20 Cdo 486/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 486/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2022 Spisová značka:20 Cdo 486/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.486.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Rozvrh Dotčené předpisy:§ 165 odst. 4 IZ. § 170 písm. b) IZ. § 307 IZ. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 486/2022-100 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné WELFAST a. s., se sídlem v Rudné (okres Praha-západ), Masarykova 1363, identifikační číslo osoby 26770652, zastoupené Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem v Plzni, sady 5. května 36, proti povinnému M. K., narozenému XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Krausem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jitřní 558/8, pro 1 973 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 57 EXE 130/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 17 Co 182/2021-75, t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 17 Co 182/2021-75, se v části výroku za středníkem, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 6. 2021, č. j. 57 EXE 130/2016–37, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání povinného proti části výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 17 Co 182/2021-75, jíž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 6. 2021, č. j. 57 EXE 130/2016–37, se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Kladně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. 57 EXE 130/2016–37, zamítl návrh povinného ze dne 19. dubna 2021 na zastavení exekuce. S odkazem na § 244 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a § 268 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel, že nejsou dány důvody pro zastavení exekuce, neboť vymáhaná pohledávka nebyla zcela uspokojena v rámci insolvenčního řízení a v exekuci je nadále vymáhána pohledávka oprávněné ve výši 894 690,71 Kč, jak vyplývá z jejího sdělení. 2. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že částečně zastavil exekuci vedenou JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 144 EX 1402/16, na základě pověření Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 2. 2016, č. j. 57 EXE 130/2016-24, co do částky vymáhané jistiny 1 973 000 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 244 352 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 973 000 Kč za období od 10. 1. 2014 do 9. 8. 2016 v částce 410 338 Kč a nákladů oprávněné v exekučním řízení ve výši 20 352,20 Kč; ve zbytku jej potvrdil. 3. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekučním titulem v souzené věci je rozsudek ze dne 10. 3. 2015, č. j. 118 C 3/2014-99, kterým Okresní soud v Kladně uložil žalovanému M. K. (povinnému) zaplatit žalobkyni WELFAST a.s. (oprávněné) 1 973 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 1 973 000 Kč od 10. 1. 2014 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, č. j. 29 Co 306/2015-135, rozsudek okresního soudu potvrdil a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 42 061 Kč. Dále zjistil, že insolvenční řízení proti povinnému bylo zahájeno dne 10. 8. 2016. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. KSPH 67 INS XY, byl zjištěn úpadek povinného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 3. 2012 (dle odvolacího soudu). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. KSPH 67 INS XY (správně ze dne 16. 11. 2016), nebylo schváleno oddlužení a na majetek povinného byl prohlášen konkurs. Lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 19. 9. 2016. Oprávněná přihlásila dne 18. 8. 2016 svou pohledávku ze shora citovaného exekučního titulu v celkové výši 2 648 042,20 Kč s tím, že 1 973 000 Kč tvoří jistinu a 675 042,20 Kč příslušenství [zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 973 000 Kč od dne 10. 1. 2014 do 9. 8. 2014 (správně 9. 8. 2016) ve výši 410 338 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 202 291 Kč, náklady odvolacího řízení ve výši 42 061 Kč a náklady exekučního řízení ve výši 20 352,20 Kč]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2019, č. j. KSPH 67 INS XY (správně ze dne 12. 3. 2019, č. j. KSPH 67 INS XY; č. l. 62 spisu), byla schválena konečná zpráva insolvenčního správce ze dne 12. 2. 2019, podle níž bylo mimo jiné oprávněné na její přihlášenou pohledávku určeno k vyplacení celkem 2 648 042,20 Kč. Podle zprávy insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER ze dne 16. 4. 2019 byla pohledávka oprávněné uspokojena v požadované výši. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, č. j. KSPH 67 INS XY, byl konkurs na majetek povinného zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 5. 2019. Návrhem ze dne 21. 4. 2021 (správně ze dne 19. 4. 2021, popř. podaným dne 21. 4. 2021; č. l. 28 spisu) se povinný domáhá zastavení exekuce s tím, že pohledávka byla uspokojena v insolvenčním řízení (v rámci konkursu na jeho majetek). Soudní exekutor sdělil, že eviduje k 8. 4. 2021 pouze jednu přímou úhradu ve výši 2 648 042,20 Kč, kterou oprávněná obdržela z insolvence povinného, přičemž žádnou částku nevyplatil, neboť v rámci exekuce nebyla žádná částka vymožena a v exekuci nadále pokračuje pro vymáhání zbývajících úroků z prodlení ve výši 476 341,14 Kč, nákladů nalézacího řízení 244 352 Kč, nákladů oprávněné v exekuci 26 898,30 Kč a nákladů exekuce ve výši 151 286,30 Kč (č. l. 73 spisu). 4. Odvolací soud poté uzavřel, že pokud oprávněná přihlásila v rámci insolvenčního řízení svoji pohledávku v uvedeném rozsahu, postupovala v souladu s právní úpravou, a to zejména § 170 insolvenčního zákona, který vylučuje v rámci všech způsobů řešení úpadku z uspokojení mimo jiné úroky a úroky z prodlení nabíhající po rozhodnutí o úpadku. Insolvenční zákon přitom přímo stanoví v § 165 odst. 4, jakým způsobem má být plnění z konkurzu započteno na jednotlivé dlužné částky. Z tohoto důvodu je nepřípustné, aby oprávněná, popř. soudní exekutor, prováděl započtení odlišně (1 496 658,86 Kč na jistinu a 1 151 383,34 Kč na úroky z prodlení). Uzavřel tedy, že exekučně vymáhaná pohledávka zanikla co do jistiny 1 973 000 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 202 291 Kč, nákladů odvolacího řízení ve výši 42 061 Kč, nákladů exekučního řízení ve výši 20 352,20 Kč a úroků z prodlení za dobu od 10. 1. 2014 do 9. 8. 2016, a to ke dni 8. 4. 2021 (datum vyplacení pohledávky dle zprávy exekutora). Vzhledem k tomu, že se tak stalo plněním v rámci konkursu, tj. nezávisle na vůli povinného, který prohlášením úpadku ztratil jakékoliv dispoziční oprávnění ke svému majetku, mimo exekuci, je dán důvod pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu. 5. Odvolací soud dále dovodil, že právní úprava konkursu (ve znění účinném pro daný případ) neobsahovala a neobsahuje výslovnou právní úpravu zániku neuspokojených pohledávek nebo jejich části, a to i ve vztahu k příslušenství jistiny dospělému v období od zjištění úpadku do skončení konkursu a dále i do budoucna. Oprávněné jako věřiteli tedy nezanikl nárok na toto příslušenství - úroků z prodlení z již uhrazené jistiny za dobu trvání prodlení s její úhradou, tj. za období od 10. 8. 2016 do 8. 4. 2021 ve výši 741 045,28 Kč. Soudní exekutor je po skončení konkursu oprávněn pokračovat v provádění dříve přerušené exekuce ve vztahu k uvedené části dosud neuspokojené pohledávky – úroků z prodlení, stejně tak i pro neuhrazené náklady exekuce a případné další odůvodněné náklady oprávněné v exekuci, které soudní exekutor stanoví v příkazu k úhradě nákladů exekuce nebo jež jsou stanovovány v případě rozhodnutí o jiném způsobu skončení exekuce než provedením v rámci konečného rozhodnutí. Avšak zdůraznil, že zmiňovanou částku vyplacenou z konkursu na majetek povinného nelze považovat za vymožené plnění v rámci exekuce, když k němu nedošlo ani v rámci činnosti exekutora při provádění exekuce, ani dobrov