20 Cdo 5035/2007

20 Cdo 5035/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Č. p., a. s., proti povinnému J. P., pro částku 10 386,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 4522/2004, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky Olomouc ze dne 30. srpna 2007, č. j. 40 Co 1131/2007-41, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. dubna 2007, č. j. 50 Nc 4522/2004-29, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 29. dubna 2004, č. j. 50 Nc 4522/2004-7 (výrok I.), povinnému uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 9 579,50 Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok III.).

O odvolání soudního exekutora rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc napadeným usnesením tak, že výrok o nákladech exekuce potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce, podal soudní exekutor dovolání, které odůvodnil tím, že krajský soud nesprávně potvrdil rozhodnutí okresního soudu o nákladech soudního exekutora, kterým byla povinnému uložena povinnost uhradit mu náklady exekuce.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5  a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2007

JUDr. Antonín  D r a š t í k , v. r.

předseda senátu