významnou dovolatel považuje skutečnost, že oprávněným je město Jablonec nad Nisou, resp. účastník, který vlastní několik nájemních bytů a může tak listinu prokazující zajištění bytu opatřit bez ohledu na to, zda je byt skutečně zajištěn. Rovněž pak se domnívá, že soudy obou stupňů měly ve věci nařídit jednání, což vyplývá z § 343 odst. 2 o. s. ř., když důkaz o zajištění bytové náhrady byl vydán „toliko pod hlavičkou Městského úřadu Jablonec nad Nisou, ale když současně je účastníkem řízení město Jablonec nad Nisou, a tedy se tak nachází v kolizi zájmů“. Jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu soudy neprovedly, čímž řízení zatížily vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále dovolatel uvedl, že „za adekvátní bytovou náhradu nepovažuje byt s neregulovaným nájemným, když vyklizovaný byt měl nájemné regulováno“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009). Dovolací přezkum se tak otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy [vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/] jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první o. s. ř.). Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, sice uvedl, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k takovému závěru dospět nelze. Podl