20 Cdo 4926/2007

20 Cdo 4926/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P. a. s., proti povinnému L. H., pro částky 7 609,- Kč, 5 100,- Kč a 38 994,- Kč, vedené

u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 7157/2004, o dovolání

JUDr. I. R., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. května 2007, č. j. 11 Co 230/2007-24, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. října 2006, č. j. 42 Nc 7157/2004-19, zastavil exekuci nařízenou usnesením tohoto soudu ze dne 10. května 2004, č. j. 42 Nc 7157/2004-11 (výrok I.), oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že povinný je povinen uhradit oprávněné na nákladech exekuce částku ve výši 7 735,- Kč (výrok III.).

K odvolání oprávněné rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením tak, že potvrdil výrok o zastavení exekuce, a dále změnil výrok

o nákladech exekuce tak, že povinnému uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Současně soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce, podal soudní exekutor dovolání, které odůvodnil tím, že krajský soud nesprávně změnil rozhodnutí okresního soudu o nákladech soudního exekutora, když povinnému uložil povinnost uhradit mu náklady exekuce.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5  a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první,

§ 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2007

JUDr. Antonín Draštík, v. r.

předseda senátu